Nejprve jsme se rozdělili do týmů. Každý tým si zvolil kapitána a ten si musel svůj tým získat a osvobodit jej z různých „uvěznení“. Jakmile byly oba týmy kompletní, šlo se vařit. Ale ne tak obyčejně. Každý tým vařil štafetově. Ti, co šli první, ulovili suroviny. Poté vždy Každý 5 minut vařil, minutu předával dalšímu instrukce a ten pak zase 5 minut vařil. 

Během vaření jsme si také psali vzkazy, které obsahovaly zpětnou vazbu. Ta je pro nás velmi nosná a čerpáme z ní. Po večeři jsme se přesunuli do malé klubovny, kde jsme si každý svou zpětnou vazbu přečetli. 

Závěrem večera jsme byli pozvání do neobyčejného kina, které promítalo Fantastická zvířata a mělo svůj soukromý raut. 

Ráno jsme se nasnídali, rozcvičili se. Poté nás čekala poslední aktivita po týmech, a to uhádnout příběh černých historek – konkrétně příběh Jane a rackové a Malý Joe. 

Celý teambuilding jsme zakončili pomocí speciálního binga. Každý dostal bingo kartičku s devíti okýnky. V každém byla napsaná kategorie – například zvíře, jídlo, dopravní prostředek apod. Všichni si někoho z účastníků vylosovali a museli ho popsat těmito danými kategoriemi. Závěrem jsme si pověděli, proč jsme komu co přiřadili a tím náš teambuilding skončil. 

Nene, už jsou za námi, a to jak ty české, tak ty naše poutnické.

V termínu 12. – 14. 12. jsme se vydali na vánoční výpravu do Opárenského mlýna.

Netrvalo dlouho a příběh začal nabírat obrátky. Hned v noci z pátku na sobotu jsme byli vzbuzeni. Měli jsme tu čest potkat paní ředitelku Školy čar a kouzel Cornelii Wulfram Roserovou a pedagoga historie Huga Tumnuse. Přivítali nás na škole v nultém ročníku a paní ředitelka chtěla vidět vybavení všech studentů. Bohužel byla velmi zklamaná z chování a vybavenosti studentů a vyzvala všechny k co nejdřívější nápravě. 

Ráno jsme si povídali o Vánocích. Dozvěděli jsme se zajímavá vánoční fakta z celého světa a hádali vánoční hádanky. Na konci tohoto povídání k nám zavítal pan profesor Tumnus. Představil nám předmět a my jsme se šli pilně učit o historii Bradavic, jakožto předchůdci naší Školy čar a kouzel. 

Odpoledne se za námi znovu pan profesor Tumnus stavil. A protože byli Vánoce, měli jsme speciální výuku formou workshopů vánočních tradic zasahujících do historie kouzelnické i té naší. 

Večer jsme se taktéž s panem profesorem setkali. Společným kouzlem jsme rozsvítili magický stromeček, který nám vykouzlil dárek. Poté jsme se rozloučili, odebrali jsme se na vánoční večeři, zazpívali jsme si koledy, baštili cukroví. A víte kdo přišel? Poutnický Ježíšek. Nadělil nám poutnické kalendáře a TOMácké ponožky. Děkujeme, Ježíšku. 

V neděli nás ještě jednou navštívil pan profesor Tumnus, sdělil nám verdikt, že jsme všichni předmět splnili. Dostali jsme paměťáky a z kousavého stromečku jsme si mohli ulovit měňáky. Uklidili jsme po sobě a vyrazili nazpátek do Prahy.

Ten měl v rámci této akce koncert se svými písněmi, které zná nejeden Poutník či Tulák a také spoustu dalších lidí, které Vačičák ve svém okolí má. A nejen to. Dokonce nám přečetl básně ze své autorské básnické sbírky. 

Jako doprovodný program jsme měli dětský koutek, bar, ve kterém jsme si mohli pochutnat na dobré kávě nebo dýňové polévce. Také proběhla aukce vačičákových věcí a tombola, za kterou bylo možné získat opravdu krásné ceny. 

Na závěr večera měla koncert kapela Etapa, ve které hraje na housle naše Baruše. 

