celoroční činnost – ODDÍL POUTNÍCI

Září v duchu nových začátků

Bláťa — Fri, 17 Oct 2025 13:45:39 +0000

Začal nový školní rok, děti usedly do lavic a Poutníci v tomto školním roce oslaví 15 let své existence. Nejprve ale malé ohlédnutí, co vše se toho událo v září.

Školní rok jsme odstartovali ve středu 10.9. Byla to upršená schůzka, tak jsme si trávili v Neobyčejné klubovně. O týden později jsme se setkali již s nováčky, kterých letos máme hned 6 a jednoho staronového nováčka. Po seznamovací schůzce jsme se setkali s rodiči na informativní schůzce a představili jsme náš oddíl, co a jak děláme a také například, kdy se z nás stávají Borci s velkým B. Hned následující víkend čili 19.-21.9. jsme se účastnili srazu oddílu, který letos pořádali Koníci. O srazu si můžete přečít samostatný report od Dráčka. V neposlední řadě jsme konečně uvedli v život fotogalerii z letošního tábora V hlavě. Stále ještě třídíme, protože jsme letos měli přes 2500 fotek 😀 Co zatím je stále tajemstvím je téma letošní celoroční hry, ale již brzy se vše dozvíme.

Libušínská bitva a její 35. ročník

Pytlák — Tue, 23 May 2023 21:04:25 +0000

29.4. 2023 jsme se vydali jako každý rok na Libušínskou bitvu. Tato akce byla otevřená pro všechny kamarády, rodiče, prarodiče. Sraz byl na Zličínském autobusovém nádraží.

Dále jsme jeli hodinu na zastávku Libušín Důl Kladno, kde na nás čekala Bláťa s Rózkou, které jely autem. Klidnou procházkou jsme se dostali na místo. Rozložili jsme deky, pohodili batohy a hurá do dění Libušínské akce. V areálu nás čekalo několik stánků s jídle(trdelník, langoše, nudle, opékané sýry, ale také limča). Dále pak spoustu stánků s koženými výrobky, dřevěnými hračkami, keramikou a kožešinami. Pod svahem na kterém jsme seděli, byla středověká vesnice. V areálu se pohybovalo spoustu rytířů, panošů, selek, ale také jezdců na koních. Celý den probíhaly souboje rytířů a na konec velká závěrečná bitva. Po konci bitvy jsme šli rychlo chůzí na autobus směr Zličín.

Byl to moc hezký den.

Dračí schůzka

Bláťa — Fri, 07 Oct 2022 19:44:29 +0000

První říjnová schůzka se nesla v duchu tradiční podzimní činnosti a to je pouštění draků. Pod vedením Brňáka jsme si vyzkoušeli takového draka vyrobit. Byl to boj, ale nakonec všichni odcházeli buď s výrobkem nebo se základem a materiálem na dostavění. V neposlední řadě jsme si také řekli, proč se draci pouští právě na podzim. Těšíme se na fotky nebo vida z pouštění vyrobených draků 🙂

Květnová výprava: Za bobříky a dobrodružstvím

Pěnkava — Sun, 15 May 2022 11:42:33 +0000

O prvním květnovém víkendu jsme výjimečně necestovali po světě, ale vláčkem jsme vyrazili do Hvězdonic, kde jsme se utábořili přímo na zřícenině středověkého hradu Stará Dubá.

Po celý víkend jsme lovili bobříky, ať ty speciální výpravové, tak ty originální od Jaroslava Foglara (bobřík slepoty, bobřík květin, bobřík času…), v jejichž lovení můžeme pokračovat i na dalších výpravách a hlavně na táboře. Odměnou za ulovení všech 26 bobříků je totiž velmi cenná Moudrost na Kmenové palestině.

V pátek jsme po delší době zažili další Přechodové rituály. U úvodního ohně se za přítomnosti našeho hlavase Opičáka stali z Nováčků Šnečka a Vodnice Junioři. A Tonička s Divoženkou pak slavnostně převzaly oddílová trička a Základní oddílové zkoušky. Od splnění prvního bodu pak budou mít přesně rok na to splnit si zbývajících 58. A pokud zvládnou Tajný bod, stanou se členkami Kmene.

