V sobotní večer jsme navíc pozvali účastníky z roku 2017, aby sdíleli své zkušenosti a užili jsme si s nimi bezesnou noc plnou zpěvu, deskových her a rozhovorů. 

Celkem kurzem prošlo 26 nadšených energických vedoucích a praktikantů z TOMíků, skautů, Sokola, Mladých ochránců přírody a Spolku evropských bojových umění.

K čemu si připíjíme?

Video

Pondělí

V pondělí dopoledne jsme se rozdělili do dvou týmů a hrály jsme na rychlost kroket, poté golf a petang. Odpoledne nás všechny postupně odvedli na jedno místo se zavázanýma očima a pustili nám rádio a tam říkali že kdo se koukal na zelené světlo na obloze tak oslepl a že jsme napadeni trifidi. A abychom se uchránili takže máme zapálit oheň a oni nás odvezou na bezpečné místo kde na nás nebudou moci. A tak jsme se rozdělili na dva týmy a jeden tým vedla Efa a druhý Krysař. Takže jsme šli přes vodu s kopce do kopce atd. Naštěstí jsme stihli zapálit oheň a oni nás odvezli. Večer jsme měli za sebou papíry z nápisama: Celoročka, Seniorka, Tábor a Organizace. Mohli jsme napsat co se nám líbilo a nelíbilo a potom jsme si o tom povídaly.

Úterý

V úterý jsme jsme vyrazily na vlak a mezi tím jsme se zastavily v dřevěným altánu a měli jsme deset minut na rozmyšlenou co bychom chtěli dát oddílu a potom jsme si o tom popovídali. Poté co jsme si o tom dopovídali jsme vyrazili na vlak a jeli jsme do Prahy na Roztyly.

Sepsala Lentilka a Miky

Fotogalerie

http://poutnici.desitka.cz/…galerie/159/

Video

Netradiční ranní rozcvička zábavnou formou: Eskymácká honička

Večer proběhlo seznamování, prezentace jednotlivých oddílů a první výukový blok – jak má fungovat tým vedoucích. Do pozdních večerních hodin se hrála kartičková hra a Bang, zpívalo se při hraní na kytaru a povídalo se. Jelikož venku bylo méně než –10 °C a vevnitř se oteplovalo pomalu, všichni se choulili kolem kamen. Poslední opozdilci šli spát až kolem čtvrté ranní.

Již v osm byla snídaně od stopáckých děvčat (všechna jídla vařili účastníci). Následovala netradiční rozcvička formou her a mohl následovat první sobotní výukový blok – celoroční činnost, která se poněkud protáhla. Účastníci měli spoustu námětů a vyprávěli, jak se to dělá u nich v oddíle. Následovalo hospodaření, které bylo ozvláštněné divnou čepicí na hlavě Bláti. Testík na určování správných a špatných paragonů vyhrál s přehledem Šutr. Vývojová psychologie – rozdíly mezi kluky a děvčaty začalo Opičákovým kreslením obrázků a přilepováním pohlavních znaků na panenky. Při motivaci se Matěj převlékl za vílu Amálku a poslal účastníky hledat ztraceného psa.

Do pozdních večerních hodin pokračovaly bloky o designu, hře, fáze vývoje skupiny a bezpečnosti. Každý blok byl doplněn aktivitou na dané téma. Účastníci vytvářeli propagační leták, vybírali věci pro přežití na měsíci či uváděli hru. Po náročném programu všichni odpadli již kolem půlnoci.

Neděle byla opět započata rozcvičkou, tentokrát eskymáckou honičkou. První pomoc byla ztenčena na minimum, abychom se mohli déle bavit o funkci tradic v oddílech. Propagace se roztáhla na celé dopoledne. Poslední blok byl na téma komunikace. Poté dostali účastníci čas, aby si rozmysleli, co by chtěli v oddíle změnit a co je cíl jejich oddílu. Následně proběhla prezentace utříbených myšlenek.

Na samotný závěr proběhlo vzájemné hodnocení kurzu a postřehů z víkendu.       

