Bradavický expres dorazil, nasedat!

Prošli jsme nástupištěm 9 a 3/4, který nás dopravil do Školy čar a kouzel. Měli jsme tak expresní vlak, že jsme jeli kvůli několika zpožděním i s čekáním 6 hodin (trhli jsme rekord v čase příjezdu do tábora).

Před branami Bradavic nás přivítali Filč Junior, který nás přivedl do školy a vysvětlil nám, jak to tu chodí.

U slavnostního ohně nás navštívila ředitelka školy Kornélie Wulfric Roserová, kterou doprovázel prefekt nesoucí Moudrý klobouk. Ten nám každému sdělil, v jaké koleji budeme studovat.

Pomalu jsme si nestihli ani vydechnout a už nám hned další den ráno přišla paní ředitelka, představila nám pedagogický sbor a začala nám od osmi hodin výuka. Proběhla hodina bylinkářství, obrany proti černé magii, létání a lektvarů. Po výuce nás čekala pauza na oběd a po ní první famfrpálový zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem.

Také se nám ve škole přes noc objevil artefakt srdce rovnováhy, u něhož se v noci někdo objevil. Nevěděli jsme, co to znamená. Ráno jsme si dali druhý famfrpálový zápas a po něm nám přišel jeden z pedagoga říct, že jde o nějaký nepodstatný kámen, který nemáme řešit. Říkal, že jako prváci jsme zažili náročný start a že bychom si také měli odpočinout v rámci chillovací workshopové výuky. Odpoledne nás navštívila rozzlobená paní ředitelka, že se flákáme a také nás upozornila na to, co je srdce rovnováhy, jak moc je důležité a že nemáme věřit všem, kdo se ve škole ukáží. Člověk, který nás dopoledne navštívil, nebyl pedagog, ale utečený vězeň z Azkabanu. Abych své činy napravili, začali jsme na sobě pracovat po fyzické stránce, abychom byli zdatní. Večer jsme v jedné části Zapovězeného lesa získali od archiváře prastaré svitky.

Další den se během dopoledne odehrály dva famfrpálové zápasy. Po poledním klidu k nám zavítala paní ředitelka a sdělila nám, že nás čeká turnaj čtyř kolejí. Během celého odpoledne jsme soutěžili v různých disciplínách, díky kterým jsme získávali čas na večerní závěrečnou soutěž. Do té byl vybrán pouze jeden člověk za každou kolej. Šlo o komplexní soutěž, kde byl potřeba postřeh, vytrvalost, moudrost, odvaha… – zkrátka být co nejvíce všestranný. Turnaj čtyř kouzelníků vyhrála kolej Zmijozel.

Středeční ráno jsme byli svědky rozhovoru o tom, že je třeba dělat něco se srdcem rovnováhy, které slábne a tím pádem škola a my s ní. Nezaháleli jsme a hned jsme začali makat. Získali jsme kousky mapy, které jsme si přenesli na velká bílá plátna. Odpoledne jsme si oddychli vzpomínáním na minulost – prošli jsme si stanoviště s bývalými celoročkami a také jsme prošli výukou run a věštění od profesorky Astry Jolandy. Večer jsme se díky našemu mrštnému plížení dostali k ochrannému talismanu a kouskám map do podzemí

Ve čtvrtek dopoledne jsme se potkali s profesorem lektvarů, který nás vyslal pro pramen, který je z vody, kde se nikdo nekoupe. V tomto úkolu jsme selhali, pan profesor si sehnal nakonec pramen sám a my jsme pokračovali v našem putování dál. A ještěže tomu tak bylo, protože jsme získali myšlenky. Když jsme se vrátili z cest zpátky do školy, čekalo nás wellness. Odpočinuli jsme si v sauně, přírodním chodníčku, dali si masky na obličej apod. Večer nás Pixla zavedl k myslánce. Ta nám promítla vzpomínky z našeho putování z předchozích dní. Vzpomínku něco rušilo. Byl to záběr, který jsme na konci viděli celý. Měli jsme možnost sledovat, že někdo vkládá artefakt na své místo. Někdo, kdo má na své ruce runu. Tuto runu jsme pak objevili i ve škole.

