Cesta kolem světa – celoroční hra – ODDÍL POUTNÍCI

Výprava za odměnu

Pytlák — Sun, 01 Jun 2025 12:13:54 +0000

Ve středu jsme se sešli na zastávce Knížecí, odkud jsme jeli autobusem směr Strakonice. Vzhledem ke zpoždění autobusu nám ujela náhradní doprava směr Volary, proto jsme dorazili do kempu Soumarský most až za tmy. Stany už jsme měli postavené a oheň plál. Na ohni jsme si opekli večeři, kterou jsme si přivezli a šli spát.

Druhý den jsme vstali a konečně viděli, kde kempujeme – řeka, les, sluníčko, kakao na ohni a cestovní buchta. Nasnídali jsme se a vyrazili na celodenní výlet. Během cesty jsme si měli rozmyslet, co bychom si koupili následující dny k jídlu. Když jsme se vrátili, dali jsme si večeři a poté jsme měli volnou zábavu, takže jsme běhali po kempu.

V pátek ráno jsme se vydali do Volar na nákup dle svého jídelníčku. Na volarském náměstí byla přehlídka amerických tanků a vozů. Dali jsme si zmrzlinu a šli se podívat do volarského muzea. Když jsme přišli v výletu, uvařili jsme si sladké knedlíky. Večer jsme si pustili pohádku.

V sobotu jsme si dali k snídani krupicovou kaši a vyrazili za překvapením (loděnici). „Hurá, ve 13 hod. jdeme na lodě.“ Jeli jsme z Lenory do kempu, také nás natáčela ČT. Odpoledne jsme hráli míčové hry, koupali se v řece, a byla opalovačka. Kdo chtěl, tak si mohl udělat z paracordu kuličku. Večer jsme měli bramboráky a hady na ohni. Poté nás čekala pohádka a šlo se spát.

V neděli ráno jsme usušili stany a zabalili si. Poté přišel Smutek, kterému vypal dopis z kapsy, kde bylo psáno, že Riley se omlouvá rodičům, že utekla a už nikdy je neopustí. Na druhé straně zprávy byla mapa, po které jsme se vydali – (soumarské rašeliniště). Na konci cesty jsme nalezli krabičku ve které bylo červené tlačítko. Někdo z nás tušil k čemu tlačítko je a někdo hádal.

Po obědě jsme se vydali na cestu směr autobusové nádraží do Volar. S rodiči jsme se setkali v 19 hod. na Knížecí.

Vyhráli jsme sázku s panem Foggem aneb jak proběhla předposlední schůzka letošního roku

Pěnkava — Sat, 25 Jun 2022 21:23:28 +0000

Letošní školní rok jsme strávili cestováním kolem světa. Jenže i po našem návratu do Česka tu zůstávaly nezodpovězené otázky. Stihli jsme to včas? Vyhráli jsem skutečně sázku s Phileasem Foggem? Splnili jsme všechny její podmínky? Odpovědi přišly ve středu 22. 6., kdy nás na předposlední schůzce právě tento slavný cestovatel navštívil.

A máme pro všechny Poutníky báječné zprávy! Po kontrole naší kroniky a hlavně delším rozhovoru, kdy se nás ptal na různé zážitky ze světa a také jaké všechny dopravní prostředky jsme na cestě použili, shledal, že jsme podmínky sázky splnili. Sázku jsme vyhráli!

Poutníci díky tomu získali šek na 5 milionů liber. Peníze prý máme velice moudře, až bude ten pravý čas, použít. Na starosti si jej vzala Tonička a schovala ho na bezpečném místě do té doby, než se všichni společně setkáme. A to bude na konci července na letním táboře. Už se těšíte? 🙂

Ale to nebyl konec překvapením. Od pana Fogga jsme dostali také ještě kufr, který se mu objevil ten den před dveřmi. Sám nevěděl, co v něm je. Nakonec se nám ho podařilo otevřít a zjistili jsme, že je v něm raketka a pumpička. Co jen to asi znamená? Každopádně i je bereme s sebou na tábor a uvidíme…

Do návštěvy pana Fogga jinak probíhala naše schůzka zcela normálně. I když… Měli jsme na ní milého hosta, Míšu z Ukrajiny, který s námi – společně ještě se dvěma dalšími dětmi, které musely se svými rodinami utéct z domova před válkou – pojede na tábor. Zahráli jsme si klasické hry, jako Cukr, káva,…, Žabky, Rytmus a Horký brambor. A pak jsme také vyráběli dvojjazyčné kartičky v češtině a ukrajinštině, které vezmeme společně s námi do Zátoky pláňat.

