divadlo – ODDÍL POUTNÍCI

Workshop improvizace 2: Praha 10

Opičák — Wed, 10 Nov 2021 14:41:42 +0000

Lektorka Mája navázala na úspěšný první workshop improvizace, který proběhl ve Skautském institutu v Rybárně. Druhý běh se konal ve vypůjčených prostorech Pionýrského centra Praha 10, neboť rekonstrukce Neobyčejné klubovny nabrala zpoždění již 4 měsíce.

Workshop vycházel z podobných principů, ale byl ozvláštněn zejména využitím hudebních nástrojů, které byly využívány jak jinak, než k improvizaci. Udávaly však rytmičnost a posloužily tak třeba k metodě „vytváření stroje“.

Účastníci prošli řadou ukázkových technik. Na konci workshopu si účastníci zahráli nefalšované improvizační divadelní scénky.

Děkujeme Praze 10 za podporu tohoto projektu spadajícího pod vzdělávací řadu Borcovky.

Uspořádali jsme první workshop improvizace

Opičák — Tue, 19 Oct 2021 18:00:26 +0000

Workshop improvizace se povedl na jedničku. Za 5 hodin se dají stihnout opravdu jen základy, ale přesto lektorka Mája provedla účastníky celou řadou rozmanitých aktivit. Dle zpětné vazby si například jeden z účastníků „odnesl více, než vůbec očekával“.

Moc děkujeme Skautskému institutu v Rybárně za bezplatné půjčení prostoru. Díky tomu mohla být celá akce zdarma. Neobyčejná klubovna je zatím stále v rekonstrukci, a tak to byla záchrana.

Pokud jste nemohli, nevadí, už nyní je možné se hlásit na další běh, který proběhne 1. listopadu večer v Pionýrském centru Praha 10 v Záběhlicích. Opět bez účastnického poplatku. Akce je kapacitně omezena na 15 lidí, tak neváhejte s přihláškou.

Divadlo Sklep: Soutěžíme s Rychlými šípy (1987)

Opičák — Thu, 09 Jan 2020 11:36:00 +0000

Minulý rok jsme hráli celoroční hru Rychlé Šípy. Je zajímavé, jak se díky tomu dozvídáme mnoho reálií okolo.

Čirou náhodou si Turkovi doma promítají staré diapozitivy z minulého tisíciletí a mezi obrázky z putování po rumunských horách aj. nalezli jedinečné fotografie zachycující premiéru divadelní inscenace a zároveň soutěžního kvízu.

Divadelní pořad od Divadlo Sklep s názvem „Rychlé šípy soutěží“ se konal roku 1987 v OKD (obvodní kulturní dům) Dobeška na Praze 4. Na premiéře byl Jestřáb „odborným porotcem“.

Milan Šteindler, herec a režisér vzpomíná

„Pro mě zůstane Foglarovo jméno spojeno s historkou, která mě opravdu dojímá a která se váže k prvnímu představení Divadla Sklep, kde jsme chtěli uvést soutěžní hru na Rychlé šípy. Tomáš Vorel se s panem Foglarem sešel, aby mu vysvětlil, oč jde že je to akce na jeho počest a jestli by se laskavě zúčastnil. Vy se nějak blíž zajímáte o mou tvorbu? zeptal se ho Foglar. A když Tomáš přikyvoval, že ano, že jistě a moc a všichni, Foglar mu najednou povídá: Můžete mi říct, při jaké příležitosti Štětináč vykřikl A živýho?! Tomáš Vorel se na chviličku zamyslel a vypálil: To bylo tenkrát, když našli trilobita, Štětináč v křoví to nevydržel a volal – A živýho?! Nato Foglar rozvážně pravil: ‚No, myslím, že tedy přijdu.‘ A vážně přišel.“

Soutěžní otázky

V prvním kole dostávali diváci ještě docela snadné otázky, třeba kolik bylo Rychlých šípů, postupně se však nároky zvyšovaly. Ve finále pak soutěžící museli doplňovat texty do comicsových bublin nebo vyjmenovat barvy a pořadí vlajek, jež vyvěsil Štětináč. Cena pro vítěze stála za to: výlet se „Sklepáky“ alias Rychlými šípy a Bratrstvem kočičí pracky do Pikovic, kde se konala stopovací hra. „Tenkrát na Dobešce byl pan Foglar šťastný jako blecha,“ vzpomíná producent Václav Marhoul (v představení Rychlonožka).

Při jednom takovém kvízu se ptali Jestřába, kolik maminek měl Rychlonožka. Ten z toho byl dost udiven — „Proč by měl mít Rychlonožka víc než jednu maminku?“ Ale sklepáci mu dokázali, že měl ty otce asi tři nebo čtyři, protože jej Fischer nakreslil pokaždé úplně jinak.“ Takto vzpomíná Václav Marhoul v podcastu na Českém rozhlasu.

Rychlý spád

Co se nám podařilo dohledat na internetu – tyto kvízy byly oblíbené a opakované na besídkách Sklepáků. Přímo představení, které je na fotografiích však nemělo dlouhého trvání a jednalo se o náhodu, že to bylo vůbec povolené. Sám Jaroslav Foglar – Jestřáb byl poněkud zklamaný z toho, že obecenstvo mělo v oblibě proradné Bratrstvo kočičí pracky, vzpomíná Kuba Turek.