V pátek jsme se sešli v sestavě Poutníků, Tuláků, Koníků, Ginkga, Sportíků a Krhútů. Ubytovali jsme se a v deset večer proběhla info schůzka na následující den, rozhození, kdo bude na stanovištích, kdo bude připravovat oheň a kdo bude k ruce kdykoliv bude potřeba. Noc byla velmi chladná, a tak se dlouho neponocovalo.

V sobotu ráno v 9 hodin byl slavností nástup, všichni jsme řekli své pozdravy a pokřiky. Proběhli nějaké organizační informace a pak už přišel Ceremoniář, který zahájil letošní sraz oddílů v duchu Olympijských her. Pak už jsme plní očekávání viděli olympijského běžce, který nesl pochodeň a pod kruhy zažehl olympijská oheň. Nechť hry započnou!

Po rozdělení do hracích týmů jsme se vydali na jednotlivá olympijská stanoviště. Celé dopoledne jsme bojovali v různých disciplínách jako byl hod koulí, sprint, maratonský běh, lukostřelba a mnoho dalšího. Po dopoledním bloku her následoval výborný gulášek z naší kuchyně, který Připravil Pytlák s Fíkem pro všechny účastníky, celkem tedy cca 160 porcí. Jen pro zajímavost padlo na tento guláš 8 kg cibule, 12 kg masa a bylo ho cca 60 litrů. Po obědě byl poledňák a odpoledne následoval další herní blok, tentokrát šlo o týmové klání v basebice, ringu, tukruhu, fotbalu a přehazované.

Po večeři, kterou si každý oddíl zajišťoval sám následoval slavností oheň, který se v průběhu dne připravoval i v součinnosti s palivci, kteří byli vybráni z oddílů pořádajících sraz někdy v minulých letech. Všichni jsme se sešli u ohniště, palivci slavnostně zapálili oheň, a to včetně paliveckých slov, zazpívali jsme červená se line záře, poslali si signál a pak začalo to pravé veselý. Čerpali jsme písničky ze srazového zpěvníku, proběhly super scénky oddílů a do noci se hrálo.

V neděli následoval nástup, vyhodnocení a omedajlování týmů na stupních vítězů, předání pořádání dalšího srazu oddílů pomocí pochodně, která byla zapálena od olympijského ohně, rozloučení se a pak už jen balení a úklid. Náš oddíl si ještě užil Zátoku až do odpoledních hodin a pak pádil domů za rodinou. Od pátku do neděle se o děti staraly Mája, Somyčka a Kopřiva jako vedoucí oddílu. A jak si vedly? Až na pár zádrhelů dobře, ale na dojmy se zeptejte určitě holek 🙂 Tak v září s Koníky.

Druhý den jsme vstali a konečně viděli, kde kempujeme – řeka, les, sluníčko, kakao na ohni a cestovní buchta. Nasnídali jsme se a vyrazili na celodenní výlet. Během cesty jsme si měli rozmyslet, co bychom si koupili následující dny k jídlu. Když jsme se vrátili, dali jsme si večeři a poté jsme měli volnou zábavu, takže jsme běhali po kempu.

V pátek ráno jsme se vydali do Volar na nákup dle svého jídelníčku. Na volarském náměstí byla přehlídka amerických tanků a vozů. Dali jsme si zmrzlinu a šli se podívat do volarského muzea. Když jsme přišli v výletu, uvařili jsme si sladké knedlíky. Večer jsme si pustili pohádku.

V sobotu jsme si dali k snídani krupicovou kaši a vyrazili za překvapením (loděnici). „Hurá, ve 13 hod. jdeme na lodě.“ Jeli jsme z Lenory do kempu, také nás natáčela ČT. Odpoledne jsme hráli míčové hry, koupali se v řece, a byla opalovačka. Kdo chtěl, tak si mohl udělat z paracordu kuličku. Večer jsme měli bramboráky a hady na ohni. Poté nás čekala pohádka a šlo se spát.

V neděli ráno jsme usušili stany a zabalili si. Poté přišel Smutek, kterému vypal dopis z kapsy, kde bylo psáno, že Riley se omlouvá rodičům, že utekla a už nikdy je neopustí. Na druhé straně zprávy byla mapa, po které jsme se vydali – (soumarské rašeliniště). Na konci cesty jsme nalezli krabičku ve které bylo červené tlačítko. Někdo z nás tušil k čemu tlačítko je a někdo hádal.

Po obědě jsme se vydali na cestu směr autobusové nádraží do Volar. S rodiči jsme se setkali v 19 hod. na Knížecí.

Závod rozjela zkušená závodnice Dráček, ke které se postupně přidávali další členové týmu – Tkanička, Honza, Stella, Nico, Luky a Kachna. Večer dorazil i pan Vodnice jako výpomoc na podvečerní a noční jízdy.

