Četl jsem zajímavý článek s názvem Proč se uzel rozvázal. Pojednává o tom, že děti učíme vázat uzly, ale pokulhává praktivké využítí. Naprosto s ním souzním a delší dobu brojím proti tomu, abychom v Základní oddílové zkoušce měli dračí uzel, neboť se již k horolezení nevyužívá pro jeho nebezpečnost. Podařilo se mi prosadit alepoň zmínku o tom, že se k této sportovní aktivitě využíval v minulosti. Když učím děti uzly já, říkám jim, že jde s voučasné době pouze o okrasný uzel s historickou hodnotou.

Uvědomil jsem si však po shlédnutí několika fotek ze schůzky zaměřené na uzlování, že uzlování má velkou výhodu nejen v praktickém užití. Wow!

Tak co to teda rozvíjí?

I kdyby děti pak neuměly uvázat ani jeden uzel v praxi, tak dobře vedená schůzka může rozvinout schopnost vzájemné spolupráce a zároveň může sloužit jako důvěrová aktivita vzhledem k tělesnému kontaktu v případě praktického ukazovaní vázání uzlů. Zároveň dost uzlů je těžkých tak akorát, aby se dítě trochu zapotilo, ale nakonec zvládlo – a třebas s dopomocí druhého – uzel uvázat správně. A zažít takový svůj mikroúspěch je prostě dobrý základ pro zdravé sebepojetí.