Přijela jsem do Prahy na závod 24 hodin na koloběžce. Bylo mi divné, že Opičák po mně chtěl, abych přijela dřív a pomohla tam postavit ty stany, když v Praze je tolik lidí, kteří by tam mohli přijít, ale přijela jsem. Zhruba po půl hodině, co závod začal, se mě Bláťa zeptala: „Bebino, nechceš jít s námi nakupovat?“ Řekla jsem, že jo. Myslela jsem, že jde jen Bláťa a Opičák, ale nakonec šel i Matěj a Chumba. Bylo mi divné, že nás jde tolik, a že Efa nemůže jít s náma, ale vůbec mě nenapadlo, že bych mohla plnit Tajný bod.
Jeli jsme autobusem na Hradčanskou, kde jsme si stoupli na chodník a všichni si nandali palestiny, co mají Kmeňáci a kdo má, tak si nasadil na palestinu březové lístky. Poté mi Opičák přečetl příběh, který byl o muži, který sázel stromy (bylo to osm papírů).
Po přečtení mi bylo sdělěno, že mám tento příběh jít převyprávět někomu na tramvajovou zastávku. Nabídli mi, že mi příběh přečtou ještě jednou, nechtěla jsem. S ohromnou nervozitou jsem šla na zastávku, vedoucí však zůstali stát na místě. Já jsem si ale spletla zastávky a šla na autobusovou. Vybrala jsem si paní, co stála při kraji. Řekla jsem jí, kdo jsem, a že jsem z oddílu Poutníci a musím teď splnit můj Tajný úkol (bod). Paní mě vyslechla, ale myslím si, že byla trošku zmatená z toho, co jsem jí převyprávěla. Vrátila jsem se k vedoucím. Ti mi řekli, že jsem úkol splnila, ale že se jestě nedozvím, jestli jsem se dostala do Kmene nebo ne.
Byla jsem celý den strašně nervózní. Měla jsem strach, že jsem to nesplnila kvůli tomu, že jsem šla na autobusovou zastávku místo té tramvajové. Celý den se nic nedělo, ale pak přišel večer. Jela jsem s Leou dvě kolečka a když jsem se vrátila, stála tam Křeček s loučí. Přivedla mě před Kmenovou radu.
Pozdravili jsme se a Bláťa ke mně začala mluvit. Čekala jsem, co teda bude. A Bláťa řekla: „Kmenová rada se shodla, že jsi Tajný bod splnila a stáváš se členkou kmene.“ V tu chvíli jsem měla nepopsatelně obrovskou radost, v hlavě mi proběhlo spousty věcí a okolí bylo plné emocí. Potom Opičák zvolal: „Áďo, pojď sem.“ Koukala jsem na ni. Op se mě zeptal: Pamatuješ si tuhle slečnu?“ Vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být.
Tahle slečna stála na té zastávce, a také poslouchala, co jsem vyprávěla, byla to Opičákova kamarádka, která jim pak vše řekla. Všichni mi pak pogratulovali, vyfotili jsme se a vrátili jsme se jezdit. Byla jsem tak šťastná, že jsem brečela. Celý druhý den jsem pak hrdě nosila palestinu na krku.
Na tento okamžik jsem čekala tři a půl roku, několikrát jsem tu zkoušku nedodělala a nebo jsem ji ztratila, ale nikdy jsem to nevzdala. Všechno se dá zvládnout, jen si musí každý věřit. Děkuju moc všem, co mě v tom podpořili a říkali, že to nemám vzdávat, to znamená oddílu a rodině. Byl to nepopsatelně krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu. A Tajný bod jsem splnila na pátek 13.
Muž, který sázel stromy
Celé dílo si můžete přečíst ZDE.
0 komentářů