Výtěžek z celé akce putuje na podporu Vačičáka. Vybrala se opravdu krásná částka. Děkujeme všem, kteří dorazili a podpořili tuto akci. 

STŘEDA:

Děti se sešly odpoledne na autobusovém nádraží Roztyly, v 16:40 odjeli autobusem do Lokte u Čechtic. Po příjezdu v 17:29 je čekala cesta pěšky do tábora. Tam si vybraly, kde budou spát, navečeřely se a večer už následovala hygiena a spánek. Den byl klidný a bez větších aktivit.

ČTVRTEK:

Po brzkém budíčku nás čekala výborná snídaně. Poté se všichni sešli u ohniště, kde jsme si povídali o významu zeleného čtvrtka. Po dopovídání jsme se rozdělili do 4 skupin, v lese jsme od Fíka dostali recept na nádivku a Fík řezal dříví. Děti si ve skupinkách musely zapamatovat recept a pak ho říct Pytlákovi. Po upečení nádivek jsme se přesunuli ke skládání dřeva, které bylo potřeba dopravit zpět do tábora. Po výborném obědě, během něhož vedoucí ochutnávali připravené nádivky, následovala zasloužená pauza. Později u stožáru proběhlo vyhlašování nejlepší nádivky a začal odpolední program. Děti zůstaly ve svých týmech a snažily se “dostat z propasti zapomnění” pomocí her. Poslední aktivita byla přetahovaná, a protože to všechny moc bavilo, pokračovalo se dál. Následovala večeře a po ní přišla scénka, kdy přišel Smutek, že něco Radost a Bing Bong našli po scéně se zjistilo, že Bing Bong zůstal v propasti zapomnění. Večer byl zakončen zábavnou vědomostní hrou Riskuj. Pak přišla hygiena a spánek.

PÁTEK:

Protože počasí moc nepřálo, den začal dobrou snídaní. Dopoledne přišla Riley že je naštvaná a že odchází zpátky do Minnesoty. Začala tedy odpolední hra, kdy vedoucí rozvezli děti na určitá místa, a jejich úkolem bylo dostat se zpátky a najít cestu do tábora. I když všichni promokli, hra se velmi povedla a děti si ji užily. Po návratu do tábora následovalo tvoření z paracordů, při kterém si děti vyráběly drobné předměty. A oběd měly sebou na cestě. Po vyrábění nás čekala azimutová cesta, na jejímž konci jsme našli poklad. Z něj jsme měli připravit večeři – buřtguláš. Vaření trvalo delší dobu, ale jídlo se povedlo a všem buřtguláš chutnal včetně vedoucích . Po večeři už následovala večerní hygiena a spánek.

SOBOTA:

Po budíčku nás nic moc nečekalo, jen dobrá snídaně a po snídani nás čekal nástup – jako vždy. Děti na nástupu přiivítaly postavy Radost a Smutek které oznámily, že z celé cesty zbývá už jen krok. Smutku se však nikam nechtělo, a tak jí Radost vzala na záda a zmizely. Dopoledne nás čekala běhací hra. Po 3. kole se postavy vrátily, po chvíli přišel Riley crush který řekl “za Riley dám život” Radost to tolik dostalo, že se z toho “zbláznila” a utekla pryč. Po výborném obědě se pokračovalo ve skládání a řezání dřeva. Po chvíli přišly na řadu velikonoční tradice – děti maloval vajíčka a pletly pomlázku. I když se začalo stmívat, večer pokračoval výbornou večeří- langoše, které si děti snědly u ohně. U ohně se zpívalo a povídalo, dokud se neobjevila Radost. Po chvíli se večer uzavřel, následovala hygiena a spánek.

NEDĚLE:

Poslední den výpravy byl velice smutný, nechtělo se nám domů. Ale po výborné snídani se začalo balit a uklízet. Během dopoledne přijela Štávina a Tygr, které přijely na návštevu. Najednou si někdo všiml, že v lese někdo je. Byl to velikonoční zajíček. Hned jsme za ním všichni běželi. Řekl nám že ztratil nadílku. Než jsme se vydali nadílku hledat, společně jsme si sedli k ohništi a povídali si o tom, jak každý slaví Velikonoce. Zajíček pak popsal, kde bychom mohly nadílku najít. Vydali jsme se na ta místa a nadílku jsme našli. Po dokončení úklidu a mytí nádobí už přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se a vydali se zpět autobusem domů. A tím skončila celé krásná a užitá velikonoční výprava.            

