V neděli jsme se zvládli rychle zabalit. Byl také naposledy nástup, kde se odehrály svatby a vyhodnocení týmu. Řekli jsme si pokřiky. Po cestě domů jsme se zastavili v Muzeu čokolády a marcipánu v Táboře. 

Po příjezdu v pátek večer jsme se utábořili kousek od řeky Lužnice. Už cestou jsme potkali oddíly Koníci, Ginkgo a Stopu z Klánovic.

V sobotu ráno po snídani jsme měli společný nástup. Každý z oddílu představil svůj pokřik či pozdrav.

Poté nás pan Takeši přišel požádat o pomoc. Jeho hrad byl napaden nepřáteli. Takeši už neměl sílu proti nim sám bojovat a potřeboval získat zaříkávadlo. To znamenalo dojít na 13 míst, kde nás každou ze skupin čekal nějaký úkol.

Do skupinek, ve kterých jsme se vydali pro střípky zaříkávadla, nás rozdělili Sportíci. Každý tým byl mixem z oddílů, které na sraz dorazily.

Po získání zaříkávadla nás čekal oběd, který si každý oddíl uvařil sám na ohni.

Odpolední program byl mimo základnu. Prošli jsme si okolí a odpovídali na různé otázky. Takto jsme získali amulet a pomáhali jsme dobít nepřáteli obsazený Takešiho hrad. Použitím amuletu a zaříkávadla se nám to povedlo. Hurááááááá.

Po večeři jsme se setkali u slavnostního ohně, ke kterému si každý oddíl mohl připravit scénku na téma japonských bohů. My měli Boha deště. Scénku ztvárnili všichni Poutníci, co na sraz jeli. Za to jim patří velký dík.

Po nedělím nástupu a rozloučení jsme se každý vydali k domovu. A pokud vás zajímá, kdo příště bude pořádat Sraz oddílů, ptejte se dětí nebo vedoucích na kterékoliv akci a sledujte naše stránky, kde se vše objeví, až přijde ten správný čas.

Dopoledne jsme roznášeli dílo Kytice do všech koutů světa – rozesílali jsme ji po různých schránkách a na poště nám pošťačka razítkovala doručenky. Odpoledne jsme získávali zlaté ve hře Piráti, kde jsme po moři rozváželi soudobá díla.

U večerního ohně jednotlivé oddíly hrály tradičně scénky. Každý oddíl jinou baladu z Kytice.

Další den jsme pořídili fotografii do tvaru srdce a rozloučili se. Další sraz pořádá oddíl Sportík, který zvedl rukavici od tajemné postavy.

Fotogalerie

http://poutnici.desitka.cz/…galerie/185/

Video

Ohlasy

Stopa:
Děkujeme Oddíl Poutníci za skvělou organizaci a všem za krásnou a povzbudivou atmosféru. Díky!

Krhúti:

Předposlední víkend v září jsme se jako již tradičně zúčastnili Srazu oddílů. Tentokrát pod záštitou oddílu Ginko, který nám zajistil skvělý program a ubytování na jejich louce blízko Červené Řečice. 

Ti, kteří dorazili v pátek včas na sraz, si mohli užít příjemnou večerní atmosféru u ohně, opozdilci šli rovnou spát. Sobotní ráno probíhalo klasicky seřazením družstev, pokřiky oddílů a seznámení. Dané téma bylo nasazeno na Karlíka a továrnu na čokoládu. Já jsem tak nějak tajně doufala, že budou v průběhu pršet čokolády z nebe, ale bohužel.

Dopolední aktivity byly spíše team-buildingové a spočívaly ve stanovištích, které týmy obcházely a hrály různé hry, aby se účastníci lépe poznali. Odpoledne už byla tématická hra, kdy byly v okolí tábořiště rozmístěna jednotlivá stanoviště. Aktivity byly inspirující, jak pro děti, tak pro vedoucí a hlavně skvěle originální! Hledali jsem poklad pomocí detektorů kovu, hráli pantomima, prolézali pavoučí sítí a spoustu dalšího. Bylo to časově i fyzicky náročné, ale všichni jsme to zvládli.

Chýlení k večeru s sebou neslo tajemnou atmosféru, kdy se oddíly začaly sdružovat a chystat večerní představení k ohni. My, Poutníci jsme si připravili divadlo, které představovalo nezasvěceným naši celoroční hru ZZZ, vše pod režií Bebiny. Večer byl plný humorných a divadelních představení. Došlo i na potupné hry, kdy mě (Bára) milí Poutníčci poslali do gymnastické soutěže, kterou jsem ale ke svému a okolnímu překvapení nevyhrála jen o fousek (díky, Tony a ostatní za podporu.)

