zážitková pedagogika – ODDÍL POUTNÍCI

Putování k památníku Jana Palacha

Pajdák — Sun, 16 Jan 2022 18:26:22 +0000

Po delší době se uskutečnila ryze seniorská akce, na kterou jsme se všichni těšili. V desíti lidech jsme se vydali do Polabí, kde jsme plánovali navštívit rodný dům Jana Palacha. Pokud bychom přišli ve všední den, mohli bychom tam mít i program od Národního muzea, ale tím, že jsme šli v sobotu, museli jsme si všechno zorganizovat sami.

První úkol pro Seniory byl nakoupit si správné jízdenky u pokladen. Tygr nám po nákupu sdělila, že to bylo v pohodě, ale nikdy nekupovala jízdenky pro více než dva lidi ,a proto to pro ni byl zážitek. Z vlaku jsme vystoupili jsme v Neratovicích a vydali se na desetikilometrové putování krajinou. Nejdříve jsme se vydali podél Labe a ukázali si bývalé říční koryto zvané Kozelská tůň.

U ní jsme se poprvé zastavili na delší dobu. Řekli si něco o hrách „důvěrovkách“ a pár si jich zahráli. Padali jsme jeden na druhého, probíhali uličkou s nataženýma rukama ostatních a vodili se po slepu.

Druhé zastavení bylo u obce Kozly, kde jsme si sedli na protipovodňový val a naobědvali se. Sluníčko nám svítilo a bylo teplíčko. Jakmile ale zapadlo za oblaky, byla zima a my jsme se pustili do další aktivity. Pověděli jsme se o tom, co znamená slovo „hodnota“ a každý vymyslel hodnoty, které si myslí, že zastává společnost. Ty jsme poté společně seřadili podle důležitosti. Nejvýše nám vyšel papírek s názvem „karty ctností“ a druhý „láska“. Poté jsme si zopakovali hodnoty oddílu kvalita, růst osobnosti a důvěrné vztahy. Nad posledním jsme se více zamysleli a vymysleli, čím my sami příspíváme k naplnění této hodnoty a čím ji naopak oslabujeme.

Byla nám už celkem zima, a tak jsme zapnuli motory a došli až do Všetat. Tam jsme si koupili v cukrárně větrníky a čokoládové koule. V sadech Jana Palacha jsme posvačili a přenesli se do 60. let a Československa. Řekli jsme si, co se dělo v tomto desetiletí v Česku (název ČSSR, Ota Šik a jeho tržní ekonomika, uvolňování po tvrdých 50. letech, srpen 1968) a poslechli si autentické hlášení rozhlasu. Poté nám Pěnkava ukázala appku s názvem Návrat ’68, kterou si můžeme každý doma vyzkoušet.

Poté jsme se přesunuli k památníku Jana Palacha, který vznikl z jeho rodného domu. Nejdříve jsme zhlédli video a přečetli texty, poté jsme se přesunuli do samotného památníku, což je dům s hranou zla vstupující do domu k rodinnému stolu. Uvnitř jsme si decentně povídali i o dalších obětech upálení.

Před památníkem si každý napsal na čajovou svíčku hodnotu, kterou považuje za velmi důležitou pro sebe a pokračovali jsme na vlak. Na pražském Václavském náměstí jsme si pak ukázali přímo místo, kde se Jan Palach upálil, řekli si, proč jsme na svíčku napsali tu danou hodnotu. Poté jsme svíčku zapálili a umístili na památník Jana Palacha a Jana Zajíce před Národním muzeem.

Čarotajné dobrodružství

Opičák — Mon, 19 Oct 2020 08:40:45 +0000

Během doby, kdy máme zakázanou spolkovou činnost se členy pod 18 let, jsme se jako vedoucí vydali jakožto neorganizovaná parta kamarádů na akci nespadající pod akci našeho spolku. Každopádně bychom si rádi zaznamenali, co jsme společně prožili a ukázali to i ostatním.