Autorka textu: Sojka

Takové dotazy jsme si pokládali ve zmatku, co se to s námi děje, když jsme zmizeli z reality. Naštěstí nám Nigel (NPCčko) prozradil, že jsme ve hře Jumanji a uvedl nás do ní. Po jeho přivítání jsme zjistili, za jaký charakter hrajeme a jaké má silné stránky a slabiny.

Věděli jsme, že abychom se dostali ven, že budeme muset projít všemi levely, najít klenot, získat jej, vrátit ho na své místo a zvolat JUMANJI.

Prvním levelem byla poušť, přes kterou jsme se dostali pouštními auty. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož jsme čelili pštrosům. Auta nám ale dlouho neposloužili, jelikož skrze džungli bychom se s nimi dostávali složitě. Bravestone v tomto levelu ztratil svůj život, když si s Moosem poměřovali síly. Moose ho shodil k zuřivým hrochům a ti ho sežrali. My jsme se museli vypořádat s komáry. Naštěstí došlo jen k pár píchnutím, ale nikoho jed nesrazil na kolena a nikdo neztratil naštěstí život. Další ráno jsme se vzbudili na tržišti, v němž jsme potkali chlapce, který nám předal znak se slovy „Když mě uvidíš kupuj“. Také jsme se v tomto levelu poprvé setkali tváří v tvář s Jürgenem. Dostali jsme se na trh, stali se trhovci. Za vydělané peníze jsme si pak koupili právě věci označené zmíněným znakem. Ani ve městě jsme dlouho nepobyli.

V následujícím levelu nám hra vyřkla, že se máme vydat pro plod Jumanjiovníku. Nebyla to krátká cesta, přesto jsme ji zdolali a díky věcem nakoupeným na tržišti získali plod Jumanjiovníku, který má údajně oslabit Jürgena. V tomto levelu jsme se ještě zdrželi. Naučili jsme se v něm hrát na bubny k zastrašování divoké zvěře a našli v něm Alexe, který nám ukázal, jak si vyrobit plašičku komárům, abychom jim znovu nemuseli čelit. A protože jsme chtěli už do dalšího levelu, vnikli jsme do depa, ukradli jsme letadlo, přivolali Alexe a vyletěli vstříc dalšímu levelu. Bohužel bylo asi příliš brzy. Naše letadlo ztroskotalo. Ošetřili jsme zraněné a vydali se po svých směrem k pevnosti Jürgena.

Hurá, konečně jsme se po tak dlouhé době dostali do dalšího levelu. Vyskytli jsme se v horách. Podstoupili jsme výcvik pro přežití v horách. Po něm už nastal ten správný čas vyrazit vzhůru do hor k Jürgenově pevnosti. A povedlo se. Dostali jsme se k branám Jürgenovy pevnosti. Bohužel ne dovnitř, protože pevnost bedlivě bránili nochsledi Jürgena. Přespali jsme v horách a jak se říká, ráno moudřejší večera. Přišli jsme na to, že Jürgena budeme moc omámit lektvarem. Získali jsme na něj ingredience a od babka lektvartářka nám pak lektvar umíchala.

Dostali jsme se dovnitř a nyní bylo třeba dostat se přes všechny hradby. Museli jsme si k tomu vyrobit příslušné zbraně. Byl to boj za velmi nepříznivého počasí v horách, ale podařilo se. Získali jsme klenot. Počkat. Cože? Jürgen nás převezl. Žádný klenot jsme nezískali. Pouhou truhlici, v níž bylo prázdno. Rozhodli jsme se, že se nevzdáme a zkusíme klenot získat znovu.