Výprava byla výjimečná i tím, že jsme spali pod stany (Pěnkava s Drakem v hamakách), vařili na ohni a udržovali ho také v noci pomocí hlídek. Program na výpravě nebyl pevně daný – tedy až na některé body, jako chození pro dřevo a vodu, úklid, vaření atd. Každou hodinu jsme se scházeli u ohniště, ale jinak jsme se mohli volně věnovat chytání bobříků, plnění zkoušek a hraní si. Nebo třeba k vymyšlení nového bobříka pro ostatní – duhového Bobříka důvěry. Či hraní si na dvůr Říše divů – ze kterého se pak vyvinulo divadlo pro všechny účastníky výpravy <3 A divadelní představení jsme zažili dokonce dvě, protože Vlčice společně s pár herci odehráli pro sobotní návštěvu Bláťu, Brňáka a Vačici Příběh Staré Dubé.

Vařili jsme si povětšinou v kotlících. V sobotu jsme se ale rozšoupli a připravili „hady na klacku“ – chlebové těsto obalené v cukru (popřípadě i polité čokoládou), nebo pikantním koření. Oblizovali jsme se až za ušima, zvlášť když Bláťa vytáhla obří marshmallows. A v dobrotách jsem pak pokračovali i večer, kdy jsme si udělali brambory v popelu, což byla zkrátka mňamka.

Atmosféra na výpravě byla magická – možná i tím, na jakém místě jsme se usídlili. Ovlivnila dokonce Vačici, který hned po příjezdu ze sobotní návštěvy složil tuto krásnou píseň… Poslechněte si a zazpívejte 🙂

Velikonoční výprava: Země vycházejícího slunce

Koza — Thu, 05 May 2022 10:25:05 +0000

Na velikonoční výpravu jsme vyrazili již ve středu, kdy jsme i vypustili draky, na kterých jsme cestovali z Číny, naší předchozí destinace. Zbytek jsme museli dojít na vlastní pohon.

Námi další navštívenou zemí se stalo Thajsko, jehož kulturu jsme poznávali nejen gastronomickou tím, že jsme si uvařili Pad-Thai, ale zahráli jsme si i tradiční místní hry jako je házení semínka sabby.

Další zastávkou se pro nás stal Vietnam, kterým jsme naneštěstí pouze projížděli. Díky tomu jsme se ale mohli věnovat tradicím nám známým jako například barvení vajíček. Odpoledne jsme však potkali nedaleko přístavu pašeráka, který nám přislíbil bezpečnou cestu do Japonska, kam bychom jinak potřebovali speciální víza a povolení. Na oplátku chtěl pouze pomoct s naložením lodi. Po naší úmorné práci nakládání dřeva jsme však byli obeznámeni s faktem, že to nebude úplně cesta výletní lodí, ale že budeme spát v nákladovém prostoru. Ráno nás však zastihlo nejedno další překvapení.

Vzbuzeni jsme byli píšťalkou japonského oficíra, který přišel na to, že přejíždíme na černo. Před pokutou či dokonce deportací nás zachránila milá Japonka pod záminkou oslav začátku jara. To znamená i svátků klidu a míru. Z přístavu jsme odešli pouze s výhrůžkou od pana policisty a s pozvánkou na slavnost od milé místní. Na slavnost bylo však potřeba vše připravit. Začali jsme vyrábět ozdoby v podobě řetězů z růžových kvítků připomínající květy sakury. Na večer přišla naše již známá i s návštěvou, Japoncem držícím mikrofon. Na karaoke jsme se však průběžně připravovali během dne, takže vystoupení stála opravdu za to. S doprovodem na ukulele zpívali jak sólisté, tak i kvartet a po večerní procházce pod jarní oblohou jsme šli v Japonsku spát naposledy. Ráno nám totiž brzy odjížděl vlak zpět k přístavu, odkud jsme se vydali na dlouhou plavbu přes velkou louži.

