Školní rok jsme odstartovali ve středu 10.9. Byla to upršená schůzka, tak jsme si trávili v Neobyčejné klubovně. O týden později jsme se setkali již s nováčky, kterých letos máme hned 6 a jednoho staronového nováčka. Po seznamovací schůzce jsme se setkali s rodiči na informativní schůzce a představili jsme náš oddíl, co a jak děláme a také například, kdy se z nás stávají Borci s velkým B. Hned následující víkend čili 19.-21.9. jsme se účastnili srazu oddílu, který letos pořádali Koníci. O srazu si můžete přečít samostatný report od Dráčka. V neposlední řadě jsme konečně uvedli v život fotogalerii z letošního tábora V hlavě. Stále ještě třídíme, protože jsme letos měli přes 2500 fotek 😀 Co zatím je stále tajemstvím je téma letošní celoroční hry, ale již brzy se vše dozvíme.

Kdo nebyl tak propásl šanci vidět premiéru, ale nebojte se ostatní o to také nepříjdou. Již brzy vyjde právě první skoro celovečerní film z oddílové produkce nazvaný Camelot – cesta k rytířství.

Po shlédnutí filmů jsme se uložili, velice pozdě, ke spánku a spokojeně chrupkali až do rána bílého. Snídaně byla samoobslužná a každý si tak ulovil na co měl chuť. Dopoledne jsme si ještě zahrály městečko Palermo, poklidili jsme a pak už se jen rozloučili s přáním krásného prožití vánočních svátků a všeho jen dobrého do roku 2025.

Během odpoledne jsme si zahráli židličkovanou, zjistili jsme kdo je nejlepšé „šejky šejky“ Limbo dancer a zatrsali si. Kopřiva si pro nás připravila zábavnou hru, kdy jsme si při zastavení hudby tahali lísteček z obálky. Třeba Baruše, která se přidala na poslední tři kola si vytáhla super úkol a to oběhnout tolikrát naše kolečko, kolik jí je let 😀

Vyvrcholením byla volba nejhezčí masky, kde se na prvním místě umístila Divoženka, druhém Šnek a třetím Želvák. Jako poslední už klidovou aktivitu jsme měli kvíz, kde byly oprvdu záludné otázky jako třeba: „Princ si vezme princeznu za ženu. Čím jsou pro prince princezniny rodiče?“ Tato otázka zamotala hlavu skoro všem soutěžícím. Kvíz byl napínaví až do poslední otázky, která rozhodla o vítězce a to Divožence.

Po kvízu jsme poklidili a poté se rozloučili a šli domů. Bylo to moc hezky strávené odpoledne!

Celou fotogalerii i můžete prohlédnout ZDE.

Byl prvním člověkem, kterého jsme na planetě potkali. Dozvěděli jsme se, že je členem posádky lodi Enterprise a díky rušení, které na planetě je ho nemůže jeho tým teleportovat zpět. Také nám řekl o nebezpečných tvorech, kteří na planetě žijí a pohybují se hlavně v noci. Měl zlomenou nohu, tak jsme se mu rozhodli pomoci zranění zafixovat on nám na oplátku poradil kam se vydat za vhodným místem pro přespání. Nakonec jsme se museli rozdělit požádal nás však abychom následující den našli dalšího člena jeho posádky Čechova, který jako export na teleportaci, by měl pomoci s možností je všechny zaměřit a přenést je zpět na jeho loď Enterprise. Před oddělením nám dal svůj navigační přístroj s vyznačenou trasou, kde bychom se měli s Čehovem setkat a kde se také utábořit.

Druhý den jsme se vydali po stopách Čechova. Počasí nám přiliž nepřálo naštěstí jsme byli dobře připraveni. Po cestě jsme viděli několik zajímavých skalních útvarů v jedné z vesnic jsme od místních obyvatel načerpali vodu a nakonec jsme došli i ke krásnému skalnímu útvaru, který se stal naším novým přístřeškem na sobotní noc. Nedaleko našeho nového domova jsme také potkali i velmi očekávaného Čechova, ten nám však dal úkol, abychom do dalšího dne nasbírali co nejvíce přírodnin, které skýtala tato planeta avšak jen těch co se dají na zemi posbírat nikoliv utrhnout. Tak jsme se pustili do zběsilé sbírání, abychom měli dostatek energie pro jeho přístroj. Během sběru jsme se také naučili vytvářet marmeládu, díky přebytku cukru a spoustě borůvek to bylo velmi snadné. Zároveň jsme si také zahráli asi nejoblíbenější hru celé výpravy trojnožku. Někteří ji vydrželi hrát více jak 2 hodiny :).

Poslední den, když náš Čechov opět navštívil jsme měli již dost přírodnin, aby mohl pokořit rušení planety a přenést kostru. Předali jsme mu Kostrův navigační přístroj. Čechov však chtěl naši pomoc oplatit a když zjistil jaké náš stroj času používá palivo obětoval svoji zbraň phaser, ze kterého nám potřebné palivo do stroje věnoval. A co bylo dál. Jako vždy už nás čekal jenom přesun strojem zpět, tentokrát se však stroj podivně zasekl sice nás přenesl, ale místo doby naší ukázal nedokončené úryvky text. Ti nejstarší nakonec dokázali text rozpoznat a viděli v něm hymnu Rytířů kulatého stolu. Že by táborovka roku 2023, kdo ví?

V říjnu se opravdu s velikou verbou vrhli na změnu kostymérny. Práce trvala necelý den a makali na ní vedoucí s pomocí seniorů. Místnost plná kostýmů a někd opravdu záhadných předmětů prokoukla tak, že byl dokonce po pár hodinách úmorného třízení vidět i červený koberec.

V listopadu se zase hrstka odvážných zmocnila pracovních rukavic a vytřídili dílnu s přilehlou chodbou. Práce trvala dva dny, bylo toho dost na odvoz a tak musela druhý den přijít na pomoc další parta. Vše se zvládlo a i dílnu už by nikdo nepoznal, jak prokoukla.

A protože jsme „odborníci“ na slovo vzatí, tak si poslechněte super motivační song – Dej tam pěnu!

Dále jsme jeli hodinu na zastávku Libušín Důl Kladno, kde na nás čekala Bláťa s Rózkou, které jely autem. Klidnou procházkou jsme se dostali na místo. Rozložili jsme deky, pohodili batohy a hurá do dění Libušínské akce. V areálu nás čekalo několik stánků s jídle(trdelník, langoše, nudle, opékané sýry, ale také limča). Dále pak spoustu stánků s koženými výrobky, dřevěnými hračkami, keramikou a kožešinami. Pod svahem na kterém jsme seděli, byla středověká vesnice. V areálu se pohybovalo spoustu rytířů, panošů, selek, ale také jezdců na koních. Celý den probíhaly souboje rytířů a na konec velká závěrečná bitva. Po konci bitvy jsme šli rychlo chůzí na autobus směr Zličín.

Byl to moc hezký den.

.

Kompletní fotogalerii naleznete ZDE.