Výpravu jsme zahájili ve středu na Černém Mostě v Praze. Po nemalých zpožděních a problémech s dopravou dorazila výprava s dětmi po deváté na krásné malebné místo – chatu Hájenka, kterou nám pronajal skaut. Brňák s koly a dostavníkem dorazil chvíli po jedenácté, potom co tři hodiny rozebíral a balil kola do dostavníku – naštěstí se nic neztratilo a kola bylo druhý den možné složit.

Čtvrtek začal jako vždy snídaní, kterou připravily děti zcela samostatně, za což jim patří velká pochvala. Po snídani jsme si dali kruhy na téma Zeleného čtvrtku a velikonočních svátků obecně. Pověděli jsme si o poslední večeři a proč se vlastně připravují zelená jídla. Následovala velmi zábavná sekce „najdi si svoje kolo a slož si ho“. Za velké pomoci dětí jsme dali společně dohromady náš cyklo gang. Práce to byla náročná – naučili jsme se, jak se přidělávají šlapátka, znovu zapojují brzdy nebo jak správně nastavit řídítka či sedlo.

Už se zdálo, že máme vyhráno, a vydali jsme se na cestu. Bohužel jednomu úvodnímu defektu šlapátka jsme se v případě kola Beky nevyhnuli. To nás sice ještě malinko zdrželo, ale pak už jsme vyrazili vstříc trutnovským trailům. Cesta nám šla docela pěkně a kilometry postupně přibývaly. Ještě před příjezdem na trail nás překvapil jeden sjezd po kamenech a blátě, ale obešlo se to bez karambolu – i když některé z nás kopec pěkně vylekal.

Pak už nás čekal obrovský krpál na samotný vrchol modrého trailu s názvem Kozí. Nakonec jsme všichni alespoň na chvilku z kola sesedli a tlačili. Následovala největší zábava dne – vrhli jsme se na trail. V úvodní sekci si narazila nohu Beky, ale dál už šlo vše bez karambolu, jen jsem slyšel komentáře dětí, co se řítily za mnou. Dráček jako zdravotník jistil celou skupinku zezadu. I ona se nevyhnula malému pádu, ale tak bleskové opětovné nasednutí jsem ještě neviděl. Trail střídal klopené zatáčky, kameny a úzké lesní cesty.

Na konci nás pak čekala velká odměna v podobě grilovaných kuřat k obědu, které nám dovezla Bláťa. Byli jsme už opravdu hladoví, protože oběd jsme měli až ve čtyři odpoledne, ale po cestě jsme doplňovali cukry pomocí svačin, tyčinek a pití. Po návratu domů jsme měli parádní véču a přišel učitel obrany proti černé magii. Předvedl nám, jak se ubránit pomocí pěti kouzel, zároveň nás upozornil, že bude probíhat ještě výuka létání, a také ať si dáme pozor na profesorku – velmi si totiž potrpěla na stav košťat na své hodině.

V pátek jsme měli trošku větší pohodičku. Po snídani a kruzích jsme se vydali na bazén v Trutnově. Po domluvě s vedoucími jsme si mohli dokonce vyzkoušet skokanské prkno. Zkoušeli jsme také přeplavat bazén na nádech a skvěle jsme si uvolnili nohy po náročném šlapání ze čtvrtku. Před bazénem byla ještě chvilka na případné opravy našich košťat, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad.

Odpoledne totiž přišla lektorka létání a řekla nám, že nás čeká tréninkový zápas ve famfrpálu. I když šlo jen o trénink, nasazení bylo skutečně maximální – oba týmy bojovaly naplno. Rozhodčím pomáhala pískat Rozinka :). Po zápase už byla jen večeře, zkoušky a zasloužený odpočinek.

Další den byl opět ve znamení pořádného dupání do pedálů. Vydali jsme se na svoji druhou cyklistickou etapu. Tentokrát byla zdravotníkem Bláťa. První část trasy byla relativně po rovině, pak ale přišel malý deštík a první kopec. Po jeho zdolání jsme dorazili k zřícenině hradu Břecštejn. Pak ještě chvilku do kopečka a byl tu první sjezd, který jsme zvládli znamenitě, a skončili jsme v Penzionu Peklo, kde jsme sice čekali 40 minut na jídlo, ale nakonec přece jen přišlo.