Červnovka: Poutníci na Vodě

Brňák — Sat, 25 Jun 2022 21:02:01 +0000

Třetí víkend v červnu jsme se vydali na další putování cestou kolem světa. Tentokrát nás čekala velmi zrádná a nebezpečná Amazonie, kterou jsme nakonec překonali splavením nejdelší řeky v tomto kraji (Amazonka). Před samotným zahájením plavby jsme se setkali s místní šamankou, která nám sice neprozradila jméno, ale za to nás varovala před všemi nástrahami, která nás na řece mohou potkat (hadi, krokodýly a další různá havěť). Zároveň nám předala mapu pomocí, které jsme se mohli vydat na cestu a varovala nás, abychom na ni vypluli pouze v doprovodu zkušeného lodivoda. Věděli jsme, že bude potřeba výcvik na suchu, abychom takovou řeku dokázali zdolat. Naštěstí s námi byla Áďa, která všechny zúčastněné velmi dobře proškolila a naučila je potřebné manévry, signály, pádlování, prostě vše potřebné. Po instruktáží jsme se konečně mohli vydat na cestu. Hned po pár kilometrech nás potkal první jez. Všechny lodě ho nakonec zvládli v suchu bez nutnosti se smočit. Druhý jez po cestě už jsme bohužel museli přenést jen dva velmi odvážní zadáci to zkusili na vlastní pěst. Nakonec i tento jez zvládli, o suchu v lodi se však mluvit nedalo, oba museli využít možnosti loď pomocí houby vysušit. Po cestě do prvního stanoviště jsme si udělali řadu koupacích a osvěžujících zastávek. Po jedné z nich nás také překvapil amazonský krokodýl naštěstí byl docela neškodný a nikoho z nás nesežral. Došlo také k nácviku vylévání vody z otočené lodi se seniory :). Večer po příjezdu do stanoviště nás čekala příprava stanů a výborné klobásy a točenák na ohni. Druhý den ráno nás po snídani (čínské polévky, ovesná kaše), čekal velice zvláštní až trošku zmatený pán. Vypadal jako vědec a představil se jako Montgolfier povídal nám o svém vynálezu toho, že horký vzduch dokáže být lehčí než vzduch chladný a díky tomu by měl jeho vynález Montgolfierův balón létat. Potom co zjistil, že jsme ti slavní cestovatelé kolem světa nabídl nám, že můžeme jeho prototypy vyzkoušet na vlastní pěst pro zkrácení cesty do Evropy s čímž jsme nakonec všichni souhlasili. Nejdříve jsme však museli dokončit zbytek Amazonky, aby jsme z jejího konce mohli odlétnout. To se nám také nakonec podařilo plavba druhý den byla již o něco kratší a tak jsme zvládli a vydatný oběd v jednom z kiosků. Všem nakonec bylo kromě hranolků dopřáno taky pití dle vlastního výběru – v tom horku to fakt bodlo. Nakonec jsme se vydali k železniční trati kde jsme si nafoukli balóny od pana Montgolfiéra a odlétly směrem do Evropy. Po přílet na nádraží nás čekal průvodčí s telegramem od pana Foga.

Gulliverova cesta: Táborová hymna

Poutník — Sun, 29 May 2022 08:33:01 +0000

Michal Vačice Vitouš složil a nahrál táborovou hymnu. Už teď se ji můžete naučit a zazářit u slavnostního ohně na táboře, kde ji zazpíváme poprvé.

Text táborové hymny Gulliverova cesta

Čeká nás tu cesty kus,
prý si vezmeš autobus.

Nemáš vůbec představu,
zaťukej si na hlavu.

Nesnídáš a nesvačíš,
nediv se, že nestačíš.

Hybaj vzít si potravu,
my tě dáme dáme do stavu.

Ref.: Už nás čeká Gulliver,

trochu do pucu se dej,

je do dobrý kamarád,

až uvidíš, budeš rád.

Ve vodě i na souši,
svět nás trochu pokouší.

Kdo podcenil výbavu,

možná cítí obavu.