Nastala polovina tábora a s ní i návštěvní den. Do tábora přijeli naši blízcí, rodiny, kamarádi a známí, kteří s námi prožili Vánoce. Zdobili jsme stromeček, pekli jsme cukroví, hráli koledy, tvořily se škrabošky a také se tvořila fandítka. Fandítka? Ano, fandítka na exhibiční zápasy ve Famrpálu, ve kterých se utkaly děti proti svým rodičům. Byli to velice zábavné zápasy plné velkého nasazení a emocí. A protože jsme měly Vánoce, oběd byl jasný. Měli jsme řízek s bramborovým salátem. Po obídku nás čekal pouze čas se svými blízkými, který narušil nějaký hluk za branami školy. Bohužel se nám nepodařilo dopadnout, o koho se jedná a neměli jsme ani šanci zjistit, kdo tento ruch způsobil. Tak jsme se rozhodli, že si nacvičíme společný tanec jako překvapení pro paní ředitelku na večerní ples. Ten jsme večer tímto tancem zahájili, dali si raut a také jsme si zatrsali na afterparty.

Po tak vydatném dni jsme dopoledne věnovali hře vlajky blízkém lese. Ale abychom nezaháleli moc, odpoledne jsme se setkali s paní ředitelkou, která nám sdělila, že je srdce rovnováhy už opravdu slabé a profesorům nefungují kouzla. To jsme si přišli ověřit a pomohli jim s trablemi, se kterými si v tento moment nemohli pomoc kouzly. Profesoři se nám zmínily o rituálu, který si ale už bohužel nikdo z Bradavic nepamatuje, ale že by nám mohl poradit Finč Senior. Vydali jsme se za ním a on nám prozradil, že ani on si sice napamatuje, co je to přesně za rituál a jak se provádí, ale že by se měl nacházet někde v podzemí školy. Akorát bohužel ztratil mapu. My jsme přeci mapu získaly v předchozích dnech, a tak se Senioři sbalili a přes noc prozkoumaly podzemí, kde sice nezískali rituál, ale získaly truhlu. Byla zamčená, a tak jsme nevěděli, co je uvnitř.

Protože v noci Senioři makali, aby nám pomohli vyřešit záhadu s artefaktem, měli odpčinkové dopoledne, během něhož si zastříleli z luku, ze vzduchovek a pluli no voru. junioři se vydali pro myšlenku namagickou stezku a byli úspěšní! Odpoledne jsme se spojili a užili si společné soutěžení ve vodě a následně dovádění při bitvě s vodními balónky. Jo a taky jsme stihli odehrát další famfrpálový zápas. Večer jsme si promítli myšlenku, kterou nám junioři získali. Ta nám ukázala rozhovor, který vedl profesor lektvarů Semtimus Flamel a také zde problikávaly fotografie s místy ve škole, na kterých byla zaznačena runa. nyní jsme věděli, že s největší pravděpodobností má pan profesor prsty v tom, co se děje s artefaktem. Kromě toho jsme se také dozvěděli, že rituál Puritas Arcanum slouží k tomu, aby si jedinec získal loajalitu artefaktu.

Z úterý na středu v noci nás probudil Lorcan Scamander, který nám chtěl pomoc, protože viděl, že se snažíme pomoci škole s navrácením magie artefaktu. Věděl, že k tomu budeme potřebovat slzy Fénixe. Zavedl nás za ním, ale bohužel jsme přišli v moment, kde shořel. Ale naštěstí nám Lorcan řekl, že se máme zastavit za 18 hodin, protože se z popela zrodí nový Fénix. 3li jsme tedy spát a vyčkávat. Ale abychom neztráceli čas, vydali jsme se po kolejích dopoledne na čtyři stezky, díky kterým, když jsme je prošli, jsme získali místo, kde jsme našli rituál Puritas Arcanum. než jsme si jej stihli přečíst, vzal si ho k sobě pan profesor dějin Hugo Tumnus, aby jej prozkoumal. Do tohoto všeho se ještě stalo, že Lorcanovi utekla všechna fantastická zvířata. A jelikož on pomáhá nám, my jsme pomohli jemu, aby je všechny získal zpět k sobě. Večer jsme se s ním opět potkali a po tom, co se nám podařilo vykřesat oheň (bylo to opravdu hodně napínavé, to si nechte vyprávět), nás zavedl za Fénixem, který nám dal své slzy.

