Mou snahou bylo dostat do oddílu povědomí o tom, že hry a aktivity nepořádáme samoúčelně. Měly by být pouze nástrojem pro dosažení výchovně-vzdělávacích cílů (viz odstavec výše či text o vzdělávacím systému). Změnit úhel pohledu u vedoucích, kteří nebyli pedagogikou políbeni, bylo vždy obtížné. Dojem, že nejdůležitější je, „aby se děti bavily a aby se jim to líbilo“, bylo těžké vyvrátit. Zejména ve chvíli, kdy je těžké takto smýšlet.

Narážel jsem na střet toho, že je dobré přemýšlet o smyslu aktivit, ale zároveň zde byla patrná nechuť, lenost či neochota způsobená náročností na vedoucí k tomu takto činnost připravovat. Snažil jsem se najít nějaký kompromis mezi ultradokonalou náročnou pedagogickou přípravou a mezi samoúčelnými hrami a pohodou bez vědomí, že děti rozvíjíme. Nakonec hodně pomohlo nazvat pedagogický cíl jako smysl aktivit/proč to dělám. Místo označení reflexe zavést večerní ponástupové kruhy, kde se s dětmi bavíme o proběhlém dni a bavíme se o tom, co v jaké aktivitě zjistily, co by šlo udělat příště jinak, co si uvědomily…

Jako limity vnímám neochotu části vedoucích vzdělávat se více v těchto oblastech, učit se vést reflexi (což je myslím jedna z nejtěžších věcí na práci s dětmi), přemýšlet prvně o tom, co chci děti naučit a až poté vymýšlet rámování aktivit (celoroční hra, příběh, motivace k aktivitám…).

Toto bylo náročné i v případě distančního režimu, ale díky několika vedoucím, kteří se do toho vcelku opřeli, jsme oproti mnoha jiným kolektivům nejen zachovali soustavný kontakt s dětmi, ale zároveň většina aktivit měla svůj smysl co do rozvoje i vzdělání dětí. To hodně koresponduje s poutnickou hodnotou kvalita.

Náběh na profesionalizaci programů byl i v podobě schůzek, kde se dokonce zformoval tým, který schůzky předem připravoval a na závěr i reflektoval. Měl však bohužel jepičí život v podobě tuším půl roku, kdy do hry vstoupila ztráta motivace části lidí, snad i covid a nakonec nezájem setkávat se každý týden. Blíže souvislosti popisuji níže v kapitole členské základny. Ovšem existuje již precedens toho, že to jde a víme, že se dá i celoroční plán schůzek vyhnat do výšin.

Pro profesionalizaci má velkou hodnotu evaluace činnosti a její úprava na základě výsledků. Na evaluaci jsem se zaměřoval pouze okrajově, a to rozhovory s rodiči, dětmi i vedoucími, ale i několika zpětnovazebními dotazníky. Vždy z toho vypadly výsledky, na základě kterých jsme upravili, nebo naopak zachovali činnost. Nejrozsáhlejší evaluace proběhla po kurzu Zapalovač 2020 a 2022, která kurz posunula kvalitou o hodně kroků dopředu. Stejně tak se zaměřuji na získávání statistických dat co se týká naší činnosti (kolik toho děláme, pro koho, kolik nás je atd.). Díky evaluacím a zveřejňovaným výsledkům a také způsobu komunikace, si i řada rodičů uvědomuje, že oddíl děti rozvíjí a nejde jen o jejich zábavu. Určitě však lze z evaluace získat mnohem více. Jde o nevytěžený potenciál, který oddíl může velmi posunout kupředu.