• 10. 10. 2015 | Našli jsme skříňku s prazvláštním znakem. V ní byl ukryt starodávný pergamen od cestovatele Johnatana Marvela. Odkazoval se na deník, který však v truhle nebyl. V truhle byl však ale návod, který praví, jak máme vstoupit branou do jiných světů.

Arkasínský jazyk

Arkasínské písmo

Ofiliánské písmo

Mám za sebou tábory od roku 1990 až do teď. A ten, který jsme právě před pár dny prožili na vlastní kůži byl pro mne jedním z těch top táborů. Bylo to především složením lidí, jak velkých, tak malých a zároveň programem, který byl akčnější, než v jiných letech. Díky všem, za tenhle zážitek a laťku danou vysoko. Jste pro mně silná srdeční záležitost a prodloužený čas, kterého se mi dostalo ve chvílích, kdy jsem už nic nečekal. Tak vydržme, pokračujem a jak jinak – Světlo našim krokům. Michal

Bebina

Jste všichni nejlepší a už se těším na další akce. Chybíte mi a moc se mi po Vás stýská. Mám Vás ráda a ještě jednou děkuji. Byl to super tábor. DOBRODRUŽSTVÍ!!!

Bláťa

Mas pravdu, bez Vas by t nebylo ono! I ja dekuji za super tabor!

Jarča

I pro mě byl tento tábor super , hrozné moc mi chybite , všichni !

Opičák

Letní tábor Atlantis v Zemi za zrcadlem se povedl velmi dobře. Odjížděl jsem s pocitem, že jsme zase dokázali kus práce s dětmi a uzavřeli celoročku, která je dost náročná a nesejde-li se dobrý tým, neklapne.

Verča V.

Už aby zas byli další prázdniny a tábor.

Teta Lucina

Velké díky všem vedoucím, naši poutníčci mají bezvadné dětství

Kateřina Nováková

Vy jste snad z jiné planety…tak skvělý až to těm dětem závidím. Díky vám mají motivaci a krásné zážitky, které jim nikdo nevezme. Jsem ráda, že se Knedlík rozhodl pro Vás a rád tráví čas bez všech moderních sarapatiček. Moc díky a máte naše srdíčka.

Vlčice

Můj první tábor už ne v roli dítěte:-). A jelikož tam jezdí super děti i vedoucí, moc jsem si to užila. Připadala jsem si jako ve snu. Dlouho jsem o tom snila a najednou jsem uprostřed děje.
Tolik zkušeností co se dá pochytit, myslím i od dětí. Ale některé mi utekly, no budu chytat dál a ráda ty zkušenosti. No prostě super. Já jsem měla 29 dětí:-)))). A bezva tým BLUE HOT DOG.

DŮLEŽITÉ DOKUMENTY

Písmo a jazyk v Zemi za zrcadlem

Rasy v Zemi za zrcadlem

Důležité milníky celoroční hry Země za zrcadlem

Letní tábor Atlantis

Ramcák / scénář – Atlantis

Fotogalerie z celoroční hry Země za zrcadlem

Poutníkův škrpál č. 17: Atlantis v zemi meldacrz az

PROLOG

Země za zrcadlem je místem plným podivných bytostí, které mohou být v něčem podobné nám lidem. Jsou to bytosti, které mají pocity, své cíle a touhy. Každá z ras žije jinak, má jiné zvyky a životní hodnoty. Arkasíni a Chuorkové žijí s přírodou a vnímají svět kolem sebe jako přátelskou náruč. Voirdžíny hledají moudrost a vědění, a to nejen to rozumové. Ofiliáni se snaží vystavět svět tak, aby měl řád a jasná pravidla.

Není to jen místo klidu a míru, i když by si to většina jeho obyvatel určitě přála. Různé cíle různých bytostí si mohou odporovat. Vznikají sváry a nepochopení. Jak ale najít rovnováhu?

