výlet – ODDÍL POUTNÍCI

Městská hra Stínadla

Opičák — Sun, 21 Nov 2021 10:34:17 +0000

Z důvodu osobní odpovědnosti spojené se stoupajícími čísly nakažených lidí koronavirem jsme se spolu s vedoucími a Rádci rozhodli nezúčastnit se letos Celostátní vzájemné výměny zkušeností. Rozhodnutí nebylo lehké a padlo až ve čtvrtek večer.

Domluvili jsme se, že namísto toho uspořádáme jednodenku a zúčastníme se městské hry Stínadla. Jedná se o doprovodný program k výstavě Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara, kterou pořádá Galerie hlavního města Prahy.

Naše cesta začínala u Domu U zlatého prstenu. Zde jsme otevřeli tajemnou listinu s plánkem Stínadel. Museli jsme se zorientovat a vyrazit na místa, která jsou spojena s vontskou historií, nebo obecně se starou Prahou. Nalezli jsme řadu uliček, kterými by nás nikdy nenapadlo jít, objevili starou studnu či si začala všímat detailů v podobě architektury či umění.

Cesta nás zavedla dokonce do dvou kostelů. jedním z nich byl kostel sv. Jiljí s bohatou zlatou výzdobou a druhým byl vysvěcený kostel Pražská křižovatka (kostel sv. Anny). Tam zrovna probíhala výstava (pieta) ku příležitosti sametové revoluce a zejména k osobnosti Václava Havla. Kostel je celý rekonstruovaný a obsahuje moderní architektonické prvky. Bylo to tak zajímavé srovnání.

Mimo nalezení řady vontských nápisů jsme viděli i několik velkých kreseb ježka v kleci. Je vidět, že Stínadla jsou stále živé a kdo hledá, najde. Kdo ale pátrá, musí počítat s tím, že se s Vonty může srazit.

Na konci naší cesty, když už jsme znali heslo z tajenky na mapě, jsme získali krásné kartičky, které nám doplnili informace o místech, kde jsme byli.

Waldesův diamant

Opičák — Thu, 11 Nov 2021 09:57:26 +0000

Během posledních dvou schůzek jsme byli hledat Waldesův diamant. Tak se jmenuje naučná městská hra, která mapuje výrazné historické osobnosti Vršovic, které se pojí s továrníkem Jindřichem Waldesem, vynálezcem „patentek“ a soudobým majitelem slavné fabriky KOH-I-NOOR.

Ačkoli hra běží dle webu MČ Praha 10 až do dvanáctého prosince, bylo patrné, že některá stanoviště jsou již zastaralá. Kupříkladu plakát na film Zátopek u Kina Pilotů už nenajdeme apod. To sice dojem ze hry poněkud ztrpčilo, ale i tak jsou informace uvedené v herním zápisníku pěkně zpracovány a děti i dospělé obohatily. Zároveň je hra koncipována tak, že reaguje na aktuální místo krátkým popisem historických událostí v souvislosti s vybranými lokacemi ve Vršovicích.

Jednotlivci získali hlubší historické povědomí o známých ulicích bezprostředního okolí (řada Poutníků bydlí ve Vršovicích či okolí a místa dobře zná). Zároveň při závěrečné reflexi někteří hodnotili procházku po městě jako zajímavou a dost dětí neaktuálnost hry dokonce pobavila. Stěžejní však bylo vidět se naživo a užít si společný čas.

Jako další možností jak strávit čas ve městě hrou může být například edukativní mobilní hra Skryté příběhy, kterou nám představila Pěnkava a slíbila, že si nějakou zahrajeme. V minulosti jsme se věnovali například geocachingu, Večerním hrám, měli jsme pořízení s Vonty ve Stínadlech, prošli jsme hru Záhada hlavolamu…

Cyklo-pěší výprava byla letos na horách

Opičák — Fri, 25 Jun 2021 14:02:59 +0000

Po zhruba devíti měsících jsme se mohli vydat na víkendovou akci, která byla co do vládních nařízeních legální. A byla suprová! V Desné jsme jezdili na kolech i putovali po svých. Cyklistů bylo hafo, pěších méně.

Cesty nás zavedly na protrženou hráz, ke zmrzlinám i koupání ve studené řece. Celou dobu bylo vedro a rostla tráva, což alergici moc neocenili. Neodradilo nás to však od večerního táboráku, kde jsme zpívali a sdíleli historky z minulosti.