Fotogalerie

http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/144

Zpětná vazba účastníků k programu

 Šutr: Kurz byl hodně nabitý. Doporučil bych ho nejen rádcům, ale i hrajícím dětem. Důležité pro mě byly příklady, a to jak vymyšlené, tak příklady z praxe.

Anička: Kurz byl super! Určitě na další pošleme další lidi. Důležité pro mne byly poznatky z praxe.

Bebina: Bylo to super, ale sobota byla hodně nabitá, byla jsem vyšťavená. Ocenila bych více aktivit, při kterých bych si mohla poznatky vyzkoušet naživo.

Vlčice: Na to, že Poutníci fungují teprve 5 let, zkušenosti máte obrovské, klobouk dolů. Klidně bych zvládla pokračování. Kurz by mohl být delší.

Pampeliška: Bylo to hodně nabité.

Ohlasy účastníků a organizátorů po akci

Šákul: Já mám nutkání vždy a za všechno děkovat. Takže děkuji Blátě, Opičákovi a Matějovi, že pro nás tenhle víkend připravili.

Anička: Prožila jsem jeden z nejlepších víkendů a doufám, že spolu ještě něco podnikneme. 😀

Bebina: Zapalovač byla skvělá akce. Jste super lidé, jsem ráda, že jsem vás mohla poznat. Byl to parádní víkend a doufám, že jsme se neviděli naposledy! 

Bláťa: Za mě je nejlepší, že si účastníci  odvezli zapálení a vidět, jak se lidi z víkendu různě přidávaj do přátel a mění si úvodky 

Mates: Jsem rád, že se to povedlo. Přestože organizační práce bylo hodně a realizace byla náročná, odvezl jsem si jen pozitivní zážitky. Dnes jsem spal asi 14 hodin, abych dohnal deficit Učím se na středeční zkoušku, ale velmi často se přistihnu, že myslím na Zapalovač či oddílová témata, která jsme probírali.

Kačka: Takže i já bych chtěla za Mopíky dodatečně poděkovat. I když jsme se při přihlašování velice těšili tak se to časem kvůli nervozitě vytratilo. Chvílemi jsme toho i litovali ale hned jak jsme se sešli na Muzeu tak jsme názor změnili.

Program jsme si užili a hlavně kolektiv byl úžasný. Myslím si ,že si to užila i Eliška,která jela jen kvůli nám a nedobrovolně … Bylo super slyšet jak to chodí v ostatních oddílech popřípadě být příkladem. Oceňuji že i nezáživné bloky byly nějakým způsobem oživeny. Těšíme se na další spolupráci . Tak na Srazu oddílů. .. (nebo klidně i dříve)

Díky
Katka a spol. (MOPÍCI)

Šutr: Ahoj, chtěl bych ještě jednou poděkovat celému týmu kolem Zapalovače za skvělou přípravu nás účastníků, která mi pomáhá již téměř rok v oddílové činnosti a teď o víkendu mi hodně pomohla i ke složení čekatelské zkoušky.

Vydali jsme se 19.8. na víkendovou akci na ferráty. V pátek jsme jeli na první ferrátu u Semil, na Vodní bránu. Nemohli jsme najít cestu, ale nakonec nám pomohla navigace. Byla obtížnosti A, B. Bláťa s Bebinou lezly poprvé, Opičák už po několikáté. Všichni to ale vylezli. Po slezení jsme šli ještě na 12 kilometrový výlet, při kterém jsme se podívali na Myší skálu. Večer jsme přejeli blíže k Německu, jelikož nás ráno čekala další ferráta, která byla v Německu. Po cestě byl vidět Ještěd, za kterým se schovával krásný obrovský měsíc.