To, co však přišlo potom, byla teprve výzva – brutální krpál, k tomu spadlý strom přes cestu a velmi úzká stezka. Ani jedna z těchto překážek nás však nezastavila a po minutí pár odboček pod vedením Brňáka převzala na chvíli navigaci Bláťa – skoro až do Trutnova, kde se žezla opět ujal Brňák a dovedl skupinku na další zážitkovou trasu, tentokrát do bikeparku Vlčka. Tady jsme si sjeli třikrát krásnou lajnu plnou klopenek a malých hupíků a pak jsme konečně vyrazili domů. Dojeli jsme opět hodně ztahaní, ale zároveň nadšení z našeho výkonu.

Večer nás pak opět vyzvedl učitel obrany proti černé magii. Čekala nás závěrečná zkouška. Ta probíhala po tmě v lese – bylo nutné odrazit několik různých protivníků podle toho, jaký způsob útoku používali. Kouzelníci museli prokázat znalost a schopnost provést všechna kouzla, která je profesor učil. I když s potížemi, nakonec všichni zkoušku složili… nebo ne? To vlastně nevíme, protože indexy nám nebyly navráceny.

Poslední den už byl ve znamení úklidu, balení a krásného oběda v podobě opékání buřtů na ohni. Všichni jsme si oběd znamenitě užili. Nakonec se s námi přišla rozloučit i učitelka létání. K našemu překvapení nám však nepředala indexy, ale kvůli prohřeškům a ne úplně přesvědčivému výkonu v obraně proti černé magii nám sdělila, že je obdržíme později poté, co výsledky probere s ostatními z učitelského sboru.

Výprava byla plná zvratů a překvapení, ale všichni jsme se vrátili i s našimi koly bezpečně domů. Těšíme se zase na příště.

Brňák.

Závod rozjela zkušená závodnice Dráček, ke které se postupně přidávali další členové týmu – Tkanička, Honza, Stella, Nico, Luky a Kachna. Večer dorazil i pan Vodnice jako výpomoc na podvečerní a noční jízdy.

Jak se závod přehoupl do večerní části, přišel ten pravý čas rozdělat gril a užít si tu správnou závodní atmošku, kdy každé kolo je tak trochu za odměnu. Roli vrchního grilmastera si vzal Brňák, který kvůli kolenu moc nejezdil – čekala ho totiž operace hned následující týden. Grilovali jsme klobásky, oštěpky, vepřové… někdy to byl jen obyčejně opečený chleba, ale všechno chutnalo výborně. V hamakách jsme probírali život a svět, a mezitím zvládli i servis jedné oddílové koloběžky. Celkem jsme měli k dispozici pět pojízdných strojů, takže rozhodně bylo z čeho vybírat – každý si našel tu svou.

První krize přišla kolem půl druhé ráno. Dráček mě budí ze spacáku: „Neodjel bys nějaké kolo? Kachna už musí spát a já taky potřebuji pauzu.“ Jezdců bylo málo a začal se lámat chleba. Nakonec jsme se ale zvládli vystřídat – nejdřív jsme jezdili s Lukym, později se přidal Honza, kterého pak vystřídal Kachňák, a společnými silami jsme zvládli celou noc bez přestávky.

Noční krizi ještě ztížil výpadek našeho tahouna Nica, který měl v podvečer karambol, rozedřel si ruku a musel odpočívat, než se to aspoň trochu zatáhne. I přesto jsme se během noci probojovali na třetí místo. Bohužel jsme pak zjistili, že tým Stopy najednou zapsal 30 koleček a zase nás přeskočil. Bojovali jsme dál, ale bylo čím dál jasnější, že na stupně vítězů letos nedosáhneme.

Velkou ranní vzpruhou byl znovu Nico, který „vstal z mrtvých“ a i přes bolest v ruce jezdil jako drak jedno kolečko za druhým. Díky němu si zbytek týmu mohl na chvíli oddechnout a načerpat síly na závěrečný finiš. Druhou, neméně důležitou pomocí byly Bláťa a paní Stellová – nejen že odjely pár kol, ale hlavně přivezly jídlo a proviant, což nás pořádně nakoplo.