Zároveň jsme představili vzdělávací systém Poutníků a řekli si jaké rituály ho provází. Kdo nebyl, jistě ještě uslyší a brzy bude na webu. Nezapomněli jsme ani na připomenutí zvyků a tradic spojených s letničkami / svatodušními svátky.

dav

Májová jednodenka offline

Drak — Fri, 11 Jun 2021 09:29:57 +0000

Světlo vašim krokům, Poutníci,
na květnové výpravě jsme se byli podívat do Jinců a Lochovic. Kvůli Covidu jsme jeli na jednodenku.V sobotu jsme se sešli na Smíchovském nádraží, odkud jel vlak do zastávky Jince. Tam dostaly děti úkol který plnily celou cestu.

Šli jsme moc hezkou cestou, která vedla přírodou. Jeden z našich cílů byl vrchol Plešivec, kde byla nádherná vyhlídka, která se jmenovala Čertova Kazatelna. Dali jsme si oběd a nabarvili kamínky. Cesta pokračovala dál. Fík si z nás po cestě udělal legraci. Řekl: „Vyndejte si pláštěnky, bude pršet!“ My si je vyndali, a ze žádného mraku nepršelo a svítilo sluníčko.

Na konci se děti dozvěděly něco o květnu a popřály Natálce, která jela na výpravu místo oslavy narozenin. Pak jsme nastoupili unavení do vlaku a jeli domů.

V neděli byl online sraz, kde se hrál kvíz na květen a zkoukli jsme video o tom, co vylekalo vedoucí. Video se otevřelo díky heslu, které jsme získávali za sobotní úkoly. To nám napovědělo, jaká bude táborová hra. Řekli jsme si jak se nám líbil výlet a rozloučili se. Psaní kroniky za tuto výpravu si vzal za své Adam.

Autor reportu: Drak

Putování za vánoční vločkou 2020

Pěnkava — Wed, 06 Jan 2021 16:40:20 +0000

Jak jsme letos doputovali až k magickému místu – menhiru u Mořinky…

Letošního, již 31. ročníku akce Putování za vánoční vločkou se zúčastnily celkem 2 skupiny Poutníků a přátel oddílu. Vzhledem k epidemické situaci v ČR musela akce, jejíž trasu letos vymyslela Vlčice, proběhnout distančně, respektive tzv. „každý sám se svou rodinou“.

Trasa vedla z Dobřichovic a přes Karlické údolí kolem pozůstatků hradu Karlík až do Mořinky. Tam na vrchu, který je přesně ve středu magického trojúhelníku, stojí menhir a betonové křeslo.

Druhá skupina tvořená Ari a její rodinou dorazila do cíle až k večeru. První skupina, tvořená Vačicí, Vlčicí a Myšákem, Pěnkavou a její maminkou, vyrazila na trasu už ráno a tak stihla na magické místo doputovat za svitu zimního sluníčka. Jak si akci užili?

VLČICE

Tento rok jsem se obzvlášť na Vločku těšila, protože místo, kam se šlo, jsem chtěla už delší dobu navštívit. Co mi však pošramotilo nadšení, bylo vládní opatření. Nemohli jsme se vydat na tuto skvělou cestu všichni spolu, jako Poutníci a přátele oddílu, pouze po skupinkách max po šesti lidech…

Nejdříve se mi podařilo zlanařit Myšáka, že se mnou na výlet půjde. Pak se k nám přidala Pěnkava s maminkou a Vačičák. Sešli jsme se v Dobřichovicích a vydali se směr menhir u Mořinky. Ano, přesně tam, kde skupina Kryštof natočila část videoklipu k písni ,,Zůstaň tu se mnou“.

Měli jsme krásné počasí, cesta ubíhala a najednou jsme stáli na kopci s krásným výhledem. K tomu nám Pán Bůh poslal jednoho z místních nadšenců, kterého Pěnkava poprosila, aby nás vyfotil. Pán nám přidal úžasný výklad z historie, a to ne jenom o tom, jak se menhir dostal na kopec.

