Byl prvním člověkem, kterého jsme na planetě potkali. Dozvěděli jsme se, že je členem posádky lodi Enterprise a díky rušení, které na planetě je ho nemůže jeho tým teleportovat zpět. Také nám řekl o nebezpečných tvorech, kteří na planetě žijí a pohybují se hlavně v noci. Měl zlomenou nohu, tak jsme se mu rozhodli pomoci zranění zafixovat on nám na oplátku poradil kam se vydat za vhodným místem pro přespání. Nakonec jsme se museli rozdělit požádal nás však abychom následující den našli dalšího člena jeho posádky Čechova, který jako export na teleportaci, by měl pomoci s možností je všechny zaměřit a přenést je zpět na jeho loď Enterprise. Před oddělením nám dal svůj navigační přístroj s vyznačenou trasou, kde bychom se měli s Čehovem setkat a kde se také utábořit.

Druhý den jsme se vydali po stopách Čechova. Počasí nám přiliž nepřálo naštěstí jsme byli dobře připraveni. Po cestě jsme viděli několik zajímavých skalních útvarů v jedné z vesnic jsme od místních obyvatel načerpali vodu a nakonec jsme došli i ke krásnému skalnímu útvaru, který se stal naším novým přístřeškem na sobotní noc. Nedaleko našeho nového domova jsme také potkali i velmi očekávaného Čechova, ten nám však dal úkol, abychom do dalšího dne nasbírali co nejvíce přírodnin, které skýtala tato planeta avšak jen těch co se dají na zemi posbírat nikoliv utrhnout. Tak jsme se pustili do zběsilé sbírání, abychom měli dostatek energie pro jeho přístroj. Během sběru jsme se také naučili vytvářet marmeládu, díky přebytku cukru a spoustě borůvek to bylo velmi snadné. Zároveň jsme si také zahráli asi nejoblíbenější hru celé výpravy trojnožku. Někteří ji vydrželi hrát více jak 2 hodiny :).

Poslední den, když náš Čechov opět navštívil jsme měli již dost přírodnin, aby mohl pokořit rušení planety a přenést kostru. Předali jsme mu Kostrův navigační přístroj. Čechov však chtěl naši pomoc oplatit a když zjistil jaké náš stroj času používá palivo obětoval svoji zbraň phaser, ze kterého nám potřebné palivo do stroje věnoval. A co bylo dál. Jako vždy už nás čekal jenom přesun strojem zpět, tentokrát se však stroj podivně zasekl sice nás přenesl, ale místo doby naší ukázal nedokončené úryvky text. Ti nejstarší nakonec dokázali text rozpoznat a viděli v něm hymnu Rytířů kulatého stolu. Že by táborovka roku 2023, kdo ví?

Ráno jsme vstali nasnídali se a po snídani nás časostroj přemístil na Divoký západ. Jakmile jsme se přemístili přijel šerif na koni a hledal banditu. Nabídli jsme mu pomoc při hledání bandity, on nás uvítal v jeho vesnici a pozval nás na slavnost. Protože ve vesnici nosil klobouk každý, tak jsme dostali nabídku, ať si ho vyrobíme. Poté se konaly různé disciplíny jako součást slavnosti. Vyzkoušeli jsme si hod polenem, umístění koňské oháňky poslepu, točení koltem a hod kloboukem na věšák. Po obědě jsme vyrazili na rozhlednu Bramberk umístit plakát s hledáním banditou, což jsme přislíbili šerifovi. Kdo chtěl mohl se jít podívat na vyhlídku. Po cestě zpět jsme navštívili huskies chovnou stanici Jany Henychové. Paní Henychová nás pustila do výběhu pejsků a my se tak s nimi mohli pohladit, poňuchňat a zeptat se na zajímavosti. Po příchodu na chatu se starší vydali pro dřevo na večerní opékačku buřtů. Po večeři jsme se všichni oblékli do kovbojského, vzali si klobouky a naučili se taneček. Jako velké překvapení byla malá oslava Somyčky 15.tých narozenin.

V neděli ráno byl budíček a snídaně. Po snídani se konal velký závod v parkuru na koni a v kovbojském oblečení s různými překážkami. Po závodu přijel šerif, aby vyhlásil vítěze závodu a předal mu cenu pro vítěze. Místo zlata jsme dostali baterku na cestu domů. Při vyhodnocování se objevil hledaný bandita. Společně se šerifem jsme ho lapili a ten nám věnoval odměnu ve formě další baterky. Po odchodu šerifa s banditou jsme si dali oběd. Po obědě jsme se sbalili, přemístili zpět do naší doby, rozdali si paměťáky, měňáky a vyrazili zpět do našich domovů.

