sport – ODDÍL POUTNÍCI

Lyžobobo 2026

Koza — Sat, 28 Feb 2026 22:07:01 +0000

Sněhové radovánky započaly dlouhou cestou do Jáchymova, Nového města. Měli jsme možnost strávit čas v Karlových Varech, kde nám utekla čekací doba fakt rychle, paráda. Jakmile jsme do Jáchymova dorazili, dýchl na nás sněhový obraz. Všude bylo zachumeleno a bílo jak v pohádce. Po příchodu jsme si dali pohodičku, véču a šli si lehnout, abychom byli plní sil na další den.

V pátek ráno jsme se nesnídali, pověděli jsme si pravidla k tomu, jak se chovat na svahu a vyrazili na něj. Celý den jsme si užili na sjezdovce. Jo a víte co? Byl nám přivezen obídek v dodávce, takže jsme měli oběd jako v bufetu. Před večeří za námi přišel skřítek Pixla a přinesl nám dopis od profesora kouzelných formulí. Po večeři jsme s Pixlou vstoupili do obrazárny, kde k nám promluvil učitel kouzelných formulí a započala výuka. Učili jsme se najít rozdíly na obrázcích v jednotlivých kouzelných formulí. Bylo potřeba, abychom byli opravdu pečlivý a dobře spolu ve svém studijním týmu komunikovali.

V sobotu ráno jsme nezaháleli a co nejdříve vyrazili jezdit na svah. Tentokrát jsme se rovnou pustili do ježdění, protože už jsme věděli, co a jak. Stejně tak jako v pátek, i v sobotu k nám přijeli Fík, Pytlák a Vlčice s obědem. Po obědě jsme se vratili na svah a užili si poslední chvilky ježdění. Na konci jsme dojeli ze svahu skoro až k chatě. Když jsme se vrátili, zahřáli jsme se teplým čajem. Před večeří přišel opět Pixla. Sdělil nám, že se po svých pokojích máme naučit sestavy kouzelných formulí a následně nás z těchto sestav pan profesor vyzkouší. Po večeři jsme měli čas na učení, ale ne příliš mnoho. Pixla se vrátil a Tentokrát se zarámovaným obrazem v ruce. V něm se zjevil pan profesor a všechny nás vyzkoušel. Jak jsme dopadli? To už si nechejte vyprávět. Během zkoušky se nám objevil dopis, ve kterém jsme se dozvěděli, že se máme vydat do Příčnalic podepsat listinu, abychom si stvrdili důvěru. Podepsán byl jako „Váš přítel“. Když jsme se s ním setkali, byl schován pod maskou. Kdo se pod maskou skrývá, zůstává zahaleno tajemstvím.

V neděli jsme dostali měňáky, paměťáky, uklidili jsme chalupu, dali si oběd a vyrazili na cestu zpět do Prahy.

Speciální basketová schůzka s Pamelou Therese Effangovou

Opičák — Fri, 01 Jul 2022 17:42:57 +0000

Poslední schůzka v poutnickém roce 2021/2022 byla speciální. Zavítala k nám Pamela Therese Effangová, která hraje basketbal za Hradecké lvice a je členkou Národní ženské basketbalové reprezentace. Připravila si pro nás trénink, kde nás naučila základům techniky této hry. Následně jsem hráli zápas, kde se střídaly tři týmy. Ten byl přerušen vlivem bouřky, ale to některým nevadilo. vytáhli deštníky a driblovali dál. Pamele moc děkujeme za skvěle připravenou schůzku a těšíme se někdy příště!