Zajímá vás, co všechno jsme se dozvěděli? Tak nám napište, nebo se zeptejte na schůzce a my se rádi o to s vámi podělíme 🙂

A super bylo, že se vydala na skvělou cestu také Arina s rodinou. Určitě i ona se ráda podělí o své zážitky. Děkuji moc „účastníkům zájezdu“ za skvěle vytvořenou atmosféru 🙂

S láskou Vlčice*

PĚNKAVA

Moje úplně první Putování za vánoční vločkou v životě a zrovna nám pár dní před akci takhle omezí počty, říkala jsem si… Přesto musím říct, že to akce byla vyvedená – vyšlo nám počasí, trasa to byla krásně namyšlená (díky Vlčice!) a sešla se super parta lidí a dobrá nálada. A to je vždycky důležité.

Jsem moc ráda, že se k nám přidala i moje maminka a Poutníci ji tak mohli konečně po těch letech v oddílu (dvou 🙂) poznat. Obě jsme si akci moc užily. Od pouštění si Cimrmanů v autě cestou do Dobřichovic, přes cestu do Mořinky, která byla umělecky okořeněná o kamenné sochy, samotný výšlap na vrchol k menhiru, focení u, před a na velkém kamenném křesle. A hlavně nasávání energie ze sluníčka, které na ten jeden potřebný den krásně vysvitlo.

Tak snad se příští rok budeme moct vydat na Putování za vánoční vločkou ve větším počtu a užít si tak ještě větší zábavu.

Zdraví (a hlavně to zdraví přeje) Pěnkava

VAČICE

Už je to tu, opět jsme vyrazili na jednu ze zmrzlých akcí, ale tentokrát moc zimy nebylo. Rozhodli jsme se vydat k menhiru, který ční k nebi u Dobřichovic. Cestou jsme se setkali s novodobým uměním, které nás všechny překvapilo. Ne každá cesta má podél silnice sochy všeho druhu a pro jistotu i s názvem a jménem autora. Nad některými uměleckými počiny jsme opravdu váhali, co jsou zač. Inu umění dnešní doby je velmi překvapující.

Za silnicí jsme se vydali dál po „Cestě císařovny Elišky“. Cesta nás dovedla až pod kopec a nad ním ční menhir. Je to dílo novodobé, umístěné z recese, ale kdo ví, přejde pár staletí a budou k němu mířit lidé nabrat trochu místní energie 🙂

Měli jsme štěstí, protože k menhiru mířil i chlapík, co o něm věděl něco víc. Jak se říká „líná huba – holé neštěstí“ a my líní nejsme, tak jsme měli tu čest poslechnout si vyprávění o tom, že *** (edit. Pěnkavy, abyste nepřišli o vyprávění a překvapení).

Cestou zpátky, plni zážitků, jsme se vraceli, a to do Mořinky a přímo u památného stromu jsme pojedli a popili i povyměňovali cukroví. Památný strom tam stojící má u sebe cedulku s textem: Tato lípa byla vysazena roku 1860. Dle záznamu v kronice se jedná o první vysazený strom tohoto druhu. Vzácná to lípa!

Nastal čas zvednout kotvy a vydat se zpátky domů. Jedno překvapení – ve stejných stopách, ale později, se k menhiru vydala celá rodina s Arinou a mladším bratrem! Jupíííí! Supééér 🙂

Putovat za vánoční vločkou se dá zažít každého 26. prosince. Ale projít si tu cestu až k menhiru se samo sebou dá každý den 🙂 Tak tedy příště už snad nedistančně, neonline, ale všichni pohromadě a s daleko větší radostí!

Světlo vašim krokům, Poutníci!

Michal – Vačice

Náhradní výprava místo Srazu oddílu

Bebina — Tue, 29 Sep 2020 12:28:51 +0000

Z důvodu zvýšeného nárůstu nakažených Covid-19 a zpřísnění opatření jsme se nakonec rozhodli nejet na letošní Sraz oddílů. Neznamenalo to ale, že bychom seděli doma za pecí! Naopak – čekal nás skvělý výlet.

Výpravu jsme započali jízdou vlakem s domněnkou, že přespíme pod Muchomůrkou. „Jojo, půjdeme tudy, pak tudy a tady dáme pauzu. Jo super a něco si zahrajeme…“ O to větší překvapení bylo, že už touto nečekanou výpravou jsme započali Cestu kolem světa. Hooodně dobrodružnou cestu:)

Náš vlak velmi často zastavoval, občas si zacouval. A dokonce nám odpojili z ničeho nic lokomotivu, která se na pár minut vzdálila, přijela a z druhé strany se připojila. A konečně jsme dorazili do Lhotky u Mělníka. Na místo, kde to spousta našich vedoucích zná velmi dobře. A tak nám Vačice vyprávěl spoustu a spoustu skvělých příběhů. A o své zážitky se s námi podělili i Bláťa a Opičák.

