Opět se nám povedlo být poslední skupinou, která trasu procházela. Být poslední má v tomto případě vždy jisté kouzlo – všechny postavy z předchozích stanovišť jdou za námi:)

Na prvním stanovišti na nás čekal lékař a zdravotní sestřička. Splnili jsme, co jsme měli a pokračovali dál. V Ulici bratří Čapků jsme se setkali s oběma bratry a hádali, kdo je kdo a jaká díla který vytvořil. Mimo jiných postav jsme se setkali s Františkem Křižíkem, postavami z Cimrmanovy hry „Dobyvatelé severního pólu,“ s manželi Františkem a Albínou Maršnerovými, kteří založili čokoládovnu Orion a také s Josefem Švejkem a nakonec i s T.G. Masarykem a Charlottou Masarykovou.

Na úplném konci letošní Večerní hry na Náměstí míru nás čekal tradiční horký čaj, který jako vždy přišel vhod. Uvidíme, na jaké téma bude tato hra napřesrok. Ta letošní nás provedla událostmi 20. století.

Neinformovanost je i není problém

Předávání informací nebylo tak rychlé

Návrat do modrého světa

Přečti si také Opičákovy postřehy: http://opicakuz.desitka.cz/…-sitich.html

DŮLEŽITÉ DOKUMENTY

Písmo a jazyk v Zemi za zrcadlem

Rasy v Zemi za zrcadlem

Důležité milníky celoroční hry Země za zrcadlem

Letní tábor Atlantis

Ramcák / scénář – Atlantis

Fotogalerie z celoroční hry Země za zrcadlem

Poutníkův škrpál č. 17: Atlantis v zemi meldacrz az

PROLOG

Země za zrcadlem je místem plným podivných bytostí, které mohou být v něčem podobné nám lidem. Jsou to bytosti, které mají pocity, své cíle a touhy. Každá z ras žije jinak, má jiné zvyky a životní hodnoty. Arkasíni a Chuorkové žijí s přírodou a vnímají svět kolem sebe jako přátelskou náruč. Voirdžíny hledají moudrost a vědění, a to nejen to rozumové. Ofiliáni se snaží vystavět svět tak, aby měl řád a jasná pravidla.

Není to jen místo klidu a míru, i když by si to většina jeho obyvatel určitě přála. Různé cíle různých bytostí si mohou odporovat. Vznikají sváry a nepochopení. Jak ale najít rovnováhu?

Svět Omega je místem příběhů. Odehrává se jich tam tolik, kolik bytostí se v něm objeví. Může se tam odehrát i váš příběh. Stačí jen najít tu správnou Bránu…

Píšťalka – Klára Adámková (autor Ras v Zemi za zrcadlem)

Znak celoroční hry

Náš příchod

Objevili jsme zajímavou bedničku se znakem brány a písmeny ALFA a OMEGA. V truhle byla listina, která nás nabádala, abychom se vydali za cestovatelem Jonathanem Marvelem „za bránu“. Též listina odkazovala na nějaký deník. Ten v truhle ale nebyl. V listině byl ještě text, který otevřel bránu.

Alarg monde ar neat
iari longa aldan
tuori belde suam
arkasi choram dei!

Což v překladu neumělém, neb arkasínštinou nevládnu zcela, znamená:

Sílo tohoto světa
svou délkou nekonečná
spoj svět se zemí zrcadlící se
v našich myšlenkách!

K bráně nás dovedla Šanyna (viz rasy v Zemi za zrcadlem). U brány stál Strážce, který nás po otevření brány přeříkáním textu pustil dovnitř. Za branou jsme se potkali s Poutníkem. Ten nás provází celým pobytem v Zemi za zcadlem.

Postupně jsme se dozvěděli, že jsme v zemi OMEGA, kde jsme setrvali po celý rok mimo tábora. Poznávali jsme různé rasy. Některé naivní, některé samotářské, některé moudré… Každá rasa má své specifické rysy, chování, oblékání, styl života. Nelze říci, že je některá rasa vyloženě zlá. Jen žijí jinak. Například Ofiliáni se začnou chovat nepřátelsky až ve chvíli, kdy se někdo dotkne jejich území / majetku.