Červnovka: Poutníci na Vodě

Brňák — Sat, 25 Jun 2022 21:02:01 +0000

Třetí víkend v červnu jsme se vydali na další putování cestou kolem světa. Tentokrát nás čekala velmi zrádná a nebezpečná Amazonie, kterou jsme nakonec překonali splavením nejdelší řeky v tomto kraji (Amazonka). Před samotným zahájením plavby jsme se setkali s místní šamankou, která nám sice neprozradila jméno, ale za to nás varovala před všemi nástrahami, která nás na řece mohou potkat (hadi, krokodýly a další různá havěť). Zároveň nám předala mapu pomocí, které jsme se mohli vydat na cestu a varovala nás, abychom na ni vypluli pouze v doprovodu zkušeného lodivoda. Věděli jsme, že bude potřeba výcvik na suchu, abychom takovou řeku dokázali zdolat. Naštěstí s námi byla Áďa, která všechny zúčastněné velmi dobře proškolila a naučila je potřebné manévry, signály, pádlování, prostě vše potřebné. Po instruktáží jsme se konečně mohli vydat na cestu. Hned po pár kilometrech nás potkal první jez. Všechny lodě ho nakonec zvládli v suchu bez nutnosti se smočit. Druhý jez po cestě už jsme bohužel museli přenést jen dva velmi odvážní zadáci to zkusili na vlastní pěst. Nakonec i tento jez zvládli, o suchu v lodi se však mluvit nedalo, oba museli využít možnosti loď pomocí houby vysušit. Po cestě do prvního stanoviště jsme si udělali řadu koupacích a osvěžujících zastávek. Po jedné z nich nás také překvapil amazonský krokodýl naštěstí byl docela neškodný a nikoho z nás nesežral. Došlo také k nácviku vylévání vody z otočené lodi se seniory :). Večer po příjezdu do stanoviště nás čekala příprava stanů a výborné klobásy a točenák na ohni. Druhý den ráno nás po snídani (čínské polévky, ovesná kaše), čekal velice zvláštní až trošku zmatený pán. Vypadal jako vědec a představil se jako Montgolfier povídal nám o svém vynálezu toho, že horký vzduch dokáže být lehčí než vzduch chladný a díky tomu by měl jeho vynález Montgolfierův balón létat. Potom co zjistil, že jsme ti slavní cestovatelé kolem světa nabídl nám, že můžeme jeho prototypy vyzkoušet na vlastní pěst pro zkrácení cesty do Evropy s čímž jsme nakonec všichni souhlasili. Nejdříve jsme však museli dokončit zbytek Amazonky, aby jsme z jejího konce mohli odlétnout. To se nám také nakonec podařilo plavba druhý den byla již o něco kratší a tak jsme zvládli a vydatný oběd v jednom z kiosků. Všem nakonec bylo kromě hranolků dopřáno taky pití dle vlastního výběru – v tom horku to fakt bodlo. Nakonec jsme se vydali k železniční trati kde jsme si nafoukli balóny od pana Montgolfiéra a odlétly směrem do Evropy. Po přílet na nádraží nás čekal průvodčí s telegramem od pana Foga.

Jubilejní 10. ročník recesistického závodu Poutnický Top Gear byl extrémní

Opičák — Sun, 12 Jun 2022 10:59:40 +0000

Výroční již desátý ročník recesistického závodu Poutnický Top Gear se povedl. Závod je extrémní, o tom není pochyb. Letos byl však velice výživný. Nechyběla tradiční průtrž mračen, vedro k padnutí, ranní zima. Někteří závodníci připravili některé své stroje tak, že se rozpadly po pár kilometrech, přičemž se jednotlivci radovali z toho, že alespoň dokázali se svými vozítky oproti jiným ročníkům odstartovat. Jiní zvolili bytelnější stroje, na kterých však jeli poprvé, takže se neobešla jejich jízda od krvavých loktů či otlačených rozkroků. Jiní vsadili na náhodu a svezli si zadek Cadillacem ročníku výroby ’60 s klimatizací, na které však řidič šetřil a nezapnul ji.

Nebyl pokořen rekord v dosažení nejvzdálenějšího místa od Mekáče. Zatím drží rekord pokořený na minulém ročníku sestava Pěnkava, Fčela, Opičák s úctyhodnými 155 kilometry, které museli odsedět ve vlaku, aby se dostali do Ústí nad Orlicí. Naopak se však letos podařilo Bebině s Bláťou stanovit novou možnost překonávání se v počtu ujetých kilometrů. Jejich důmyslná trasa Praha – Benešov – Vlašim – Benešov – Veselí nad Lužnicí – Jindřichův Hradec – Jihlava – Havlíčkův Brod – Ledeč nad Sázavou – Zátoka pláňat zajistila celkově 356 kilometrů.

Dalším rekordem byl počet závodníků, který se letos vyšplhal na neuvěřitelných 16 závodníků. Z toho jeden závodil v dopravním prostředku zvaném mateřské lůno a další byl v podobě psa. Spestřením na oslavu jubilea bylo bouchnutí rychlých špuntů, kterými se dobře zapíjely oschlé a rozmačkané cheese burgery z Mekáče.