A pak už zbývalo jen zabrat z posledních sil a dotlačit koloběžku až do cíle. Ve finiši už se nic dramatického nestalo, a tak jsme nakonec obsadili krásné 4. místo. I tak jsme jako tým ujeli o tři kolečka víc než loni – celkem krásných 218 koleček a dohromady 348,8 km!

Díky všem závodníkům a podporovatelům – byli jste skvělí!

Na začátku programu jsme se seznámili s tím, jaké máme tiskárny a metody 3D tisku. Ukázali jsme si prakticky, jak tiskárna vypadá, jak tiskne a jaké k tomu používá materiály. Pro úplnost jsme zmínili i další možné metody 3D tisku.

Následně jsme se vrhli do samotného modelování a každý z nás si vytvořil v programu TinkerCad jednu vánoční ozdobu. Někdo si na ni dal nápis „Christmas“, nebo ji podepsal, jiní zase použili vysvětlené funkce a pomocí spojení díry a objektu hvězdičky vystřihovali do připraveného objektu hvězdičky nejrůznější tvary, podobně jako u papírových hvězdiček na okno. Tímto způsobem si každý vytvořil model vlastní vánoční ozdoby. w

Jak ale takovou hvězdičku vytisknout? Jak přinutit tiskárnu, aby vytvořila námi požadovaný objekt? To byl poslední úkol našeho workshopu. Podívali jsme se na program PrusaSlicer a vysvětlili si, proč je důležité každý objekt „nakrájet“ (slicing). Tím totiž vysvětlíme tiskárně, jak vypadají jednotlivé vrstvy tisku. Také jsme se zabývali tím, čím objekt vyplnit, aby to nestálo spoustu peněz, a zároveň aby byla vytisknutá věc dostatečně pevná.

Poté jsme se vrhli na samotný slicing a vysvětlili si, co znamená převést námi připravený objekt na 3D tisknutelný formát. Z důvodu časových limitů jsme již nestihli vytisknout všechny hvězdičky, ale jednu se nám přeci jen podařilo dokončit do úplného konce a vytisknout ji pomocí svítivého filamentu.

Začali jsme v sobotu ráno již tradičními údery do pamětní pánve, bohužel za nepřítomnosti hlavního kuchařského guru Saláma, který dorazil alespoň odpoledne. Po slavnostním zahájení a rozdělení do týmů dle věkových kategorií se vydali naši kuchaři chystat svoje ohniště v přidělených sekcích louky. Za stranu Poutníků jsme posílili i řady poroty celkem čtyřmi porotci v různých kategoriích.

Celou soutěž bohužel doprovázelo velmi sychravé a mokré počasí, takže někteří soutěžící včetně těch našich hodně bojovali s udržením ohně při životě. Nakonec se však všem týmům podařilo díla dokončit a představit porotě, i když někdy chyběl dezert nebo nějaká část zahrnovala výraznou improvizaci. Za naše týmy se nejlépe vedlo Palačinkovi a Béňovi, kteří předvedli menu s svěžím salátkem, grenaillemi a perníkem. Jejich skvělé menu společně s velkým úsilím udržet pořádek po celou dobu vaření přineslo celkové třetí místo v kategorii. Kluci tímto přinesli první cenný úspěch Poutníků v nižších věkových kategoriích.

Zdatně nás reprezentovali ještě další dva týmy. Veverka, Beky, Divoženka se svým menu s čerstvě vymačkanou šťávou z ovoce, sushi a ovoce v čokoládě. Ty skončili na šestém místě. Želvák, Albert, Vincentem, kteří se prezentovali svým pikantním buřt gulášem a obsadili osmé místo.

Jak tomu bývá každý rok rozloučili jsme po slavnostním vyhlášení třemi údery do putovní pánve za doprovodu hlasitého „ham ham ham“. Tentokrát již v podání matadora Saláma.

Na závěr bych rád poděkoval za obrovskou podporu paní Veverkové a panu Veverkovi, kteří neváhali podpořit celou aktivitu a jet s námi dvěma auty, abychom se mohli zúčastnit v plném počtu. Jejich příkladná podpora v rámci cesty i na místě udělala akci zase o něco lepší. Moc děkujeme.