Byl tu čtvrtek a pro nás poslední programový den. Abychom se vyřádili, pustili emoce a upustili páru, během dopoledne proběhla Homeles Academy. Program vedený na to si udělat rekvalifikační kurz na bezdomovce. Jednalo se o recesi a po programu jsme si s dětmi udělali společný kruh, kde jsme si o bezdomovectví popovídali. Odpoledne proběhl předposlední zápas ve famfrpálu o místo ve finále. Po něm nás navštívila paní ředitelka, která byla velice rozhozena z toho, co se se školou dějě, protože nám zmizelo srdce rovnováhy, ztratili jsme truhlu,byl nám odcizen obraceč času a z jejich pedagogického kabinetu byl ukraden rituál Puritas Arcanum. Měli jsme poslední možnost, jak toto celé zvrátit, a to pomocí kolejních ctností. Všichni jsme se nachystali a připravili si vše potřebné. Nebelvír se naučil kouzelné formule spolu s pohyby hůlkou, Havraspár si vytvořil s bylinek doporučených od Sylvie Herbové (profesorky bylinek) palici na vykuřovací kouzlo, Zmijozel uvařil lektvar a Mrzimor využil truhlu, která naštěstí byla u Finče Seniora ve ztrátech a nálezech. V ní získali části amuletů, které si dotvořili, aby byly závěsné a dali se umístit jako náhrdelník na krk. Když jsme si vše nachystali, přišel k nám učitelský sbor ve vedení paní ředitelky. Společně jsme si nazkoušeli celý postup zvrácení rituálu a vydali se zpět do školy. Nejprve se každá kolej umístila na své místo, odkud pedagogové udělali ochranné kouzlo. tím přivolali Septima Flamela. On provedl Puritas Arcanum. Během toho jsme se k němu přiblížili a obklíčili ho půlkruhem. Jakmile jsme byli v této pozici, každá kolej provedla svou „misi“. Vše se podařilo. Srdce rovnováhy získalo svou magii zpět a pan profesor byl očištěn od prastaré magie. Toto se v historii škol ještě nestalo. Paní ředitelka na nás byla moc pyšná a přislíbila velkou oslavu.

Jak paní ředitelka řekla, tak se taky stalo. Hned další den, kdy jsme uklidili a zabalili přišla i s profesory a čekala nás obrovská hostina. Po ní proběhl tradiční závěrečný oheň a celý večer byl završen fire show od Vlčice a Honzy.

V sobotu jsme si dobalili poslední věci, proběhla poslední rozcvička, poslední vodník a také poslední nástup. Toto kouzelnické dobrodružství zanechává v každém z nás nejeden velký zážitek. Děkujeme za další prožitý tábor a těšíme se příští rok!

Nejprve jsme se rozdělili do týmů. Každý tým si zvolil kapitána a ten si musel svůj tým získat a osvobodit jej z různých „uvěznení“. Jakmile byly oba týmy kompletní, šlo se vařit. Ale ne tak obyčejně. Každý tým vařil štafetově. Ti, co šli první, ulovili suroviny. Poté vždy Každý 5 minut vařil, minutu předával dalšímu instrukce a ten pak zase 5 minut vařil. 

Během vaření jsme si také psali vzkazy, které obsahovaly zpětnou vazbu. Ta je pro nás velmi nosná a čerpáme z ní. Po večeři jsme se přesunuli do malé klubovny, kde jsme si každý svou zpětnou vazbu přečetli. 

Závěrem večera jsme byli pozvání do neobyčejného kina, které promítalo Fantastická zvířata a mělo svůj soukromý raut. 

Ráno jsme se nasnídali, rozcvičili se. Poté nás čekala poslední aktivita po týmech, a to uhádnout příběh černých historek – konkrétně příběh Jane a rackové a Malý Joe. 

Celý teambuilding jsme zakončili pomocí speciálního binga. Každý dostal bingo kartičku s devíti okýnky. V každém byla napsaná kategorie – například zvíře, jídlo, dopravní prostředek apod. Všichni si někoho z účastníků vylosovali a museli ho popsat těmito danými kategoriemi. Závěrem jsme si pověděli, proč jsme komu co přiřadili a tím náš teambuilding skončil. 