Svět Omega je místem příběhů. Odehrává se jich tam tolik, kolik bytostí se v něm objeví. Může se tam odehrát i váš příběh. Stačí jen najít tu správnou Bránu…

Píšťalka – Klára Adámková (autor Ras v Zemi za zrcadlem)

Znak celoroční hry

Náš příchod

Objevili jsme zajímavou bedničku se znakem brány a písmeny ALFA a OMEGA. V truhle byla listina, která nás nabádala, abychom se vydali za cestovatelem Jonathanem Marvelem „za bránu“. Též listina odkazovala na nějaký deník. Ten v truhle ale nebyl. V listině byl ještě text, který otevřel bránu.

Alarg monde ar neat
iari longa aldan
tuori belde suam
arkasi choram dei!

Což v překladu neumělém, neb arkasínštinou nevládnu zcela, znamená:

Sílo tohoto světa
svou délkou nekonečná
spoj svět se zemí zrcadlící se
v našich myšlenkách!

K bráně nás dovedla Šanyna (viz rasy v Zemi za zrcadlem). U brány stál Strážce, který nás po otevření brány přeříkáním textu pustil dovnitř. Za branou jsme se potkali s Poutníkem. Ten nás provází celým pobytem v Zemi za zcadlem.

Postupně jsme se dozvěděli, že jsme v zemi OMEGA, kde jsme setrvali po celý rok mimo tábora. Poznávali jsme různé rasy. Některé naivní, některé samotářské, některé moudré… Každá rasa má své specifické rysy, chování, oblékání, styl života. Nelze říci, že je některá rasa vyloženě zlá. Jen žijí jinak. Například Ofiliáni se začnou chovat nepřátelsky až ve chvíli, kdy se někdo dotkne jejich území / majetku.

Na táboře jsme prostoupili bránou a dostali se do různých světů, včetně Atlantisu (Atlantidy, též dříve Nové Aethalis – viz níže).
Po zjištění, že má dojít ke zkáze v podobě obrovského meteoru, kterou již není vzhledem k nesouladu jednotlivých ras možné odvrátit, jsme sestavili stroj času a vrátili se do ALFY, odkud jsme prve přišli do OMEGY. Tedy vrátili jsme se v čase a zjistili, že OMEGA je ve skutečnosti ALFA v daleké budoucnosti. Naším úkolem tedy je snažit se o napravení světa, aby se dostal do harmonie, a poté mu říci, co se má stát a nejlépe vymyslet řešení, jak odvrátit zkázu. Vzhledem k tomu, že napravení světa asi dost potrvá, tak je možné začít u sebe ve škole, v oddíle apod. To lze samozřejmě i u jiné celoroční hry.

Výklad původu světa a historie Země za zrcadlem dle ras

Každá rasa si během tisíců let vývoje svůj původ vykládá trochu jinak, ale v zásadě existuje spojnice mezi příběhy. Nejlépe vystihuje původ světa Legenda o Atalovi.

V Legendě o Atalovi se píše, že na počátku nebylo nic, než tma. Z té tmy vyplula obrovská loď a přistála v Omeze. Z lodi vystoupil Atal s jeho mistry a postavil Dům stvoření. V něm spolu s mistry stvořil všechny rasy, které v Zemi za zrcadlem jsou. V den jejich stvoření každá rasa slaví Svátek stvoření.

Atal dle legendy každé rase věnoval svůj vlastní svět. Navíc každá rasa dostala svůj Kámen moci. Ten připomíná jejich původ a soustředí obrovské množství energie. Čím více Kamenů moci je na jednom míst, tím silnější energii vyzařují.

Mezi jednotlivými světy se dá procházet bránami. Je však potřeba správně určit směr pomocí kamenů, které na sobě mají jména světů (řecká abeceda). Správné rozložení znal jen Znalec. Kameny střežil Strážce.

Rasy byly v harmonii, ale Ofiliáni s Marymeny chtěli ovládnout jednotlivé světy. První jejich cíl byl získat bránu v Omeze a očarovat Znalce, který by se přidal dle plánu na jejich stranu. Těmto temným rasám se postavili na odpor Arkasíni s Chuorky. Bitvu vyhráli Arkasíni a Chuorkové. Čekali však odvetu. Nemohli si dovolit nechat bránu otevřenou.