Byl prvním člověkem, kterého jsme na planetě potkali. Dozvěděli jsme se, že je členem posádky lodi Enterprise a díky rušení, které na planetě je ho nemůže jeho tým teleportovat zpět. Také nám řekl o nebezpečných tvorech, kteří na planetě žijí a pohybují se hlavně v noci. Měl zlomenou nohu, tak jsme se mu rozhodli pomoci zranění zafixovat on nám na oplátku poradil kam se vydat za vhodným místem pro přespání. Nakonec jsme se museli rozdělit požádal nás však abychom následující den našli dalšího člena jeho posádky Čechova, který jako export na teleportaci, by měl pomoci s možností je všechny zaměřit a přenést je zpět na jeho loď Enterprise. Před oddělením nám dal svůj navigační přístroj s vyznačenou trasou, kde bychom se měli s Čehovem setkat a kde se také utábořit.

Druhý den jsme se vydali po stopách Čechova. Počasí nám přiliž nepřálo naštěstí jsme byli dobře připraveni. Po cestě jsme viděli několik zajímavých skalních útvarů v jedné z vesnic jsme od místních obyvatel načerpali vodu a nakonec jsme došli i ke krásnému skalnímu útvaru, který se stal naším novým přístřeškem na sobotní noc. Nedaleko našeho nového domova jsme také potkali i velmi očekávaného Čechova, ten nám však dal úkol, abychom do dalšího dne nasbírali co nejvíce přírodnin, které skýtala tato planeta avšak jen těch co se dají na zemi posbírat nikoliv utrhnout. Tak jsme se pustili do zběsilé sbírání, abychom měli dostatek energie pro jeho přístroj. Během sběru jsme se také naučili vytvářet marmeládu, díky přebytku cukru a spoustě borůvek to bylo velmi snadné. Zároveň jsme si také zahráli asi nejoblíbenější hru celé výpravy trojnožku. Někteří ji vydrželi hrát více jak 2 hodiny :).

Poslední den, když náš Čechov opět navštívil jsme měli již dost přírodnin, aby mohl pokořit rušení planety a přenést kostru. Předali jsme mu Kostrův navigační přístroj. Čechov však chtěl naši pomoc oplatit a když zjistil jaké náš stroj času používá palivo obětoval svoji zbraň phaser, ze kterého nám potřebné palivo do stroje věnoval. A co bylo dál. Jako vždy už nás čekal jenom přesun strojem zpět, tentokrát se však stroj podivně zasekl sice nás přenesl, ale místo doby naší ukázal nedokončené úryvky text. Ti nejstarší nakonec dokázali text rozpoznat a viděli v něm hymnu Rytířů kulatého stolu. Že by táborovka roku 2023, kdo ví?

Na záčátku jsme si rekapitulovali a ověřili, že máme všichni potřebné nářadí na výrobu a zkontrolovali obsahy balíčků. Pak jsme se již pustili do výroby luků samotných. Nejprve jsme zabrousili spáry do PVC trubky – to nám dalo asi nejvíce zabrat. Pomohli jsme si kromě pilníku také pilkami. Pak už správně uříznout laminát a odměřit tětivu a výsledek byl na světe.

Po úspěšném sestavení luku následovala výroba šípů. Všichni jsme poměrně dobře zvládli vyříznutí zářezu pro tětivu a také přípravu na usazení hrotu. Poněkud větší výzva bylo správně připevnění letek k šípům. Tam jsme bojovali s různými lepidly, ale nakonec se podařilo i tam.

Před rozloučením jsme si dali ještě pár tipů jak luky vylepšit např. Mirelonovou izolací pro lepší držení. Dvoum účastníkům se bohužel nepodařilo dorazit na termín borcovky, tak jsme pro velký úspěch natočili video návod jak si luk vyrobit doma – pouze nesestříhaný pro účastníky této akce.

Ještě jednou děkujeme všem za účast a také Městské části Prahy 10 za finanční podporu, bez které by nebylo možné Borcovku realizovat.