V neděli jsme pak natřeli lakem srub na tábořišti a obnovili nátěry podlah. Za to všem pracantům patří velké poděkování.

Co to je Poutnický Top Gear

Poutnický Top Gear je recesistický závod, který pořádáme již od roku 2013. Jedná se o tradiční předzahájení tábora v podobě závodu pro vedoucí a členy Kmene. K akci se mohou připojit i oddíláci z přátel oddílu Poutníci.
Jde o to co nejoriginálnějším dopravním prostředkem dorazit, nebo se alespoň o to pokusit, od obchoďku v Hostivaři do Zátoky pláňat, kde je náš tábor.
Závod byl inspirován americkým televizním seriálem Top Gear a vznikl jako spontánní nápad Opičáka a Bláti v podobě jízdy do Zátoky pláňat na dětských skládacích koloběžkách se svítícími kolečky.

Jednotliví závodníci

Bebina a Bláťa

Závodnice vyrazily veřejnou dopravou do Vlašimi pro selfie u kašny, ale cesta se nějak zvrtla, takže namísto přímé linie do Zátoky pláňat absolvovaly tyto statečné ženy okružní jízdu paní radové. Na poslední milník se přesouvaly z Ledče nad Sázavou automobilem pana Růžičky, neboť pěšky se s růžovým pasažérem v prenatálním období cestuje obtížněji.

Anička a Áďa

Slečny měly jet na zahradním traktůrku, ale záhy zjistily, že to nebude možné jinak, než ho tlačit před sebou. Traktůrek se nedostal ani na startovní čáru vlivem vybité baterie. Jako náhradní řešení zvolily dámy koloběžky a outfit jakožto i způsob chování na pipinky. Jízda v noční košili, natáčky do vlasů, pleťové masky po cestě. To vše a mnohem víc nemohlo na cestě chybět!

Fčela, Opičák, Anička, Matěj

Fčela na základě expertízy doporučila Opičákovi zanechat doma v ložnici trakař s polorozpadlým kolečkem a vidinou odpadlé obruče pár kilometrů za Prahou v nočních hodinách. Při průchodu lesoparkem v Hostivaři pokřikovali místní pijani, že se jen tak nevidí „cápek s touhle věcí na sídlišti v Praze“. Jako náhradní dopravu si dvojice zvolila koloběžku, na které v rámci možností jeli oba dva (rovinky a kopce dolů). Po utavení psiska běhajícího desítky kilometrů vedle nich vyhodnotili, že se koloběžka stane třímístnou a poveze se i čoklík.

Anička s Matějem s ohledem na původ v cykloturistickém oddíle zvolili tradiční dopravní prostředek bicykl. Netradičně však odmontovali šlapky a odráželi se. Značnou komplikací přesně sedící ke smyslu závodu Poutnický Top Gear byla skutečnost, že sedla nešla dát tak nízko, aby se nebyli schopni odrážet pouze špičkami nohou.

Okořeněním jejich cesty bylo přespání v turistickém přístřešku v čase 01:00 – 04:00, během kterého byla velká bouřka. Stromy se prohýbaly pod náporem větru, jenž hlasitě skučel do přívalů deště. Závodníci pospávali na styl „hospodský hodinář“ a průběžně se budili a zvedali, aby ulevili svým otlačeným hýždím z kulatin, na kterých seděli.

Viky a Koza

Dvojice vyhodnotila, že zahájit stopování ve 21:30, tedy po setmění, není úplně dobrý nápad. Vyrazili tedy až ráno. O dobrodružství však i přes den bylo postaráno. Jízda luxusním terénním autem, doprava Cadillacem od pana bohatýra, podpora řidičů aut a jejich vyprávění, pozvání na pivo, to vše prožili. Oříšek byl přemluvit poslední řidičku, aby zajela po rozmlácené a kořeny prorostlé cestě až k závoře Zátoky pláňat ve chvíli, kdy neměla cestu ani do Keblova. Nakonec se však i to podařilo a dvojice úspěšně dorazila do cíle.

Brňák

Muž neobyčejných možností si vypůjčil terénní kolečkové brusle. Ačkoli několikrát spadnul a namlátil si, přestože byla jízda extrémně vyčerpávající, nevzdal se a s podporou Aničky a Ádi, které potkával pravidelně na cestě a užíral jim sladkosti, se úspěšně dostal až do cílové rovinky.