Bájné příběhy nás provázely celou cestou kolem Kokořína. A za ním jsme si udělali oheň, zazpívali si a usnuli pod hvězdnou oblohou ve svých hamakách. Ano, nakonec jsme tedy neskončili u Mochomůrky, ale někde jinde. O to větší to bylo dobrodružství.

Putování za vánoční vločkou 2019

Opičák — Mon, 30 Dec 2019 11:47:00 +0000

Tradičně jsme se vypravili na putování za vánoční vločkou. A tu jsme skutečně našli, protože asi na 10 sekund padaly kroupy. Jinak bylo krásně a procházka byla příjemná. Prošli jsme Divokou Šárku od shora až dolů, pak šli kolem funkcionalistických vil u Baby a i umělou zříceninu jsme si prohlédli. Po pokochání výhledy jsme zamířili do Lysolají a prošli se přírodní památkoiu Housle.

Večerní hra: Albertov

Vačice — Tue, 17 Dec 2019 09:46:24 +0000

Letošní večerní putování Prahou nebylo tolik zmrzlé, jak pamatujeme z jiných let, kdy jsme šli s vidinou horkého čaje co nejrychleji k cíli.

Letos se na cestu vydalo celkem 7 dětí, 5 rodičů 1 vedoucí a nepostradatelná Jenůfka. Stanovišť nakonec bylo 12, jedno – to třinácté – pro nedostatek lidí pořadatelé zrušili, ale my jsme nemohli zklamat, a tak jsme se po startu vydali rovnou k poslednímu stanovišti. Zkrátka stanovišť jsme nakonec prošli 13 a je jedno, že jsme to jedno stanoviště poctili svou přítomností hned dvakrát. Cesta byla aspoň pocitově delší, než bývá, ale to vůbec nebylo ke škodě.

Potkat dobrého vojáka Švejka se jen tak nevidí. A paní Milerová také nemohla chybět. Ani král Karel čtvrtý. Dokonce jsme při narazili na vězně v pruhovaném „pyžamu“ – tedy v dřívějším odění; dnes se ve věznicích nosí jiné.

Řekli jsme si něco o policistech/četnících, jak se jim říkalo třeba v minulém a předminulém století. U muzea Antonína Dvořáka jsme se setkali… s Antonínem Dvořákem, správně! Děti si určitě vzpomenou na další postavy našich dějin, které toho večera poznali.

Na konci cesty nás opravdu čekal horký čaj a to i s tatrankou. Nastal čas vydat se domů, popřáli jsme si hezké svátky a vyrazili

Botič: Od soutoku k pramenu 1/2

Opičák — Sat, 05 Oct 2019 19:03:45 +0000

Rozhodli jsme se podívat na Botič, potok, terý je pro „desítkáře“ typický. A to v celé své kráse, která se mění dle využití jednotlivých částí města. Procházka začala za celnicí na Výtoni, kde jsme se podívali na ulicí, která dříve bývala náhonem k mlýnu. Tuto funkci mlýn i náhon ztratili ve chvíli, kdy se Botič svedl pod zem.

Do tunelu pod vyšehradským železničním mostem jsme se též podívali a došli až ke stupni. Dále jsme pokračovali suchou nohou a procházeli podél potoku a povídali si o jeho využití v různých historických dobách a o jeho proměně.

Prošli jsme Vršovicemi, kde jsme si ukázali poutnický strom, který jsme v roce 2015 společnými silami v rámci akce 72 hodin zasadili (podívejte se na to, jak to probíhalo). Strom vypadá zdravě, ale je vidět, že je podzim a pomalu půjde na zimní odpočinek.

Nejdobrodružnější částí putování byla část u plynárny Michle. Museli jsme prolézt tunelem do míst, kam se jinak dostat nedá kvůli železnici a plotům. Naskytl se nám úžasný výhled na industriální část města v tehdejší periferii. Samé trubky, beton a komíny.

Pozvolna se potok měnil do „vesnického“ stylu v Záběhlicích a pak se koryto ukázalo ve své přírodní kráse kolem meandrů poblíž Trojmezí a Toulcova dvora. Též byla pěkná krajina před Hstivařskou přehradou.

