Četl jsem zajímavý článek s názve Proč se uzel rozvázal. Pojednává o tom, že děti učíme vázat uzly, ale pokulhává praktivké využítí. Naprosto s ním souzním a delší dobu brojím proti tomu, abychom v Základní oddílové zkoušce měli dračí uzel, neboť se již k horolezení nevyužívá pro jeho nebezpečnost. Podařilo se mi prosadit alepoň zmínku o tom, že se k této sportovní aktivitě využíval v minulosti. Když učím děti uzly já, říkám jim, že jde s voučasné době pouze o okrasný uzel s historickou hodnotou.

Uvědomil jsem si však po shlédnutí několika fotek ze schůzky zaměřené na uzlování, že uzlování má velkou výhodu nejen v praktickém užití. Wow!

dav

Tak co to teda rozvíjí?

I kdyby děti pak neuměly uvázat ani jeden uzel v praxi, tak dobře vedená schůzka může rozvinout schopnost vzájemné spolupráce a zároveň může sloužit jako důvěrová aktivita vzhledem k tělesnému kontaktu v případě praktického ukazovaní vázání uzlů. Zároveň dost uzlů je těžkých tak akorát, aby se dítě trochu zapotilo, ale nakonec zvládlo – a třebas s dopomocí druhého – uzel uvázat správně. A zažít takový svůj mikroúspěch je prostě dobrý základ pro zdravé sebepojetí.

mef
mef

2 komentáře

milan · 6. 12. 2019 v 16:32

moje zkušenosti z výuky uzlování a jeho přínosy:
– radost z dílčího úspěchu
– některé uzly se stále v praxi úspěšně používají (např při táborových stavbách nebo krizových situacích)
– zvyšuje to motorickou schopnost rukou, která se u dětí vytrácí
– starší (zkušenější) to učí vysvětlovat nováčkům (stmeluje se kolektiv)
– zapojuje to v mozku představivost

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..