Rozhodli jsme se podívat na Botič, potok, terý je pro “desítkáře” typický. A to v celé své kráse, která se mění dle využití jednotlivých částí města. Procházka začala za celnicí na Výtoni, kde jsme se podívali na ulicí, která dříve bývala náhonem k mlýnu. Tuto funkci mlýn i náhon ztratili ve chvíli, kdy se Botič svedl pod zem.

Do tunelu pod vyšehradským železničním mostem jsme se též podívali a došli až ke stupni. Dále jsme pokračovali suchou nohou a procházeli podél potoku a povídali si o jeho využití v různých historických dobách a o jeho proměně.

Prošli jsme Vršovicemi, kde jsme si ukázali poutnický strom, který jsme v roce 2015 společnými silami v rámci akce 72 hodin zasadili (podívejte se na to, jak to probíhalo). Strom vypadá zdravě, ale je vidět, že je podzim a pomalu půjde na zimní odpočinek.

Nejdobrodružnější částí putování byla část u plynárny Michle. Museli jsme prolézt tunelem do míst, kam se jinak dostat nedá kvůli železnici a plotům. Naskytl se nám úžasný výhled na industriální část města v tehdejší periferii. Samé trubky, beton a komíny.

Pozvolna se potok měnil do “vesnického” stylu v Záběhlicích a pak se koryto ukázalo ve své přírodní kráse kolem meandrů poblíž Trojmezí a Toulcova dvora. Též byla pěkná krajina před Hstivařskou přehradou.

Tu jsme obešli okolo a rozloučili se, neboť po celém dni v dešti toho bylo akorát, abychom byli spokojeni. Druhá část, která je více přírodní nás tedy čeká někdy v budoucnu.

Stálo to za to a vzdejmě hold těm, kteří se deště nezalekli.


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..