Nenecháme napospas,
Nikoho, kdo je tu z nás

Pomůžem si společně,
vrátíme se bezpečně

R: 2x

Květnová výprava: Za bobříky a dobrodružstvím

Pěnkava — Sun, 15 May 2022 11:42:33 +0000

O prvním květnovém víkendu jsme výjimečně necestovali po světě, ale vláčkem jsme vyrazili do Hvězdonic, kde jsme se utábořili přímo na zřícenině středověkého hradu Stará Dubá.

Po celý víkend jsme lovili bobříky, ať ty speciální výpravové, tak ty originální od Jaroslava Foglara (bobřík slepoty, bobřík květin, bobřík času…), v jejichž lovení můžeme pokračovat i na dalších výpravách a hlavně na táboře. Odměnou za ulovení všech 26 bobříků je totiž velmi cenná Moudrost na Kmenové palestině.

V pátek jsme po delší době zažili další Přechodové rituály. U úvodního ohně se za přítomnosti našeho hlavase Opičáka stali z Nováčků Šnečka a Vodnice Junioři. A Tonička s Divoženkou pak slavnostně převzaly oddílová trička a Základní oddílové zkoušky. Od splnění prvního bodu pak budou mít přesně rok na to splnit si zbývajících 58. A pokud zvládnou Tajný bod, stanou se členkami Kmene.

Výprava byla výjimečná i tím, že jsme spali pod stany (Pěnkava s Drakem v hamakách), vařili na ohni a udržovali ho také v noci pomocí hlídek. Program na výpravě nebyl pevně daný – tedy až na některé body, jako chození pro dřevo a vodu, úklid, vaření atd. Každou hodinu jsme se scházeli u ohniště, ale jinak jsme se mohli volně věnovat chytání bobříků, plnění zkoušek a hraní si. Nebo třeba k vymyšlení nového bobříka pro ostatní – duhového Bobříka důvěry. Či hraní si na dvůr Říše divů – ze kterého se pak vyvinulo divadlo pro všechny účastníky výpravy <3 A divadelní představení jsme zažili dokonce dvě, protože Vlčice společně s pár herci odehráli pro sobotní návštěvu Bláťu, Brňáka a Vačici Příběh Staré Dubé.

Vařili jsme si povětšinou v kotlících. V sobotu jsme se ale rozšoupli a připravili „hady na klacku“ – chlebové těsto obalené v cukru (popřípadě i polité čokoládou), nebo pikantním koření. Oblizovali jsme se až za ušima, zvlášť když Bláťa vytáhla obří marshmallows. A v dobrotách jsem pak pokračovali i večer, kdy jsme si udělali brambory v popelu, což byla zkrátka mňamka.

Atmosféra na výpravě byla magická – možná i tím, na jakém místě jsme se usídlili. Ovlivnila dokonce Vačici, který hned po příjezdu ze sobotní návštěvy složil tuto krásnou píseň… Poslechněte si a zazpívejte 🙂

Velikonoční výprava: Země vycházejícího slunce

Koza — Thu, 05 May 2022 10:25:05 +0000

Na velikonoční výpravu jsme vyrazili již ve středu, kdy jsme i vypustili draky, na kterých jsme cestovali z Číny, naší předchozí destinace. Zbytek jsme museli dojít na vlastní pohon.

Námi další navštívenou zemí se stalo Thajsko, jehož kulturu jsme poznávali nejen gastronomickou tím, že jsme si uvařili Pad-Thai, ale zahráli jsme si i tradiční místní hry jako je házení semínka sabby.

Další zastávkou se pro nás stal Vietnam, kterým jsme naneštěstí pouze projížděli. Díky tomu jsme se ale mohli věnovat tradicím nám známým jako například barvení vajíček. Odpoledne jsme však potkali nedaleko přístavu pašeráka, který nám přislíbil bezpečnou cestu do Japonska, kam bychom jinak potřebovali speciální víza a povolení. Na oplátku chtěl pouze pomoct s naložením lodi. Po naší úmorné práci nakládání dřeva jsme však byli obeznámeni s faktem, že to nebude úplně cesta výletní lodí, ale že budeme spát v nákladovém prostoru. Ráno nás však zastihlo nejedno další překvapení.