Nene, už jsou za námi, a to jak ty české, tak ty naše poutnické.

V termínu 12. – 14. 12. jsme se vydali na vánoční výpravu do Opárenského mlýna.

Netrvalo dlouho a příběh začal nabírat obrátky. Hned v noci z pátku na sobotu jsme byli vzbuzeni. Měli jsme tu čest potkat paní ředitelku Školy čar a kouzel Cornelii Wulfram Roserovou a pedagoga historie Huga Tumnuse. Přivítali nás na škole v nultém ročníku a paní ředitelka chtěla vidět vybavení všech studentů. Bohužel byla velmi zklamaná z chování a vybavenosti studentů a vyzvala všechny k co nejdřívější nápravě. 

Ráno jsme si povídali o Vánocích. Dozvěděli jsme se zajímavá vánoční fakta z celého světa a hádali vánoční hádanky. Na konci tohoto povídání k nám zavítal pan profesor Tumnus. Představil nám předmět a my jsme se šli pilně učit o historii Bradavic, jakožto předchůdci naší Školy čar a kouzel. 

Odpoledne se za námi znovu pan profesor Tumnus stavil. A protože byli Vánoce, měli jsme speciální výuku formou workshopů vánočních tradic zasahujících do historie kouzelnické i té naší. 

Večer jsme se taktéž s panem profesorem setkali. Společným kouzlem jsme rozsvítili magický stromeček, který nám vykouzlil dárek. Poté jsme se rozloučili, odebrali jsme se na vánoční večeři, zazpívali jsme si koledy, baštili cukroví. A víte kdo přišel? Poutnický Ježíšek. Nadělil nám poutnické kalendáře a TOMácké ponožky. Děkujeme, Ježíšku. 

V neděli nás ještě jednou navštívil pan profesor Tumnus, sdělil nám verdikt, že jsme všichni předmět splnili. Dostali jsme paměťáky a z kousavého stromečku jsme si mohli ulovit měňáky. Uklidili jsme po sobě a vyrazili nazpátek do Prahy.

Ten měl v rámci této akce koncert se svými písněmi, které zná nejeden Poutník či Tulák a také spoustu dalších lidí, které Vačičák ve svém okolí má. A nejen to. Dokonce nám přečetl básně ze své autorské básnické sbírky. 

Jako doprovodný program jsme měli dětský koutek, bar, ve kterém jsme si mohli pochutnat na dobré kávě nebo dýňové polévce. Také proběhla aukce vačičákových věcí a tombola, za kterou bylo možné získat opravdu krásné ceny. 

Na závěr večera měla koncert kapela Etapa, ve které hraje na housle naše Baruše. 

Výtěžek z celé akce putuje na podporu Vačičáka. Vybrala se opravdu krásná částka. Děkujeme všem, kteří dorazili a podpořili tuto akci. 

STŘEDA:

Děti se sešly odpoledne na autobusovém nádraží Roztyly, v 16:40 odjeli autobusem do Lokte u Čechtic. Po příjezdu v 17:29 je čekala cesta pěšky do tábora. Tam si vybraly, kde budou spát, navečeřely se a večer už následovala hygiena a spánek. Den byl klidný a bez větších aktivit.

ČTVRTEK:

Po brzkém budíčku nás čekala výborná snídaně. Poté se všichni sešli u ohniště, kde jsme si povídali o významu zeleného čtvrtka. Po dopovídání jsme se rozdělili do 4 skupin, v lese jsme od Fíka dostali recept na nádivku a Fík řezal dříví. Děti si ve skupinkách musely zapamatovat recept a pak ho říct Pytlákovi. Po upečení nádivek jsme se přesunuli ke skládání dřeva, které bylo potřeba dopravit zpět do tábora. Po výborném obědě, během něhož vedoucí ochutnávali připravené nádivky, následovala zasloužená pauza. Později u stožáru proběhlo vyhlašování nejlepší nádivky a začal odpolední program. Děti zůstaly ve svých týmech a snažily se “dostat z propasti zapomnění” pomocí her. Poslední aktivita byla přetahovaná, a protože to všechny moc bavilo, pokračovalo se dál. Následovala večeře a po ní přišla scénka, kdy přišel Smutek, že něco Radost a Bing Bong našli po scéně se zjistilo, že Bing Bong zůstal v propasti zapomnění. Večer byl zakončen zábavnou vědomostní hrou Riskuj. Pak přišla hygiena a spánek.

