Letní tábor Záhada hlavolamu volně navazoval na výpravy v rámci celoroční hry Rychlé šípy. Jednalo se o upravené příběhy Jaroslava Foglara ze stejnéjmenné knihy a z pokračování Stínadla se bouří. Zásadní rozdíl byl v ukončení, kdy se v malém (Širokově) ježkovi v kleci namísto plánku létajícího kola Jana Tleskače skýtala pouze hádanka k cestě za velkým ježkem, který se po vyřčení známých veršů Vontů snesl z noční oblohy na zem.
Obsahem na výšku 75centimetrového ježka v kleci byl technický rys od Jana tleskače pro výrobu vlastní koloběžky. S nimi poté všichni sympatizanti s myšlenkou „žlutého kvítku“ odjeli Závod míru k povznesení ctnostné myšlenky.
Stručná časová osa
Tábor začal slavnostním ohněm
A u něj získali Březové lístky Bláťa (žlutý), Fík a Pytlák (zelené).
Široko stále prchá
Ačkoli jsme ho již mnohokrát spatřili, nikdy se nám ho nepodařilo chytit. Neustále všechny provokuje cinkáním ježka o kovové pouzdro s otvory.
Nalézáme deník Jana Tleskače
Našli jsme ho během puťáku mladších dětí. Ukrýval se ve skutečném kostele, kde jsme ho museli potají najít a sebrat. To nám ztěžoval místní nevrlý farář, který evidentně nebyl rád, že se o kostel zajímáme.
Mimo to nám Bratrstvo kočičí pracky přichystalo falešný deník a upozornilo nás, ať se nepleteme do věcích, po kterých nám nic není. Hanobilo nás pak v jejich oběžníku Sbvěrač.
V táboře se pak mladší děti učili vyvěšovat vlajku.
Senioři vyrazili na 3denní puťák na koloběžkách
Tématem mimo celoroční hru byly Smysly. Ke každému z nich byla jedna aktivita, přičemž ostatní smysly byly utlumeny.
Po čuchu se poznávala propocená trika, pozorovala se krajina Ledče nad Sázavou a po paměti kreslila, poznávaly se oddílové písničky zahrané na klávesy, rozlišovaly se roztodivné kombinace potravin smíchané do sebe, po hmatu se poznávala obrovská hlava vytesaná do kamene.
Celkově Senioři ujeli přes 90 kilometrů během 3 dnů. Spali v hamakách, tábořili u ohníčku, viděli historické podzemí, zříceninu hradu Chřenovice, tábořiště, kde probíhal seniorský tábor…
Široko uvízl v pasti
Mažňák se svými souputníky připravil na Široka past. Ten se do ní chytil. Byli jsme u něj dříve a osvobodili jsme ho. Vzít mu hlavolam v této situaci by bylo nečestné a nesportovní. Chtěli jsme se ho spíše zeptat, proč utíká, ale to jsme nestihli, neboť poděkoval a pak ihned utekl.
Našli jsme Vontskou kroniku
Ostří Vontové, kteří si říkali Rezaté klíče nás poslali pro vontskou kroniku do klubovny Uctívačů ginga. Cesta byla plná nástrah a museli jsme se plížit přes křoví, přelézat zdi a pátrat poslepu. Na místě jsme našli jen vzkaz o tom, kde kronika je. Takže jsme Uctívačům řekli, že V KLUBOVNĚ kronika není.
Usmíření s Rychlými šípy
Rychlé šípy šli do Stínadel bez Červenáčka - zjistili, že jim zatajil, že tam šel včera sám.
Bohouš nás navedl, ať odposloucháváme u klubovny Rychlých šípů, co vyjde v dalším čísle časopisu TAM-TAM. Pak to napsal do Sbvěrače.
