Výpravu jsme zahájili ve středu na Černém Mostě v Praze. Po nemalých zpožděních a problémech s dopravou dorazila výprava s dětmi po deváté na krásné malebné místo – chatu Hájenka, kterou nám pronajal skaut. Brňák s koly a dostavníkem dorazil chvíli po jedenácté, potom co tři hodiny rozebíral a balil kola do dostavníku – naštěstí se nic neztratilo a kola bylo druhý den možné složit.

Čtvrtek začal jako vždy snídaní, kterou připravily děti zcela samostatně, za což jim patří velká pochvala. Po snídani jsme si dali kruhy na téma Zeleného čtvrtku a velikonočních svátků obecně. Pověděli jsme si o poslední večeři a proč se vlastně připravují zelená jídla. Následovala velmi zábavná sekce „najdi si svoje kolo a slož si ho“. Za velké pomoci dětí jsme dali společně dohromady náš cyklo gang. Práce to byla náročná – naučili jsme se, jak se přidělávají šlapátka, znovu zapojují brzdy nebo jak správně nastavit řídítka či sedlo.

Už se zdálo, že máme vyhráno, a vydali jsme se na cestu. Bohužel jednomu úvodnímu defektu šlapátka jsme se v případě kola Beky nevyhnuli. To nás sice ještě malinko zdrželo, ale pak už jsme vyrazili vstříc trutnovským trailům. Cesta nám šla docela pěkně a kilometry postupně přibývaly. Ještě před příjezdem na trail nás překvapil jeden sjezd po kamenech a blátě, ale obešlo se to bez karambolu – i když některé z nás kopec pěkně vylekal.

Pak už nás čekal obrovský krpál na samotný vrchol modrého trailu s názvem Kozí. Nakonec jsme všichni alespoň na chvilku z kola sesedli a tlačili. Následovala největší zábava dne – vrhli jsme se na trail. V úvodní sekci si narazila nohu Beky, ale dál už šlo vše bez karambolu, jen jsem slyšel komentáře dětí, co se řítily za mnou. Dráček jako zdravotník jistil celou skupinku zezadu. I ona se nevyhnula malému pádu, ale tak bleskové opětovné nasednutí jsem ještě neviděl. Trail střídal klopené zatáčky, kameny a úzké lesní cesty.

Na konci nás pak čekala velká odměna v podobě grilovaných kuřat k obědu, které nám dovezla Bláťa. Byli jsme už opravdu hladoví, protože oběd jsme měli až ve čtyři odpoledne, ale po cestě jsme doplňovali cukry pomocí svačin, tyčinek a pití. Po návratu domů jsme měli parádní véču a přišel učitel obrany proti černé magii. Předvedl nám, jak se ubránit pomocí pěti kouzel, zároveň nás upozornil, že bude probíhat ještě výuka létání, a také ať si dáme pozor na profesorku – velmi si totiž potrpěla na stav košťat na své hodině.

V pátek jsme měli trošku větší pohodičku. Po snídani a kruzích jsme se vydali na bazén v Trutnově. Po domluvě s vedoucími jsme si mohli dokonce vyzkoušet skokanské prkno. Zkoušeli jsme také přeplavat bazén na nádech a skvěle jsme si uvolnili nohy po náročném šlapání ze čtvrtku. Před bazénem byla ještě chvilka na případné opravy našich košťat, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad.

Odpoledne totiž přišla lektorka létání a řekla nám, že nás čeká tréninkový zápas ve famfrpálu. I když šlo jen o trénink, nasazení bylo skutečně maximální – oba týmy bojovaly naplno. Rozhodčím pomáhala pískat Rozinka :). Po zápase už byla jen večeře, zkoušky a zasloužený odpočinek.

Další den byl opět ve znamení pořádného dupání do pedálů. Vydali jsme se na svoji druhou cyklistickou etapu. Tentokrát byla zdravotníkem Bláťa. První část trasy byla relativně po rovině, pak ale přišel malý deštík a první kopec. Po jeho zdolání jsme dorazili k zřícenině hradu Břecštejn. Pak ještě chvilku do kopečka a byl tu první sjezd, který jsme zvládli znamenitě, a skončili jsme v Penzionu Peklo, kde jsme sice čekali 40 minut na jídlo, ale nakonec přece jen přišlo.