PÁTEK:

Protože počasí moc nepřálo, den začal dobrou snídaní. Dopoledne přišla Riley že je naštvaná a že odchází zpátky do Minnesoty. Začala tedy odpolední hra, kdy vedoucí rozvezli děti na určitá místa, a jejich úkolem bylo dostat se zpátky a najít cestu do tábora. I když všichni promokli, hra se velmi povedla a děti si ji užily. Po návratu do tábora následovalo tvoření z paracordů, při kterém si děti vyráběly drobné předměty. A oběd měly sebou na cestě. Po vyrábění nás čekala azimutová cesta, na jejímž konci jsme našli poklad. Z něj jsme měli připravit večeři – buřtguláš. Vaření trvalo delší dobu, ale jídlo se povedlo a všem buřtguláš chutnal včetně vedoucích . Po večeři už následovala večerní hygiena a spánek.

SOBOTA:

Po budíčku nás nic moc nečekalo, jen dobrá snídaně a po snídani nás čekal nástup – jako vždy. Děti na nástupu přiivítaly postavy Radost a Smutek které oznámily, že z celé cesty zbývá už jen krok. Smutku se však nikam nechtělo, a tak jí Radost vzala na záda a zmizely. Dopoledne nás čekala běhací hra. Po 3. kole se postavy vrátily, po chvíli přišel Riley crush který řekl “za Riley dám život” Radost to tolik dostalo, že se z toho “zbláznila” a utekla pryč. Po výborném obědě se pokračovalo ve skládání a řezání dřeva. Po chvíli přišly na řadu velikonoční tradice – děti maloval vajíčka a pletly pomlázku. I když se začalo stmívat, večer pokračoval výbornou večeří- langoše, které si děti snědly u ohně. U ohně se zpívalo a povídalo, dokud se neobjevila Radost. Po chvíli se večer uzavřel, následovala hygiena a spánek.

NEDĚLE:

Poslední den výpravy byl velice smutný, nechtělo se nám domů. Ale po výborné snídani se začalo balit a uklízet. Během dopoledne přijela Štávina a Tygr, které přijely na návštevu. Najednou si někdo všiml, že v lese někdo je. Byl to velikonoční zajíček. Hned jsme za ním všichni běželi. Řekl nám že ztratil nadílku. Než jsme se vydali nadílku hledat, společně jsme si sedli k ohništi a povídali si o tom, jak každý slaví Velikonoce. Zajíček pak popsal, kde bychom mohly nadílku najít. Vydali jsme se na ta místa a nadílku jsme našli. Po dokončení úklidu a mytí nádobí už přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se a vydali se zpět autobusem domů. A tím skončila celé krásná a užitá velikonoční výprava.            

Autorka textu: Sojka

Takové dotazy jsme si pokládali ve zmatku, co se to s námi děje, když jsme zmizeli z reality. Naštěstí nám Nigel (NPCčko) prozradil, že jsme ve hře Jumanji a uvedl nás do ní. Po jeho přivítání jsme zjistili, za jaký charakter hrajeme a jaké má silné stránky a slabiny.

Věděli jsme, že abychom se dostali ven, že budeme muset projít všemi levely, najít klenot, získat jej, vrátit ho na své místo a zvolat JUMANJI.

Prvním levelem byla poušť, přes kterou jsme se dostali pouštními auty. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož jsme čelili pštrosům. Auta nám ale dlouho neposloužili, jelikož skrze džungli bychom se s nimi dostávali složitě. Bravestone v tomto levelu ztratil svůj život, když si s Moosem poměřovali síly. Moose ho shodil k zuřivým hrochům a ti ho sežrali. My jsme se museli vypořádat s komáry. Naštěstí došlo jen k pár píchnutím, ale nikoho jed nesrazil na kolena a nikdo neztratil naštěstí život. Další ráno jsme se vzbudili na tržišti, v němž jsme potkali chlapce, který nám předal znak se slovy „Když mě uvidíš kupuj“. Také jsme se v tomto levelu poprvé setkali tváří v tvář s Jürgenem. Dostali jsme se na trh, stali se trhovci. Za vydělané peníze jsme si pak koupili právě věci označené zmíněným znakem. Ani ve městě jsme dlouho nepobyli.