Celou fotogalerii si můžete prohlédnout ZDE.

Nabídnul nám, že nám odhalí, kde můžeme nalézt další palivo do stroje času, pokud mu pomůžeme vykopat kosti po vyhynulých dinosaurech a pomůžeme mu s výzkumem.

Slovu jsme dostáli a obdrželi jsme od vědce přibližnou polohu, kde se palivo nachází. Cestou k němu jsme procházeli nádhernou přírodou skalního městečka a navštívili jsme i poustevnickou chýši.

Večer jsme se tedy přesunuli znovu a potkali místní hippiesačku, která nás pozvala na večerní setkání u ohně. Zůčastnili jsme se jarního rituálu rovnodennosti a požádali bohyni Ostaru o pomoc s nějakým vlastním přáním.

VIDEO Z VÝPRAVY

Kompletní fotogalerii naleznete ZDE.

V pátek nám počasí moc nepřálo a tak jsme venku strávili opravdu jen minimum času, protože hodně pršelo. Místo skotačení venku ve sněhu, kterého bylo v Hlinsku dost, jsme se v podvečerních hodinách vydali do bazénu.

Sobota se nesla v duchu nádherného počasí, slunce, prašánku a mrznutí. Užili jsme si tedy jak boby, tak lyže/snowboard a to na stejném svahu. Dopoledne jsme nejprve ještě museli nachytat potravu v zamrzlém rybníčku, ale po obědě jsme vyrazili ven. Večer jsme unavení padli do postele a zachumlali se do spacáků.

V neděli se po úklidu opět objevila veverka a dovedla nás k velkému oříšku, který visel na stromě. Za odměnu jsme si oříšek mohli nechat. V ořechu bylo několik dobrot a dvě baterky, dostali jsme paměťáky, svačinu a Měňáky. Jako jednu z posledních aktivit jsme sestavili náš stroj času a přenesli se zpět do naší doby. A kam nás stroj zavede příště? To si musíme ještě chvíli počkat…

Celou fotogalerii si můžete prohlídnout ZDE.

Druhý den ráno jsme po budíčku měli k snídani vánočku a čaj/kakao s marshmellouny. Následovalo přečtení kroniky a posdílení zážitků z listopadových akcí. Senioři řekli Juniorům, co zažili v Ostravě a Junioři řekli Seniorům, co zažili v NKčku. Když dočetl Kulda kroniku, otevřel obálku a chtěl ukázat ostatním, co je uvnitř. Našel uvnitř baterku do stroje, tak jsme ho rovnou zapojili. Byli jsme mimo civilizaci, a tak se nám složitě hledal signál. Nakonec se ho podařilo najít, stroj se spustil a přesunul nás do data 24.12. 1957. Do doby Vánoc našich babiček a dědečků. Čekaly nás společné staročeské vánoce propojené s našimi poutnickými.

Jakmile jsme se vrátili do společenské místnosti, čekala na nás babička s dědečkem, kteří toho měli spoustu na práci, chtěli si udělat hezké Vánoce a chtěli, abychom je prožili i my. A tak jsme se zapojili do příprav.

Dopoledne jsme měli možnost projít několika workshopy – výroba skřítka, svícínku, tvorba TOMáckého ubrousku, výroba ozdob na stromeček a výzdoby místnosti.

Odpoledne Senioři měli speciální úkol pro lesní agenty a Junioři donesli zvířátkům do lesa ovoce. po návratu obou skupin všichni společně byli venku a vyblbli se ve sněhu a koulovali se.

V podvečer jsme dokončovali přípravy ke štědrovečerní večeři – příprava salátu, punče, stromečku, stolu, cukroví. Zkrátka celková příprava.

Během večera jsme si společně vyzkoušely nějaké tradice – rozkrajování jablíčka, zdobení stromečku, zpívání koled, krmení zvířátek a pouštění lodiček. Usedli jsme společně ke stolu, Pytlák řekla proslov a přišel poutnický Jěžíšek.

V neděli dopoledne jsme se nasnídali, uklízeli  a balili. Odpoledne jsme bylina cestě do Prahy. Přjeli jsme na Hlavák, rozloučili se a tím vánočka skončila.

Děkujeme, že jste s námi strávili další rok a těšíme se, co nám přinese ten další. Užijte si poklidné svátky a Nový rok. Máme vás rádi.