Po skončení ohňového programu čekal pro odvážné noční program, který byl skvělý, ale kdo byl moc líný, ten se nikdy nedozví, co se dělo.

Zbytek večer pokračoval volně hraním a tlacháním. Neděle byla ve znamení úklidu, a protože Krhúti odjížděli dřív, suprmasohry se tentokrát nestihly. Za to jsme si ale užili skvělé těstoviny se sekanou, kterou jsme obědvali, snídali, svačili, znovu obědvali a největší borci si je ještě nabrali do kapes domů.

Při návratu jsme se někteří ještě stali návštěvníky řečického zámku, který se za týden zavíral (měli jsme štěstí.)

Program

Když účastníci přicházeli do tábora, uvítali je pochybní santusáci, kteří žebrali o jídlo, peníze, vodu atp. Při žebrání se jich dotýkali přátelskými poplácáními a kašlali na ně. Ráno na nástup dorazil generál, který nám sdělil, že jsme v uzavřené infekční oblasti. Přivolal doktora a vojáky, kteří přivedli jednoho ze santusáků, který byl na pokraji smrti, protože měl pokročilé stádium neznámé infekce. Doktor nás prohlédl a konstatoval, že máme příznaky oné infekce. Doporučil vojákům popravit a zakopat santusáka.

Poté jsme se střetli s obchodníkem, který nám za drahé kamenní, které si sám nemohl nasbírat, protože se nedostal do zavřené pokladnice, prodal lék v podobě barevných sladkých pilulek.

K pokladnici jsme se dostali přes řadu překážek. Nejprve jsme sbírali klíče za různorodé aktivity, poté jsme sázeli kousky celkového času, po který nám byla pokladnice otevřena. Na závěr jsme v hliněných soškách nalezli indície k uhodnutí hesla, díky kterému nám strážce bedny otevřel možnost sbírat drahé kamenní, které na nás padalo z nebes, po nasbíraný čas.

Indicie k heslu pro otevření pokladnice

Účastníci

Nakonec přijelo 7 oddílů, a to oddíly pořádající akci (Poutníci a Tuláci), Krhúti, Ginkgo, Mopíci, Pomněnky a Sportíci. V Zátoce pláňat se sešlo celkem neuvěřitelných 102 lidí, což je zatím za celou dobu existence tohoto místa jako základny pro dětské akce rekord!

U táboráku jsme měli opět vtipné divadelní scénky a pěli jsme písně. Sešlo se mnoho hudebníků. Synchronizace 6 kytar byla náročná, leč zvládlo se to. Mimo kytary byla slyšet trubka, housle i ukulele.

Příští rok

Další ročník bude připravovat oddíl Ginkgo. Máme se určitě nač těšit.

Video

Foto

Ve fotogalerii

Popoluška

Ohlasy

Michal: Stalo se mi to, co se mi stává spíš po táborech. Že se mi po té plné louce lidí po tomto víkendu docela stýská:) Díky všem, kdo jste dorazili, chystali program, organizovali, naplno hráli, ať vám bylo obrazně 7 nebo 70 Byl to časově malý tábor, ale množstvím lidí velký. A bylo vidět, že napříč všemi dětskými organizacemi jsme dohromady a promícháni fungovali společně až do konce 🙂 Tak tedy letošní Sraz oddílů máme za sebou a těším(-e) se na ten příští! Na těhle pár dní budu ještě dlouho vzpomínat:) Světlo vašim krokům:) 

Opičák: Ještě jednou díky všem, kdo byli na Srazu oddílů – Hunger Games (anebo Pevnost Boyard? ). Bylo to skvělé vás po roce vidět, poznat i nově příchozí, zahrát si celodenní hru, sbírat padající víčka, zažhnout slavnostní oheň, společně si zahrát u táboráku písničky, vidět vtipné divadelní scénky, zahrát si zvukové pexeso, rozvinout fantazii v improvizaci.

Prostě super! Příští rok zase jinde, nejspíš i v trochu jiném složení, ale opět v září.