Během víkendu jsme se jednak slaďovali na tom, co a jak v online prostředí, jak naložíme s programem, s POUTNÍCI ONLINE a Zkoušky online. Také jsme absolvovali moc krásný výlet kolem blatenských rybníků, měli soutěž ve vaření (holky proti klukům), zpívali jsme (ha ha, ještě, že nejsme škola, kde je to zakázané), posdíleli jsme si příběhy na téma „já před Poutníky“, což bylo u vedoucích nesmírně zajímavé a poznali jsme se tak, jako nikdy předtím. Třeba Fík s dlouhými vlasy, nebo Bláti kufřík plný fotek z dětství byl rooftop.

Sobotní večer se chaloupka proměnila na kavárnu U Tracyho a měli jsme objevovat a vypouštět své Tygry. Kdo chce vědět více, nechť si přečte knihu Tracyho tygr anebo poslechne audioknihu. Ale ne vše se vztahovalo k příběhu tak, jak je to v knize samotné.

V neděli jsme vzpomínali na to, jak se kdo dostal k Poutníkům a vybavovali jsme si, co se kdy v Poutnících stalo, a to včetně vtipných a veselých momentů, které nejsou fakty a kniha Tak tomu bylo je nepobrala.

Moc děkujeme oddílu Krakeni za půjčení Perníkové chaloupky.

Proběhl Zapalovač 2020 a bylo to epické

Opičák — Tue, 28 Jan 2020 13:44:49 +0000

O víkendu jsme pořádali další ročník vzdělávacího kurzu Zapalovač pro začínající a budoucí vedoucí. Dvacet šest nadějných účastníků prošlo intenzivním vzdělávacím programem, jehož součástí byly i inspirativní aktivity či společenský večer s deskovkami a kytarami.

Na kurz přijeli i někteří absolventi z minulých let, kde sdíleli své zážitky a posuny od doby, co absolvovali některý z předchozích ročníků.

Novinkou letos bylo takzvané stolečkování. Každý účastník si mohl vybrat z několika možných vzdělávacích bloků (starci v oddíle, prezentace publikací, vztahy v oddíle, Neobyčejná klubovna) dle svého zájmu. Součástí byla i prezentace jednotlivých oddílů (Poutníci, Stopa, Vraňáci, vlčata Skokani), kde je možné plnit svou praxi.

A abychom jako lektoři drželi časy, kontrolovali nás rozhodčí. Což bylo zpestření i pro účastníky, neboť hádali, kdo to je a kdo poznal vše, měl závěrečný rozstřel. Výherkyně Terkáč dostala retro odměnu.

Zároveň jsme téměř každý vzdělávací blok uvozovali nějakou scénkou, či ukázkou. Mnohem víc jsme se věnovali praktickým nácvikům a zapojení účastníků. I s ohledem na témata, která vypisovali do přihlášky.

Akci jsme hodnotili jako velmi povedenou a těšíme se na to, jak jednotlivé oddíly pokvetou, což bude mít nejvetší dopad na děti.

Na závěr zveme všechny absolventy i širokou veřejnost na navazující akci zvanou Popcorn.

Média

Ohlasy

Jak pracujeme s kartami ctností

Opičák — Fri, 03 Jan 2020 15:45:48 +0000

Existuje několik druhů takzvaných karet ctností. U lidí kolem Prázdninovky se s nimi před časem roztrhl pytel a nám přišlo fajn je vyzkoušet. Ty, pod kterými je podepsán projekt Výchova ke ctnostem, jsou větší a ilustrace mají dětské. Koupíte je přímo na jejich webu. My zvolili karty, které mají menší rozměry a grafiku, která osloví i teenagery. Zároveň se lépe nosí v batohu třeba na puťáku. Srovnejte a případně kupte zde.

