Školní rok jsme odstartovali ve středu 10.9. Byla to upršená schůzka, tak jsme si trávili v Neobyčejné klubovně. O týden později jsme se setkali již s nováčky, kterých letos máme hned 6 a jednoho staronového nováčka. Po seznamovací schůzce jsme se setkali s rodiči na informativní schůzce a představili jsme náš oddíl, co a jak děláme a také například, kdy se z nás stávají Borci s velkým B. Hned následující víkend čili 19.-21.9. jsme se účastnili srazu oddílu, který letos pořádali Koníci. O srazu si můžete přečít samostatný report od Dráčka. V neposlední řadě jsme konečně uvedli v život fotogalerii z letošního tábora V hlavě. Stále ještě třídíme, protože jsme letos měli přes 2500 fotek 😀 Co zatím je stále tajemstvím je téma letošní celoroční hry, ale již brzy se vše dozvíme.

V pátek jsme se sešli v sestavě Poutníků, Tuláků, Koníků, Ginkga, Sportíků a Krhútů. Ubytovali jsme se a v deset večer proběhla info schůzka na následující den, rozhození, kdo bude na stanovištích, kdo bude připravovat oheň a kdo bude k ruce kdykoliv bude potřeba. Noc byla velmi chladná, a tak se dlouho neponocovalo.

V sobotu ráno v 9 hodin byl slavností nástup, všichni jsme řekli své pozdravy a pokřiky. Proběhli nějaké organizační informace a pak už přišel Ceremoniář, který zahájil letošní sraz oddílů v duchu Olympijských her. Pak už jsme plní očekávání viděli olympijského běžce, který nesl pochodeň a pod kruhy zažehl olympijská oheň. Nechť hry započnou!

Po rozdělení do hracích týmů jsme se vydali na jednotlivá olympijská stanoviště. Celé dopoledne jsme bojovali v různých disciplínách jako byl hod koulí, sprint, maratonský běh, lukostřelba a mnoho dalšího. Po dopoledním bloku her následoval výborný gulášek z naší kuchyně, který Připravil Pytlák s Fíkem pro všechny účastníky, celkem tedy cca 160 porcí. Jen pro zajímavost padlo na tento guláš 8 kg cibule, 12 kg masa a bylo ho cca 60 litrů. Po obědě byl poledňák a odpoledne následoval další herní blok, tentokrát šlo o týmové klání v basebice, ringu, tukruhu, fotbalu a přehazované.

Po večeři, kterou si každý oddíl zajišťoval sám následoval slavností oheň, který se v průběhu dne připravoval i v součinnosti s palivci, kteří byli vybráni z oddílů pořádajících sraz někdy v minulých letech. Všichni jsme se sešli u ohniště, palivci slavnostně zapálili oheň, a to včetně paliveckých slov, zazpívali jsme červená se line záře, poslali si signál a pak začalo to pravé veselý. Čerpali jsme písničky ze srazového zpěvníku, proběhly super scénky oddílů a do noci se hrálo.

V neděli následoval nástup, vyhodnocení a omedajlování týmů na stupních vítězů, předání pořádání dalšího srazu oddílů pomocí pochodně, která byla zapálena od olympijského ohně, rozloučení se a pak už jen balení a úklid. Náš oddíl si ještě užil Zátoku až do odpoledních hodin a pak pádil domů za rodinou. Od pátku do neděle se o děti staraly Mája, Somyčka a Kopřiva jako vedoucí oddílu. A jak si vedly? Až na pár zádrhelů dobře, ale na dojmy se zeptejte určitě holek 🙂 Tak v září s Koníky.

Kdo nebyl tak propásl šanci vidět premiéru, ale nebojte se ostatní o to také nepříjdou. Již brzy vyjde právě první skoro celovečerní film z oddílové produkce nazvaný Camelot – cesta k rytířství.

Po shlédnutí filmů jsme se uložili, velice pozdě, ke spánku a spokojeně chrupkali až do rána bílého. Snídaně byla samoobslužná a každý si tak ulovil na co měl chuť. Dopoledne jsme si ještě zahrály městečko Palermo, poklidili jsme a pak už se jen rozloučili s přáním krásného prožití vánočních svátků a všeho jen dobrého do roku 2025.

Výpravu jsme započali tak trochu klasicky na Vršovickém nádraží. Cesta vlakem ubíhala. Děti nevěděly, kam jedou, ale někteří to začaly již poznávat. To je přeci cesta do Zátoky! Jasně, kde jinde započít výpravu za odměnu než právě tam! Autobus nás dovezl až do Keblova a pak jen pár kiláčků pěšky. Tábořiště bylo poloprázdné, ale bylo jasné, že úplně bez práce to nebude. Stavěl se totiž tábor. Rozhodli jsme se takto pojmout výpravu za odměnu, protože děti by si měli k tábořišti budovat vztah ne jen skrze hry, ale také si budovat vztah k tomu, proč a jak to tam funguje, že za každým stanem a lahví na stanové plachtě někdo stojí. Děti měly na výběr, zda pomůžou nebo ne, ale ku našemu potěšení se všichni pustily do práce. Někdo skládal podsady, někdo dělala plachty, někdo zase plnil právě lahve. Nebyla to jenom práce, ale také zábava, vždyť jaké městské dítě se povozí na valníku nebo ví, jak se staví právě podsaďák. K tomu všemu nám všem pod nos voněla krásně opečená vepřová krkovička z grilu. Kdo chtěl mohl se jít vykoupat za soumraku anebo později zpívat písničky k táboráku.