Jak se závod přehoupl do večerní části, přišel ten pravý čas rozdělat gril a užít si tu správnou závodní atmošku, kdy každé kolo je tak trochu za odměnu. Roli vrchního grilmastera si vzal Brňák, který kvůli kolenu moc nejezdil – čekala ho totiž operace hned následující týden. Grilovali jsme klobásky, oštěpky, vepřové… někdy to byl jen obyčejně opečený chleba, ale všechno chutnalo výborně. V hamakách jsme probírali život a svět, a mezitím zvládli i servis jedné oddílové koloběžky. Celkem jsme měli k dispozici pět pojízdných strojů, takže rozhodně bylo z čeho vybírat – každý si našel tu svou.

První krize přišla kolem půl druhé ráno. Dráček mě budí ze spacáku: „Neodjel bys nějaké kolo? Kachna už musí spát a já taky potřebuji pauzu.“ Jezdců bylo málo a začal se lámat chleba. Nakonec jsme se ale zvládli vystřídat – nejdřív jsme jezdili s Lukym, později se přidal Honza, kterého pak vystřídal Kachňák, a společnými silami jsme zvládli celou noc bez přestávky.

Noční krizi ještě ztížil výpadek našeho tahouna Nica, který měl v podvečer karambol, rozedřel si ruku a musel odpočívat, než se to aspoň trochu zatáhne. I přesto jsme se během noci probojovali na třetí místo. Bohužel jsme pak zjistili, že tým Stopy najednou zapsal 30 koleček a zase nás přeskočil. Bojovali jsme dál, ale bylo čím dál jasnější, že na stupně vítězů letos nedosáhneme.

Velkou ranní vzpruhou byl znovu Nico, který „vstal z mrtvých“ a i přes bolest v ruce jezdil jako drak jedno kolečko za druhým. Díky němu si zbytek týmu mohl na chvíli oddechnout a načerpat síly na závěrečný finiš. Druhou, neméně důležitou pomocí byly Bláťa a paní Stellová – nejen že odjely pár kol, ale hlavně přivezly jídlo a proviant, což nás pořádně nakoplo.

A pak už zbývalo jen zabrat z posledních sil a dotlačit koloběžku až do cíle. Ve finiši už se nic dramatického nestalo, a tak jsme nakonec obsadili krásné 4. místo. I tak jsme jako tým ujeli o tři kolečka víc než loni – celkem krásných 218 koleček a dohromady 348,8 km!

Díky všem závodníkům a podporovatelům – byli jste skvělí!

STŘEDA:

Děti se sešly odpoledne na autobusovém nádraží Roztyly, v 16:40 odjeli autobusem do Lokte u Čechtic. Po příjezdu v 17:29 je čekala cesta pěšky do tábora. Tam si vybraly, kde budou spát, navečeřely se a večer už následovala hygiena a spánek. Den byl klidný a bez větších aktivit.

ČTVRTEK:

Po brzkém budíčku nás čekala výborná snídaně. Poté se všichni sešli u ohniště, kde jsme si povídali o významu zeleného čtvrtka. Po dopovídání jsme se rozdělili do 4 skupin, v lese jsme od Fíka dostali recept na nádivku a Fík řezal dříví. Děti si ve skupinkách musely zapamatovat recept a pak ho říct Pytlákovi. Po upečení nádivek jsme se přesunuli ke skládání dřeva, které bylo potřeba dopravit zpět do tábora. Po výborném obědě, během něhož vedoucí ochutnávali připravené nádivky, následovala zasloužená pauza. Později u stožáru proběhlo vyhlašování nejlepší nádivky a začal odpolední program. Děti zůstaly ve svých týmech a snažily se “dostat z propasti zapomnění” pomocí her. Poslední aktivita byla přetahovaná, a protože to všechny moc bavilo, pokračovalo se dál. Následovala večeře a po ní přišla scénka, kdy přišel Smutek, že něco Radost a Bing Bong našli po scéně se zjistilo, že Bing Bong zůstal v propasti zapomnění. Večer byl zakončen zábavnou vědomostní hrou Riskuj. Pak přišla hygiena a spánek.

PÁTEK:

Protože počasí moc nepřálo, den začal dobrou snídaní. Dopoledne přišla Riley že je naštvaná a že odchází zpátky do Minnesoty. Začala tedy odpolední hra, kdy vedoucí rozvezli děti na určitá místa, a jejich úkolem bylo dostat se zpátky a najít cestu do tábora. I když všichni promokli, hra se velmi povedla a děti si ji užily. Po návratu do tábora následovalo tvoření z paracordů, při kterém si děti vyráběly drobné předměty. A oběd měly sebou na cestě. Po vyrábění nás čekala azimutová cesta, na jejímž konci jsme našli poklad. Z něj jsme měli připravit večeři – buřtguláš. Vaření trvalo delší dobu, ale jídlo se povedlo a všem buřtguláš chutnal včetně vedoucích . Po večeři už následovala večerní hygiena a spánek.