Vzbuzeni jsme byli píšťalkou japonského oficíra, který přišel na to, že přejíždíme na černo. Před pokutou či dokonce deportací nás zachránila milá Japonka pod záminkou oslav začátku jara. To znamená i svátků klidu a míru. Z přístavu jsme odešli pouze s výhrůžkou od pana policisty a s pozvánkou na slavnost od milé místní. Na slavnost bylo však potřeba vše připravit. Začali jsme vyrábět ozdoby v podobě řetězů z růžových kvítků připomínající květy sakury. Na večer přišla naše již známá i s návštěvou, Japoncem držícím mikrofon. Na karaoke jsme se však průběžně připravovali během dne, takže vystoupení stála opravdu za to. S doprovodem na ukulele zpívali jak sólisté, tak i kvartet a po večerní procházce pod jarní oblohou jsme šli v Japonsku spát naposledy. Ráno nám totiž brzy odjížděl vlak zpět k přístavu, odkud jsme se vydali na dlouhou plavbu přes velkou louži.

Březnovka: Indie a Čína

Mája — Thu, 24 Mar 2022 10:44:07 +0000

Z Mongolska jsme úspěšně odjeli s přičiněním našich šikovných jaků. Ti už ale daleko nedošli – byli znavnení – museli jsme tedy přesedlat z jaka na vlak. Indické vlaky jsou pověstné svou přeplněností, hlukem atd., to vše se nám při cestě na výpravu splnilo (jen jsme tedy, k nelibosti účastníků, nejeli na střeše vlaku).

Po příjezdu do Přelouče – do Skautské základny (čti do Indie), bylo naším úkolem naučit se zacházet s nástrojem, který jsme následně potřebovali celý víkend – hůlky. Účastníci zájezdu samozřejmě věděli, že se v Indii nejí hůlkami, ale úkol zvládli a tím bylo u jídel o zábavu postaráno. Večer nás pak čekala už jen večeře z domovů, hraní deskovek, povídání si a plnění bodů do zkoušek. Spát se šlo brzy, protože další den nás čekalo spooustu dobrodružství.

Po probuzení proběhla rozcvička s břišními tanečnicemi a tanečníky. Přes noc se nám na čele objevily zvláštní tečky a u snídaně nám došlo, že se jedná o rozdělení do kast, podle kterých byla připravena i samotná snídaně. Zjistili jsme, jak to může být nespravedlivé, ale zároveň jsme se zvládli i rozdělit. Po kartách ctností následovala indická pohádka o myšákovi.

Na dopoledním programu byl nákup. Rozdělili jsme se do skupinek a dle receptů jsme sestavovali nákupní seznam. Cesta do obchodu a nakupování ingrediencí nakonec přinesly své plody – oběd, večeře i snídaně na další den byly pod vedením jednotlivých skupinek a jídlo bylo moc dobré! Skupinky, co zrovna nevařily, vyráběly draky na přehlídku, abychom se v Číně ukázali v nejlepším dračím světle.

Odpolední program byl v režii dětí – rozhodování o tom, co se bude dít trvalo opravdu dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že půjdeme na zahradu – někdo hrál vybíjenou, jiní posilovali a gymnastikovali a někdo další si četl. Na vyblbnutí a bytí na čerstvém vzduchu tak akorát!

Večer nás čekala cesta přes hranice, kdy jsme poslepu došli až k panu Drakovi, vyfotili se a šli na véču. Po ní proběhla diskotéka a čtení čínské pohádky.

Nedělní ráno provoněly palačinky z rukou seniorů (a pár pomocichtivých juniorů). Pak se rozdělily úkoly uklízecím četám a když byl barák předán v snad ještě lepším stavu, než jsme ho přebírali, mohla proběhnout drakidáda, na kterou jsme se tolik těšili.

Když už jsme byli esteticky nasyceni, vydali jsme se procházkou přes město na nádraží. Nakonec nás trochu zamrzelo zjištění, že čas strávený v parku mohl být klidně ještě delší, protože náš vlak měl zpoždění 90 minut. Čas nám ale uplynul celkem rychle – zabíjeli jsme ho totiž hraním her, pobíháním a povídáním si.

Pak konečně přijel náš povoz a my se mohli pohodlně usadit a vystoupit až na Hlavním nádraží.