U večeře se začala dít podivná věc – nochsledi Jürgena ukradli jídlo a odběhli pryč. Vyslali jsme z našich řad zvědy, kteří zjistlili, že nochsledi nesli jídlo Jürgenovy. Bezva, víme kde je. Přišla i naše čtyřka – Bravestone, Ruby, Shelly a Moose odhodlaní získat klenot. Dali jsme Bravestonovi plod Jumanjiovníku, aby mohl Jürgena oslabit. Společně jsme se rozhodli, že právě on jako nejsilnější a nejodvážnější chlap z nás klenot získá. Bravestone se mu tedy opravdu tváří v tvář postavil, omámil ho a klenot získal. Ruby a Shelly věděli, kde je to ono místo, kam klenot patří. Vzali jsme si své talismany a vydali se tam. A víte co? Přišel i Alex, u něhož jsme se obávali, že nedorazí.

Bravestone vložil klenot do totemu, všichni jsme se spojili a zvolali: „JUMANJIIIIIII“! Přišel Nigel, podal nám všem ruce a rozloučil se. A jsme zpátky v realitě. Wow, to byla jízda. Tak schválně, co nás čeká zase příště…

V prodlouženém víkendu 1. – 4. 2. 2024 jsme zavítali jako před rokem do ubytka v Hlinsku. První (čtvrteční) večer byl v poklidu.

Po vydatném spánku jsme našli cosi na dveřích. Vypadalo to jako vzkaz. Když jsme svitek otevřeli, zjistili jsme nešťastnou novinu, a to že Křesomysl zemřel. Nyní vládne Čechům Neklan. Přeje si v naší zemi mír a klid, a tak uzavřel mírovou dohodu s Lučany, kterým vládne Vlastislav. V obou zemích zavládl klid, a tak jsme si mohli užívat. Vyrazili jsme na svah a bobaři nám uvařili polévku a dovezli pod svah. Následně jsme se všichni vydali na malý zasněžený kopec vedle sjezdovky a tam si užili radovánky na sněhu. Večer jsme vyrazili do místního bazénu.

Další ráno nás opět navštívili Neklan a Vlastislav. Tentokrát ne vlídně a klidu. Neklan se rozčiloval, protože Vlastislav nechal zavraždit jednoho z Čechů. V rozpoložení, které bylo velmi zlé, řekl, že Lučanům vyhlásí válku. Nám sdělil, ať se připravíme, kdyby bylo třeba nastoupit do války. A tak jsme šli posílit naše těla na lyže, snowboard a boby. Naštěstí nebylo třeba posílit vojska, avšak přišla další truchlivá zpráva. Trubadúr nám přišel povědět, že Neklan, Čestmír, který jej ve válce nějakou dobu zastupoval jako vůdce Čechů, i Vlastislav zemřeli. Neklan nám chtěl něco předat, ale bohužel to nestihl. Poslal to po trubadúrovi. Dostali jsme pamětní listy a kus nějaké mapy. K čemu slouží zatím nevíme. Počkejme a třeba se dozvíme, k čemu se dá využít…

Lid se sešel a chtěl za vládce Lecha. Ten ale nechtěl, a tak doporučil Kroka, že právě on by mohl být dobrým vladařem. Jím se také stal, my jsme se s ním potkali následující den. Přišel se nám představit on sám a také jeho tři dcery – Kazi, Tetu a Libuši. Rozhodl se nechat vystavět Vyšehrad a nás poprosil o pomoc. Společnými silami jsme postavili Vyšehrad. Bohužel Krok náhle zemřel a bylo třeba zvolit někoho nového, kdo povede lid, kdo povede nás. Mohl se do voleb zapojit úplně každý. I my z řad prostého lidu jsme si vytvořili své kampaně, plakáty a večer své kampaně představili. Kampaň Libuše byla lidem zvolena jako nejlepší, a tak se stala novou vladařkou.

To se ale ne všem líbilo, že by u vlády byla pouze žena. Někteří se začali vzpouzet a chtěli u vlády i muže. Vydali jsme se tedy do krajin hledat Libuši muže. Nebyla to jednoduchá cesta, volba však byla jasná. Neduhy a vlastnosti většiny nápadníků nebyly pro vladaře a může Libuše vhodné. Jeden nápadník nám byl však velice sympatický. Jmenoval se Přemysl Oráč. S Libuší si padli do noty a krátce po jejich seznámení se vzali.