Filip a Kuba

Prvozávodníci se toho nelekli a hned na svůj první ročník nasadili těžký kalibr. Longboard, na kterém stál Filip poprvé jakožto Kubův pennyboard táhlo psí spřežení. Za odměnu si však dopřáli při noční bouři spaní v pohodlí peřin.

Blesk

Že je Blesk magor a borec v jedné osobě, se ví dlouho. Vzal do ruky jednokolku, kterou si pořídil týden před závodem, naučil se na ni nastupovat a s otlačenými kuličkami dojel úspěšně až do Zátoky pláňat.

Setkání v Zátoce pláňat a brigáda

Vyhráli jsme 3. místo v závodu 24 hodin na koloběžce

Opičák — Mon, 16 May 2022 15:44:24 +0000

Letošní závod 24 hodin na koloběžce patřil totálnímu hrocení závodu. Jednotliví jezdci se nazastavili ani na minutu. Naopak se koloběžky střídaly za jízdy a jezdci si měřili rekordy trati. Opičák ji ujel za 3 minuty a 41 sekund. Je otázkou, kdy ho kdo překoná.

Ultratrio Pepča, Kopřiva, Fáňa jezdilo dnem i nocí. Nakonec si holky dovolily jít spát. Do dvou do rána zase jezdili noční jezdci ve složení Brňák, Maky z Brontíků, Koza a Opičák. Ve dvě ráno se střídaly služby. To řidítka koloběžky chytily sestry Tygr a Drak spolu s Kachnorysem. Soňa s nimi držela coby morální podpora. Jezdili do čtyřech do rána, aby vzbudili Opičáka, Kozu a Brňáka, kteří přebrali směnu do šesté ranní hodiny.

Gril byl rozpálen mezi sobotní 21. hodinou a 11. večerní. Poté až od soboty od 04:00 do cca 7:00 a pak zhruba od 10 do 14 hodin. Jídla nechybělo a letos Brňák upgradoval pohostinství tak, že si vzal frenchpress na kafíčko a vařič.

Další den přišla posila v podobě Katky a jejich kamarádů s dětmi. Jako morální podpora pak dorazila Bláťa s výbornými palačinkymi.

Nakonec jsme skončili na krásném 3. místě. Najeli jsme rovných 265 kol, což se rovná 424 kilometrům. To se nám na trati v Divoké Šárce ještě nepovedlo.

Děkujeme Židovi za organizaci a těšíme se na další ročník.

Z oficiálního webu

Kokosáci ukončili pětiletou neporazitelnost Grasselu

15. květen 2022

Vítězem 34. ročníku závodu „24 hodin na koloběžce“ v pražské Divoké Šárce se letos poprvé stala stáj Kokosáci, která je volným pokračováním dřívějšího Siriusu, avšak v mladší sestavě. Při loňském debutu obsadili stříbrnou příčku s odstupem 16 kol a jejich letošní nasazení hned od začátku nenechávalo nikoho na pochybách, že se hodlají s Grasselem, jehož sestava byla tentokrát oslabena kvůli státnicím, utkat znovu. Brzy se ukázalo, že vysoký počáteční výkon rozhodně nebyl přepálený start, ale tempo, které hodlají udržet po celou dobu. A to se jim podařilo – jejich náskok v sobotu zvolna rostl, až nakonec zvítězili s rozdílem třinácti kol a o 7,2 km překonali hranici 500 ujetých kilometrů, což na trati v Divoké Šárce dosud nikdo nedokázal. Získali tak putovní kuželku pro vítěznou stáj, zatímco Grassel obdržel pamětní zlatou kuželku za nepřerušenou řadu svých předchozích pěti vítězství.

Bronzovou příčku obsadili po covidové pauze znovunastoupivší Smraďoši a kromě vítězství v distančním závodu 2021 tak dosáhli svého nejlepšího umístění v historii.

V první polovině závodního pole se s více než 300 najetými kilometry umístily ještě Koloběhny, Buráci (odštěpek Stopy) a Olymp. Těsně pod 300 kilometry skončila Stopa Klánovice, s velkým odstupem (ovšem stále s výkonem silně přes 200 km) následována letošními nováčky, stájí Arálie.

