Na schůzce jsme se učili odlévat stopy! Kdo byl, klidně si může tento bod splnit ve své Základní oddílové zkoušce. Anebo jen tak pro radost odlévat někde v lese.
TIP: odlitek lze po vyschnutí namalovat barevnými temperami.
Jak na to: http://poutnici.desitka.cz/text-zakladni-oddilova-zkouska-odlitek-stopy/
Vydáno na apríla roku 2016
Sedíš doma a chceš po mně ňáký hustý rapy?
No tak vstaň ze židle, to pomáhá – žádný kecy!
Chceš bejt in, nosit bekovku jak vocas a bejt cool.
Přitom jsi vlastně směšnej blbeček, chlapa/ženský jenom půl.
Tak já jsem moc ráda,že jsem v oddílu.Poznala jsem tam moc suprových lidí,se kterými je sranda.Ti superhrdinové jsou asi zatím nejlepší. A kdyby vlastně nebyl oddíl tak nepoznám ani svoje nejlepší kámoše Mikyho a Denču takže díky oddílu je znám. Jen je škoda,že ty výpravy jsou tak krátký,protože kdyby byli delší tak by jsme si to víc užili,ale nevadí i tak jsou fajn.Stejně je nejlepší tábor,jelikož je nejdelší a na parádnim místě.Oddíl mám taky ráda,protože,když tam něco ukážete nikdo se nesměje ostatním.Taky od poutníků jsem získala nový vědomosti uzly,stopy morseovka……Jezdím tam vlastně už 2 roky a 5 měsíců.Moje první výprava byla v kunžaku a tam byli indiáni,kteří proti sobě válčili a my jsme je usmířili.Taky znám i od oddílu nové písničky.Když už to píšu tobě tak tam o tobě taky něco napíšu. Nejlepší s tebou bylo to lyžování teď na lyžo-bobu. Ta poslední ta černá to bylo parádní a těšim se na příští rok a chci jezdit zase s tebou.
Když to všechno zkrátim tak mám Tebe i Poutníky moc ráda a jsem ráda,že jsem Váš poznala. (2014)
Do oddílu jsem začala chodit, abych si vyzkoušela něco nového. Poznala jsem spoustu suprových lidí. Mám také spoustu zážitků např. když jsme našli sv. Grál, boj na konci tábora Camelot ( Morgana, její syn a Dragon proti nám s Merlinem a Artušem), klondajk, seniorský puťák, Hello Kitty, Helena Kellerova, Hodnoty, Robin Hood, Hulk… a toto je jen malinká část zážitků. Oddíl je pro mě důležitá hodnota. Máme suprové vedoucí, kteří pro nás připravují parádní a hlavně dobrodružný program. Děkuji za skvělé zážitky a doufám, ze oddíl bude ještě dlouho fungovat. (2016)
Na březnové výpravě jsme se podívali na zcela nové místo, konkrétně do Dubice v České Lípě. Hned po příjezdu nám Bílý král ještě jednou poděkoval za ochotu sesbírat kameny, které otevírají bránu tak, aby byla průchozí do jiných světů.
Pravil, že po bitvě byl zmatek a kdo mohl, bral kameny z kruhu kolem brány pryč. Nevěděl o všech kamenech, některé dokonce již máme u sebe. Však některé Arasíny pověřil, aby roznesli 7 kamenů na magická místa. Voirdžíny poté kamenům dali magický obal, který nedovolí kámen sebrat bez toho, aby na jeho místě byl klíč.
Na schůzkách jsme rozjeli bloky, kde se navzájem snažíme vzdělávat (ale ne jako ve škole!). Na minulé schůzce jsme se věnovali buzolám a tento týden navázali systémem GPS.
Po vysvětlení, že kolem zeměkoule létají družice, které pomáhají určit, kde se přístroj GPS nachází, jsme se vydali do ulic. Tam jsme měli zaznačit trasu, kudy procházíme a všímat si zajímavostí v okolí, které jsme do mapy zanesli. Nejvíce nás zaujala rozbitá dodávka, která na místě stojí již delší dobu. Dále nás rozesmálo a zaujalo rozmáznuté psí lejno na chodníku. Všímali jsme si ale i věcí, které běžně přehlížíme, jako třeba kámen, který upozorňuje na náš národní strom – lípu, která se nachází uvnitř Heroldových sadů.
V teple klubovny jsme poté porovnávali své mapy, které byly kresleny různě a zjistili jsme, že každého zaujalo něco jiného.
Na závěr Lentilka připravila hru pro ostatní a splnila si tím další bod do Základní oddílové zkoušky.
Lyžo-bobo jsme letos uspořádali společně s oddílem Tuláci – Karlín. Jeli jsme tentokrát do Desné, kde jsme bydleli téměř naproti sjezdovce. Seznamovací hra dobrodružství Kulička nazval jako Poznávačku.
Užili jsme si nejen lyžovačku jak v sobotu, tak v neděli, ale i bobování, kde jsme rozmlátili, jak už je zvykem, hned několik bobů. A samozřejmě proběhlo i oblíbené noční bobování.
Na podzimkách jsem čekala, kdy mi přijde tajnej bod. Vůbec nic se nedělo a zbyl mi už poslední večer před odjezdem. Už jsem si říkala, že už mám klid že se nic dít nebude a že na tajný bod už je málo času. Šla jsem spát.
Spím… A tu se mnou někdo vrtí. Probudím se a tam Dan. Říká ,,Křečku pojď.“ ,,Musím?“ zeptala jsem se. Dan se zasmál a řekl že musím.
Na schůzce jsme si nejprve zvolili svá závodní „vozítka“. Byla roztodivná, ale všechna jezdila jako o život. Namátkou můžu zmínit Sufurki (Zidankáru), MIG 29, houpacího koně, nebo třeba tryskáč.
Byla vytyčena téměř kruhová trasa, kde se závodilo, tekl pot, ale slzy ne. Nadšení a odhodlání sršelo. V první jízdě vyhrál závodník Kulička, v druhé jízdě Nebojsa.
Měla to být schůzka s připraveným programem. Ten začal a my vyrazili ven. Nečekaně přišel Opičák, vrazil Soně do ruky dva papíry a se slovem „ná“ odešel.
V dopise stálo, že kronika vystrčila nožky a utekla. Jestli o ni stojíme, tak ji máme najít. Dala nám popis, kudy máme jít (jděte jižním směrem ke třetí odbočce, tak spočítejte bal bla bla).
Zjistili jsme, že nejsme schopni pobrat více jak jednu informaci najednou, ale nakonec jsme se dostali k cíli a v suchu pod betonovými pražci z bývalé železnice našli naši kroniku! Uuuf!