Vánoce, Vánoce přicházejí…
Nene, už jsou za námi, a to jak ty české, tak ty naše poutnické.
V termínu 12. – 14. 12. jsme se vydali na vánoční výpravu do Opárenského mlýna.
Netrvalo dlouho a příběh začal nabírat obrátky. Hned v noci z pátku na sobotu jsme byli vzbuzeni. Měli jsme tu čest potkat paní ředitelku Školy čar a kouzel Cornelii Wulfram Roserovou a pedagoga historie Huga Tumnuse. Přivítali nás na škole v nultém ročníku a paní ředitelka chtěla vidět vybavení všech studentů. Bohužel byla velmi zklamaná z chování a vybavenosti studentů a vyzvala všechny k co nejdřívější nápravě.
Ráno jsme si povídali o Vánocích. Dozvěděli jsme se zajímavá vánoční fakta z celého světa a hádali vánoční hádanky. Na konci tohoto povídání k nám zavítal pan profesor Tumnus. Představil nám předmět a my jsme se šli pilně učit o historii Bradavic, jakožto předchůdci naší Školy čar a kouzel.
Odpoledne se za námi znovu pan profesor Tumnus stavil. A protože byli Vánoce, měli jsme speciální výuku formou workshopů vánočních tradic zasahujících do historie kouzelnické i té naší.
Večer jsme se taktéž s panem profesorem setkali. Společným kouzlem jsme rozsvítili magický stromeček, který nám vykouzlil dárek. Poté jsme se rozloučili, odebrali jsme se na vánoční večeři, zazpívali jsme si koledy, baštili cukroví. A víte kdo přišel? Poutnický Ježíšek. Nadělil nám poutnické kalendáře a TOMácké ponožky. Děkujeme, Ježíšku.
V neděli nás ještě jednou navštívil pan profesor Tumnus, sdělil nám verdikt, že jsme všichni předmět splnili. Dostali jsme paměťáky a z kousavého stromečku jsme si mohli ulovit měňáky. Uklidili jsme po sobě a vyrazili nazpátek do Prahy.
0 komentářů