Tu jsme obešli okolo a rozloučili se, neboť po celém dni v dešti toho bylo akorát, abychom byli spokojeni. Druhá část, která je více přírodní nás tedy čeká někdy v budoucnu.

Stálo to za to a vzdejmě hold těm, kteří se deště nezalekli.

Putování po Šumavě – Husinec

Vačice — Tue, 16 Jul 2019 19:36:34 +0000

Šumava a sedm trpaslíků

Jen špetka z historie 🙂

To místo jsem poprvé navštívil s několika málo lidmi, když mi bylo cca 20 let. Hledali jsme místo pro tábor a někdo znal pana Oulického z Husince, který nás provedl po okolí, a domluvili jsme se , že mu pomůžeme se senem. Tábor jsme nakonec v Husineci nestavěli, ale po pár dnech, co jsme tam poprvé byli, jsme si řekli, že se určitě nevidíme naposledy. Jen touto téměř náhodou jsme po mnoho dalších letech, vždy těsně před prázdninami, každý rok odjížděli na Šumavu s cílem na pár dnů zakotvit u našeho dědy Oulického. Jedno z největších lákadel byly vždy koně, které děda Oulický choval a na nichž jsme se mohli svézt i zůstat a pracovat- však Konopka dobře ví.-)

Konec historie.

Proč tentokrát sedm trpaslíků?

Proti šumavským hvozdům jsme byli princové, znovu a znovu okouzlení krásou Sněhurky – Šumavy. Pokaždé, když se vydáme do těchto míst, říkám si, že Šumava bude zase jiná. A i tentokrát jiná byla.-) Letošní Šumavu a námi prožili Konopka a její děti: Tomík a Kačka. Bylo nač vzpomínat a vyprávět. Však také příběhů skutečných i těch vymyšlených se letos neslo po větru přes celé údolí více než malé množství.

Vyprávěním i zvuky těch našich kytar jsme konkurovali nedalekému Husfestu, řvoucímu až do brzkého kuropění, což jsme nakonec srdnatě přečkali ve spacácích.

Překvapení nás čekalo u před pár lety opravené nádrže v údolí pod pastvinami. Nedostatek vody se podepsal i zde, nádrž byla poloprázdná, jak by řekli na divokém západě: „kolty byly proklatě nízko!, ale i tak jsme se do té vody odvážili vlézt. Tedy přesněji Vačice s konopčinými dětmi.

Bez povšimnutí jsme nenechali ani pouť. Ono se tu pouť nedalo minout, když ještě navíc byl celý jarmark přesunut právě dolů do sousedství s poutí, protože celé náměstí bylo v rekonstrukci a dokonce i náš zpáteční autobus byl odkloněn jinam a raději jsme se šli podívat, kam až. Dobře jsme udělali.

V našem jídelníčku byly i langoše. A ten den se vaření ujal Korbič s Fífou. Nechali jsme je samotné u vaření a chlapci to zvládli. Nakonec byli rádi za důvěru jim danou. U vzdálené husinecké nádrže jsem se trochu podivil, jak se břehy postupně mění a že jsou změny znát i po čtyřech letech, kdy jsme tam byli naposledy.

To přece musíme najít!

Hledali jsme a hledali, kopali, klestili křoviska a nic…Vážně, dva roky uplynuly od poslední návštěvy a nedokázali jsme najít místo, kde jsme ukryli ,, poklad“z Ostrova- jak jsme tehdy přístřešku říkali. Dokonce ani ,, přítel na telefonu“ nevěděl. Takže to nakonec nebylo ani padesát na padesát, ale pěkná ostuda….

Pár slov na závěr

Hledět od přístřešku do krajiny kolem má své kouzlo. Mám to podobně se Zátokou pláňat, když hledím na hladinu, kterou objímá les. Obě pomyslné náruče jsou připravené vzít mne a někam odnést, každá trochu jinam. Vnímám sounáležitost s oběma místy, každe z nich se mi vrylo do paměti i do srdce. Ta místa jsou plná vzpomínek a zážitků, které jsou sdělitelná, ale jen těm, kdo chtějí naslouchatt:-) Genius loci je tam i tam domovem….

Světlo vaším krokům, Poutníci.

FOTOGALERIE Z AKCE TADY