Bílý král, nejmoudřejší z Voirdžín rozhodl, i když věděl, že na úkor izolace jednotlivých světů, že kameny od brány roznesou pryč. Část roznesli Arkasíni, část rozebrali ostatní rasy. Zkrátka byl zmatek a nikdo nevěděl, co se přesně děje a bude dít.

Znalec byl Ofiliány očarován jen částečně – jejich moc nebyla dostatečně silná. Zapomněl kombinaci rozložení kamenů a přijal nové jméno Poutník (nyní náš průvodce). Podařilo se nám později navrátit Poutníkovi jeho paměť.

Po dlouhou dobu se přesně nevědělo, kde kameny k bráně v zemi OMEGA jsou. My je po celý rok sbírali z různých míst a bránu jsme po tisících letech mohli opět otevřít.

Od Velké bitvy o bránu uplynulo mnoho času a Ofiliáni s Marymeny se opět začali snažit bránu získat. Nařané, kteří zůstali v OMEZE po bitvě a nemohli se vrátit do původního světa, začali škodit, Voirdžíny klidnili vyhrocené situace… Zkrátka vyvstaly na povrch různé žabomyší spory a nikdo již nevděl, co bylo Atalovým záměrem…

Skutečný původ a historie Země za zrcadlem

Kdysi existovala planeta Aethalis (později pojmenovaná jako svět ÉTA). Její obyvatelé měli špičkové technologie, dostatek energie, vývoj byl na opravdu vysokém stupni. Měla však přijít zkáza. Obyvatelé hledali jiný svět, kam by se přestěhovali.

Jako nejvhodnější se jevila vzdálená planeta, kam před zničením Aethalis nakonec přicestovali. Planetu pojmenovali OMEGA. Našli ještě mnoho dalších světů včetně nejvhodnějšího – pojmenovali ho Nová Aethlasis (později jazykovou mutací Atlantis či Atlantida – proto je dodnes Atlantida v našich legendách tak propíraná).

Ve světech, kam původní obyvatelé Aethalis vedení Atalem přicestovali, nefungovala velká část technických vymožeností, které na Aethalis fungovaly. Hrůzostrašné bylo zjištění, že i na ony nově objevené světy přichází pohroma. Velký meteor se blíží k jednotlivým světům a jednou do nich má dle trajektorie narazit, což bude znamenat jejich konec.

Atal s mistry dali hlavy dohromady a z posledních zbytků energie, kterou měli, postavili na OMEZE laboratoř (Dům stvoření), kde spolu tvořili jednotlivé rasy. Tyto rasy postupem času, až se u nich projevil vývoj, dostaly nabídnuty vlastní světy, kam z Omegy mohli odcestovat bránou. S sebou dostali vždy Kámen moci. Ten sloužil jako vysílač, takže Atal s mistry mohli sledovat, co se zrovna kde děje.

Vize Atala a jeho mistrů byla taková, že stvoří bytosti, které budou jiné, než oni, původní obyvatelé Aethalis. Očekávali, že se vyvinou do takové míry, kdy se spojí s ostatními rasami a dohromady dokáží odvrátit katastrofu.

Prvoplánovou etickou podmínkou bylo, že nechtějí narušit případnou místní kulturu, že nechtějí zasahovat do již vyvinuté civilizace. Pokud by se našla v OMEZE bytost se schopností rozumově uvažovat, zastavili by tvorbu ras. Dlouho, předlouho tvořil Atal s mistry jednotlivé rasy, však jednoho dne byla zpozorována bytost, kterou nestvořili. Bylo jisté, že OMEGA byla obydlená…

Atal svolal velkou poradu, kam byli přizváni všichni mistři. Na oné poradě došlo k názorové bipolarizaci, která vyústila v ostrou hádku. Atal s částí mistrů chtěli vytvářet rasy dál, v zájmu vyššího principu, v zájmu zachránění všech světů a ras, které na nich žily. Zbylá část mistrů nepřenesla přes srdce pomyšlení na porušení první stanovené základní podmínky, kterou všichni odsouhlasili.
Hádka skončila nedobře. Atal s částí mistrů zavelel tvořit rasy dál s tím, že věřil v naplnění cíle, který si vytyčili. Odstěhovali se do světa, který byl na ostrově obklopeném vodou – nazvali ho Nová Aethalis (písmeno OMIKRON), což postupnou proměnou jazyků bylo změněno na Atlantis.