Březnovka: Indie a Čína

Mája — Thu, 24 Mar 2022 10:44:07 +0000

Z Mongolska jsme úspěšně odjeli s přičiněním našich šikovných jaků. Ti už ale daleko nedošli – byli znavnení – museli jsme tedy přesedlat z jaka na vlak. Indické vlaky jsou pověstné svou přeplněností, hlukem atd., to vše se nám při cestě na výpravu splnilo (jen jsme tedy, k nelibosti účastníků, nejeli na střeše vlaku).

Po příjezdu do Přelouče – do Skautské základny (čti do Indie), bylo naším úkolem naučit se zacházet s nástrojem, který jsme následně potřebovali celý víkend – hůlky. Účastníci zájezdu samozřejmě věděli, že se v Indii nejí hůlkami, ale úkol zvládli a tím bylo u jídel o zábavu postaráno. Večer nás pak čekala už jen večeře z domovů, hraní deskovek, povídání si a plnění bodů do zkoušek. Spát se šlo brzy, protože další den nás čekalo spooustu dobrodružství.

Po probuzení proběhla rozcvička s břišními tanečnicemi a tanečníky. Přes noc se nám na čele objevily zvláštní tečky a u snídaně nám došlo, že se jedná o rozdělení do kast, podle kterých byla připravena i samotná snídaně. Zjistili jsme, jak to může být nespravedlivé, ale zároveň jsme se zvládli i rozdělit. Po kartách ctností následovala indická pohádka o myšákovi.

Na dopoledním programu byl nákup. Rozdělili jsme se do skupinek a dle receptů jsme sestavovali nákupní seznam. Cesta do obchodu a nakupování ingrediencí nakonec přinesly své plody – oběd, večeře i snídaně na další den byly pod vedením jednotlivých skupinek a jídlo bylo moc dobré! Skupinky, co zrovna nevařily, vyráběly draky na přehlídku, abychom se v Číně ukázali v nejlepším dračím světle.

Odpolední program byl v režii dětí – rozhodování o tom, co se bude dít trvalo opravdu dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že půjdeme na zahradu – někdo hrál vybíjenou, jiní posilovali a gymnastikovali a někdo další si četl. Na vyblbnutí a bytí na čerstvém vzduchu tak akorát!

Večer nás čekala cesta přes hranice, kdy jsme poslepu došli až k panu Drakovi, vyfotili se a šli na véču. Po ní proběhla diskotéka a čtení čínské pohádky.

Nedělní ráno provoněly palačinky z rukou seniorů (a pár pomocichtivých juniorů). Pak se rozdělily úkoly uklízecím četám a když byl barák předán v snad ještě lepším stavu, než jsme ho přebírali, mohla proběhnout drakidáda, na kterou jsme se tolik těšili.

Když už jsme byli esteticky nasyceni, vydali jsme se procházkou přes město na nádraží. Nakonec nás trochu zamrzelo zjištění, že čas strávený v parku mohl být klidně ještě delší, protože náš vlak měl zpoždění 90 minut. Čas nám ale uplynul celkem rychle – zabíjeli jsme ho totiž hraním her, pobíháním a povídáním si.

Pak konečně přijel náš povoz a my se mohli pohodlně usadit a vystoupit až na Hlavním nádraží.

Tak schválně, kam nás cesta zavede příští měsíc…

Střípky z březnovky

Spolky v digitálním světě: Poutníci online

Opičák — Fri, 25 Feb 2022 08:00:35 +0000

Poutníci nikdy nebyli oddílem, který by záměrně rezignoval na moderní technologie. Ne že by nám byl les cizí. Pobyt v přírodě vnímáme jako jeden ze stěžejních pilířů, na kterém naši výchovu stavíme. Zároveň však neopomíjíme dění ve světě kolem nás. Ve chvíli, kdy má každý čtvrtý dospělý v ČR smartphone a velké množství dětí také (troufl bych si odhadovat, že jich bude na druhém stupni ZŠ dokonce více, než dospělých), je to velká příležitost pro to, abychom dětem nabídli příležitost tyto technologie využít smysluplně k cílům naší činnosti. Zároveň se snažíme programy vhodně namixovat.

