„Městečko Husinec je pro nás dobře známé místo. Rozprostírá se ve zvlněné krajině, kterou protéká říčka Blanice. Jezdíme na to místo již mnoho let, že se to ani spočítat nedá. Za Husincem jsou pole, ale také pastviny a koně. A nad těmito pastvinami ve vyvýšeném místě stojí malý dřevěný přístřešek a prostor pro několik stanů. To je náš cíl 
V letošním roce se ocitneme trochu v jiném světě. Zapojíme fantazii a místo s přístřeškem se stane naším ostrovem… a dál se nechte překvapit, co se bude dít.“ Tak toto byla úvodní slova o letošním Husinci na webu. A jak to všechno probíhalo?
V neděli 2. 7. 2017 jsme se sešli na autobusovém nádraží Na Knížecí a jeli přímo do Husince. Cesta trvala dvě hodiny. Stany a další materiál, včetně proviantu, už byl na místě, a tak jsme si byli jistí, že hlady neumřeme.
Na „Orlím hnízdě“ nás přivítali koně a ovce, které se za nimi schovávaly. Jak jsme vypozorovali za nějaký čas, ovce chodily ve stopách koní a bylo jim s nimi dobře. Postavili jsme mnoho věcí, jako třeba stany, vodu na čaj a děti do laťe. Vodu jsme poprvé vzali ze známé studánky cestou z města na pastviny. Nevěděli jsme, jestli je na pastvinách dostatek vody. Naštěstí byl, příště už jsme brali vodu od koní.
Když se setmělo, navštívil nás Šaman – duch zdejšího ostrova a řekl nám, že jsme se právě dostali na ostrov, který nebude tak jednoduché opustit a vrátit se domů. Hovořil i o pokladu a o tom, že pod tímto slovem si může každý představit něco jiného. Někdo třeba truhlu zlaťáků, ale někdo třeba rodinu, blízkého přítele a podobně. Rozloučil se s námi a zmizel – jako duch…
V pondělí 3.7. jsme po snídani zjistili, že získávat potraviny asi nebude na ostrově tak jednoduché. Po snídani jsme je museli začít hledat, abychom mohli uvařit oběd. Navedly nás fáborky a my jsme suroviny, které jsme potřebovali, našli. Hurá k ohni a šlo se vařit (fazolový guláš).
Po poledním klidu jsme se zašli koupat k místnímu venkovnímu bazénu. Po příchodu do Orlího hnízda jsme se zkoušeli orientovat ve slepé mapě, kde leží které město a jiné význačné body. Vcelku nám to šlo a odměnou byla první zvláštní indicie – stříbrná větvička.
Za tmy se opět objevil duch Šamana. Řekl nám že jsme se vydali správným směrem a toto je symbol rozkvétající cesty k pokladu.
V úterý 4.7. jsme zjistili, že je tu v okolí místo , které je „obrostlé“ surovinami, u nás tak zvané pečivo, tady prý „gugo mugo“… Posbírali a odnesli jsme proviant i na další dny k sobě – prý se tu v určité dny objevují lidožrouti a těm jsme se chtěli vyhnout.
Měli jsme tentokrát úkol dojít na zříceninu Osule. Proč to jsme ještě netušili, důvod se ukázal až na místě. Cestu jsme si zpříjemnili sbíráním lesních jahod, pozorováním motýlů a přírody kolem nás.
Když jsme dorazili na místo, prohlédli jsme si zříceninu ze všech stran.A našli jsme truhlu. Ale prázdnou!. Aha šaman přece říkal něco o pokladu bez zlata… Někteří z nás si v hradbách zahráli hru „kdo skočí do jámy“ – lvové… vítězem byl Krysař, který se o uloveného lva v jámě – čili o bonbony – podělil s ostatními.
Večerní koupání jsme měli za zpěvu zvířat. To zvířátko jsme pojmenovali Peter Naggy (toho zpěváka mám ráda (Vlčice)), konal se tam „Husfest“ a zrovna vedle bazénu bylo podium, kde za našeho večerního koupání skutečně Naggy zpíval J.
Ten večer se Šaman neobjevil. Docela jsme si to přáli, ale nepřišel, nezjevil se. Nutno poznamenat, že už od vody jsme vraceli v docela pozdních hodinách.
Ve středu 5.7. jsme se vydali na další putování po ostrově. Potkali jsme plno zajímavých zvířat. Na moři byly divoké kachny a měly káčata. Byl to bezvadný zážitek, káčata byla celkem přítulná, máma kačena to hlídala z povzdálí. Po pár metrech jsme potkali divoké šelmy. Přesto jsme si je celkem jsme si je ochočili. Dali jsme si dvě kola s nimi a bylo nám fajn. Pak jsme se prolétly na divokých ptácích. Opět dvě kola. ( šelmy – autodrom, ptáci – řetízkáč). Ochutnali jsme různé velmi sladké dobroty. Ale nerostly všude. Tak jsme se vrátili k nám domů.
Po nalezení indicií, že se máme vydat do džungle, jsme vyrazili. Přepadl nás však neskutečný hurikán s lijákem, který se vyskytuje jen na ostrovech. Skrz na skrz promočení jsme se osušili, udělali čajík z místních bylin a šly po stopách dál. Vyplatilo se . Našli jsme vzácné kameny. Šaman se nám zjevil vysvětlil, že musíme být trpěliví, ale že se blížíme kvapem k cílí a k tomu, abychom se dostali domů.
Ve čtvrtek 6.7. jsme znovu šli prozkoumat ostrov – na druhou stranu od lidožroutů. Tam bylo krásně. Opět jsme navštívili bazének a zdrželi se celkem dlouho. Pak jsme se ale vrátili a museli dokončit naše hledání cest k pokladu. Vše jsme zvládli hladce. Našli zprávu, která se dala přečíst nad teplem od svíčky. Téhle „dovednosti“ se chopili naši nejzkušenější z dětí a nutno říct, že se jim podařilo zprávu natolik spálit, že místy nebyla vůbec k přečtení…
Večer jsme čekali co na to Šaman a nebylo divu, že byl celkem znepokojen a zklamán našimi schopnostmi. Protože to však byl dobrý duch, provedl kouzlo, abychom zjistili, co je s pokladem, ale hlavně, abychom se mohli vrátit domů!
Ukázalo se, že poklad opravdu není vždy získat ranec mincí, ale třeba právě naopak. Tedy připravit něco pro jiné, co třeba přijdou a poklad od nás naleznou… A tak se prázdná truhla postupně naplnila například fotografiemi našeho oddílu i různými kresbami a vzkazy, popisem, co je náš oddíl zač a čemu se věnuje.
V pátek 7.7. jsme po snídani začali balit a celá naše červencová výprava se blížila ke svému konci. Zbývalo ještě splnit to, co říkal Šaman, tedy zakopat truhličku jako odkaz „příštím generacím“ nebo třeba i nám samotným, protože až se zase do Husince vydáme, budeme mooooc zvědaví, jak si naše truhlička vede
Cesta domů proběhla bez problémů, pozdravili jsme koně i ovečky a později nastoupili do autobusu, který nás zavezl z ostrova a od lidojedů i od Šamana zpátky do našeho světa
Světlo vašim krokům, Poutníci
Sepsali Vlčice a Vačice
0 komentářů