Zbylá část Atalových mistrů odešla kamsi do pralesa OMEGY. Tam začali tvořit temné rasy, Ofiliány a Marymeny. Tyto rasy měly za úkol ničit vše, co vytvořil Atal s částí věrných mistrů, nejlépe i je samotné. Vývoj těchto dvou ras ale způsobil, že se již nesnaží ničit ostatní rasy bez důvodu. Chrání si jen svá území a svůj majetek. Běda tomu, kdo jejich soukromí naruší. V tu chvíli neznají bratra. Odchozí Atalovi mistři v pralesích se museli přizpůsobit divočině, a proto se začali oblékat více přírodně, vyrobili si luky na lov zvěře, kudly na svou ochranu. Jednotlivé rasy mimo Atala a jeho mistrů žijí v přesvědčení, že jsou elfové a též je stvořil Atal.

Atalův plán na záchranu světů se zbortil. Vývoj ras se zvrtnul v bitvy o brány, v závist, kradení Kamenů moci… Vše se přizpůsobovalo přežití, bojům a ochraně sebe sama. Veliké štěstí bylo, že dobrodruh Jonathan Marvel zanechal bedýnku se vzkazem ve světě ALFA a až poté se přesunul do budoucnosti, tedy do OMEGY. My bedýnku našli, poznali, jak co bylo, sestavili stroj času a přesunuli se zpět do času nalezení bedýnky, tedy do světa ALFA. Nyní máme šanci učinit svět lepším, ukončit spory, dostat se tím na vyšší vývojový stupeň a odvrátit společnými silami katastrofu.

(Ondřej Turek – Opičák, oddíl Poutníci 2016)

Ofiliáni porušili ochranu voirdžínského lesa, což jsme napravili sesbíráním amuletů. Jednu Voirdžínu se jim podařilo unést a vyměnili ji s námi za osobní věci, které nám jsou nejcennější. Byl to silný okamžik…

Věci jsme naštěstí získali zpět a mohli se setkat s Atalem, stvořitelem. Stejně jako ostatní rasy jsme mu přinesli dary a vyjádřili díky za stvoření něčeho tak úžasného jako jsou jednotlivé rasy.

Atal nás pozval do svého světa. Nejprve však musíme poznat jednotlivé rasy a vidět Zemi za zrcadlem jako celek. Navíc nám prozradil, že světy alfa a Omega jsou jedním světem.

Navíc nyní máme všechny kameny od brány.

Během výpravy jsme narazili i na Nařany, kteří nám způsobili pěknou neplechu v celém objektu, ale i na hodného policajta, který si přebíral základnu a mohli jsme se ho zeptat, na co jsme chtěli.

PS: Bebina dodržela sázku z minulé výpravy a upekla Opičákovi dort. Všichni dostali kousek a byla to dobrá bašta.

Fotogalerie: http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/116/

Ozvěny:

Bláťa: Nejsilnejsi zazitek z cervnove vypravy byla scena, kdy Vojirdzinu veznili Ofiliani a my jsme museli, vymenou za jeji zivot, dat neco, co nam je opravdu cenne. Kazdy to pojal svym zpusobem, ale na nekterych bylo videt, ze predmet, ktery odevzdavaji, je pro ne velmi dulezity. Za me to byl Michal a jeho uzlovacka, udelal na ni Poutnicky uzel, kterou ma uz 15 let. Koza, ktery odevzdal zapisnik az jako posledni, bxlo videt, ze se mu to nechce davat. Miky a nuz od oddilu, ktery dostal za celorocni bodovani. Krecek a jeji svetr, ktery ma sice uskvareny rukav, ale vozi ho od prvni akce. V neposledni rade Tesak a jeho kartacek. Kdo nejezdi nepochopi, co pro nej tento kartacek, ktery neztratil uz od vanocky, znamena. Musim za sebe rict, ze to byla pro me jedena z nejsilnejsich emocnich chvil toho skolniho roku.

