Při závěrečném ohni letošního tábora, který jsme i v době pandemie zvládli realizovat „jen“ s relativně malými omezeními co do programu, jsem obdržel ocenění v podobě žlutého stupně Březového lístku.

Vnímám toto jedinečné ocenění jako známku toho, že se mé kroky ubírají ve svém celku správným směrem. Tedy s pozitivním vlivem na své okolí. A děkuji za něj. Nesmírně si ho vážím. Budu ho s pokorou nosit na kmenové palestině vedle Žlutého kvítku.

Jsem rád, že mi pod rukama prošla řada věcí, co měly a mají svůj smysl. Ať již šlo o jednotlivé projekty, které byly jednorázové nebo ty, které se staly udržitelnými do dalších let.

To nejcennější je však v dopadu na samotné jednotlivce, kteří to nejvíc potřebují. Vzpomínám namátkou na řadu lidí, která v době možné osobní krize spojené s přehršelem volného času v době karantény měla možnost strávit svůj čas smysluplně, zábavně či se dokonce něco naučit. Vzpomínám na řadu vedoucích, kteří byli před složitým rozhodnutím, zda opustit oddílový život, nebo v něm pokračovat, ale jinak – díky pak Zapalovači, kurzu pro začínající a budoucí vedoucí. Nebo třeba podpora dětem, co to doma fakt neměly lehké. Vzpomínám na to, jak do Neobyčejné klubovny na veřejnou akci dorazila na muziku kolemjdoucí seniorka a popovídala si dlouze s jedním vedoucím. Jeví se mi před očima obraz lidí, co jim udělaly radost veřejné akce. Kéž v době, kdy to bude potřeba, bude mít svůj smysl školení první pomoci, co jsme realizovali…

A nejvíc dojemná slova, co mne opět přesvědčila, že TO JE ONO přišla od 13leté dívky, co s námi jezdí půl roku (a z velké části jen online). Když házela při závěrečné reflexi větvičku do zapálené hranice, aby posléze zapraskala, pronesla následující: „Já moc neumím před lidmi vystupovat a ani teď mi to moc nejde. Ale učím se to díky vám.“ Nutno podotknout, že ji v tu chvíli poslouchalo cca 30 Poutníků a hledělo na ni dvakrát tolik očí. „Než jsem přišla mezi vás, tak si mne nikdo moc nevšímal. Tady to tak není a já najednou vím, že někam patřím.“

A to je v tomto věku (a nejen v něm) hodně důležité. Získat k tomuto světu pozitivní vztah a vědět, že mne přijímá. Že v něm mám své místo a jsem tu co k čemu. A to je základní předpoklad pro to být dobrým člověkem a snad i šířit dobrosrdenství a zejména aktivně konat pro blaho světa. Což je naprosto v souladu s Březovými lístky.

V neposlední řadě jsem hrdý na tým vedoucích Oddíl Poutníci, který se dokáže vzájemně podržet zejména ve chvílích, kdy prostě není všechno jako na obláčku. Dodáváte mi spolu s účastníky našich programů a zábavy kolem toho všeho velkou energii. Věřím, že ji budu nadále vracet zpět v podobě činů.

Čím více ocenění bude, tím více bude strom rozrostlý. Oceněné totiž mazat nebudeme. Pouze pokud někdo dosáhne vyššího stupně, bude jeho jméno přesunuto.

V pražském oddíle Poutníci si uvědomujeme sílu rituálů. Zvláště pak těch, které přesahují hranice našeho kolektivu. Jedním zvláště důležitým rituálem je udělování Březových lístků, kterými ocením náročnou dobrovolnickou činnost vedoucích. Je však poměrně obtížné tuto ojedinělou zkušenost a její důležitost předat mladším dětem. Velice dobře nám fungovaly osobní příběhy, kdy každý vedoucí během jednoho bloku na táboře, představil svůj Březový lístek a povyprávěl o tom, za co ho obdržel a co pro něj znamená. Podobně, jako se můžete dočíst na posledních stranách časopisu Archa v pravidelné rubrice.

Bylo to pro všechny zúčastněné velkou hodnotou. A to jak pro děti, tak pro dospělé. Aby však systém Březových lístků žil, tak je nutné ho připomínat po celý rok. V klubovně jsme měli malbu stromu, který neměl plody (klasika – starší děti nedokončili rozdělané). Ve chvíli, kdy jsme se s naší vedoucí Martinou Synkovou domluvili na tom, že bude mít na starost klubovnu co do koordinace a hledání zlepšováků, přišla s nápadem, že by strom mohl ožít a působit veseleji. A nápad byl na světě!

Každý týden mají děti i vedoucí na očích jeho lístky a v nich jsou zapsána jména jejich nositelů. Ve chvíli, kdy někdo získá lístek, slavnostně se může podepsat a každý vidí, jak se strom v průběhu plní Březovými lístky a zná jejich hodnotu.

A to, že to vznikalo postupně, je ten důvod, proč na obrázku není bříza. V létě ale budeme klubovnu malovat. Tak uvidíme. Každopádně strom s lístky jistě v klubovně ponecháme!