Ještě jsem se setkal s kartami ctností od Martina Vlacha, které mne však moc nezaujaly. Je jich málo na to, aby se s nimi dalo soustavně pracovat po celý rok (roky) a zároveň jsou popisy na mne až moc návodné a omezují to podstatné – dialog (vnitřní i vnější) u jednotlivých účastníků programu. A pak na Google najdeme ještě mnoho dalších, jako například toto, ale nemám s nimi vlastní zkušenost. Každopádně dle toho v jakém stylu jsou vedeny ony weby, kde se nachází, mám vůči tomu značný odstup.

K čemu karty ctností jsou

V prvé řadě zjistíte, jak málo ctností jste schopni pojmenovat a díky kartám si osvěžíte slova, která v běžném životě tolik nepoužíváte. A to není ke škodě vzhedem k tomu, že jazyk, respektive řeč, ovlivňuje naše smýšlení a tím pádem mnohdy i jednání. A rozhodně nejde jen o nás jako dospělé. I děti, které si ctnosti, jež mnohdy ani neznají, zvědomí, pak projdou určitou mikroproměnou k lepšímu já. A to i ty, které celou dobu mlčí. Stačí, když slyší, co říkají druzí a přemýšlí nad významy jednotlivých slov a pozorují, jak se ostatní rozhodují a chovají.

Zároveň jde o úžasný výchovný prostředek. Když se ráno pojmenuje nějaká ctnost, sami vidíme, kolikrát nás během dne potká situaci, které se k ní vztahují. To pak přímo real-time můžeme s dětmi probírat a reflektovat sami v sobě.

Některé karty dokonce vybíráme záměrně s ohledem na program. Kupříkladu na vánoční výpravě jsme se věnovali etiketě nejen při štědrovečerní večeři, a tak byla ráno vybrána karta s ctností SLUŠNOST. Rozebírali jsme pak nejen co to je a vybavovali si některé situace, co nás potkali. Dokonce jsme totiž hovořili i o rozdílu mezi slušností a zdvořilostí.

Jak konkrétně s kartami pracujeme

Uvědomujeme si důležitost řádu, zejména u mladších dětí. Máme tedy rituál, kdy se každé ráno na výpravách po snídani posadíme na nějaké pěkné místo do kruhu. Zajistme pak tyto důležité podmínky:

Sedneme si tak, aby každý viděl na každého (tedy ideálně kruh)
Zajistíme klid, tedy pokud je na místě rušivý element typu ještěrka, chvíli ji obdivujeme a pak vypustíme pryč. Anebo posdílíme nejžhavější zážitky z noci atp.
Ujistíme se, že každý ví, jak bude setkání vypadat (pamatujme, že můžeme mít nováčky!)
Máme předem rozmyšlené, kdo je moderátor.
Moderátor má předem vymyšlené kdo a jakým způsobem vybere kartu.
Máme domluvený čas, který nechceme překročit s garantem celé hod ne/následující etapy atd.

Dále je práce s kartami dost o osobnosti a způsobu vedení jednotlivých moderátorů. Někteří vytahují kartu sami, někteří nechají skupinu zavřít oči a kartu poslepu tahá jeden vybraný a podobně. Osvědčily se ale následující věci:

Je dobré dodržovat pravidelnou periodu diskuzí o kartách (každou výpravu, každé ráno, každý tábor…). Ať se v tom účastníci vyznají.
Pokud tahá kartu dítě, mělo by to být to, co ještě nikdy kartu netahalo.
Nejprve děti obejdeme a dáme jim prohlédnout obrázek. Nenecháváme kartu kolovat. Znáte to… Když vám dá někdo do ruky hračku, přestáváte dávat pozor.
Pokud moderátor tahá kartu sám, je dobré, když řekne, proč tak činí.
Po ukončení diskuze je dobré vyzvat účastníky k tomu, ať si dané ctnosti všímají v průběhu dne.
Kartu je pak dobré po celý den nechat vystavenou na viditelném místě.
Je dobré se k probraným kartám občas vracet. A to nejen během programů a nejen ke kartám probraným zrovna na dané akci.
Když při čtení popisu karty moderátorem mají účastníci zavřené oči, aby lépe vstřebali obsah sdělení, je dobré je vyzvat, ať otevřou oči, až budou mít pocit, že nepotřebují déle přemýšlet a ať jsou v tichosti dokud je neotevřou nakonec všichni.