Řízek: Tak já nejsem na dlouhé povídání a tak napíšu jen že se mi tahle výprava mooooooooooooc líbila jako každá bylo to super

Kocík: Pro mě je to stále probouzení zapomenuteho a získávání nových zkušenosti. Mohl sem se zatím účastnit tří výprav a tahle byla hodně pěkná. Příběh byl silný. Emoce od dětí byly velmi silné a myslím že i nám se podařilo dát do toho vše co šlo. Bylo super při povídání zjistit že děti příběh opravdu sledují. Navíc sem měl poprvé pocit že se každý kdo může snaží dát do příběhu kus sebe. Závěr vypravy, návštěva Atala ukázala že každý může svým způsobem do příběhu zasáhnout. Předávání darů a poděkování byl pěkný mix divadla, herního příběhu a emocí. Výprava byla skutečně plná silných emotivnich okamžiků

Bebina: Já také souhlasím se vším, co je už zde napsané. Na výpravě se dělo spousta věcí, co se jen tak v Zemi za zrcadlem neděje. Ofiliáni, kteří by měli uznávat Voirdžíny, ji odnesli a k tomu ukradli amulety. Při této scénce jsme si zkusili odvést ostatní děti do lesa a pohlídat si ty, kteří se bojí. Po této scénce začalo spoustu lidí brečet a opět jsme si zase něco zkusili, tím něco myslím uklidnit brečící menšího. Největší emoční zážitek však byl ten, kdy jsme museli dát něco, co je pro nás tady na výpravě nejcennější, za výměnu Voirdžíny. Myslím si, že všichni nedali to, co jim tam bylo nejcennější, ale to k e jejich věc. Ti, co dali něco od oddílu nebo rodiny, tak pro ty to muselo opravdu něco znamenat. Souhlasím s Křečkem, že Tesákovi na tomto kartáčku opravdu záleží. Ten, co měl předtím, pořád zapomínal nebo říkal, že ho nemá. Tento, který dostal na vánoční výpravě vozí pořád s sebou a říkal, že už jiný vozit nebude. Já jsem dala svůj zápisník o Zemi za zrcadlem. Když jsem musela zápisník odevzdat bylo mi smutno, i přes to, že jsem věděla, že dostaneme své věci zpět, na sobě jsem to nedala znát, ale uvnitř mi bylo opravdu smutno. Když jsme dostali své věci zpět, měli jsme všichni velikou radost. Když jsme seděli u ohniště a měli jsme si sepsat, jak jsme se cítili a komu bychom chteli poděkovat za tu věc, co máme, tak jsem si při tom všem uvědomila spoustu věcí ( vážit si toho, co mám, naučit se rozhodnout v těžké situaci, chovat se hezky k věcem, lidem, zvířatům a spoustu dalších věcí). Další super zážitek byl, když jsme předávali dary Atalovi. Bylo tam sice méně emocí, ale bylo to moc pěkné. Každý si na svém daru dal velmi záležet a navíc jsme viděli hodně ras v jeden moment, což jen tak neuvidíme. Byla to super výprava a krásný úvod do tábora.

Společný program

Dobrovolně šli pěšky z Keblova do Zátoky pláňat Dráček, Bebina, Efa a Opičák namísto jízdy autobusem s ostatními. Tam byla uzavřena sázka o to, kdo vydrží celou deštivou noc ze soboty na neděli venku s možností postavit si přístřešek čistě z přírodních materiálů. Domečky si postavili všichni zainteresovaní (Bebina, Efa i Opičák), ale jen Opičák se nebál jít v noci spát pod svůj domek. bebina a Efa tedy na další výpravě musí Opičákovi naservírovat dezertík se vší parádou.

V pátek jsme měli ohýnek, pěli jsme písně až do noci a těšili se nazítří. Museli jsme totiž urychleně nasbírat zbylé kameny k bráně. 4 měli Elfové a jeden Lidé. A také jsme se letos poprvé koupali venku a našli tak čistou zátoku, jako nikdy. Dokonce jsme z vody lovili říční škeble!

