Klasická oblíbená vyprávěcí hra v oddílech. Tomes ji pro Hranostaj popisuje pravidla následovně:

Jeden z hráčů se stává vypravěčem a ostatní jsou různé rasy, tak, jak si kdo vybere. Vypravěč vypráví příběh a ostatní ho prožívají. Je to spíše ze středověku, takže by měl vypravěč ale i měli říkat a chodit jen tam, co bylo i ve středověku. Například les, hospoda, město, vesnice, zámek, tržiště, stánky s ovocem apod.

Když se hráč vyhýbá střelám nebo naopak když útočí nebo střílí, tak vypravěč řekne nahlas „Jedna“ a pak počítá v duchu až do deseti a kdyžtak pak začne zase od jedničky. Hráč ho někdy stopne a vypravěč mu řekne číslo, u kterého zrovna byl. Bodové hodnocení u čísel: 1 až 4 = vedle, 5 = zranění, 6 až 10 = zásah.

Pokud se hráč poprvé a ani podruhé nestrefí, má pak ještě jeden pokus. Takže celkem má 3 pokusy. Pokud se hráč nestrefí ani na potřetí, střílí protivník/ci a pak vypravěč počítá na uhnutí a platí to stejně jako když střílí.

Systém hry v online provedení

Radovan Mlejnek zveřejnil v inspirativní facebookové skupině pro vedoucí následující tip: Jeden člověk je vypravěč (v našem případě vedoucí) a děti představují nějaké postavy (často v RPG mající nějaká čísla jako třeba sílu 7 a obratnost 12 a podobně). Vypravěč vede děti příběhem, popisuje jim co se děje kolem nich, jak prostředí vypadá a případně jim předkládá mapy okolí a jedná za nehráčské postavy. Hráči jednají za své postavy, říkají co dělají a říkají, co říkají.

Tohle jsem se pokusil scvrknout do hodinové schůzky a zachovat co nejvíce. Takže žádné síly, obratnosti a jiná čísla (běžná sezení RPG trvají v řádu hodin a někdy i dní). Jako základní prostředí jsem si vybral pohádky. Vytvořil jsem Pohádkový les (a jeho mapu), který musí děti v roli běžných čeledínů nebo děveček vyrazivších do světa projít.

Prakticky jsem vždy dětem ukazoval jen ten kousek mapy kde stály. Máme totiž online schůzky přes videokonferenci.

Zkušenost mám dobrou, bavilo je to. Spolupracovaly, měly zapnuté mikrofony, samy si hlasovaly o tom, co budou dělat dál. Vymýšlely i vlastní nápady. Pokusily se třeba uspat trolla ukolébavkou a díky pravděpodobnosti – hod kostkou – jim to i vyšlo. Celé to za hodinku prošly.

Děti byly ve věku zhruba 2. až 4. třídy a aktivně se jich účastnilo celkem 5.

Mapa (celá i rozdělena na dílky), soubor s popisem dílků a chováním pohádkových bytostí na nich

Nápad jsme uveřejnili se souhlasem Radovana Mlejnka z 68. pionýrské skupiny Lvíčata