Na táboře jsme prostoupili bránou a dostali se do různých světů, včetně Atlantisu (Atlantidy, též dříve Nové Aethalis – viz níže).
Po zjištění, že má dojít ke zkáze v podobě obrovského meteoru, kterou již není vzhledem k nesouladu jednotlivých ras možné odvrátit, jsme sestavili stroj času a vrátili se do ALFY, odkud jsme prve přišli do OMEGY. Tedy vrátili jsme se v čase a zjistili, že OMEGA je ve skutečnosti ALFA v daleké budoucnosti. Naším úkolem tedy je snažit se o napravení světa, aby se dostal do harmonie, a poté mu říci, co se má stát a nejlépe vymyslet řešení, jak odvrátit zkázu. Vzhledem k tomu, že napravení světa asi dost potrvá, tak je možné začít u sebe ve škole, v oddíle apod. To lze samozřejmě i u jiné celoroční hry.

Výklad původu světa a historie Země za zrcadlem dle ras

Každá rasa si během tisíců let vývoje svůj původ vykládá trochu jinak, ale v zásadě existuje spojnice mezi příběhy. Nejlépe vystihuje původ světa Legenda o Atalovi.

V Legendě o Atalovi se píše, že na počátku nebylo nic, než tma. Z té tmy vyplula obrovská loď a přistála v Omeze. Z lodi vystoupil Atal s jeho mistry a postavil Dům stvoření. V něm spolu s mistry stvořil všechny rasy, které v Zemi za zrcadlem jsou. V den jejich stvoření každá rasa slaví Svátek stvoření.

Atal dle legendy každé rase věnoval svůj vlastní svět. Navíc každá rasa dostala svůj Kámen moci. Ten připomíná jejich původ a soustředí obrovské množství energie. Čím více Kamenů moci je na jednom míst, tím silnější energii vyzařují.

Mezi jednotlivými světy se dá procházet bránami. Je však potřeba správně určit směr pomocí kamenů, které na sobě mají jména světů (řecká abeceda). Správné rozložení znal jen Znalec. Kameny střežil Strážce.

Rasy byly v harmonii, ale Ofiliáni s Marymeny chtěli ovládnout jednotlivé světy. První jejich cíl byl získat bránu v Omeze a očarovat Znalce, který by se přidal dle plánu na jejich stranu. Těmto temným rasám se postavili na odpor Arkasíni s Chuorky. Bitvu vyhráli Arkasíni a Chuorkové. Čekali však odvetu. Nemohli si dovolit nechat bránu otevřenou.

Bílý král, nejmoudřejší z Voirdžín rozhodl, i když věděl, že na úkor izolace jednotlivých světů, že kameny od brány roznesou pryč. Část roznesli Arkasíni, část rozebrali ostatní rasy. Zkrátka byl zmatek a nikdo nevěděl, co se přesně děje a bude dít.

Znalec byl Ofiliány očarován jen částečně – jejich moc nebyla dostatečně silná. Zapomněl kombinaci rozložení kamenů a přijal nové jméno Poutník (nyní náš průvodce). Podařilo se nám později navrátit Poutníkovi jeho paměť.

Po dlouhou dobu se přesně nevědělo, kde kameny k bráně v zemi OMEGA jsou. My je po celý rok sbírali z různých míst a bránu jsme po tisících letech mohli opět otevřít.

Od Velké bitvy o bránu uplynulo mnoho času a Ofiliáni s Marymeny se opět začali snažit bránu získat. Nařané, kteří zůstali v OMEZE po bitvě a nemohli se vrátit do původního světa, začali škodit, Voirdžíny klidnili vyhrocené situace… Zkrátka vyvstaly na povrch různé žabomyší spory a nikdo již nevděl, co bylo Atalovým záměrem…

Skutečný původ a historie Země za zrcadlem

Kdysi existovala planeta Aethalis (později pojmenovaná jako svět ÉTA). Její obyvatelé měli špičkové technologie, dostatek energie, vývoj byl na opravdu vysokém stupni. Měla však přijít zkáza. Obyvatelé hledali jiný svět, kam by se přestěhovali.

Jako nejvhodnější se jevila vzdálená planeta, kam před zničením Aethalis nakonec přicestovali. Planetu pojmenovali OMEGA. Našli ještě mnoho dalších světů včetně nejvhodnějšího – pojmenovali ho Nová Aethlasis (později jazykovou mutací Atlantis či Atlantida – proto je dodnes Atlantida v našich legendách tak propíraná).