V sobotu jsme se vydali k ferrátě, která byla v Německu a se jmenovala Zadrátovaná jeptiška. Takže toto byla první akce, která byla za hranicemi. Byla s umělými stupy. Byla obtížnosti B, C a bylo tam i jedno místo obtížnosti D. Když jsme vylezli na vrchol, tak tam byla ještě vyhlídka, na kterou jsme se šli podívat. Poté jsme sešli dolů a vydali jsme se do Německa autem. Dojeli jsme k takovému menšímu kopci a vyšli jsme na něj. Tam byla rozhledna, tak jsme se na ni šli podívat. Byl to moc pěkný výhled. Poté jsme si vzali krosny a šli do lesa, najít si místo na spaní. Rozdělali jsme si oheň. U ohně Bláťa s Opičákem řekli Bebině, že se vedoucí shodli na tom, že bude Rádce. Poté jsme si povídali. Během večera jsme slyšeli takový zvláštní zvuk, Bláťa říkala, že je to vrtulník. Ze začátku to jako vrtulník znělo, ale poté se to změnilo ve veliké monstrum, v pana Au. Když jsme pana Au spatřili, utekli jsme od ohně. Po jeho zmizení jsme se k ohni navrátili. Netrvalo dlouho a pan Au se vrátil a my se opět oddálili od ohně. K ohni už jsme se nevrátili. Šli jsme si lehnout. Během noci jsme slyšeli další zvláštní zvuk, takové cinkání na ešusu. Byl to nějaký sysel a snažil se dobýt ešus. Opičák vyšel ze stanu a se syslem bojoval a vyhrál. Zachránil tím ešus.

Ráno, když jsme se vzbudili, tak pršelo. Chtěli jsme jít ještě na další ferrátu, ale pršelo a Bebina měla ještě bolavé ty palce, a tak jsme nešli. Jeli jsme zpátky do ČR. Kousek od Hostivařské přehrady jsme si ještě vyzkoušeli lézt po skále a prusíkování. Po tomto jsme se rozloučili a tato akce skončila. Byla to skvělá akce!

FOTOGALERIE: http://poutnici.desitka.cz/…galerie/122/

Další naše kroky vedly do Křivsoudova, kde jsme si nakoupili vydatný oběd, Kofoly, bonbóny a jiné srandy. Krysař místnímu prodavači vietnamské národnosti opravil „hleba 5 Kč / ks“ na „Chleba 5 KČS“, za což si vysloužil vykopání z obchodu a prodavač omluvu. Zvedli jsme ze země ty, kteří již byli znaveni a leželi na betonovém chodníčku před obchodem a šli dál. Vzali jsme to ještě kvůli minuté odbočce přes Čechtice, kde nás čekala točená zmrzlina. Tedy ty, kteří ji našli, ostatní si koupili balenou zmrzlou vodu v obchodě vedle. Též jsme dokázali svým řevem na náměstí zvednout celou zahrádku hospody a hostinský kvůli nám chudák asi přišel o tržbu.

Koupání zakázáno, tak se vykoupeme v noci

Naše kroky vedly k rybníku, kde jsme se chtěli vykoupat, ale rybáři si ho uzmuli pro sebe a bylo jich u rybníka tolik, že jsme uposlechli zákaz, který hlásala cedule a šli dál po svých. Přespali jsme pod Javornickou hůře, kde byl nedaleko mlýn s přírodním koupalištěm. To bylo hluboké tak metr, ale na noční koupání to bylo skvělé.

Jídlo je základ

Kucí mezitím rozdělali ohníček a my si pochutnali na večeři. Tou byla mouka s vodu a špetkou papriky (koření). Chutnalo to… Jako mouka bez příchuti. Koza si zase pekl chipsy z nakrájených brambor, ale ani ty se prý moc nepovedly. Ráno (tedy… my to tak nazýváme, ale na našich puťácích vstáváme tak v jednu odpoledne) to bylo vše lepší. Inteligentní nápad přidat do mouky kakao či meltu se osvědčil a byla to dobrá snídaně. A i chipsy se již dařily.