Po nasbírání kamenů, v sobotu večer, jsme viděli, jak Ofiliáni, kteří neuznávají Nový věk, zotročují černou magií dva Elfy, které odvlekli z jimi vypleněné vesnice. Pomohli jsme Elfovi Taurionovi z rady starších porazit Ofiliány a získat Elfy zpátky, když jeho Elfové ve vesnici ošetřovali raněné.

Jako díky nám Taurion prozradil, že Elfové jsou původní obyvatelé Omegy. Atal se svými stvořiteli tvořili před dávnými časy rasy, ale během let došlo ke konfliktům a část z jeho mistrů se oddělila a odešli do pralesů Omegy tvořit vlastní, „zlé rasy“ – protože pociťovali zášť vůči Atalovi a jeho věrným mistrům. Těmito stvořiteli jsou právě Elfové. Nevměšují se, pokud to není důležité, do sporů mezi ostatními rasami. Víme od něj také, že král Elfů je všemi uznáván jako autorita, včetně Ofiliánů a Marymenů. Rasy ale již nevědí, proč tomu tak je. Neví, že je Elfové kdysi stvořili.

Cyklisté (část programu – Lidé)

Dostali jsme od Poutníka informaci, že po velké bitvě o bránu i Lidé ukořistili jeden z kamenů. Dlouho se nevědělo, že to byli právě oni, ale poté se jeden z Lidí prořekl při společenské události, kam byli přizvaní i Elfové. Elfové předali tuto zprávu Chuorkům, Chuorkové Arkasínům a tak to šlo dál. Dokonce se ví, kdo kámen ukrývá. Snad nevypočítavost a důvěřivost lidí zapříčinila, že kámen ukrývá běžný Člověk, který ani netuší, co za mocnou věc drží u sebe… Tím člověkem je osoba, co pracuje v infocentru města Zruč nad Sázavou.

Tam jsme tedy vyrazili a kámen získali. Po cestě jsme navštívili atrium Vodního domu, kde jsme se vyblbli tak, že jsme se až divili, že nás nevyhodili. Cákali jsme po sobě vodu, shazovali se v oblečení i neoblečení do bazénu s vodopádem a to vše nás ochladilo po jízdě ve velkém horku.

Cestou ze Zruče nás ještě ochladila obrovská bouřka spojená s kroupami velikosti hrachových kuliček. Ve velkém slejváku, ve velkém kopci a ve velké zimě a při velkém nadšení z toho dobrodružství, se Bebina rozhodla, že píchne duši zadního kola. Stalo se. Mezitím, co Opičák s Fíkem opravovali její kolo, tak zbytek cyklistů jel do Zátoky pláňat. Tesák dokázal od Trhového Štěpánova najít pohotově trasu. Do tábora obě skupiny dojely současně, a to i když každá z Trhového Štěpánova zvolila jinou trasu. Potkali se ne u Kolína, nýbrž na silnici Keblov – Němčice.

V neděli část cyklistů (Ježovka, Opičák a Tygřík – Knedlík chtěl, ale po šlápnutí do pedálů se zjistilo, že nemá dobalený batoh) vyrazila ještě na projížďku na nádraží, kde kola naložil Fík a přidali se k pěším, kteří už vcházeli do vlaku. Jo a tihle borci se zapsali do historie i tím, že jako první z Poutníků odpočívali na odpočívadle s výhledem na město – obvykle kolem běžíme a modlíme se, aby vlak neujel (odpočívali jsme 2 minutky). 

Pěšáci (část programu – Elfové)

S pěší částí jsme se vydali, dle svitku získaného od Elfa, po vzdálenějším okolí a hledali ukryté „klíče“ od brány Země za zrcadlem. Navštívili jsme pět míst a na třech z nich úspěšně dohledali kameny. Během cesty jsme zmokli, viděli Lochneskou příšeru z Němčické přehrady, brodili se přes potok a prohlédli si Němčickou zvoničku. Nejsilnějším zážitkem byla návštěva kostela v Keblově. Do Zátoky pláňat jezdíme již mnoho let, ale kostel jsem viděla poprvé. Kostelík není velký, ale je na něm vidět, že se o něj starají s velkou péčí a láskou. V neposlední řadě bych ráda vypíchla, že celá skupina pěších byla v pohodě, nikdo neremcal, ba naopak mám pocit, že si to někteří i užívali.