Ve světech, kam původní obyvatelé Aethalis vedení Atalem přicestovali, nefungovala velká část technických vymožeností, které na Aethalis fungovaly. Hrůzostrašné bylo zjištění, že i na ony nově objevené světy přichází pohroma. Velký meteor se blíží k jednotlivým světům a jednou do nich má dle trajektorie narazit, což bude znamenat jejich konec.

Atal s mistry dali hlavy dohromady a z posledních zbytků energie, kterou měli, postavili na OMEZE laboratoř (Dům stvoření), kde spolu tvořili jednotlivé rasy. Tyto rasy postupem času, až se u nich projevil vývoj, dostaly nabídnuty vlastní světy, kam z Omegy mohli odcestovat bránou. S sebou dostali vždy Kámen moci. Ten sloužil jako vysílač, takže Atal s mistry mohli sledovat, co se zrovna kde děje.

Vize Atala a jeho mistrů byla taková, že stvoří bytosti, které budou jiné, než oni, původní obyvatelé Aethalis. Očekávali, že se vyvinou do takové míry, kdy se spojí s ostatními rasami a dohromady dokáží odvrátit katastrofu.

Prvoplánovou etickou podmínkou bylo, že nechtějí narušit případnou místní kulturu, že nechtějí zasahovat do již vyvinuté civilizace. Pokud by se našla v OMEZE bytost se schopností rozumově uvažovat, zastavili by tvorbu ras. Dlouho, předlouho tvořil Atal s mistry jednotlivé rasy, však jednoho dne byla zpozorována bytost, kterou nestvořili. Bylo jisté, že OMEGA byla obydlená…

Atal svolal velkou poradu, kam byli přizváni všichni mistři. Na oné poradě došlo k názorové bipolarizaci, která vyústila v ostrou hádku. Atal s částí mistrů chtěli vytvářet rasy dál, v zájmu vyššího principu, v zájmu zachránění všech světů a ras, které na nich žily. Zbylá část mistrů nepřenesla přes srdce pomyšlení na porušení první stanovené základní podmínky, kterou všichni odsouhlasili.
Hádka skončila nedobře. Atal s částí mistrů zavelel tvořit rasy dál s tím, že věřil v naplnění cíle, který si vytyčili. Odstěhovali se do světa, který byl na ostrově obklopeném vodou – nazvali ho Nová Aethalis (písmeno OMIKRON), což postupnou proměnou jazyků bylo změněno na Atlantis.

Zbylá část Atalových mistrů odešla kamsi do pralesa OMEGY. Tam začali tvořit temné rasy, Ofiliány a Marymeny. Tyto rasy měly za úkol ničit vše, co vytvořil Atal s částí věrných mistrů, nejlépe i je samotné. Vývoj těchto dvou ras ale způsobil, že se již nesnaží ničit ostatní rasy bez důvodu. Chrání si jen svá území a svůj majetek. Běda tomu, kdo jejich soukromí naruší. V tu chvíli neznají bratra. Odchozí Atalovi mistři v pralesích se museli přizpůsobit divočině, a proto se začali oblékat více přírodně, vyrobili si luky na lov zvěře, kudly na svou ochranu. Jednotlivé rasy mimo Atala a jeho mistrů žijí v přesvědčení, že jsou elfové a též je stvořil Atal.

Atalův plán na záchranu světů se zbortil. Vývoj ras se zvrtnul v bitvy o brány, v závist, kradení Kamenů moci… Vše se přizpůsobovalo přežití, bojům a ochraně sebe sama. Veliké štěstí bylo, že dobrodruh Jonathan Marvel zanechal bedýnku se vzkazem ve světě ALFA a až poté se přesunul do budoucnosti, tedy do OMEGY. My bedýnku našli, poznali, jak co bylo, sestavili stroj času a přesunuli se zpět do času nalezení bedýnky, tedy do světa ALFA. Nyní máme šanci učinit svět lepším, ukončit spory, dostat se tím na vyšší vývojový stupeň a odvrátit společnými silami katastrofu.

(Ondřej Turek – Opičák, oddíl Poutníci 2016)