___

Nejlepší postavy za poslední 2 roky – infekční bezdomovci/ santusáci/somráci, žebrající o jídlo, pití, kteří přenáší nicnetušícím příchozím dětem a dospělákům infekci, jež je může zabít. Další den poprava z milosti infekčního bezdomáče a start programu, kde si děti vybojují lék. Prostě paráda!

Koza: palec nahorů

Kulička: palec nahoru

Petra Kejlová: To je mazec!!! Kluci vyprávěli celý vecer a to i u večeře!  Opičák ví, jak už v autě nezavřeli pusu plni dojmů a zážitku! Asi to bylo opravdu SUPER!!! Velký dík vam všem.

Marcela Wienerová: Děkuji, Viky přijela nadšená s jiskry v očíčkách, s úsměvem na tváři a krásnými vzpomínkami.

Kuba Turek: On ani Opičák nezavřel doma pusu.

Džony: Diky! Bylo to paradne pripraveny! Jsem skoro tak dojat, ze jsem zapomnel na to brilatni cekani s truhlama. Tak zas pristi rok na srazu!

___

Pratelstvi u srazoveho ohne, to vzdycky zahreje srdecko.

Bebina: Ahoj,tak ten sraz oddílů:Byla to super výprava.Bylo fajn vidět v Keblove tolik lidí.I v těch týmech to bylo dobrý,jelikož všichni byli fakt v pohodě.No a program,tak ten byl super,nejlepší postavy byly ty bezdomovci a pak ten umírající člověk.A nejen program té víkendové hry,ale také program u ohně byl bezva. Poslechli jsme si hodně písniček a nejen na kytary,také na ukulele ,trubku a housle.Kromě písniček jsme viděli vtipné scénky.Byla to fakt supeer výprava,moc jsem si jí užila. 

Fotogalerie (foto: Krhúti)

Byl to třetí ročník obnoveného srazu a bylo nás zase o kousek více. Letos se zapojil oddíl Gingo, Pomněnky, Tuláci Malešice, Jednaosmdesátka, Poutníci a organizátoři Krhúti. Tento rok byl sraz zaměřen na Cestu kolem světa za 80 dní.

První večer jsme přijeli za tmy vlakem spolu s Pomněnkami do Meziříčí, odkud nás čekaly čtyři kilometry do Krhútské základy. Na té nás už čekal teplý oheň, ke kterému jsme se ale museli dostat přes velké bažinaté louže. Většina nohou to přežila,ale ti co měli sandály, jako já (Bára), pak ještě nějakou chvíli nadávali. Když jsme se představili a chvíli seděli u ohně, bylo nám řečeno, že za půl hoďky přijedou Krhůti a začne noční hra v okolí – stalo se,  vlastně…

Morseovkou nám začala problikávat baterka vzkaz, který ale ani ti nejzdatnější nedokázali rozluštit, na druhý pokus byla použita píšťalka, která nám vypískala něco jako „hledejte u kadibudek“. My celí natěšení jsme se vydali na cestu bažinou ke kádím. Hledáme, hledáme a ono nic! Vrátili jsme se tedy do tábořiště, odkud se ozývaly nové hlasy, a uviděli jsme přibližně 50 nových lidí, jak si rozbalují stany. Nikdo jsme nepochopil smysl. 

Druhý den ráno jsme byli rozděleni do týmu, každé poutníče do jiného podle toho jaký kapitán si ho zvolil – týmů bylo deset a byla nám představena hra výpravy – Cesta kolem světa za 80.dní. Celé

Dopoledne nám krásně vycházelo sluníčko a my mohli vesele běhat pro svůj tým. Hry byly v zásadě podobné a přitom různorodé, běhali jsme, rozvíjeli jazyky, zeměpis, dějepis, paměť, skákali jsme,

strategizovali, balancovali a závodili o čas. Po obědě, se nám zkazilo počasí a chvíli jsme museli zalézt do stanů, pár otužilců si ale venku zahrálo fotbal. Následovalo posledních pár závěrečných her a mohl začít večerní slavnostní oheň, pod režií Krhůtů. Zapálil se oheň,

všichni si stoupli a začalo se zpívat „Červená se line záře“. Potom nastoupily na řadu programy a hry,které měly připravit na večer ostatní oddíly. Když bylo dohráno, začala volná zábava a oddíly se mezi sebou seznamovaly a debatovaly. Poslední den – v neděli už nás čekalo jen vyhlašování, balení a poslední bitkoidní hry.

Určitě se těšíme na příští rok!

Video od Tuláků