Druhý den se vstávalo celkem časně, protože bylo potřeba ještě něco dodělat a také nás čekalo dobrodružství. Celé dopoledne jsme mohli hrát různé hry, měli super únikovou nebo jsme tahali velkou nádrž za barákem ven, protože nám mi vyplavila voda. Těsně kolem oběda jsme si zabalili do krosen, vzali si batůžky na záda a vydali se směr vlak. Svezl nás Jirka svým velkým autem, a to bylo opravdu zábavné. Další zastávkou byl hrad Český Šternberk, kde jsme měli moc hezkou asi hodinovou prohlídku. Dozvěděli jsme se, že tento rod byl opravdu velmi vážený a byl na mnoha vážených pozicích. Po prohlídce jsme se ještě vyškrábali ke hladomorně a cestou zpět si dali výbornou zmrzlinu z Opočna. Cesta vlakem byla náročná, protože se mnoho lidí posilněných alkoholem vydala naším směrem. Jirka nás zase vyzvednul a už nás vezl na naše sobotní místo ke spánku. Byl to Junák, což je proty, co to neví, pár kilometrů od Zátoky. Kdo chtěl mohl spát ve stanu, kdo chtěl mohl si zapůjčit hamaky nebo spát pod širákem. K večeři nás čekala naše oblíbená dobrota, langoše. Fík je připravil a poté Pytlák smažil na zavěšeném kotlíku na otevřeném ohni. A víte, že k tomu, aby ty langoše byly se váže zajímavá historka? Langoše nejsou moc náročné jídlo na suroviny, ale jednu potřebujete určitě ve velkém množství, mouku. No a nějak se stalo, že všechny ostatní jsme nakoupili, jen tuto ne 😀 Naštěstí jsme byli zachránění Konopem ze spřáteleného oddílu, kterému začínal tábor v Zátoce 😀 Na oplátku jsme jí udělali závoz, něco jako Keblovské dáme jídlo, pár kousků výborných a zlatavě opečených langošů. Po véči bylo letní kino s pohádkou Leo. Kdo nezná mrkněte se, je to moc hezky motivovaný příběh. A co by to bylo za kino bez popcornu. Kdo chtěl, mohl si svůj popcorn vypukat v plechovce od fanty. Při usínání nám nad hlavou svítily hvězdy.

Ráno jsme společně posnídali a během dopoledne jsme si zahráli hru o žužu myšky. Poté jsme si přečetli kroniku, vařili výborný kotlíkový gulášek a balili se. Najednou někdo křičel, že je tam zpráva. Otevřeli jsme ji a tam nebylo vůbec nic. Chvilku nám trvalo, než jsme odhalili, že to bude zřejmě sryté písmo, které se objeví, když ho zahřejeme nad ohněm. Nejprve jsme to zkoušeli nad svíčkou, ale to nám nešlo dost rychle, tak jsme se přesunuli k ohništi, kde jsme ještě z posledních žhavíků vykouzlili oheň. Postupně jsme zjistili, že jsou to zřejmě souřadnice. zadali jsme je do GPS a ukázalo se nám místo pro nás známé jako Zelená budka. Zabalili jsme si poslední věci y vydali se na cestu. U Zelené budky jsme našli dlouhou zašifrovanou zprávu, kus korkové mapy a truhličku. Rozhodli jsme se přesunout na rybářský ostrůvek, protože se někteří před cestou domů chtěli ještě vykoupat. Část šifry luštili mladší a část starší z nás. V dopise bylo ve zkratce napsáno, že někdo s iniciálám N potřebuje naši pomoc a varuje nás před velmi těžkým úkolem. V truhličce, která byla hlavolam jsme našli mnoho klíčů. Rozhodli jsme se, že na základě zprávy si každý, kdo jede na tábor vezme jeden klíč a zbytek bude strážit Somyčka než si klíče rozdáme.

Následovalo koupání a cesta na bus. Cestou jsme se ještě stavili na malé osvěžení v planetě M a pak tradá rozloučení v Praze, popřání si hezkého léta s vidinou, že se potkáme s většinou na táboře.

Po společném, avšak velice nezdravém obědě, v KFC jsme se vydali na poslední část našeho společně stráveného času a to naaaa…….. bowling. Uspořádali jsme si takový malinký turnaj. Někteří z nás nikdy nehráli bowling nebo aspoň hráli poprvé bez dětských zábran. Za mladší zvítězil Luky a za starší bezkonkurenčně Mára. Poté jsme se rozešli do svých domovů. Byl to moc hezky strávený čas.

V říjnu se opravdu s velikou verbou vrhli na změnu kostymérny. Práce trvala necelý den a makali na ní vedoucí s pomocí seniorů. Místnost plná kostýmů a někd opravdu záhadných předmětů prokoukla tak, že byl dokonce po pár hodinách úmorného třízení vidět i červený koberec.

V listopadu se zase hrstka odvážných zmocnila pracovních rukavic a vytřídili dílnu s přilehlou chodbou. Práce trvala dva dny, bylo toho dost na odvoz a tak musela druhý den přijít na pomoc další parta. Vše se zvládlo a i dílnu už by nikdo nepoznal, jak prokoukla.

A protože jsme „odborníci“ na slovo vzatí, tak si poslechněte super motivační song – Dej tam pěnu!