Na záčátku jsme si rekapitulovali a ověřili, že máme všichni potřebné nářadí na výrobu a zkontrolovali obsahy balíčků. Pak jsme se již pustili do výroby luků samotných. Nejprve jsme zabrousili spáry do PVC trubky – to nám dalo asi nejvíce zabrat. Pomohli jsme si kromě pilníku také pilkami. Pak už správně uříznout laminát a odměřit tětivu a výsledek byl na světe.

Po úspěšném sestavení luku následovala výroba šípů. Všichni jsme poměrně dobře zvládli vyříznutí zářezu pro tětivu a také přípravu na usazení hrotu. Poněkud větší výzva bylo správně připevnění letek k šípům. Tam jsme bojovali s různými lepidly, ale nakonec se podařilo i tam.

Před rozloučením jsme si dali ještě pár tipů jak luky vylepšit např. Mirelonovou izolací pro lepší držení. Dvoum účastníkům se bohužel nepodařilo dorazit na termín borcovky, tak jsme pro velký úspěch natočili video návod jak si luk vyrobit doma – pouze nesestříhaný pro účastníky této akce.

Ještě jednou děkujeme všem za účast a také Městské části Prahy 10 za finanční podporu, bez které by nebylo možné Borcovku realizovat.

V hlavní roli byly naše nohy. Nejprve jsme si obkreslili nohu, poté vyzkoušeli, zda jsme správně odměřili a šlo se na samotnou výrobu. Nejzásadnější bylo opravdu přesně vyměření své nohy a k tomu kousek místa navíc. Poté jsme si přenesli náš obkres na podrážku, vystřihli ho a udělali dírky. V poslední fázi nás čekala nejzáludnější část, a to úvaz. Je několik možností.

Nakonec jsme skoro všichni zvolil úvaz s pomocí liščích smyček vázaných pouze s jedním koncem. Byl to opravdu povedený večer a všichni účastníci odcházeli s krásným ručně vyrobeným a zároveň velmi praktickým výrobkem.

Na místě jsme se setkali v 10.00, pak jsme se rozdělili na dvě pracovní skupiny, každá dostala kd dispozici zahradnický materiál a počet rostlinek, které účastníci měli za úkol zasadit na svém vyhrazeném místě. Během prací se kolem nás zastavovali kolemjdoucí s dětmi a někteří se zahradničením pomohli.

K práci se připojili obyvatelé Vršovic, sympatizanti našeho oddílu z okolí i zmínění náhodní kolemjdoucí. Vysázeno jsme měli asi za dvě hodiny. Po dvanácté jsme se všichni přesunuli do Heroldových sadů, kde jsme společně poobědvali, poklábosili, a vzájemně poznali, vedle koho vlastně přebýváme.

Akce to byla krásná, bohužel přibližně po třech týdnech každodenního zalévání a pěstění zahrádky, byla někým sklizena (více o vandalovi). Sice je to smutný konec ale, hezké vzpomínky nám zůstanou!