SOBOTA:

Po budíčku nás nic moc nečekalo, jen dobrá snídaně a po snídani nás čekal nástup – jako vždy. Děti na nástupu přiivítaly postavy Radost a Smutek které oznámily, že z celé cesty zbývá už jen krok. Smutku se však nikam nechtělo, a tak jí Radost vzala na záda a zmizely. Dopoledne nás čekala běhací hra. Po 3. kole se postavy vrátily, po chvíli přišel Riley crush který řekl “za Riley dám život” Radost to tolik dostalo, že se z toho “zbláznila” a utekla pryč. Po výborném obědě se pokračovalo ve skládání a řezání dřeva. Po chvíli přišly na řadu velikonoční tradice – děti maloval vajíčka a pletly pomlázku. I když se začalo stmívat, večer pokračoval výbornou večeří- langoše, které si děti snědly u ohně. U ohně se zpívalo a povídalo, dokud se neobjevila Radost. Po chvíli se večer uzavřel, následovala hygiena a spánek.

NEDĚLE:

Poslední den výpravy byl velice smutný, nechtělo se nám domů. Ale po výborné snídani se začalo balit a uklízet. Během dopoledne přijela Štávina a Tygr, které přijely na návštevu. Najednou si někdo všiml, že v lese někdo je. Byl to velikonoční zajíček. Hned jsme za ním všichni běželi. Řekl nám že ztratil nadílku. Než jsme se vydali nadílku hledat, společně jsme si sedli k ohništi a povídali si o tom, jak každý slaví Velikonoce. Zajíček pak popsal, kde bychom mohly nadílku najít. Vydali jsme se na ta místa a nadílku jsme našli. Po dokončení úklidu a mytí nádobí už přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se a vydali se zpět autobusem domů. A tím skončila celé krásná a užitá velikonoční výprava.            

Autorka textu: Sojka

Podle předlohy jsme si vystřihli a díky skalpelu ořízli z kůže kruh a vyznačili tužkou body. Ty jsme
vypalovačkou vypálily do kůže. Mohli jsme si vybrat tvar vypálení. Poté jsme díky děrovačce, průbojníku a kladívka udělali podél obvodu do kůže dírky, kterými jsme protáhli kůži pro stažení váčku. Dále přišly na řadu figurky. Kdo chtěl, mohl si slepit dva špalíčky na sebe tak, aby měl vyšší žetony.
Následně jsme si obarvili deset žetonů tmavou barvou a deset zůstalo přírodně světlých.

Jakmile jsme si hru vyrobili, Honza nám vysvětlil pravidla hry, a tak jsme si ji mohli rovnou zahrát.
Práce s kůží byla skvělá. Získali jsme nové dovednosti, znalosti a odnesli si ručně vyrobenou cestovní deskovku.

Děkujeme ti, Honzo!

Po ubytování a společné večeři, přišel BingBong a oznámil nám, že zná zkratku na velitelství. Seřadili jsme se do vláčku a vydali se na cestu. Prvním úkolem na cestě bylo, vejít se do výtahu, druhý úkol byl schovat se před aktivovanou bombou a třetí úkol byl přenést raněného kamaráda od jednoho bodu do druhého. Dostali jsme se před dveře s názvem ZKRATKA, kam vešel BingBong a přeměnil se na 2D. Poté nás rozdělil do pěti skupinek a šli jsme do hajan. 

Druhý den ráno proběhlo představení dráhy mašinek jednotlivých skupinek (Smutek, Radost, Vztek, Strach, Nechuť). Pohyb mašinek závisel na počtu sjetých vrchů na sjezdovce. Od dobrodružství nás dělila už jen cesta do areálu Mladé Buky, kde nás čekal krásně upravený svah. Ten jsme si užívali plnými doušky. K obědu byla gulášová polévka, kterou nám Fík přivezl autem na sjezdovku. Po lyžování a prohřátí kostí na chatě byl na řadě další úkol, a to malování emocí v abstrakci, a také vysvětlení, co abstrakce je, s tím nám pomohla Bláťa, která na jeden večer vystřídala Brňáka. Poté jsme si zpívali a hráli společenské hry. K večeři byla rajská s knedlíkem, po které jsme šli ven a hráli na schovku a maják. 