Během diskuze platí obecná pravidla pro účastníky i pro moderátora. Tedy neskáčeme si do řeči a moderátor to hlídá, neurážíme druhé, moderátor nechává prostor všem, kdo chtějí, nenutíme mluvit ty, co nechtějí aj.

Schůzka: Trénink stavění stanu

Bebina — Sun, 16 Jun 2019 10:22:34 +0000

Tato schůzka byla trochu jiná, než ostatní. Žádné sypání her z rukávu, byť jsme toho, samozřejmě, schopni!

Na samém počátku sedíme v kroužku a povídáme si o tom, proč se slaví den dětí. Nic rušivého, žádný mobil, žádná honička – vyprávíme si. Některé to baví, některé ne, ale ani ti, co řeknou jen pár slov s dopomocí, jsou v klidu. Co se nám líbí, co ne, co máme rádi, co neradi, co bychom změnili, pokud by byla ta možnost… a tak dále. Zvláštní chvíle. Být večer a tma, hořela by uprostřed svíčka, která by nás pobízela říkat hluboké myšlenky. Některým starším se to líbí natolik, že by si toto rádi zase někdy zopakovali. Schůzka pokračuje.

Už příští víkend nás čeká putovní výprava, a tak jsme do blízkých Heroldových sadů vzali pár stanů, zkusili si je postavit a zase složit – což jsou dvě stejně důležité schopnosti. Ukázalo se, že přepadnout nás déšť nepřipravené, většina z nás by přece jen zmokla… Ale nakonec bychom si střechu nad hlavou dokázali udělat. Výrazným tahounem jedné ze skupinek byla Majda, která právem získala měňáky navíc.

Protože bylo velmi slunečné počasí, vzali jsme do Heroldových sadů také trochu vody… tedy trochu více vody! Dvě skupiny, každá jeden ešák jako branku, uprostřed pomyslného pole plný kbelík a jednoduchá pravidla, molitanové míčky nasáklé vodou a jako bonus PET láhve na obou stranách s dírkami ve víčku… Na některých nezůstala nit suchá. Ale užili jsme si zábavu a ochladili se v parném odpoledni. Jedna z maminek, když nás viděla, prohlásila, ať ji vezmeme příště s sebou. Pokud nám počasí dá, půjdeme do toho zas.

Kurz Zapalovač 2019

Poutník — Wed, 30 Jan 2019 11:14:42 +0000

Uspořádali jsme druhý ročník kurzu Zapalovač. V realizačním týmu byla Bláťa, Šákul a Opičák. 26 účastníkům jsme předali úplný základ vědomostí potřebných ke kvalitnímu vedení oddílů. Na těch pak mohou stavět.

V sobotní večer jsme navíc pozvali účastníky z roku 2017, aby sdíleli své zkušenosti a užili jsme si s nimi bezesnou noc plnou zpěvu, deskových her a rozhovorů.

Celkem kurzem prošlo 26 nadšených energických vedoucích a praktikantů z TOMíků, skautů, Sokola, Mladých ochránců přírody a Spolku evropských bojových umění.

Velká prázdninová seniorka

Poutník — Fri, 08 Sep 2017 19:27:00 +0000

První den jsme přišli a měli jsme volný program a čekali jsme na Áďu, Opičáka a Krysaře. Přijeli kolem desáté hodiny a pomohli jsme jim vybalit věci z auta. V neděli jsme jeli prapodivný závod na rozbitých kolech. Po obědě jsme se rozdělili na týmy a hráli jsme velké piškvorky. Večer u ohně nám Áďa přečetla jeden příběh a měli jsme napsat kdo se zachoval nejhůře, a poté se shodnout dohromady.

