Odpoledne jsme se potom vydali na Cukrovou horu. Výstup to byl vskutku těžký. Poslední metry někteří zdolávali po čtyřech. Pěkně to klouzalo, ale odměnou nám byl nádherný výhled na okolí až do Německa. Na samém vrcholu jsme se setkali s Německy mluvícím Umpalumpou, který zcela nekompromisně zkoušel, zda děti vědí proč je někdy chladno a sněží a někdy je naopak horko. Všechny to nakonec zvládli ať už sami, nebo s pomocí ostatních. Za tyto znalosti, pak získali poslední zásadní ingredience pro výrobu „Cucunakladě“.

Po sjezdu z Cukrové hory (občas po zadku), čekala děti výroba chladících boxů, protože jenom na Cukrové hoře je ta správná teplota, kde se dá Cucnakladě. Po véči již nastala výroba. Nejdříve jsme roztavili eskymácký led a následně domýchávali přesně zvážené přísady. Eskymácký led nás trošku zlobil, ale nakonec si každý vyrobil hned několik „Cucůnakladě“. Ty pak dali všichni zamrazit ven. 

Druhý den přišel sám Wonka ochutnat, jak se dílo zdařilo, a byl velmi spokojený. Některým jejich Cuc dokonce snědl, ještě, že jich bylo více. Dobrůtka to byla velmi lahodná, jsme sám zvědavý co si vyrobíme v další místnosti :-).