Na svých tradičně posledních pozicích letos musely Wemena a Klídek mezi sebe pustit Židovice, stáj vzniknuvší při distančním závodu v roce 2021.

V takřka ideálním počasí, které na koloběžkách málokdo pamatuje (neb ti, kteří ho zažili – jako třeba Dik z Klídku – si to už nepamatují) předvedli skvělé výkony i dva sólojezdci v kategorii One Man Team. Vzdálenost z Prahy do Vyškova (230 km) ujel Pampeliška z Wemen, o pouhých 30 km méně pak Tom z bývalých Stopařů. Oba tak výrazně zvedli traťový rekord OMT v Divoké Šárce, což bude velkou výzvou pro další roky.

Žid

Výsledková listina 2022

Výsledky 1987 – 2022

Přehled vítězů 1987 – 2022

Sestava jezdců po konci závodu

Basecamp stáje Smraďoši

Výsledková listina

Lůžko na krátký odpočinek

Totálně znavený Pampeliška

Jezdci na trati

Koza poprvé na startovní čáře za celé věky věků

Sestava ultrajezdce a hyperjezdkyň

Frajer

Noční romantika u Stopy, se kterou jsme sdíleli basecamp

Noční dobrodružství s výměnou píchlé duše

Lyžo-bobo: Rusko a Mongolsko

Brňák — Fri, 11 Feb 2022 20:40:46 +0000

Po cestě na severní pól jsme se ocitli na dalších hranicích, tentokrát nás vítal soudruh s ruským přízvukem a beranicí na hlavě – ano byl to hraniční přechod do Ruska a už od počátku bylo jasné, že tam bude velká zima. Poslední míle k našemu ubytování jsme museli zdolat pomocí sání a psů, ale nakonec se to všem podařilo, i když byla cesta velmi strmá div jsme ze sání nespadli. V ubytování nás přivítala milá paní ještěže byla na blízku Arina, aby nám její požadavky a podmínky pro ubytování přeložila.

Druhý den nás čekal přesun v naší cestě dále, protože je Rusko velká země museli jsme urazit spoustu kilometrů. Bobaři sbírali kilometry ve vlastnoručně vytvořeném ledovém korytě. Lyžaři po rozježdění a seznámení se střediskem vyrazili sbírat kilometry sjížděním sjezdovek. Za bobaře byl tím nejúspěšnějším jezdcem Lukáš u lyžařů nakonec zvítězil Vydrýsek. Večer jsme si dali tradiční ruský pokrm Viněgret. Večer se však stalo něco nečekaného do našeho ubytování se dostal velmi nemocný člověk, který nás varoval, že v Rusku řádí malárie a museli jsme se okamžitě vydat na hranice a zmizet před nemocí do Mongolska, takže ještě před spaním jsme se vydali najít lék proti malárii a následně jsme museli projít kontrolou dokladů u Mongolského strážce, který působil komicky, když mu ani nesvítilo osvětlení hranice. Nakonec se nám podařilo všem projít, i když některé jsme museli doslova pašovat (zapomněli ruskou známku, nebo neměli doklad vůbec).

I v Mongolsku jsme pokračovali v nahánění kilometrů podobně jako v Rusku, i když tentokrát jsme potřebovali něco víc. Věděli jsme, že všechny kilometry nezvládneme sami, avšak v Mongolsku se nacházejí velmi silná tažná zvířata, JACI! Abychom byli dost silní na lov dali jsme si tradičním Guritail šol – neboli kuličkami s jačím mlékem. Následovalo tradiční sbírání kilometrů a odpolední lov Jaků, kteří nám pomohou překonat poslední kilometry Mongolské země. Nakonec byl náš lov úspěšný a jak bobaři tak lyžaři si svého Jaka ulovili. Po náročném lovu jsme si zasloužili odměnu v podobě Kartošky. Večer nás už čekala velmi tradiční akce, a to noční bobování. Lyžaři velmi ocenili připravené tratě a ledová koryta. Boby jezdili parádně a na bezpečnost dohlíželi traťoví komisaři, kteří pustili na trať vždy jen jeden bob, to vše za přítomnosti kvalitní světelné signalizace.