Vloupačka do Rabbitu

Ten den jsme došli do Trhového Štěpánova, kde jsme šli jak jinak než na zmrzlinu. Kozovi spadla na zem, tak měl prd. Řízek se choval jako dobytek a vyhodil ji pod stánek, takže dlužil 2 zmrzliny Opovi, který ji za něj musel vyhodit do koše. Také jsme našli srdcervoucí dopis od Matese, který odjížděl na Ukrajinu bez pasu a vracel se o den později do tábora. U nádraží jsme viděli poslední zbytky železnice, kde jsou ještě koleje. Prošli jsme místní masozpracovávající společností Rabbit a viděli, kde koleje končí. Vrátnicí jsme se dostali na silnici, kde dříve vedla železnice a ukázali si, kde zhruba stála stanice Dubějovice. Zbytek trasy jsme již netrefili dobře, a tak jsme prošli přes Sedmpány do Keblova a tím uzavřeli kolečko po bývalé železnici. Návrat do tábora proběhl ku radosti zbytku vedoucích, protože malé děti dělali takovou rotiku, že musel zavládnout opět drsný režim.

Noční tlačenice ve stanech

Končí poklidný sobotní návštěvní den a Senioři postupně dostávají lístečky s informacemi. Mají si sbalit a vyrazit na klády s věcmi na tři dny. Tam na ně čekám já (Mates) a kontroluji pláštěnky, kartáčky a spacák. Po chvíli dorazí Op s Chumbou a rozdávají proviant a vodu. To ještě netušíme, že jídla je prachbídně málo a budeme tu jíst jako na odtučňovací kůře. Po seznámení s trasou našeho putování po stopách zaniklé lokálky Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice jdeme na věc a přesouváme se na bývalou železniční stanici Keblov, která dnes slouží jako rekreační chata. V noci nic moc není vidět, a proto se posouváme po bývalém náspu, který je však stále zřetelný, dál. Vítá nás cedule ochranného pásma vodního zdroje a my se ukládáme ke spánku každý na vlastní karimatce, tedy až na mě, který si ji nevzal ani z domova.

Předpověď počasí nekecala, ve 4 ráno začíná krápat a my tři vedoucí stavíme nové stany. Chvíli trvá, než přijdeme na to, jak správně nandat tropiko, ale podaří se. Blesky a hromy začínají zvyšovat svoji frekvenci a déšť houstne. Budíme všechny dosud spící a batohy i se Seniory letí do stanů. Nové Jurky jsou dimenzované na 2,5 osoby. V jednom je namačkáno šest, v druhém sedm lidí. I s batohy. Po třičtvrtěhodinovém hledání správné polohy všech lidí všichni usínáme. Miky a Krysař však usnuli hned jak vlezli do stanu a neprobudilo je ani Krtkovo nadýmání . Do osmé možná deváté ranní všichni ve stanech vydržíme. K ránu také přestává pršet.

Po bývalé trati rovnou do Mekáče

Snídaně je pestrá, leč toho moc nemáme. Sušenky, zbytky Opových buchet a už ani nevím co. Skupinka pár lidí se jde podívat zpět na bývalé nádraží Keblov, ostatní si dobalují. Před odchodem postavíme model celé železnice a na zastávky položíme dobové fotografie. Koza s Krysařem jsou stavbyvedoucí a Krtek kontrolor.

Jdeme úvozem po kamenité cestě, však nikde nejsou vidět zbytky po pražcích. Potkáváme chlápka na staré motorce, jak si tudy zkracuje cestu mezi dvěmi vesnicemi. Za chvíli stojíme na Železničáku u přehrady Němčice. Cestou jsme se dozvěděli reálie z kroniky Lišáků, kteří tudy jeli parní lokomotivou rok před uzavřením trati pro osobní dopravu v roce 1974. O rok později i pro nákladní. Za mostem již vstupujeme do neznámých končin. Tam to známe už jen po silnici.

Začíná pršet. Nandaváme pláštěnky. Op s Řízkem je nemají, a tak jim musí postačit tropiko omotané kolem těla i batohu. Železnice se ztrácí do pole a tak tedy jdeme krosem. Na druhé straně obilnin narazíme na cestu, která se posléze stává opět kamenitým náspem. Jdeme tedy správně. Zarazí nás až dálnice D1, která bývalou trať protíná. Musíme najít podchod, který je vzdálen asi pět set metrů. Projdeme Bernarticemi, kde byla zastávka Borovsko, a železnice tu není vidět, protože vedla uprostřed polí.