Tak schválně, kam nás cesta zavede příští měsíc…

Střípky z březnovky

Lyžo-bobo: Rusko a Mongolsko

Brňák — Fri, 11 Feb 2022 20:40:46 +0000

Po cestě na severní pól jsme se ocitli na dalších hranicích, tentokrát nás vítal soudruh s ruským přízvukem a beranicí na hlavě – ano byl to hraniční přechod do Ruska a už od počátku bylo jasné, že tam bude velká zima. Poslední míle k našemu ubytování jsme museli zdolat pomocí sání a psů, ale nakonec se to všem podařilo, i když byla cesta velmi strmá div jsme ze sání nespadli. V ubytování nás přivítala milá paní ještěže byla na blízku Arina, aby nám její požadavky a podmínky pro ubytování přeložila.

Druhý den nás čekal přesun v naší cestě dále, protože je Rusko velká země museli jsme urazit spoustu kilometrů. Bobaři sbírali kilometry ve vlastnoručně vytvořeném ledovém korytě. Lyžaři po rozježdění a seznámení se střediskem vyrazili sbírat kilometry sjížděním sjezdovek. Za bobaře byl tím nejúspěšnějším jezdcem Lukáš u lyžařů nakonec zvítězil Vydrýsek. Večer jsme si dali tradiční ruský pokrm Viněgret. Večer se však stalo něco nečekaného do našeho ubytování se dostal velmi nemocný člověk, který nás varoval, že v Rusku řádí malárie a museli jsme se okamžitě vydat na hranice a zmizet před nemocí do Mongolska, takže ještě před spaním jsme se vydali najít lék proti malárii a následně jsme museli projít kontrolou dokladů u Mongolského strážce, který působil komicky, když mu ani nesvítilo osvětlení hranice. Nakonec se nám podařilo všem projít, i když některé jsme museli doslova pašovat (zapomněli ruskou známku, nebo neměli doklad vůbec).

I v Mongolsku jsme pokračovali v nahánění kilometrů podobně jako v Rusku, i když tentokrát jsme potřebovali něco víc. Věděli jsme, že všechny kilometry nezvládneme sami, avšak v Mongolsku se nacházejí velmi silná tažná zvířata, JACI! Abychom byli dost silní na lov dali jsme si tradičním Guritail šol – neboli kuličkami s jačím mlékem. Následovalo tradiční sbírání kilometrů a odpolední lov Jaků, kteří nám pomohou překonat poslední kilometry Mongolské země. Nakonec byl náš lov úspěšný a jak bobaři tak lyžaři si svého Jaka ulovili. Po náročném lovu jsme si zasloužili odměnu v podobě Kartošky. Večer nás už čekala velmi tradiční akce, a to noční bobování. Lyžaři velmi ocenili připravené tratě a ledová koryta. Boby jezdili parádně a na bezpečnost dohlíželi traťoví komisaři, kteří pustili na trať vždy jen jeden bob, to vše za přítomnosti kvalitní světelné signalizace.

Následující den už jsme jen osedlali naše ulovené Jaky a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Kam nás asi Jaci nakonec dovezou? To se dozvíš na další výpravě. Nezapomeň se tedy přihlásit.

Vánočka: Severní pól

Bebina — Fri, 24 Dec 2021 13:45:54 +0000

Naše plavba z Grónska pokračovala, plavili jsme se Severním oceánem, když v tu ránu se k nám přiblížil ledoborec, díky kterému jsme se doplavili do přístavu. Pomohl nám, abychom se posunuli na naší cestě kupředu rychleji. Dorazili jsme do přístavu a dál se vydali do obydlí podle mapy a buzoly. Když jsme dorazili, byla už černočerná tma. Byli jsme unavení, a tak jsme šli načerpat síly na další den.

Ráno nás přivítali dva skřítci ze Santovy dílny. Byli moc milí a veselí, ale zároveň moc unavení, protože byli na všechno sami. Santa se jim ztratil a potřebovali pomoc, aby se vše do Vánoc stihlo. Vzali nás k sobě do dílny a my si mohli vyzkoušet některé jednotlivé úkoly, které skřítci plní. Upekli jsme sušenky, udělali bramborový salát, vyrobili krb, ušili punčochy, vytvořili ozdobičky a udělali jsme vánoční výzdobu.

Za pomoc se nám skřítci odvděčili. Abychom byli na naší cestě ze severního pólu opravdu rychlí, připravili si pro nás materiál na jeden speciální dopravní prostředek – sáně se sobím spřežením. a protože skřítci jsou hraví, připravili si pro nás hru, díky které jsme materiál na saně získali.