Následující den už jsme jen osedlali naše ulovené Jaky a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Kam nás asi Jaci nakonec dovezou? To se dozvíš na další výpravě. Nezapomeň se tedy přihlásit.

Speciální schůzka: Bruslení 2021

Bláťa — Wed, 22 Dec 2021 14:15:53 +0000

Poslední schůzka roku 2021 se odehrála v již tradičním duchu, ale na netradičním místě. Na bruslení se nás sešlo hafec a bylo to moc milé a potěšující. Nikomu se nic nestalo, a tak jsme se rozloučili s těmi, kteří nejeli na vánoční výpravu s přáním všeho nejlepšího a hlavně zdraví do dalšího roku. Budeme se na všechny těšit opět v lednu. První schůzka roku 2022 se bude konat hned 5. 1. 2022.

Listopadovka v Grónsku: Tak tohle bylo ale pořádné dobrodružství!

Pěnkava — Tue, 07 Dec 2021 12:21:06 +0000

Tonuli jsme. Zachránila nás loď Jiskra, se kterou jsme ale ztroskotali neznámo kde. Ale pak jsme potkali Inuity a zjistili jsme, že jsme v Grónsku…

Listopadovka, kterou si pro nás letos připravili naši Rádci společně s Pěnkavou a Vlčicí, byla nakonec jednodenní výprava v okolí Hostivařské přehrady. Díky tomu se listopadové výpravy po X letech zúčastnila také Bláťa a také jsme mohli cestou alespoň z dálky pozdravit Opičáka s Fčelou, kteří se nacházeli doma v covidové izolaci.

Ale zpátky k výpravě. Tu jsme zahájili tonoucí se v moři. O naší záchraně lodí Jiskra i nešťastném ztroskotání pak pojednává audiohra, kterou si můžete poslechnout níže.

Kapitán nás vyzval k nalezení věcí na opravu lodi, abychom mohli plout dál. A tak jsme ve skupinách vyrazili prozkoumat místní okolí. Zjistili jsme, že jsme ztroskotali někde, kde je velká zima, všude led a sníh a skály. Žije tu hodně ryb, dokonce velryby. Také lední medvědi, tuleni, lumíci, pižmoni, sobi a polární vlci. A konečně jsme objevili místní obyvatele – Ef a Uf, kteří nám prozradili, že jsme ztroskotali v Grónsku.

Společně s nimi jsme se vydali do rybářské osady, kde jsme si vlastnoručně vyrobili pruty a nalovili ryby. A ty jsme také hnedka potom s chutí snědli 🙂 I když tedy zapálit v této oblasti oheň byla pěkná fuška! Inuité nás pak zasvěcovali do své kultury (věděli jste třeba, že označení eskymák je tady urážkou? nebo že se nezdraví podáním ruky, ale otřením nosu o nos?). My na oplátku přečetli zápis z Kroniky (kronikářem výpravy se pak stala Somyčka), zazpívali jsme si písničky (včetně té Grónské od Jarka Nohavici) a přečetli další část z knihy Cesta kolem světa za 80 dní.

A pak přišli inuičtí celníci Duf a Kuf, kteří při kontrole cestovních listů zjistili, že je řada z nás nemá, nebo si je zapomněla na lodi. Hrozilo nám vězení, ale Uf s Ef se nás zastali, a tak jsme dostali cestovní listy nové (pozn. vyvolané pasové fotografie již byly předány Pěnkavě a budou u ní k vyzvednutí). Díky tomu jsme se mohli také zúčastnit inuitské olympiády, která obsahovala tyto disciplíny: TAH UCHEM, BOJ O KOLÍK a RUCE NOHY.

Iniutům jsme účastí prokázali čest a ti nám oplátkou pomohli opravit loď. A my jsme tak mohli opět vyplout vstříc Severnímu ledovému oceánu, směr Severní pól.

Drak a Pěnkava

Poutníkův škrpál č. 35: Sportujeme po celý rok

Opičák — Fri, 03 Dec 2021 15:25:10 +0000

Právě vyšlo další číslo oddílového časopisu Poutníkův škrpál. Nese podtitul Sportujeme po celý rok. Mimo tradičních rubrik jako Co jsem dělala kdyžnebo Poznej svého vedoucího se dočtete o řadě možností, jak se dá sportovat. Nechybí ani stručný přehled toho, co jsme zažili od minulého vydání či oblíbené vtipy. Přejeme všem příjemné počtení. Časopis stahujte ZDE.