Velký most přes Želivku je zavřený, ale nikdo tu nepracuje. Scházíme dolů k přehradě. Náš cíl je již blízko. Místo, kde železnice vjíždí do vody a potápí se do hlubin zaniklých Dolních Kralovic, které zatopila přehradní nádrž dodávající vodu pro Prahu a okolí. Šplháme po strmém srázu, Miky s Tesákem a Řízkem kosí kopřivy a netýkavky. Nacházíme pěkné místo a rozděláváme oheň na oběd. Máme kuskus s bravčovým. Na dvě várky se najíme dobře, přestože se Koza snaží jídlo vysypat nenápadně do svého batohu a Efa s Bebinou se pokusí v půlce uhasit oheň vodou s kotlíku.

Během dovařování druhého kotlíku vysypáváme barevnými směsmi obrázky Dolních kralovic. Někteří víc jedí než sypou. Hlavně sladký prášek do vody má úspěch. Nečekaně přichází povodeň a díla musíme polít vodou. Přehrada zaplavila naše díla. Začíná velmi silně pršet. Rychle se balíme a vyrážíme polem pryč.

Po chvilce jsme všichni zmáčení i přes pláštěnku. Pro pozvednutí nálady zpíváme písně všeho druhu. Na rozbité asfaltce míjíme křížek s nápisem Dolní Kralovice a letopočtem vzniku a zániku. 

Jsme  na hlavní a v dálce svítí žluté M. Všichni zavýskáme radostí a šlape se nám lépe. Déšť přestává na autobusové zastávce asi půl kilometru od Mekáče. Necháváme tu batohy a hrneme se s peněženkami do rychlého občerstvení. Radost je vidět na očích všech, když se celí mokří vracejí s papírovými pytlíky plnými jídla.

Teď už nám do konce cesty zbývá jen deset kilometrů. Je to ovšem po silnici. Opičák na mapě našel benzínku Benz s.r.o. a tak nás čeká další nákup. Podle názvu odhadujeme, že jde o jeden stojan patřící k JZD. Benzínka to je sice celkem normální, ale zavírají za pět minut. Zaklepeme na dveře, otevře nevrlá paní a prohlásí: „Nic tu k jídlu nemám, už jsem vytřela.“ Zabouchne dveře a my koukáme přes sklo na sladkosti a chipsy v regálech. To je nám ovšem houby platné.

Jdeme tedy novým deštěm dál a dál. U Hořic chvíli uvažujeme o noclehu v místní autobusové zastávce, ale nakonec vítězí myšlenka dobytí dvojmostu coby dnešního noclehu. Ani ne za hodinu jsme tam, a když se vyloupne za zatáčkou, jsou slyšet výkřiky radosti.

Na obou strnách mostu je hodně místa, kde se dá spát. Nazýváme to kempingplatz. Rychle se převlékáme do suchého, stavíme dva stany a poleháváme na karimatkách. Je tu příjemně sucho a nefouká tu. Čínské polívky k večeři vaříme na vařiči, přestože nám dvakrát zhasne. Vodu tak máme spíš teplou než vroucí.

V jedenáct v noci nás mělo čekat dobrodružství. Nakonec jsme ho odsunuli na druhou ranní, a protože nás budík nevzbudil, uctili jsme památku Dolních Kralovic až ve čtyři ráno a pak po vzbuzení všech drželi minutu ticha. Těsně před budíčkem nás navštívila policie, ale po vysvětlení našeho přebývání pod mostem – déšť, zima, únava – nám popřáli šťastnou cestu a odjeli.

FOTOGALERIE

Seniorský puťák (tábor Atlantis 2016)

Druhá část puťáku: Po stopách staré lokálky (seniorský puťák) 2. část