První část puťáku: Po stopách staré lokálky (seniorský puťák) 1. část Další naše kroky vedly do Křivsoudova, kde jsme si nakoupili vydatný oběd, Kofoly, bonbóny a jiné srandy. Krysař místnímu prodavači vietnamské národnosti opravil „hleba 5 Kč / ks“ na „Chleba 5 KČS“, za což si vysloužil vykopání z obchodu a prodavač omluvu. Zvedli Číst více…
Noční tlačenice ve stanech Končí poklidný sobotní návštěvní den a Senioři postupně dostávají lístečky s informacemi. Mají si sbalit a vyrazit na klády s věcmi na tři dny. Tam na ně čekám já (Mates) a kontroluji pláštěnky, kartáčky a spacák. Po chvíli dorazí Op s Chumbou a rozdávají proviant a vodu. To ještě Číst více…
V pátek jsme přijeli do Tanvaldu a šli jsme strašně dlouho do kopce až jsme dorazili k skautské chatě kde jsme měli pobývat. Bláťa nám řekla jak to tam chodí a poté jsme si šli vybalit věci. Později večer jsme šli hrát svíčkovanou a pak jsme šli spát. V sobotu jsme šli na Velký Špičák, bylo to tam opravdu krásné. Různě jsme tam lezli a hráli si,když jsme šli zpátky tak šli 3 děti a Bláťa nakoupit,ale bylo zavřeno. Tak jsme vrátili a dali jsme si k večeři něco jiného a potom jsme si šli hajnout a spát.
Neděle byla opravdu zajímavá jeli jsme vlakem do Kořenova do muzea o vlaku Zubatka. Když jsme si prohlédli muzeum tak nás Bláťa vzala na řeku Jizeru. Vesele jsme si pochodovali po velkých kamenech rozmístěných různě po řece a bylo to dobrodružství. Na jednom místě, které se nám líbilo jsme si dali oběd a poté se někteří odvážlivci šli vykoupat do studené Jizery. Když se vykoupali tak začalo pršet a mi jsme se museli vrátit, jenomže – kameny byli velmi kluzké a šlo po nich špatně chodit, ale přejít na druhý břech jsme museli.
Popáté… Od Libušínské bitvy v roce 2011 (což byla naše první výprava) počítáme čas trvání našeho oddílu. A nebylo to jen naše výročí. Sami pořadatelé těchto bitev při letošní akci (2016) oslavili 25. ročník! Vydali jsme se ráno vlakem do zastávky Kačice a odtamtud již po vlastní ose od zastávky po červené a pak po Číst více…
V sobotu jsme se zúčastnili sedmatřicátého turistického pochodu za povidlovým koláčem. Na nádraží v Benešově jsme nabrali několik dalších lidí a pokračovali k základní škole, kde byl start. Tam Michal vyčkal frontu a přinesl nám mapky trasy. Vybrali jsme si trasu 15 km, která vedla přes Konopiště, údolím Konopišťského potoka do Vidlákovy Lhoty a pak zpátky po polních cestách.
Zpočátku to na trase vypadalo jako na Václaváku. Na Konopišti byla první kontrola, kde jsme dostali razítka a dětské osazenstvo i sladkosti. Na podmáčené louce o kousek dál jsme dali první větší pauzu na zvedací rybičky, rybičky, rybáři jedou. Skoro všichni jsme tak měli kolena od bahna.
Psal se 21. Duben roku 2012 a oddíl Poutníci slavil jeden rok od první oficiální akce! A jak jinak to oslavit, než jít na jednodenní akci opět do Libušína! Tentokrát se naše osazenstvo zájezdu rozšířilo o jednoho vedoucího a jednoho dítěte navíc. Složení bylo Michal, Bláťa, Maverik, Dáda, Tesák a Mája. Bylo nádherné počasí, a tak jsme se mohli poklidně kochat krásou rozkvétajících stromů a napučených jarních květů. Cestu jsme zvolili stejnou jako v roce 2011, takže jsme na bitvu šli necelé 4 km tam a 4 zpět.
Bitva byla super, bylo přes 400 účinkujících a dobrá polovina přežila (nebojte se, jen v té bitvě, vše bylo perfektně nacvičeno). Tento rok jsme si užili i jízdu na koni nebo třeba prohlídku krásných dravců. Jednodenka se opět nesla v duchu veselém a byla to opět povedená akce!
Na schůzkách jsme rozjeli bloky, kde se navzájem snažíme vzdělávat (ale ne jako ve škole!). Na minulé schůzce jsme se věnovali buzolám a tento týden navázali systémem GPS.
Po vysvětlení, že kolem zeměkoule létají družice, které pomáhají určit, kde se přístroj GPS nachází, jsme se vydali do ulic. Tam jsme měli zaznačit trasu, kudy procházíme a všímat si zajímavostí v okolí, které jsme do mapy zanesli. Nejvíce nás zaujala rozbitá dodávka, která na místě stojí již delší dobu. Dále nás rozesmálo a zaujalo rozmáznuté psí lejno na chodníku. Všímali jsme si ale i věcí, které běžně přehlížíme, jako třeba kámen, který upozorňuje na náš národní strom – lípu, která se nachází uvnitř Heroldových sadů.
V teple klubovny jsme poté porovnávali své mapy, které byly kresleny různě a zjistili jsme, že každého zaujalo něco jiného.
Na závěr Lentilka připravila hru pro ostatní a splnila si tím další bod do Základní oddílové zkoušky.
Na letošním putování za vánoční vločkou jsme se vydali po stopách Kocoura v botách (Mikeše). Vycházeli jsme z Hrusic, rodného kraje Josefa Lady, odkud dle knihy šel i Mikeš. Zastavovali jsme se přesně na místech, kde Mikeš zažíval svá dobrodružství a hráli jsme i Čůrando Grando!
Někteří měli dost již v Mnichovicích, a tak šli na vlak. Opičák vzal ale Bebinu a Tesáka a ti tři šli spolu noční krajinou až do Říčan, čímž Bebina s Tesákem pokořili osobní rekord. Ušli totiž celých 26 kilometrů během jediného dne! Bebina si navíc mohla splnit do Základní oddílové zkoušky bod souhvězdí.
Na první letošní jednodenku jsme se měli vypravit na krásnou Cinibulkovu stezku. Osud tomu však nepřál a protože v takovém počtu lidí by 4 přestupy nebyly zrovna nejvhodnější, vydali jsme se na Český Šternberk. Cesta vlakem byla nekonečná, protože děti byly nevybouřené a opravdu hlučné. Vystoupili jsme v Soběšíně, což je asi 9 km od hradu. Naším celodenním průvodcem byla červená turistická značka a sluníčko. Podzimní příroda hrála teplými odstíny. Během cesty jsme zahráli pár her a našli znamení, která nás dovedla k truhle s prazvláštním znakem.