Pajdákův úvodníček

Milý Škrpálníku,
kdybys nevěděl, kdo to Škrpálník je, tak věz, že jsem si to právě vymyslel, protože jsem nevěděl, jak čtenáře Poutníkova škrpálu oslovit.

Pohyb je obzvláště v současné covidové době velmi důležitý. V době lockdownů, zavření kroužků či samotných sportovišť je potřeba sportovat jinak, než si zahrát fotbal, tenis či plavat na vymezeném poli. Je nutné si najít jiné možnosti, jak dané aktivity, které nás baví, provozovat.

Fotbal na umělé trávě může nahradit kopání si s rodičem, tenisového protihráče může nahradit stěna, vodu v bazénu lze nahradit rybníkem či potokem. Pokud jste ale v karanténě/izolaci (ano, mezi těmi slovy je rozdíl, najděte si jej sami), je to o něco složitější. Určitě lze ale vymyslet i aktivity na doma. Zkuste třeba udržet dvě minuty plnou litrovou láhev v natažené ruce. Není to sranda, že?

My s přítelkyní Evčou jsme například teď kvůli covidu doma. A co myslíte, že jsme vymysleli? Za deset dní jsme se ani nepohnuli. Stále jenom pečeme, vaříme, smažíme a pohyb vzal nohy na ramena a utekl. Už teď se ale připravujeme na to, až budeme moci ven. Plánujeme trasy, vybíráme kešky a koukáme se na fotky. Nemohu stoprocentně říct, že ještě za těch pár dnů doma se nějak sportovně vyžijeme, ale hned poté vyrazíme ven na procházku či na kolo. Jsem zvědavý, jak moc (a rychle) budeme unaveni…

Na závěr bych chtěl připomenout, jak všelijak Poutníci na akcích sportují a co vše již zažili. Každý rok lyžujeme a bobujeme, stejně často se jedeme projet na kole či koloběžce, občas se spluje nějaká řeka na kanoi, výjimečně vylezeme na nějaký strom pomocí lan či absolvujeme ferratu.

Na táboře je každé ráno rozcvička na protažení, na výpravách chodíme pěšky a běháme při většině her, na schůzkách taky tak.

Přeji nám, abychom mohli sportovat společně v zimě i v létě.

Pajdák

Pravidla hry ringo

Opičák — Thu, 18 Nov 2021 17:46:49 +0000

Tradiční hra ringo, která se těší oblibě na dětských táborech či na výpravách mezi dětmi i dospělými má výhodu v tom, že je rychlá, má variabilní počet hráčů a z materiálu vám pro low-cost verzi postačí jeden skladný ringo kroužek a provázek. Kroužek se navíc dobře nosí třeba po boku batohu tak, jako to kdysi nosila jedna z vedoucích oddílu Tuláci Malešice.

Cílem hry je dosáhnout, aby kroužek spadl na soupeřově polovině hřiště.
Podává se vestoje (nikoli z výskoku jako ve volejbale)
Kdo vyhazuje ringo kroužek (podává) je proměnlivé. Pokud součet bodů dosáhne násobku pěti (5:0, 10:5 nebo třeba 7:3), mění se podávající strana.
Kroužek se smí chytat pouze jednou rukou, nesmí se s ním chodit ani nahrávat spoluhráči.
Kroužek se musí chytit, nikoli nahodit (navléct) na ruku.
Pokud na první dobrou hráč kroužek nechytne, může se pokusit chytit ho ještě před pádem na zem na „dochyt“. Pokud se mu to povede, hraje se dál. Třetí dotyk možný není, stejně jako chycení po prvním dotyku spoluhráčem.
Hraje se bez ztrát do patnácti bodů, pokud není rozdíl bodů více než 2, hra se prodlužuje až do sedmnácti bodů (nebo více, pokud soupeř dorovná).
Hraje se na přenosném (či normálním) volejbalovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, horní okraj sítě je ve výšce 243 cm.
Soutěžní kategorie jsou jednotlivci, dvojice a smíšené trojice.
Jednotlivci hrají jedním kroužkem, dvojice a trojice dvěma současně.

Názorně pravidla vysvětluje reportáž České televize v pořadu Planeta Yó spolu s cykloturistickým oddílem Ufo.