(Bláťa)

Celá fotogalerie: http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/113/

Už večer jsme se setkali s Ofiliánkou, která nebyl jen tak obyčejná. Byla to rebelka, co za námi poslala svého posla, aby nás přivedl. A tak jsme šli, ale aby to nebylo nápadné, byli jsme ve čtyřech týmech. Pravda, také jsme spatřili Marymeny, ale co také čekat po tmě v lese a v blízkosti nějakého Ofiliána. Někteří z nás se pěkně proběhli.

To podstatné, co jsme se dozvěděli, bylo, že ne všichni Ofiliáni souhlasí s rozpínáním své říše na úkor ostatních a se zotročováním jiných bytostí. A tou skupinou, která se snaží o změnu, je „Ama ochiri“, což znamená: Svědkové tmy. Dozvěděli jsme se také o svátku „První jarní noci“, což je obdoba první ho jarního dne, kdy je možné dostat se do blízkosti Modamér Grantén a sdělit ji, co ji její rádci zatajují (královna Grantén je mladá a neví vše, co by měla vědět). K tom u jsme ale museli získat „Magické obrazy“, keré nás opravňují před královnu Ofiliánů předstoupit.

Ráno šel do čtyř směrů každý tým zvlášť a s buzolou hledal květiny pro „Arkasínskou slavnost jara“ a také části listiny, která nás popostrčila kousek dál. Ono je arkasínské jaro trochu jiné, než to naše člověčí. Arkasíni zapojují fantzii a tak jsme měly čtyři různá provedení oslav jara. Přišel se na ně podívat i Alarg a také léčitel, nejstarší arkasín Aldan. Oběma se naše představení líbila a nakonec Aldan oznámil, že se Arkasínská rada rozhodla vybrat svégho krále a ttím se stal Alarg.

Ještě bylo potřeba získat dostatečné množství „Magických obrazů“. Podařilo se a pak už nám nic nebránilo dostat se k Modamér. Tedy – ještě nám v tom bránil ofiliánský ceremoniář. Protože jsme však Magické obrazy měli, pustil nás dál, ačkoliv jsme zjevně nebyli Ofiliáni… Když přišla Grantén, všichni, až na Alarga, poklekli. Královna si toho všimla a zeptala se, proč ji nevzdává úctu. A on pravil, že je Alarg, král Arkasínů, a že úctu projeví každému, kdo si ji zaslouží. Ne však ona, když se její říše na úkor ostatních rozpíná a zotročuje jiné bytosti. Ozvali se její rádci i ta naše Ofiliánka a po chvíli se rádci Modamér raději zdekovali… Jediný, kdo zůstal, byl ceremoniář, který před Grantén padl na kolena a prosil o odpuštění. Mladá královna jej nepotrestala a ještě k sobě přizvala tu Ofiliánku rebelku. Pak pravila, že svou magickou moc a vědění tímto předává všem Ofiliánům tak, jak to na počátku učinil Bílý král Voirdžín. Až tehdy Alarg poklekl a získal také od Modamér amulet. Skončilo tedy otroctví a nastal u Ofiliánů Nový věk. Ale ne každý z Ofiliánů se chtěl svých otroků vzdát…

Amulet od Modamér umí přes vůli Ofiliánů zbavit druhé otroctví. Být otrokem Ofiliánů totiž znamená být začarován do otroka a vrátit mu svobodu může jen jeho vlastník, nebo právě ten amulet. Bylo však třeba k amuletu získat i magickou větu. Snažili jsme se a postupně získávali útržky slov, až se nám podařilo vše sestavit. Věta pro zrušení otroctví zní:

„Ať temnota odejde z duše, ať světlo naplní srdce!“

Ale takhle by to bylo jednoduché. Mopdamér Grantén dostala amulet od národa Elfů a proto účinkuje jen v tomto jazyde. Je tedy nutné říci:

„Nai fuine heca at huine, nai erqua atalta orë!“

Dočkali jsme se „Nového věku“ u Ofiliánů. Kdo ví, co nás čeká příště.

Fotogalerie za akce