Na naprosté většině akcí mobily děti nemají a vedoucí je využívají spíše ke komunikaci mezi sebou, případně rodiči a na focení (některé fotí v podobné úrovni jako těžké zrcadlovky, tak si na puťáku vyberte). Zároveň však dle našeho záměru dětem do ruky telefony dáme a nejlépe ty jejich vlastní a pošleme je na cestu po QR kódech s šiframi. Pošleme je na cestu podle GPS či telefonu s tímto přijímačem. Připravili jsme pro ně v době zákazu offline činnosti individuální (rodinnou) gamifikovanou vycházku v přírodě pomocí aplikace Action Bound…

Na vánoční výpravě jsme si uvařili popcorn a pustili a v poutnickém kině si pustili přes projektor film z tábora a užili si společný zážitek. K některým výpravám nám Rádkyně s dopomocí vedoucích sestříhaly vtipné a hezké videopozvánky pro ostatní. Ostatně na náš oddílový Youtube nahráváme vzpomínková videa z akcí a víme, že na ně děti i s rodiči koukají. Stejně tak využíváme webové stránky pro zaznamenávání oddílové historie v podobě krátkých reportů z akcí a téměř všechny oddílové materiály jsou zde k nalezení. Samozřejmě hromadu věcí tiskneme či vytváříme offline, a to zejména pro mladší děti. Ti starší ale jsou rádi za to, že se mohou spojit i mimo akce a jako kamarádi si popovídat s ostatními třeba na Discordu. Díky tomu posilujeme jejich vztah k oddílu.

V době pandemie a s ní spojeného distančního režimu jsme vyvažování těchto věcí pojali tak, že jsme měli společná úvodní a závěrečná setkání během online výprav. Nebýt digitálních technologií, nemohly by se děti navzájem vidět. Jistě, šlo by to skrze dopisy, ale takto byl reálný obraz člověka spolu s jeho gesty i projevem. Jako kolektiv jsme mezi sebou udrželi pravidelný kontakt a děti tak věděli, že za nimi někdo stojí. Že je jim oddíl oporou i v těžkých chvílích sociální izolace. Vždyť jen tři procenta dětí se účastnily volnočasových aktivit, kde získávaly zkušenosti, dovednosti i zdravé vztahy se svými vrstevníky. A aby toho nebylo málo, tak jen třetina dětí udržovala vztahy se svými vrstevníky (online hry, volání si, chatování, setkávání se venku s různými činnostmi aj.). [1] Obsahem online výprav bylo dostat děti ke kreativní domácí činnosti či je „vyhnat“ samostatně ven. Nabídli jsme jim pak řadu tipů, co mohou dělat. Od výroby přírodních hracích nástrojů na masopust přes rozdělávání ohně, zkoušení olympijských zimních sportů po procházky s rodiči. Nezapomněli jsme ani na oddílové dovednosti. Ke každému bodu z našich zkoušek jsme natočili krátké video, kde vysvětlujeme, co a jak udělat, aby se dal úkol splnit. Zároveň se člověk dozví i něco navíc. Do zkoušek jsme navíc přidali jeden celý blok týkající se internetu. Pokrývá základy bezpečnosti na internetu, soukromí a také práci se sdílenými dokumenty.