Pondělí

V pondělí dopoledne jsme se rozdělili do dvou týmů a hrály jsme na rychlost kroket, poté golf a petang. Odpoledne nás všechny postupně odvedli na jedno místo se zavázanýma očima a pustili nám rádio a tam říkali že kdo se koukal na zelené světlo na obloze tak oslepl a že jsme napadeni trifidi. A abychom se uchránili takže máme zapálit oheň a oni nás odvezou na bezpečné místo kde na nás nebudou moci. A tak jsme se rozdělili na dva týmy a jeden tým vedla Efa a druhý Krysař. Takže jsme šli přes vodu s kopce do kopce atd. Naštěstí jsme stihli zapálit oheň a oni nás odvezli. Večer jsme měli za sebou papíry z nápisama: Celoročka, Seniorka, Tábor a Organizace. Mohli jsme napsat co se nám líbilo a nelíbilo a potom jsme si o tom povídaly.

Úterý

V úterý jsme jsme vyrazily na vlak a mezi tím jsme se zastavily v dřevěným altánu a měli jsme deset minut na rozmyšlenou co bychom chtěli dát oddílu a potom jsme si o tom popovídali. Poté co jsme si o tom dopovídali jsme vyrazili na vlak a jeli jsme do Prahy na Roztyly.

Sepsala Lentilka a Miky

Fotogalerie

http://poutnici.desitka.cz/…galerie/159/

Video

Bez sociálních sítí – osvobození od (ne)reality

Pajdák — Tue, 06 Jun 2017 22:19:00 +0000

Zažil jsem čtrnáct dní plných reálného života. Odřekl jsem si sociální síť. Ani jednou jsem se nepodíval na Facebook.

Pořádně to promyslet

Když jsem o plnění tohoto bodu Stezky odříkání začal přemýšlet, hned jsem dumal, kdy to bude nejvhodnější plnit. Pro mne to bude nejjednodušší o prázdninách, kdy jsem mnohdy bez internetu či v prostředí, kde mne sociální sítě vůbec nezajímají. To by ale ztrácelo smysl. Rozhodl jsem se, že bod budu plnit v běžném provozu.

V pondělí jsem se rozhodl a ve středu o půlnoci začal. 18.–31. 5. jste mne na sociálních sítích nezahlédli.

Neinformovanost je i není problém

Hlavní problém, který jsem očekával, byla ztráta informovanosti. Z Facebooku vím prakticky všechno. Kdy se koná jaká akce, výsledky zkoušek kamarádů, kdo má nového domácího mazlíčka. Zároveň přes něj¨vstupuji i na zpravodajské portály, kde sleduji aktuální dění v Česku i ve světě.

S tím takový problém nebyl. Začal jsem, stejně jako jsem dřív dělal, sledovat přímo weby, na kterých mne články zajímaly. Nevěděl jsem sice pět minut po události její přesný průběh, ale to mi nevadlo. No bože, přečetl jsem si zprávy jednou večer a to stačilo.

Fotky pejsků, statusy o lásce a sdílení testů mi opravdu nechybělo. Co mi vadilo, byla vnitrooddílová komunikace. Automaticky počítáme s tím, že jsou všichni na Facebooku a aktuální věci řešíme tam. Jsem rád, že na mne alespoň někdo myslel a posílal mi smsky. Jinak jsem některé informace čerpal od Opičáka, ne však všechny se ke mně dostaly.

Předávání informací nebylo tak rychlé

Komunikaci jsem řešil hlavně přes maily, které lidé nečtou tak často, jako Facebook. Proto se mi odpovědí nedostávalo hned. Zásadní problém v tom nevidím. Na pár lidí ale nemám mailový kontakt, takže jsem čekal, než mi bod skončí, abych jim mohl napsat.

Některé informace, které jsem chtěl předat Kmenu a Seniorům, jsem také odložil na později, jelikož to bylo přes Facebook jednodušší.

