Náš dočasný wigwam byl tentokrát v hlubokém údolí. Zatímco na kopcích se příroda alespoň chystala k probuzení, v okolí našeho příbytku nás v lesích čekal sníh. Ale nedali jsme se bez boje. 
Již za prvního večera nás navštívila Čeptaweh, aby nás seznámila se kmenem Irokézů a s tím, co nás druhý den čeká. Dopoledne jsme vyráběli různé věci, které se hodí na indiánský trh – od luků a šípů až po ozdoby z peří a dalších materiálů. Samotný trh po té byl ve znamení získat od trhovců výměnou hlavně jídlo, ze kterého bychom si uvařili chutný oběd. Nebylo to s nimi vždycky jednoduché. Ba i někteří indiáni raději volili zbraně před jídlem. Ale postupně pochopili, že pokud si ponechají své nejedlé předměty, budou mít nejspíš hlad. Na konci trhu se trhovci začali hádat, že vyměnili špatně, že ten druhý má zboží víc a za míň a podobně. Ale malí indiáni měli, to co potřebovali a s vyměněnými potravinami připravili chutný pokrm.
Moudrý Hiawata, se kterým jsme se setkali, si nechal vše vyprávět a pravil, že Irokézové jsou velký kmen, ale že potřebují být ve skupinách, které jsou si blízké, aby se tolik nehádali. Navíc, aby byli schopní lépe rozeznávat hodnotu věcí, pokusíme se pro ně získat materiál, který by mohli používat jako platidlo. Ten jsme v podobě stříbrných valounů skutečně získali a nakonec během druhé noci přeměnili ve zvláštní „indiánské“ mince. Hiawata nás pochválil a slíbil, že každý z nás se dostane do takového kmene, do kterého patří. Jednak podle toho, jak odpověděl na jeho otázku, ale hlavně podle svých schopností. A jak to rozdělení nakonec dopadlo? Irokézové od Hiawatových dob měli celkem pět kmenů, které byly i sami o sobě silné a ve chvílích jakéhokoliv nebezpečí se semkli a nikdo, ani bledé tváře, je nepřemohl.
Takto rozdělil Hiawata nás:
Mohavkové (bojovníci) – Ronja.
Onejdové (znamení moudrosti) – Miky
Onondagové (z vysokých hor) – Tesák
Senekové (nezůstávají stranou) – Denča
Kajůgové (blízcí přírodě) – Dan a Fífa
Fotogalerie z akce: http://poutnicipraha.rajce.idnes.cz/…Dolni_Vidim/
0 komentářů