Zároveň nám ona doba nabídla příležitost pro realizaci akcí, na které jsme si dříve netroufli, či nebyly na pořadu dne. Předčítání ukázek z knížek od každého účastníka, výuka práce s Photoshopem, namlouvání audioknih, úniková hra v Gather.town online, distanční vaření na schůzce synchronní formou, tvorba myšlenkových map online, kolorování fotografií pomocí AI… Díky sdílení obrazovky jsme se třeba mohli bavit o dezinformacích a hledali jsme nepřesnosti v informacích na oddílovém webu v zápisů z akcí, které děti znaly. Oddílový časopis vychází pro zájemce výměnou za měňáky (speciální oddílové bodování podporující finanční gramotnost) sice tiskem, ale kdo si ho chtěl přečíst zdarma, mohl si ho stáhnout v pdfku na webu. Před Vánoci jsme rozeslali odkaz na otevírání virtuálního adventního kalendáře, kde se v daný den mohlo otevřít políčko obsahující odkaz na historické fotky, nějaká zajímavá videa, recepty na vánoční punč či člověk za odměnu získal měňák. Také jsme vytvořili detektivní hru na Youtube pro všechny. Vyvážení tomu bylo v podobě řady výzev, kterých se mohl zúčastnit kdokoli (focení ptactva a nahrávání fotek do sdíleného dokumentu, snowart, pravidelné cvičení, Koronachallenge, oddílová hip-hop výzva Hot16challenge). Nezapomněli jsme ani na listovní služby a posílali si příběh k doplnění poštou, abychom si ho mohli za půl roku přečíst.

Nezapomněli jsme ani na vedoucí. Podařilo se nám předat Březový lístek skrz tajnou skrýš a podpisy jsme vyřešili Photoshopem, zvládli jsme uspořádat tajnou kmenovou radu s rituálem, uspořádali jsme online koncert pro veřejnost a také jsme si otevřeli Koronabar u Willy Wonky či si zahráli Soudruhu, nezlob se díky webkameře namířené na hrací desku.

Tímto zběžným výčtem chci poukázat na to, že i když jsme z principu zaměření na oddílovou činnost spíše venku než v počítačové učebně, může být digitalizace platnou součástí naší činnosti bez toho, abychom na ni koukali skrz prsty s tím, že „si přece nehrajeme v lese na telefonu hry“. Ostatně digitální kompetence jsou v současnosti i budoucnosti klíčové pro to, aby člověk obstál ve světě kolem něj ve většině profesí a způsobů bytí v postmoderní společnosti. Zároveň ve chvílích pandemie, kdy se významně zhoršuje duševní zdraví především nestíhajících žáků (špatná nálada, podráždění, nervozita, problémy se spánkem) a při delších uzavření škol eskalují konflikty v rodinách [2], můžeme pro ně být příjemným místem odpočinku, můžeme podpořit jejich radost a mohou u nás zažít tolik důležité mikroúspěchy, na základě kterých formují své zdravé sebepojetí.

[1] Distanční vzdělávání na jaře a podzim 2020: Pohled rodičů, Zpracováno pro vzdělávací organizaci Učitel naživo a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, report z longitudinálního výzkumu Život během pandemie, zpracovatel: PAQ Research (Daniel Prokop, Lucie Marková)

[2] Dopady pandemie covid-19 na žáky, Report č. 2 / Dopady na wellbeing žáků, zpracovatel: PAQ Research a Kalibro Projekt s.r.o. (Jana Bicanová, Václav Korbel, Karel Gargulák, Daniel Prokop)

Odkazy

https://oddilpoutnici.cz/poutnici-online

https://oddilpoutnici.cz/zkousky-online

Ondřej Turek – Opičák, TOM Poutníci

Lyžo-bobo: Rusko a Mongolsko

Brňák — Fri, 11 Feb 2022 20:40:46 +0000

Po cestě na severní pól jsme se ocitli na dalších hranicích, tentokrát nás vítal soudruh s ruským přízvukem a beranicí na hlavě – ano byl to hraniční přechod do Ruska a už od počátku bylo jasné, že tam bude velká zima. Poslední míle k našemu ubytování jsme museli zdolat pomocí sání a psů, ale nakonec se to všem podařilo, i když byla cesta velmi strmá div jsme ze sání nespadli. V ubytování nás přivítala milá paní ještěže byla na blízku Arina, aby nám její požadavky a podmínky pro ubytování přeložila.