Rychlé šípy se zlobily, ale pak se nám podařilo omluvit se a popovídat si s nimi o tom, co znamená přátelství. Stejně tak to učinili oni, když přijali Červenáčka zpět do klubu u Šmejkalovy ohrady. Zjistili totiž, že Červenáček byl ve Stínadlech sám, aby si vyzvedl svou červenou čepičku, kterou tam ztratil.
Našli jsme tajnou chodbu
Získali jsme klíče k zamčenému vstupu do tajné chodby ústící u stoky. Tou jsme se dostali do kostela svatého Jakuba.
Soupeření o velké vontství
Proběhla velká bitva mezi stoupenci Losny a Mažňáka. Vyhrál Mažňák, když v poslední chvíli přivolal Vonty z okolních ulic a ti rozmetali opevnění pevnosti stoupenců Losny.
Mažňák ukázal přesilu, ale večer se konala volba Velkého Vonta, kdy byly i další podmínky.
Během tohoto večera odhalil bývalý Velký Vont, který se měl stěhovat ze Stínadel pryč a musel tak předat velké vontství, že on byl Široko a hledal hbitého a silného Vonta jako nástupce.
Novinky ze Stínadelské historie byly u Mažňáka i Losny stejné - oba věděli o tajné chodbě do kostela svatého Jakuba.
Oba napsali na list papíru, že umí vyndat ježka z klece. První měl právo zkusit to Mažňák. Nepovedlo se mu to. Losna ježka vyndal a po hlasování všech přítomných včetně vontské rady se stal právoplatným Velkým Vontem.
Ježek v kleci ztracen
Em, otec Mažňáka Losnovi ukradl hlavolam. Po krádeži spadl do stoky a ježka v ní ztratil. Ačkoli jsme se ho snažili vylovit, nenalezli jsme ho.
Ježek v kleci nalezen!
Sběratel starožitností nám ježka v kleci odprodal. Stálo nás to mnoho tisíc a večeři, ale získali jsme ho! Uvnitř se k našemu údivu nalézala jakási hádanka, která určila naše další kroky.
Přišli jsme v noci na ono místo a po vyřčení hesla Vontů se z oblohy snesl obrovský ježek v kleci. Toho se nám podařilo vysvobodit.
Losna s Mirkem Dušínem ho otevřeli a zjistili jsme, že uvnitř se skrývá plán na výrobu koloběžek.
Závod míru se žlutým kvítkem
Na koloběžkách jsme se zúčastnili spolu s Vonty i Bratrstvem kočičí pracky závodu míru. Symbolikou byl žlutý kvítek. Neboť ten kdo jej hrdě nosí na klopě kabátu, "odmítá jakékoliv násilí, bezpráví, hrubost a nečestnost. Je naplněn dobrou vůlí pomoci každému, kdo pomoc potřebuje a touhou po míru mezi jednotlivci i mezi celky.“
Poté jsme s Rychlými šípy vzpomínali na celý prožitý rok. Oni nám předali velký dar a běželi vše zapsat do TAM-TAMu. V daru byla mapa, buzola, svačina a my se vesele mohli dostat do několik kilometrů vzdáleného tábora. A i bez vedoucích jsme to zvládli bravůrně!
Doslov
Tábor Záhada hlavolamu obsahoval mnohem více radovánek, příběhů, doplňků, výzdoby a postav.
Snažil jsem se popsat tu nejdůležitější příběhovou linii, ačkoli hry jako skákání gumy, ringo, kuličkový turnaj Mladého hlasatele, výzdoba starými reklamami na Alpu a oděvy do školy, mapa Stínadel, bibliostan s knihami Jaroslava Foglara, lucerničky a veškeré tyto věci byly nedílnou součástí tábora a jedině díky propojenosti tohoto s celkem se podařilo vytvořit celotáborovou hru, která byla neobyčejně vtahující, temná, veselá, dobrodružná, překvapivá…
Velké díky všem, kdo na tom měli svůj menší či větší podíl.
Autor předlohy
Roman Horký zpívá ve své písni: "Dík, pane Foglar, to se má. Ty knížky daly víc, než sbor občanských nauk, co nám život natlouká."
My děkujeme také. Jaroslav Foglar svým neobyčejně romantickým způsobem dokázal sepsat příběhy obyčejných chlapců, do kterých se může projektovat snad každý chlapec a dokonce i děvče. Spolu s množstvím reálií, souvislostí, symbolů a příběhů kolem děl Rychlých šípů se nám podařilo pozitivně působit na osobnost mladých lidí po celý rok (což je samo o sobě skvělý pedagogická počin i bez příběhů!).
Knihy a skutečnosti kolem nám umožnily soustředit se na vytěžení důležitých mravních principů. Nemalé díky patří příznivcům Foglarova odkazu, kteří pokračují s odkrýváním mnoha dosud nevyjasněných či zapomenutých skutečností a zároveň s publikací materiálů, které jsme mohli během celého roku využívat (dobové fotografie, vyňatky z Mladého hlasatele, obrazy, mapy atp.).
Též děkujeme i současným Vontům, kteří se snaží udržovat odkaz minulosti v živosti a psát nové, skutečné, dějiny Vontské organizace.
Konečně děkujeme i Skautské nadaci Jaroslava Foglara za podpůrné materiály v podobě knih do oddílové knihovny, poskytnutí loga k celoroční hře, pohledy aj.
Při tvorbě programu jsme se striktně nedrželi předlohy, neboť pro nás bylo důležité adaptovat příběh pro současnou generaci dětí (např. absence úmrtí Mažňákova otce Ema, zařazení prvku překvapení v podobě velkého ježka v kleci), zejména pak s ohledem na to, že náš oddíl je koedukovaný (hrály i ženské postavy, byť s mužským jménem). Druhou pohnutkou byla snaha zařadit do příběhu i něco málo z komiksů, podle jejichž předlohy jsme tvořili výpravy během celého roku. Třetím a taktéž zásadním hybatelem událostí byl fakt, že jsme chtěli zařadit některé pedagogicky promyšlené celky, které se objevovaly až v druhém díle stínadelské trilogie s názvem Stínadla se bouří (žlutý kvítek).
Příběh byl velice zajímavý po celý rok, avšak vztah vedoucích se k tematice lišil. Zejména ti, kteří nebyli pohlceni foglarovkami v útlém mládí, nebyli do příběhu tolik zažraní, což se ani v průběhu nepodařilo změnit v nadšení. Svou roli v tom (a to i u nadšených milovníků Foglarových děl) sehrál i fakt, že pětice kluků klubu Rychlé šípy je tak univerzální, že pro hraní "divadla", což byl nezbytný princip k odvedení tohoto typu tábora, nejsou dostatečně vhodní. Pro jednotlivé vedoucí-herce byl problém najít specifické charakterové rysy daných hochů tak, aby se ve své roli cítili dobře a byly schopni zahrát scénky více než uspokojivě. Až postupem času se vyprofiloval Rychlonožka (mohl zvýraznit komičnost a občas nešikovnost) a Mirek Dušín (přísný, spravedlivý a nadšený pro klubovní činnost). Ostatní role zachraňovaly konkrétní situace (zahanbení Červenáčka po opuštění klubu atp.).
Nakonec si vedoucí našli své skryté kouzlo, kdy soupeřili o to kolikrát se dotyčným na táborovém ranním nástupu v kostýmech podaří pronést spojení "Díky, Mirku." a "Promiň, Mirku." (reakce na televizní seriál od hynka Bočana) tak, aby to bylo v kontextu vhodné. Rekord byl tuším 7x za jeden nástup.
2 komentáře
Brňák · 1. 9. 2019 v 7:30
Bylo to krásný! A o novém VV nakonec rozhodlo hlasování všech Vontů, nikoliv pouze vyjmutí ježka. Díky Mirku!
Opičák · 1. 9. 2019 v 14:14
Pravda pravdoucí. Doplnil jsem do textu. .-)
A tábor damozřejmě rooftop!