V následujícím levelu nám hra vyřkla, že se máme vydat pro plod Jumanjiovníku. Nebyla to krátká cesta, přesto jsme ji zdolali a díky věcem nakoupeným na tržišti získali plod Jumanjiovníku, který má údajně oslabit Jürgena. V tomto levelu jsme se ještě zdrželi. Naučili jsme se v něm hrát na bubny k zastrašování divoké zvěře a našli v něm Alexe, který nám ukázal, jak si vyrobit plašičku komárům, abychom jim znovu nemuseli čelit. A protože jsme chtěli už do dalšího levelu, vnikli jsme do depa, ukradli jsme letadlo, přivolali Alexe a vyletěli vstříc dalšímu levelu. Bohužel bylo asi příliš brzy. Naše letadlo ztroskotalo. Ošetřili jsme zraněné a vydali se po svých směrem k pevnosti Jürgena.

Hurá, konečně jsme se po tak dlouhé době dostali do dalšího levelu. Vyskytli jsme se v horách. Podstoupili jsme výcvik pro přežití v horách. Po něm už nastal ten správný čas vyrazit vzhůru do hor k Jürgenově pevnosti. A povedlo se. Dostali jsme se k branám Jürgenovy pevnosti. Bohužel ne dovnitř, protože pevnost bedlivě bránili nochsledi Jürgena. Přespali jsme v horách a jak se říká, ráno moudřejší večera. Přišli jsme na to, že Jürgena budeme moc omámit lektvarem. Získali jsme na něj ingredience a od babka lektvartářka nám pak lektvar umíchala.

Dostali jsme se dovnitř a nyní bylo třeba dostat se přes všechny hradby. Museli jsme si k tomu vyrobit příslušné zbraně. Byl to boj za velmi nepříznivého počasí v horách, ale podařilo se. Získali jsme klenot. Počkat. Cože? Jürgen nás převezl. Žádný klenot jsme nezískali. Pouhou truhlici, v níž bylo prázdno. Rozhodli jsme se, že se nevzdáme a zkusíme klenot získat znovu.

U večeře se začala dít podivná věc – nochsledi Jürgena ukradli jídlo a odběhli pryč. Vyslali jsme z našich řad zvědy, kteří zjistlili, že nochsledi nesli jídlo Jürgenovy. Bezva, víme kde je. Přišla i naše čtyřka – Bravestone, Ruby, Shelly a Moose odhodlaní získat klenot. Dali jsme Bravestonovi plod Jumanjiovníku, aby mohl Jürgena oslabit. Společně jsme se rozhodli, že právě on jako nejsilnější a nejodvážnější chlap z nás klenot získá. Bravestone se mu tedy opravdu tváří v tvář postavil, omámil ho a klenot získal. Ruby a Shelly věděli, kde je to ono místo, kam klenot patří. Vzali jsme si své talismany a vydali se tam. A víte co? Přišel i Alex, u něhož jsme se obávali, že nedorazí.

Bravestone vložil klenot do totemu, všichni jsme se spojili a zvolali: „JUMANJIIIIIII“! Přišel Nigel, podal nám všem ruce a rozloučil se. A jsme zpátky v realitě. Wow, to byla jízda. Tak schválně, co nás čeká zase příště…

V prodlouženém víkendu 1. – 4. 2. 2024 jsme zavítali jako před rokem do ubytka v Hlinsku. První (čtvrteční) večer byl v poklidu.

Po vydatném spánku jsme našli cosi na dveřích. Vypadalo to jako vzkaz. Když jsme svitek otevřeli, zjistili jsme nešťastnou novinu, a to že Křesomysl zemřel. Nyní vládne Čechům Neklan. Přeje si v naší zemi mír a klid, a tak uzavřel mírovou dohodu s Lučany, kterým vládne Vlastislav. V obou zemích zavládl klid, a tak jsme si mohli užívat. Vyrazili jsme na svah a bobaři nám uvařili polévku a dovezli pod svah. Následně jsme se všichni vydali na malý zasněžený kopec vedle sjezdovky a tam si užili radovánky na sněhu. Večer jsme vyrazili do místního bazénu.

