Bez sociálních sítí – osvobození od (ne)reality

Zažil jsem čtrnáct dní plných reálného života. Odřekl jsem si sociální síť. Ani jednou jsem se nepodíval na Facebook.

Když jsem o plnění tohoto bodu Stezky odříkání začal přemýšlet, hned jsem dumal, kdy to bude nejvhodnější plnit. Pro mne to bude nejjednodušší o prázdninách, kdy jsem mnohdy bez internetu či v prostředí, kde mne sociální sítě vůbec nezajímají. To by ale ztrácelo smysl. Rozhodl jsem se, že bod budu plnit v běžném provozu.

V pondělí jsem se rozhodl a ve středu o půlnoci začal. 18.–31. 5. jste mne na sociálních sítích nezahlédli.

Hlavní problém, který jsem očekával, byla ztráta informovanosti. Z Facebooku vím prakticky všechno. Kdy se koná jaká akce, výsledky zkoušek kamarádů, kdo má nového domácího mazlíčka. Zároveň přes něj¨vstupuji i na zpravodajské portály, kde sleduji aktuální dění v Česku i ve světě.

S tím takový problém nebyl. Začal jsem, stejně jako jsem dřív dělal, sledovat přímo weby, na kterých mne články zajímaly. Nevěděl jsem sice pět minut po události její přesný průběh, ale to mi nevadlo. No bože, přečetl jsem si zprávy jednou večer a to stačilo.

Fotky pejsků, statusy o lásce a sdílení testů mi opravdu nechybělo. Co mi vadilo, byla vnitrooddílová komunikace. Automaticky počítáme s tím, že jsou všichni na Facebooku a aktuální věci řešíme tam. Jsem rád, že na mne alespoň někdo myslel a posílal mi smsky. Jinak jsem některé informace čerpal od Opičáka, ne však všechny se ke mně dostaly.

Komunikaci jsem řešil hlavně přes maily, které lidé nečtou tak často, jako Facebook. Proto se mi odpovědí nedostávalo hned. Zásadní problém v tom nevidím. Na pár lidí ale nemám mailový kontakt, takže jsem čekal, než mi bod skončí, abych jim mohl napsat.

Některé informace, které jsem chtěl předat Kmenu a Seniorům, jsem také odložil na později, jelikož to bylo přes Facebook jednodušší.

Čekal jsem horor. Přeplněnou ikonku upozornění i zpráv. Ano, stalo se tak. Spousta lidí mne sháněla. Vždy ale problém dokázali vyřešit i bez mé odpovědi. Návrat do světa Facebooku byl pro mne pozvolný. Nejdřív jen odepsání na nejdůležitější zprávy, poté komunikace s jedním člověkem.

Upozornění a ostatní zprávy jsem si nechal až na večer. Neměl jsem chuť se do toho pouštět. Modrá ikonka je mocná a stejně jsem se na vše podíval. Většinu historie (kromě Poutníků), jsem ale zanechal minulostí. Nebyl důvod se vracet v čase. A Facebook mi stejně víc jak 90 upozornění odmítl ukázat .

Facebook je to vhodný sluha, ale zlý pán. Nesmím se stát jeho otrokem, ale naučit se ho využívat. Nebudu tolik ztrácet čas plytkým projížděním zdí, ale používat ke komunikaci ho budu i dál.

Při osobní komunikaci mnohdy lépe vysvětlím problém, než přes textové zprávy. Vyhnu se stoprocentní komunikaci přes klávesnici. Setkání face to face má něco do sebe a je pro mne intenzivnější.