Blížil se večer. Nacvičili jsme si divadlo, oblékli se do slavnostního oblečení a divadlo zahráli ostatním vedoucím, kteří připravovali slavnostní večeři a taky jsme se spojili s těmi, kteří s námi, bohužel, nemohli být offline. Poté jsme usedli k jednomu stolu, přišel poutnický Ježíšek, který nám nadělil spousty dárečků. Jedním z nich jsme celý náš večer zakončili. Zkoukli jsme předpremiéru táborového videa. Po tak nabitém dni jsme šli spát. Teda… jen někteří z nás. Senioři hlídali náš krb s punčochami, jestli náhodou nepřijde v noci Santa.

Co myslíte, podařilo se jim vidět Santu? To si necháme jako tajemství. Nebo víte co? Zeptejte se jich. Senioři vám jistě rádi povypráví. Co ale prozradit můžeme, že nám Santa do punčoch nadělil. 🙂

Cestu zpět jsme odjeli na saních, které jsme si vytvořili. A teď míříme na cestě kolem světa dál. Tak uvidíme, do jaké země zamíříme zase příště.

Listopadovka v Grónsku: Tak tohle bylo ale pořádné dobrodružství!

Pěnkava — Tue, 07 Dec 2021 12:21:06 +0000

Tonuli jsme. Zachránila nás loď Jiskra, se kterou jsme ale ztroskotali neznámo kde. Ale pak jsme potkali Inuity a zjistili jsme, že jsme v Grónsku…

Listopadovka, kterou si pro nás letos připravili naši Rádci společně s Pěnkavou a Vlčicí, byla nakonec jednodenní výprava v okolí Hostivařské přehrady. Díky tomu se listopadové výpravy po X letech zúčastnila také Bláťa a také jsme mohli cestou alespoň z dálky pozdravit Opičáka s Fčelou, kteří se nacházeli doma v covidové izolaci.

Ale zpátky k výpravě. Tu jsme zahájili tonoucí se v moři. O naší záchraně lodí Jiskra i nešťastném ztroskotání pak pojednává audiohra, kterou si můžete poslechnout níže.

Kapitán nás vyzval k nalezení věcí na opravu lodi, abychom mohli plout dál. A tak jsme ve skupinách vyrazili prozkoumat místní okolí. Zjistili jsme, že jsme ztroskotali někde, kde je velká zima, všude led a sníh a skály. Žije tu hodně ryb, dokonce velryby. Také lední medvědi, tuleni, lumíci, pižmoni, sobi a polární vlci. A konečně jsme objevili místní obyvatele – Ef a Uf, kteří nám prozradili, že jsme ztroskotali v Grónsku.

Společně s nimi jsme se vydali do rybářské osady, kde jsme si vlastnoručně vyrobili pruty a nalovili ryby. A ty jsme také hnedka potom s chutí snědli 🙂 I když tedy zapálit v této oblasti oheň byla pěkná fuška! Inuité nás pak zasvěcovali do své kultury (věděli jste třeba, že označení eskymák je tady urážkou? nebo že se nezdraví podáním ruky, ale otřením nosu o nos?). My na oplátku přečetli zápis z Kroniky (kronikářem výpravy se pak stala Somyčka), zazpívali jsme si písničky (včetně té Grónské od Jarka Nohavici) a přečetli další část z knihy Cesta kolem světa za 80 dní.

A pak přišli inuičtí celníci Duf a Kuf, kteří při kontrole cestovních listů zjistili, že je řada z nás nemá, nebo si je zapomněla na lodi. Hrozilo nám vězení, ale Uf s Ef se nás zastali, a tak jsme dostali cestovní listy nové (pozn. vyvolané pasové fotografie již byly předány Pěnkavě a budou u ní k vyzvednutí). Díky tomu jsme se mohli také zúčastnit inuitské olympiády, která obsahovala tyto disciplíny: TAH UCHEM, BOJ O KOLÍK a RUCE NOHY.

Iniutům jsme účastí prokázali čest a ti nám oplátkou pomohli opravit loď. A my jsme tak mohli opět vyplout vstříc Severnímu ledovému oceánu, směr Severní pól.

Drak a Pěnkava