Další ráno nás opět navštívili Neklan a Vlastislav. Tentokrát ne vlídně a klidu. Neklan se rozčiloval, protože Vlastislav nechal zavraždit jednoho z Čechů. V rozpoložení, které bylo velmi zlé, řekl, že Lučanům vyhlásí válku. Nám sdělil, ať se připravíme, kdyby bylo třeba nastoupit do války. A tak jsme šli posílit naše těla na lyže, snowboard a boby. Naštěstí nebylo třeba posílit vojska, avšak přišla další truchlivá zpráva. Trubadúr nám přišel povědět, že Neklan, Čestmír, který jej ve válce nějakou dobu zastupoval jako vůdce Čechů, i Vlastislav zemřeli. Neklan nám chtěl něco předat, ale bohužel to nestihl. Poslal to po trubadúrovi. Dostali jsme pamětní listy a kus nějaké mapy. K čemu slouží zatím nevíme. Počkejme a třeba se dozvíme, k čemu se dá využít…

Lid se sešel a chtěl za vládce Lecha. Ten ale nechtěl, a tak doporučil Kroka, že právě on by mohl být dobrým vladařem. Jím se také stal, my jsme se s ním potkali následující den. Přišel se nám představit on sám a také jeho tři dcery – Kazi, Tetu a Libuši. Rozhodl se nechat vystavět Vyšehrad a nás poprosil o pomoc. Společnými silami jsme postavili Vyšehrad. Bohužel Krok náhle zemřel a bylo třeba zvolit někoho nového, kdo povede lid, kdo povede nás. Mohl se do voleb zapojit úplně každý. I my z řad prostého lidu jsme si vytvořili své kampaně, plakáty a večer své kampaně představili. Kampaň Libuše byla lidem zvolena jako nejlepší, a tak se stala novou vladařkou.

To se ale ne všem líbilo, že by u vlády byla pouze žena. Někteří se začali vzpouzet a chtěli u vlády i muže. Vydali jsme se tedy do krajin hledat Libuši muže. Nebyla to jednoduchá cesta, volba však byla jasná. Neduhy a vlastnosti většiny nápadníků nebyly pro vladaře a může Libuše vhodné. Jeden nápadník nám byl však velice sympatický. Jmenoval se Přemysl Oráč. S Libuší si padli do noty a krátce po jejich seznámení se vzali.

Bohužel nastala nečekaná situace. Libuše zemřela. Muži byli spokojeni, že vládne opět pouze jen muž. Rozhodli se ženám vyhlásit válku. Naše děvčata a chlapci si mezi sebou zaválčili. A pozor, změnili jsme dějiny. Naši dívčí válku vyhráli ženy. Nakonec se ženy a muži usmířili a společně oslavovali na hostině. 

Nyní v krajině vládne klid a my můžeme být zvědaví, co nás čeká dál…

Po výstupu z vlaku jsme obdrželi dopis od někoho, kdo se podepsal PČ. Psalo se v něm, že v jeho krajině se nedá žít, protože tam bojují dva rody, a tak se s bratrem a částí lidu rozhodli opustit svou vlast a najít jinou, krajinu, kde jim bude dobře. Už jim docházely síly, a tak nás v dopisu prosili o pomoc, abychom prozkoumali okolí, které bylo zaznačené u mapy, kterou jsme dostali u dopisu.

A tak jsme prozkoumali krásy okolí i konkrétní bod na mapě. Vystoupali jsme na horu Říp, na níž jsme si zaběhali a ve skupinách se účastnili kvízu po skupinách. Křížem krážem jsme prošli vrchol hory. Na místě, ze kterého byl překrásný výhled, jsme potkali muže, který nám poslal psaní. Byl jím Praotec Čech, který nám poděkoval za naše zkoumání krajiny, opěvoval její krásu z výhledu, na kterém jsme společně stáli. Zbývalo jediné. Zvolit jméno této překrásné krajiny. A protože ji objevil právě Praotec Čech, dostala jméno Čechy. Závěrem nám předal kus mapy, kus krajiny, kterou jsme poznali a kroniku, do které budeme zaznamenávat své zážitky.

Co nás čeká dál? Zůstaneme v této krajině nebo budeme nuceni být jinde?

To vše se již brzy dozvíme…