Návrat do modrého světa

Čekal jsem horor. Přeplněnou ikonku upozornění i zpráv. Ano, stalo se tak. Spousta lidí mne sháněla. Vždy ale problém dokázali vyřešit i bez mé odpovědi. Návrat do světa Facebooku byl pro mne pozvolný. Nejdřív jen odepsání na nejdůležitější zprávy, poté komunikace s jedním člověkem.

Upozornění a ostatní zprávy jsem si nechal až na večer. Neměl jsem chuť se do toho pouštět. Modrá ikonka je mocná a stejně jsem se na vše podíval. Většinu historie (kromě Poutníků), jsem ale zanechal minulostí. Nebyl důvod se vracet v čase. A Facebook mi stejně víc jak 90 upozornění odmítl ukázat .

Co mi bod dal?

Facebook je to vhodný sluha, ale zlý pán. Nesmím se stát jeho otrokem, ale naučit se ho využívat. Nebudu tolik ztrácet čas plytkým projížděním zdí, ale používat ke komunikaci ho budu i dál.

Při osobní komunikaci mnohdy lépe vysvětlím problém, než přes textové zprávy. Vyhnu se stoprocentní komunikaci přes klávesnici. Setkání face to face má něco do sebe a je pro mne intenzivnější.

VÝZVA

Splň si i ty bod číslo 5 ze Stezky odříkání.

Přečti si také Opičákovy postřehy: http://opicakuz.desitka.cz/…-sitich.html

Zapalovač 2017: vzdělávací kurz pro budoucí vedoucí

Pajdák — Tue, 31 Jan 2017 12:55:00 +0000

První ročník kurzu Zapalovač proběhl v základně Štáb v Unhošti. Třináct účastníků z řad dětí, družinových vedoucích i vedoucích zažilo víkend nabitý programem od hlavy až k patě.

Už cesta na místo ubytování byla zajímavá. Sraz byl na „Václaváku pod koněm“, kam ale organizátoři nedorazili. Účastníci dostali SMS zprávu, že se mají dostavit do dvou hodin na základnu Štáb. Porada s kamarádem na telefonu pomohla. Následoval přesun na Hradčanskou a o půl sedmé již účastníci klepali na dveře srubu.

Netradiční ranní rozcvička zábavnou formou: Eskymácká honička

Večer proběhlo seznamování, prezentace jednotlivých oddílů a první výukový blok – jak má fungovat tým vedoucích. Do pozdních večerních hodin se hrála kartičková hra a Bang, zpívalo se při hraní na kytaru a povídalo se. Jelikož venku bylo méně než –10 °C a vevnitř se oteplovalo pomalu, všichni se choulili kolem kamen. Poslední opozdilci šli spát až kolem čtvrté ranní.

Již v osm byla snídaně od stopáckých děvčat (všechna jídla vařili účastníci). Následovala netradiční rozcvička formou her a mohl následovat první sobotní výukový blok – celoroční činnost, která se poněkud protáhla. Účastníci měli spoustu námětů a vyprávěli, jak se to dělá u nich v oddíle. Následovalo hospodaření, které bylo ozvláštněné divnou čepicí na hlavě Bláti. Testík na určování správných a špatných paragonů vyhrál s přehledem Šutr. Vývojová psychologie – rozdíly mezi kluky a děvčaty začalo Opičákovým kreslením obrázků a přilepováním pohlavních znaků na panenky. Při motivaci se Matěj převlékl za vílu Amálku a poslal účastníky hledat ztraceného psa.

Do pozdních večerních hodin pokračovaly bloky o designu, hře, fáze vývoje skupiny a bezpečnosti. Každý blok byl doplněn aktivitou na dané téma. Účastníci vytvářeli propagační leták, vybírali věci pro přežití na měsíci či uváděli hru. Po náročném programu všichni odpadli již kolem půlnoci.