Bohužel nastala nečekaná situace. Libuše zemřela. Muži byli spokojeni, že vládne opět pouze jen muž. Rozhodli se ženám vyhlásit válku. Naše děvčata a chlapci si mezi sebou zaválčili. A pozor, změnili jsme dějiny. Naši dívčí válku vyhráli ženy. Nakonec se ženy a muži usmířili a společně oslavovali na hostině. 

Nyní v krajině vládne klid a my můžeme být zvědaví, co nás čeká dál…

Po výstupu z vlaku jsme obdrželi dopis od někoho, kdo se podepsal PČ. Psalo se v něm, že v jeho krajině se nedá žít, protože tam bojují dva rody, a tak se s bratrem a částí lidu rozhodli opustit svou vlast a najít jinou, krajinu, kde jim bude dobře. Už jim docházely síly, a tak nás v dopisu prosili o pomoc, abychom prozkoumali okolí, které bylo zaznačené u mapy, kterou jsme dostali u dopisu.

A tak jsme prozkoumali krásy okolí i konkrétní bod na mapě. Vystoupali jsme na horu Říp, na níž jsme si zaběhali a ve skupinách se účastnili kvízu po skupinách. Křížem krážem jsme prošli vrchol hory. Na místě, ze kterého byl překrásný výhled, jsme potkali muže, který nám poslal psaní. Byl jím Praotec Čech, který nám poděkoval za naše zkoumání krajiny, opěvoval její krásu z výhledu, na kterém jsme společně stáli. Zbývalo jediné. Zvolit jméno této překrásné krajiny. A protože ji objevil právě Praotec Čech, dostala jméno Čechy. Závěrem nám předal kus mapy, kus krajiny, kterou jsme poznali a kroniku, do které budeme zaznamenávat své zážitky.

Co nás čeká dál? Zůstaneme v této krajině nebo budeme nuceni být jinde?

To vše se již brzy dozvíme…

Druhý den ráno jsme po budíčku měli k snídani vánočku a čaj/kakao s marshmellouny. Následovalo přečtení kroniky a posdílení zážitků z listopadových akcí. Senioři řekli Juniorům, co zažili v Ostravě a Junioři řekli Seniorům, co zažili v NKčku. Když dočetl Kulda kroniku, otevřel obálku a chtěl ukázat ostatním, co je uvnitř. Našel uvnitř baterku do stroje, tak jsme ho rovnou zapojili. Byli jsme mimo civilizaci, a tak se nám složitě hledal signál. Nakonec se ho podařilo najít, stroj se spustil a přesunul nás do data 24.12. 1957. Do doby Vánoc našich babiček a dědečků. Čekaly nás společné staročeské vánoce propojené s našimi poutnickými.

Jakmile jsme se vrátili do společenské místnosti, čekala na nás babička s dědečkem, kteří toho měli spoustu na práci, chtěli si udělat hezké Vánoce a chtěli, abychom je prožili i my. A tak jsme se zapojili do příprav.

Dopoledne jsme měli možnost projít několika workshopy – výroba skřítka, svícínku, tvorba TOMáckého ubrousku, výroba ozdob na stromeček a výzdoby místnosti.

Odpoledne Senioři měli speciální úkol pro lesní agenty a Junioři donesli zvířátkům do lesa ovoce. po návratu obou skupin všichni společně byli venku a vyblbli se ve sněhu a koulovali se.

V podvečer jsme dokončovali přípravy ke štědrovečerní večeři – příprava salátu, punče, stromečku, stolu, cukroví. Zkrátka celková příprava.

Během večera jsme si společně vyzkoušely nějaké tradice – rozkrajování jablíčka, zdobení stromečku, zpívání koled, krmení zvířátek a pouštění lodiček. Usedli jsme společně ke stolu, Pytlák řekla proslov a přišel poutnický Jěžíšek.

V neděli dopoledne jsme se nasnídali, uklízeli  a balili. Odpoledne jsme bylina cestě do Prahy. Přjeli jsme na Hlavák, rozloučili se a tím vánočka skončila.

Děkujeme, že jste s námi strávili další rok a těšíme se, co nám přinese ten další. Užijte si poklidné svátky a Nový rok. Máme vás rádi.