To, co však přišlo potom, byla teprve výzva – brutální krpál, k tomu spadlý strom přes cestu a velmi úzká stezka. Ani jedna z těchto překážek nás však nezastavila a po minutí pár odboček pod vedením Brňáka převzala na chvíli navigaci Bláťa – skoro až do Trutnova, kde se žezla opět ujal Brňák a dovedl skupinku na další zážitkovou trasu, tentokrát do bikeparku Vlčka. Tady jsme si sjeli třikrát krásnou lajnu plnou klopenek a malých hupíků a pak jsme konečně vyrazili domů. Dojeli jsme opět hodně ztahaní, ale zároveň nadšení z našeho výkonu.

Večer nás pak opět vyzvedl učitel obrany proti černé magii. Čekala nás závěrečná zkouška. Ta probíhala po tmě v lese – bylo nutné odrazit několik různých protivníků podle toho, jaký způsob útoku používali. Kouzelníci museli prokázat znalost a schopnost provést všechna kouzla, která je profesor učil. I když s potížemi, nakonec všichni zkoušku složili… nebo ne? To vlastně nevíme, protože indexy nám nebyly navráceny.

Poslední den už byl ve znamení úklidu, balení a krásného oběda v podobě opékání buřtů na ohni. Všichni jsme si oběd znamenitě užili. Nakonec se s námi přišla rozloučit i učitelka létání. K našemu překvapení nám však nepředala indexy, ale kvůli prohřeškům a ne úplně přesvědčivému výkonu v obraně proti černé magii nám sdělila, že je obdržíme později poté, co výsledky probere s ostatními z učitelského sboru.

Výprava byla plná zvratů a překvapení, ale všichni jsme se vrátili i s našimi koly bezpečně domů. Těšíme se zase na příště.

Brňák.

Z nádraží Otrokovice jsme jeli trolejbusem asi 10 min a poté 15 min pěšky ke skautské základně. 

Tentokrát jsme spali na karimatkách, někteří na pódiu a někteří na zemi. Dali jsme si večeři a po nezájmu toho, že v kuchyni jsou po zdech útržky dopisu, jsme šli spát. Někteří z nás pochopili, že je to dopis určen nejspíše nám, a tak ho složily, ale to už většina spala.

Ráno nám k dopisu (kde bylo napsáno volání o pomoc) přibyla mapa, kde bylo zobrazené místo areálu a vyznačen křížek. Nasnídali jsme se a vydali se ven ke křížku. Tam jsme objevili postavu s kufrem.

Osoba se nám představila, byl to Lorcan Skamandr, který pečuje o neobyčejná zvířata ve svém kufru. Za to, že jsme mu našli roztrhané zvíře a společně díky oživovacímu kouzlu (Vulnera Sanetur) navrátili život, pozval nás, samozřejmě v pláštích s indexem a hůlkou, do svého kufru – nikdy nevíte, co nečekaného se může stát.

Po hodině cestování jsme se objevili ve fantastickém světě (ZOO Lešná). Nejprve jsme šli společně nakrmit nejzajímavější zvířata, a to rejnoky. Bylo to neuvěřitelné.

Poté jsme si s vedoucími řekli, za jak dlouho a kde si dáme sraz, a tak jsme prošli celou zoologickou zahradu. Po pěti hodinách jsme jeli zpět na ubytko.

Dali jsme si večeři a přišel opět Lorcan, tentokrát se svou asistentkou. Nejdříve nám popsal některá Fantastická zvířata a jejich zvláštní vlastnosti. To vše jsme si měli zapisovat, protože se nám to bude určitě někdy hodit. Pak nejmladšímu z nás věnoval zvíře z kufru, o které se máme starat.

Poté jsme dostali materiál na výrobu jednoho z představených zvířat a Lorcan nám do něho vloží kouzelnou sílu, ale až následující den.

Večer šli někteří z nás (jen čtyři děti) někam, ale nevíme kam, nesměli nám nic říct.

V neděli po snídani jsme se museli zabalit k odchodu a po skupinkách se vydat z kufru ven. Lorcan bohužel nemohl být přítomný, proto nám nechal vzkaz a v kufru pro každého malé zázračné zvíře s tajnou silou.

Po rychlém obědě a úklidu chaty jsme se vydali na autobus směr Otrokovické nádraží. Nastoupili jsme do rychlíku směr Praha a vyrazili domů.

Nejprve jsme se rozdělili do týmů. Každý tým si zvolil kapitána a ten si musel svůj tým získat a osvobodit jej z různých „uvěznení“. Jakmile byly oba týmy kompletní, šlo se vařit. Ale ne tak obyčejně. Každý tým vařil štafetově. Ti, co šli první, ulovili suroviny. Poté vždy Každý 5 minut vařil, minutu předával dalšímu instrukce a ten pak zase 5 minut vařil. 

Během vaření jsme si také psali vzkazy, které obsahovaly zpětnou vazbu. Ta je pro nás velmi nosná a čerpáme z ní. Po večeři jsme se přesunuli do malé klubovny, kde jsme si každý svou zpětnou vazbu přečetli. 

Závěrem večera jsme byli pozvání do neobyčejného kina, které promítalo Fantastická zvířata a mělo svůj soukromý raut. 

Ráno jsme se nasnídali, rozcvičili se. Poté nás čekala poslední aktivita po týmech, a to uhádnout příběh černých historek – konkrétně příběh Jane a rackové a Malý Joe. 

Celý teambuilding jsme zakončili pomocí speciálního binga. Každý dostal bingo kartičku s devíti okýnky. V každém byla napsaná kategorie – například zvíře, jídlo, dopravní prostředek apod. Všichni si někoho z účastníků vylosovali a museli ho popsat těmito danými kategoriemi. Závěrem jsme si pověděli, proč jsme komu co přiřadili a tím náš teambuilding skončil. 

Nene, už jsou za námi, a to jak ty české, tak ty naše poutnické.

V termínu 12. – 14. 12. jsme se vydali na vánoční výpravu do Opárenského mlýna.

Netrvalo dlouho a příběh začal nabírat obrátky. Hned v noci z pátku na sobotu jsme byli vzbuzeni. Měli jsme tu čest potkat paní ředitelku Školy čar a kouzel Cornelii Wulfram Roserovou a pedagoga historie Huga Tumnuse. Přivítali nás na škole v nultém ročníku a paní ředitelka chtěla vidět vybavení všech studentů. Bohužel byla velmi zklamaná z chování a vybavenosti studentů a vyzvala všechny k co nejdřívější nápravě. 

Ráno jsme si povídali o Vánocích. Dozvěděli jsme se zajímavá vánoční fakta z celého světa a hádali vánoční hádanky. Na konci tohoto povídání k nám zavítal pan profesor Tumnus. Představil nám předmět a my jsme se šli pilně učit o historii Bradavic, jakožto předchůdci naší Školy čar a kouzel. 

Odpoledne se za námi znovu pan profesor Tumnus stavil. A protože byli Vánoce, měli jsme speciální výuku formou workshopů vánočních tradic zasahujících do historie kouzelnické i té naší. 

Večer jsme se taktéž s panem profesorem setkali. Společným kouzlem jsme rozsvítili magický stromeček, který nám vykouzlil dárek. Poté jsme se rozloučili, odebrali jsme se na vánoční večeři, zazpívali jsme si koledy, baštili cukroví. A víte kdo přišel? Poutnický Ježíšek. Nadělil nám poutnické kalendáře a TOMácké ponožky. Děkujeme, Ježíšku. 

V neděli nás ještě jednou navštívil pan profesor Tumnus, sdělil nám verdikt, že jsme všichni předmět splnili. Dostali jsme paměťáky a z kousavého stromečku jsme si mohli ulovit měňáky. Uklidili jsme po sobě a vyrazili nazpátek do Prahy.

Ten měl v rámci této akce koncert se svými písněmi, které zná nejeden Poutník či Tulák a také spoustu dalších lidí, které Vačičák ve svém okolí má. A nejen to. Dokonce nám přečetl básně ze své autorské básnické sbírky. 

Jako doprovodný program jsme měli dětský koutek, bar, ve kterém jsme si mohli pochutnat na dobré kávě nebo dýňové polévce. Také proběhla aukce vačičákových věcí a tombola, za kterou bylo možné získat opravdu krásné ceny. 

Na závěr večera měla koncert kapela Etapa, ve které hraje na housle naše Baruše. 

Výtěžek z celé akce putuje na podporu Vačičáka. Vybrala se opravdu krásná částka. Děkujeme všem, kteří dorazili a podpořili tuto akci. 

V sobotu ráno nás na snídani vyhnala paní uklízečka, která byla docela drsná. Poté jsme si povídali o Londýně. Mnoho z Poutníků překvapilo, kolik toho o tomto městě ví a hodně z nich ve městě i bylo. Poté jsme si zahráli hru na motiv monopol. Zkupovali jsme jednotlivé nemovitosti v Londýně, platili pronájmy a získávali různé výhody. Po obědě jsme si pohovořili o spisovateli Williamu Shakespearovi. Následující úkol zněl jasně, a to zpracovat divadlo na téma Život na královském dvoře. Všichni se toho zhostili velmi kreativně a vražedně. Tolik vražd jsme ještě v divadlech neměli. Drama je prostě drama. Večer jsme se věnovali zkouškám a deskovým hrám.

Neděle celá propršela, a dokonce i sněžilo. Po společném ranním kruhu s tématem recyklace jsme šli na celodenní výlet. Navštívili jsme rozhledny Bramberk i Slovanku. Sportíci, což byla rychlejší skupina, co měla rychlé tempíčko, si dali po cestě i horkou čokoládu a ušli 10 km. Skupina druhá si vedla také dobře, zvládla obě rozhledny a nachodila jen o něco méně kilometrů. Zapomněla jsem také zmínit, že ráno za námi byl pan Skrk a chtěl, abychom zaplatili za ubytování. Jelikož jsme žádné peníze neměli, tak se obával, že jsme ti hledači pokladů a drahých kamenů. Poradil nám cestu a nám se opravdu podařilo najít několik překrásných kousků. Po večeři se objevil skřet s tím, že bude vykupovat drahé kamení a bude možné zmnohonásobit své obdržené peníze za výkup ve vědomostí soutěži konané přímo v Gringotově bance. Několika skupinkám se podařilo zhodnotit svůj počáteční stav, a tak jsme do spacáků odcházeli nadšení a unavení.

V pondělí jsme začali den moc dobrou snídaní a pak jsme si připomněli, jaké máme oddílové desatero. Už jsme měli peníze na nákup věcí, ale ještě bylo potřeba se dostat do Příčné ulice. Ta však byla za kouzelnou zdí a na její otevření jsme museli sehnat potřebný materiál. Překvapivě bylo zase ošklivé počasí, takže se část orienťáku odehrávala uvnitř. Využily se znalosti šifer, azimutů, uzlů atd. Když se brány postavily a představily, vydali jsme se do Příčné ulice přiběhli dva zvláštně oblečení lidé, kouzelníci, co mluvili o výprodeji košťat, a to jsme si nemohli nechat ujít. Bohužel jsme dorazili pozdě a už jen zbyly násady, provázky a drátky. Museli jsme si košťata tedy dotvořit sami. Poté už na nás čekala bezvadná halloweenská party u Děravého kotle. Stoly se prohýbaly pod děsivým, ale chutným občerstvením a na tanečním parketu se to pořádně roztáčelo. Po party, která končila opravdu pozdě, jsme šli spinkat.

V úterý ráno jsme po snídani na kruhu řešili historii chalupy, kde jsme trávili podzimky čili tomáckou chalupu Janov nad Nisou. Navštívil nás také pan Ollivander mladší a nabídnul nám jeho překrásné kouzelnické hůlky. Bohužel jsme neměli ani na tu nejlevnější, a proto nám nabídnul aspoň poradenství s tím, že si hůlku máme zkusit najít, zkrášlit a on je poté prohlédne a prozradí nám, zda nejsou prokleté nebo nemají zbytečné praskliny. Většina hůlek dopadla velice dobře, jen pár z nás měl hůlku protkanou černou magií nebo se při prvních pokusech o kouzla zlomila. Také se objevil pak Skrk junior junior a chtěl po nás uhradit ubytování a stravu, což znamenalo, že někteří členové týmů museli požádat o pomoc jiný tým. Odpoledne jsme trénovali let na košťatech na super dráze, která prověřila mrštnost, obratnost a hbitost. Později si pro nás připravily hry Tkanička a Mari, byla to velká zábava.

Ve středu jsme den odstartovali super hrou pod vedením Sojky a Divoženky. Poté se uklízelo a připravovalo na odjezd. Jako poslední překvapení bylo, že nám indexy přinesla sova. Cesta domů byla dlouhá, protože jsme měli kvůli dopravě a bouračce na trase velké zpoždění. Příští výpravu se můžeme těšit už do Školy čar a kouzel v Bradavicích.