Druhý den nás čekal přesun v naší cestě dále, protože je Rusko velká země museli jsme urazit spoustu kilometrů. Bobaři sbírali kilometry ve vlastnoručně vytvořeném ledovém korytě. Lyžaři po rozježdění a seznámení se střediskem vyrazili sbírat kilometry sjížděním sjezdovek. Za bobaře byl tím nejúspěšnějším jezdcem Lukáš u lyžařů nakonec zvítězil Vydrýsek. Večer jsme si dali tradiční ruský pokrm Viněgret. Večer se však stalo něco nečekaného do našeho ubytování se dostal velmi nemocný člověk, který nás varoval, že v Rusku řádí malárie a museli jsme se okamžitě vydat na hranice a zmizet před nemocí do Mongolska, takže ještě před spaním jsme se vydali najít lék proti malárii a následně jsme museli projít kontrolou dokladů u Mongolského strážce, který působil komicky, když mu ani nesvítilo osvětlení hranice. Nakonec se nám podařilo všem projít, i když některé jsme museli doslova pašovat (zapomněli ruskou známku, nebo neměli doklad vůbec).

I v Mongolsku jsme pokračovali v nahánění kilometrů podobně jako v Rusku, i když tentokrát jsme potřebovali něco víc. Věděli jsme, že všechny kilometry nezvládneme sami, avšak v Mongolsku se nacházejí velmi silná tažná zvířata, JACI! Abychom byli dost silní na lov dali jsme si tradičním Guritail šol – neboli kuličkami s jačím mlékem. Následovalo tradiční sbírání kilometrů a odpolední lov Jaků, kteří nám pomohou překonat poslední kilometry Mongolské země. Nakonec byl náš lov úspěšný a jak bobaři tak lyžaři si svého Jaka ulovili. Po náročném lovu jsme si zasloužili odměnu v podobě Kartošky. Večer nás už čekala velmi tradiční akce, a to noční bobování. Lyžaři velmi ocenili připravené tratě a ledová koryta. Boby jezdili parádně a na bezpečnost dohlíželi traťoví komisaři, kteří pustili na trať vždy jen jeden bob, to vše za přítomnosti kvalitní světelné signalizace.

Následující den už jsme jen osedlali naše ulovené Jaky a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Kam nás asi Jaci nakonec dovezou? To se dozvíš na další výpravě. Nezapomeň se tedy přihlásit.

Vánočka: Severní pól

Bebina — Fri, 24 Dec 2021 13:45:54 +0000

Naše plavba z Grónska pokračovala, plavili jsme se Severním oceánem, když v tu ránu se k nám přiblížil ledoborec, díky kterému jsme se doplavili do přístavu. Pomohl nám, abychom se posunuli na naší cestě kupředu rychleji. Dorazili jsme do přístavu a dál se vydali do obydlí podle mapy a buzoly. Když jsme dorazili, byla už černočerná tma. Byli jsme unavení, a tak jsme šli načerpat síly na další den.

Ráno nás přivítali dva skřítci ze Santovy dílny. Byli moc milí a veselí, ale zároveň moc unavení, protože byli na všechno sami. Santa se jim ztratil a potřebovali pomoc, aby se vše do Vánoc stihlo. Vzali nás k sobě do dílny a my si mohli vyzkoušet některé jednotlivé úkoly, které skřítci plní. Upekli jsme sušenky, udělali bramborový salát, vyrobili krb, ušili punčochy, vytvořili ozdobičky a udělali jsme vánoční výzdobu.

Za pomoc se nám skřítci odvděčili. Abychom byli na naší cestě ze severního pólu opravdu rychlí, připravili si pro nás materiál na jeden speciální dopravní prostředek – sáně se sobím spřežením. a protože skřítci jsou hraví, připravili si pro nás hru, díky které jsme materiál na saně získali.

