Na lyžařskou výpravu jsme jeli do Krušných hor. Konkrétně do městečka Krupka. V sobotu jsme se rozdělili na dva týmy. Lyžaři a bobisti. Lyžaři měli dokonce mezinárodní výpravu, protože špatně odbočili a přejeli na Cínovci státní hranice. Sněhu bylo sice málo, ale na lyžování to stačilo. Na boby jakbysmet. Některé boby však tradičně nepřežili a museli jsme je vyhodit.

 

Mimo zimních hrátek jsme se snažili najít zbloudilého cestovatele s pokladem, což se nám povedlo. Byl celý zasypaný sněhem, tak jsme ho nerušili z posledního odpočinku. Jen jsme si vzali poklad, kterého by byla škoda. :-)

Biograf:

Fotografie:

Fotogalerie je jako obvykle na Rajčeti.

Copak to tu ještě máme? Krásnou básničku od Rajči!!!

Na nádraží všichni sraz,

Michal nestih odjezd zas.

Mládí vlakem odjelo,

starým nic jiného nezbylo,

než do auta věci dát

a do Krupky pospíchat.

 

Předtím,ale čekali,

až Michala přibalí.

Směr Teplice vyrážejí,

Dubské holky se na ně z výloh smějí.

 

V Krupce byli za chvíli,

bydlení se divili.

Místa málo, bordel všude,

kdo tu s námi asi bude?

Tři kočky a Gábinka,

byla druhá skupinka.

 

Kde spát budem teď už víme,

závěsům se podivíme.

I Poutníci dorazili sem,

může začít jejich rej.

Mnozí snědli řízek, chleba, teď je něco zahrát třeba.

 

Budem běhat tam a zpět,

žabáky si dáme hned.

Teď už ale rychle spát,

o bobování si nech zdát.

Ráno byla buchta, čaj,

teď si ještě chvilku hraj.

Lyžaři a bobaři

na svahy už vyráží.

 

Lyžaři to popletou,

do Německa zajedou.

Bobisté se oblékají,

rukavice dohledají.

Děti mají boby v ruce, sáňky, že prý Michal nechce.

 

Drobné Michal z kapsy bere,

autobus ten sotva jede.

Když na kopci zastavíme,

sníh konečně uvidíme.

 

Něž však dojdem ke svahu,

Michal se drží za hlavu.

Denča zase něco měla,

bota se jí rozlepila.

 

Vemem provaz uzle známe, Baťovky jí uděláme.

Skokánek jsme našli tady, všichni na něm jezdí rádi.

Boby, ale praskaly

a sáňky se flákaly.

 

Na kopci se nožík brousí,

Hejkalovi trčí fousy.

Na místě, co nemaj být,

Vlčák musel zakročit.

 

Přituhne nám maličko,

růž nám kreslí na líčko.

Od vrtulí do kopce,

bobovat to zase chce.

 

Daník v džínách sjíždí kopce,

ten však, ale přestat nechce.

Michal kouká, vous si hladí,

bere boby a už valí.

Kráva ho teď předjela,

kus pytle si prodřela.

 

Máje mrznou nohy, ruce,

s ostatníma zůstat nechce.

Čapnu Máju, boby taky

a vracíme se sami zpátky.

Vlčák nás teď dobíhá,

Michal klíče posílá.

 

Komáří vrh opouštím,

o lyžařích přemýšlím.

Řízek běhá, kopce sjíždí,

lyžáky nemá jsou prý v níži.

 

Radka boty obouvá,

Jenda pomoc vyhledá.

Radku nové boty mučí,

Bláťa jí je nandat musí.

 

Radka na svah přišla hned,

kopců sjela jenom pět.

Lyžaři se otáčejí,

jako Žwejkal skákat chtějí.

Míše s Řízkem mrznou ruce,

tak čekají na rodiče.

Lenka s Vaškem se jim smějou, svařákem je nezahřejou.

 

Mám za sebou hroznou tůru, Žwejka táhne poma vzhůru. Bobisté co čekali,

autobusu se dočkali.

 

Děti přijdou baštu mají,

chlapi dřevo pohledají.

Vlčák oheň rozdělá,

teplíčko je potřeba.

 

Jde se na hrad,

hledat zpráva,

Travel si nás zase žádá.

Vlci vyjí, svíčku mám,

za Travelem musím sám.

 

Tesák první vyrazil,

na ducha tam narazil.

Umřel Travel, ve sněhu leží,

kde je poklad se jim svěří.

Poklad mají za chvilku,

najdou tam jen sušenku.

 

Krtek kouká, nevěří,

co bude dnes k večeři.

Po sekané s kytarou,

odvážní si zapějou.

Honza zpívá, lžíce ladí,

pak s kytarou ho to baví.

Teď už, ale zase spát,

Bláťa u nich musí stát.

 

Než Michal poví příběh celý,

Poutníčci nám oněměli.

V neděli je budíček,

plejbojový zajíček.

Budím Zdendu, Hejkala,

je to pro ně zábava.

 

Míša s Denčou chleby mažou,

marmeládou vše umažou.

Dopoledne vtípek dáme,

radost si tím uděláme.

Řízek přeje nový rok, Hugo dělá Žwejkův skok.

 

Opičák si zavýská,

když Manka vidí Cipíska.

A co Miky, kde ho máme,

Padroubka mu pohlídáme.

 

 

Než se oběd připraví,

stará garda vyrazí.

Rajča dělá průvodce,

na hrad Krupka zajít chce.

 

Lenka kouká do dálky,

Vašek zkoumá baráky.

Po návratu do domů,

vařím v malém kastrolu.

 

Kdy to bude nevíme,

bublinky už honíme.

Až se všichni najíme,

urychleně balíme.

 

Ahoj musíme si říct

a k autobusu vyrážíte vstříc.

Předtím, ale nakonec

řekneme si známou věc:

 

SVĚTLO VAŠIM KROKŮM, POUTNÍCI.


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *