Setkali jsme se se starým Vontem

Přichází k nám starý muž, opírá se o hůl. Vypráví nám o Vontech, i on sám je Vont, mluví o zbytečných hašteřeních, o vzájemných nedorozumění i o válce mezi znesvářenými vontskými skupinami. Pak řekne, že tohle zná až moc dobře, protože byl jedním z těch, který se bil s ostatními a páchal jim různé nepravosti. A dnes ví, že to byla špatná cesta, kterou se vydal. Že už je příliš starý na to, aby měl na vontské hnutí nějaký dobrý vliv, že své si odžil a teď je to vše na těch, co jsou mladší.

Přeje nám, abychom byli svorní, abychom se nenechali svést na špatnou stezku a zůstali přátelští a proti sobě bojovali navzájem jen tehdy, pokud je to hra nebo přátelské poměřování svých schopností.

Spolu s ním zakopáváme dopis sami sobě, který na rok přesně máme vyzvednout.

A hlavně! Získáváme od něj dar – pravé velké žluté špendlíky. Díky nim budeme mezi Vonty zapadat a snad nás neodhalí při našich cestách do Stínadel.