Neděle byla opět započata rozcvičkou, tentokrát eskymáckou honičkou. První pomoc byla ztenčena na minimum, abychom se mohli déle bavit o funkci tradic v oddílech. Propagace se roztáhla na celé dopoledne. Poslední blok byl na téma komunikace. Poté dostali účastníci čas, aby si rozmysleli, co by chtěli v oddíle změnit a co je cíl jejich oddílu. Následně proběhla prezentace utříbených myšlenek.

Na samotný závěr proběhlo vzájemné hodnocení kurzu a postřehů z víkendu.

Fotogalerie

http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/144

Zpětná vazba účastníků k programu

Šutr: Kurz byl hodně nabitý. Doporučil bych ho nejen rádcům, ale i hrajícím dětem. Důležité pro mě byly příklady, a to jak vymyšlené, tak příklady z praxe.

Anička: Kurz byl super! Určitě na další pošleme další lidi. Důležité pro mne byly poznatky z praxe.

Bebina: Bylo to super, ale sobota byla hodně nabitá, byla jsem vyšťavená. Ocenila bych více aktivit, při kterých bych si mohla poznatky vyzkoušet naživo.

Vlčice: Na to, že Poutníci fungují teprve 5 let, zkušenosti máte obrovské, klobouk dolů. Klidně bych zvládla pokračování. Kurz by mohl být delší.

Pampeliška: Bylo to hodně nabité.

Ohlasy účastníků a organizátorů po akci

Šákul: Já mám nutkání vždy a za všechno děkovat. Takže děkuji Blátě, Opičákovi a Matějovi, že pro nás tenhle víkend připravili.

Anička: Prožila jsem jeden z nejlepších víkendů a doufám, že spolu ještě něco podnikneme. 😀

Bebina: Zapalovač byla skvělá akce. Jste super lidé, jsem ráda, že jsem vás mohla poznat. Byl to parádní víkend a doufám, že jsme se neviděli naposledy!

Bláťa: Za mě je nejlepší, že si účastníci odvezli zapálení a vidět, jak se lidi z víkendu různě přidávaj do přátel a mění si úvodky

Mates: Jsem rád, že se to povedlo. Přestože organizační práce bylo hodně a realizace byla náročná, odvezl jsem si jen pozitivní zážitky. Dnes jsem spal asi 14 hodin, abych dohnal deficit Učím se na středeční zkoušku, ale velmi často se přistihnu, že myslím na Zapalovač či oddílová témata, která jsme probírali.

Kačka: Takže i já bych chtěla za Mopíky dodatečně poděkovat. I když jsme se při přihlašování velice těšili tak se to časem kvůli nervozitě vytratilo. Chvílemi jsme toho i litovali ale hned jak jsme se sešli na Muzeu tak jsme názor změnili.

Program jsme si užili a hlavně kolektiv byl úžasný. Myslím si ,že si to užila i Eliška,která jela jen kvůli nám a nedobrovolně … Bylo super slyšet jak to chodí v ostatních oddílech popřípadě být příkladem. Oceňuji že i nezáživné bloky byly nějakým způsobem oživeny. Těšíme se na další spolupráci . Tak na Srazu oddílů. .. (nebo klidně i dříve)

Díky
Katka a spol. (MOPÍCI)

Šutr: Ahoj, chtěl bych ještě jednou poděkovat celému týmu kolem Zapalovače za skvělou přípravu nás účastníků, která mi pomáhá již téměř rok v oddílové činnosti a teď o víkendu mi hodně pomohla i ke složení čekatelské zkoušky.

Schůzka potmě

Poutník — Thu, 10 Nov 2016 11:46:00 +0000

Středeční schůzka 9.11.2016 proběhla hodně netradičně. Zpestřila ji hlavně nefunkčnost elektřiny v celém domě, a tak jsme část trávenou v klubovně měli za svitu svíček a lucerniček.

Namalovali jsme si obrázky na téma nové celoroční hry, řekli si něco o čírce sibiřské, zahráli si na námořníky a ukázali si, jak vypadá herbář. Venku jsme soutěžili holky proti klukům ve hře Král vysílá svá vojska a zkoušeli, jak to má těžké medvěd Barybal.