V sobotu po snídani jsme vyjeli brzy na sjezdovku (podmínky byly ideální). Oběd nám přivezl opět Fík, byla rajská s kolínkama. Naši lyžaři vydrželi stejně jako den předtím do konce odpoledního lyžování. K večeři byly brambory se sekanou a zelným salátkem. Po večeři následovalo dlouhé povídání o emocích a byla to doopravdy zajímavá debata, kterou si rádi zopakujeme. Pro rozptýlení nám byl oznámen super program. Venku si po skupinkách zapalte ohýnek pomocí vašich KPZ. Když se nám konečně podařily zapálit ohně, dostali jsme rohlíky na rozpékání a marshmallow. Pak se šlo spát, u ohně zůstala Mari s Divoženkou, kterým byla nabídnuta spolugarance na Velikonoční výpravě. Dále u ohně zůstali: Šnek, Palačinka, Laura, Róza, Martin, kterým bylo nabídnuto stát se Seniorem. Všichni s nadšením tuto možnost přijali. 

V neděli bylo tradiční balení, a také nám Fík přečetl kroniku, kterou si na zapsání této akce vzal externí vedoucí Honza. Po úklidu chaty a rozdání svačin přiběhl BingBong a řekl, že musíme rychle nastoupit na mašinku, ale tu jsme zahlédli pískající v dálce, bohužel nám ujela. 

Byl to krásný prodloužený víkend se suchým záchodem a čůracím kolíkem 🙂 (rodičům rádi vysvětlíme). Po předání chaty jsme se vydali na cestu, která trvala tři hodiny. Konečně jsme se dostali na Hlavní nádraží, kde na nás čekal dostavník s lyžemi a rodiče. 

Galerie z akce již brzy!

I když nebyl sníh, tak jsme si užili spoustu zábavy.

V pátek jsme se vydali na dlouhou cestu vlakem z Prahy až do Bratřic. Poté nas čekal kratší pochod do chalupy. Cesta byla nebezpečná plná útrap, ale zvládli jsme to! Hned po příchodu do chalupy jsme se ubytovali a navečeřeli. V době kdy si děti šly čistit zuby, k nám přiběhla Radost a Smutek. Smutek smutnil, takže se válel po zemi, choulil v rohu a bědoval, zatímco Radost nám vyprávěla, co se stalo, a proč nejsou na hlavním velitelství. V průběhu vyprávění přišli dva podivní chlapíci, Bob a Bobi. Měli vysavač a vysávali zašedlé vzpomínky. Hrozně při tom rušili, takže jsme jim moc nerozuměli. 

V sobotu ráno k nám přišel Smutek a řekl nám, že je moc smutný a bojí se o Riley. Také si s námi povídal o tom, co děláme když se cítíme smutně. Poté nás navštívil Bing Bong. Rileyin nejlepší kamarád z dětství, který žije v její dlouhodobé paměti. Proto když Bing Bonga viděla Radost okamžitě ho obejmula a byla radostí bez sebe. Bing Bong se ale divil, že Radost a Smutek neví kudy kam, a tak nám sdělil kudy na hlavní velitelství. Musíme na vlak myšlenek, k němuž se dostaneme, jen když projdeme přes fantazii. Ve fantazii jsme si mohli vymyslet úplně cokoliv. Zahrát si hry co jsme hráli v dětství, jelikož už jsme ve věku kdy už nás tyto věci moc nebaví, stavět bunkry či prostě blbnout. Než jsme došli k vlaku, tak protože si Bing Bong rád hraje, zahráli jsme si s ním z vody do vody! Moc nás to pobavilo. Pak jsme nasedli na vlak myšlenek a jeli….! Ups.! Bing Bong usnul. Riley usnula! Co teď? 

Oběěěd! Po obědě následovaly vánoční workshopy, kde jsme vyráběli: ozdoby z přírodnin, lodičky, zdobili perníčky a lily vosk (vosk byl místo olova). A aby byla dobrá atmosféra tak nám u toho hráli vánoční písničky. Ajaj! Někdo klepe na dveře! Kdo to je? Byl to Smutek! Ten  nás po dlouhém přemýšlení přišel požádat, abychom o Vánocích nebyli smutní a připomněli si své nejšťastnější vzpomínky z oddílu. Každý je pak sdílel v kruhu s ostatními, mohla to být kresba, scénka nebo jenom příběh. Vzpomínek bylo mnoho a všechny byly jedinečné. Po sdílení vzpomínek jsme dostali sklenice se svíčkou jako symbol světla v těžkých chvílích, s ním jsme se přesunuli ke stolu a hodovali, jedli bramborový salát se sekanou, prostě obvyklé poutnické vánoce jak se patří. Potom jsme si ještě rozbalili dárky a šlo se spinkat…

Jejda! Nestíháme! Haló, děti, zaspali jsme! Honeeeem! Sbalte si všechny věci! Věci jsou sbaleny co teď? Najednou se vzbudil Bing Bong, tím pádem i Riley, a tak jsme zjistili, že to byla jen noční můra. Nasedli jsme na vlak a jeli jsme na snídani. Pak jen následoval úklid a cesta na vlak zpátky domů.