Blížil se večer. Nacvičili jsme si divadlo, oblékli se do slavnostního oblečení a divadlo zahráli ostatním vedoucím, kteří připravovali slavnostní večeři a taky jsme se spojili s těmi, kteří s námi, bohužel, nemohli být offline. Poté jsme usedli k jednomu stolu, přišel poutnický Ježíšek, který nám nadělil spousty dárečků. Jedním z nich jsme celý náš večer zakončili. Zkoukli jsme předpremiéru táborového videa. Po tak nabitém dni jsme šli spát. Teda… jen někteří z nás. Senioři hlídali náš krb s punčochami, jestli náhodou nepřijde v noci Santa.

Co myslíte, podařilo se jim vidět Santu? To si necháme jako tajemství. Nebo víte co? Zeptejte se jich. Senioři vám jistě rádi povypráví. Co ale prozradit můžeme, že nám Santa do punčoch nadělil. 🙂

Cestu zpět jsme odjeli na saních, které jsme si vytvořili. A teď míříme na cestě kolem světa dál. Tak uvidíme, do jaké země zamíříme zase příště.

Listopadovka v Grónsku: Tak tohle bylo ale pořádné dobrodružství!

Pěnkava — Tue, 07 Dec 2021 12:21:06 +0000

Tonuli jsme. Zachránila nás loď Jiskra, se kterou jsme ale ztroskotali neznámo kde. Ale pak jsme potkali Inuity a zjistili jsme, že jsme v Grónsku…

Listopadovka, kterou si pro nás letos připravili naši Rádci společně s Pěnkavou a Vlčicí, byla nakonec jednodenní výprava v okolí Hostivařské přehrady. Díky tomu se listopadové výpravy po X letech zúčastnila také Bláťa a také jsme mohli cestou alespoň z dálky pozdravit Opičáka s Fčelou, kteří se nacházeli doma v covidové izolaci.

Ale zpátky k výpravě. Tu jsme zahájili tonoucí se v moři. O naší záchraně lodí Jiskra i nešťastném ztroskotání pak pojednává audiohra, kterou si můžete poslechnout níže.

Kapitán nás vyzval k nalezení věcí na opravu lodi, abychom mohli plout dál. A tak jsme ve skupinách vyrazili prozkoumat místní okolí. Zjistili jsme, že jsme ztroskotali někde, kde je velká zima, všude led a sníh a skály. Žije tu hodně ryb, dokonce velryby. Také lední medvědi, tuleni, lumíci, pižmoni, sobi a polární vlci. A konečně jsme objevili místní obyvatele – Ef a Uf, kteří nám prozradili, že jsme ztroskotali v Grónsku.

Společně s nimi jsme se vydali do rybářské osady, kde jsme si vlastnoručně vyrobili pruty a nalovili ryby. A ty jsme také hnedka potom s chutí snědli 🙂 I když tedy zapálit v této oblasti oheň byla pěkná fuška! Inuité nás pak zasvěcovali do své kultury (věděli jste třeba, že označení eskymák je tady urážkou? nebo že se nezdraví podáním ruky, ale otřením nosu o nos?). My na oplátku přečetli zápis z Kroniky (kronikářem výpravy se pak stala Somyčka), zazpívali jsme si písničky (včetně té Grónské od Jarka Nohavici) a přečetli další část z knihy Cesta kolem světa za 80 dní.

A pak přišli inuičtí celníci Duf a Kuf, kteří při kontrole cestovních listů zjistili, že je řada z nás nemá, nebo si je zapomněla na lodi. Hrozilo nám vězení, ale Uf s Ef se nás zastali, a tak jsme dostali cestovní listy nové (pozn. vyvolané pasové fotografie již byly předány Pěnkavě a budou u ní k vyzvednutí). Díky tomu jsme se mohli také zúčastnit inuitské olympiády, která obsahovala tyto disciplíny: TAH UCHEM, BOJ O KOLÍK a RUCE NOHY.

Iniutům jsme účastí prokázali čest a ti nám oplátkou pomohli opravit loď. A my jsme tak mohli opět vyplout vstříc Severnímu ledovému oceánu, směr Severní pól.

Drak a Pěnkava