Cesta kolem světa – ODDÍL POUTNÍCI

Vyhráli jsme sázku s panem Foggem aneb jak proběhla předposlední schůzka letošního roku

Pěnkava — Sat, 25 Jun 2022 21:23:28 +0000

Letošní školní rok jsme strávili cestováním kolem světa. Jenže i po našem návratu do Česka tu zůstávaly nezodpovězené otázky. Stihli jsme to včas? Vyhráli jsem skutečně sázku s Phileasem Foggem? Splnili jsme všechny její podmínky? Odpovědi přišly ve středu 22. 6., kdy nás na předposlední schůzce právě tento slavný cestovatel navštívil.

A máme pro všechny Poutníky báječné zprávy! Po kontrole naší kroniky a hlavně delším rozhovoru, kdy se nás ptal na různé zážitky ze světa a také jaké všechny dopravní prostředky jsme na cestě použili, shledal, že jsme podmínky sázky splnili. Sázku jsme vyhráli!

Poutníci díky tomu získali šek na 5 milionů liber. Peníze prý máme velice moudře, až bude ten pravý čas, použít. Na starosti si jej vzala Tonička a schovala ho na bezpečném místě do té doby, než se všichni společně setkáme. A to bude na konci července na letním táboře. Už se těšíte? 🙂

Ale to nebyl konec překvapením. Od pana Fogga jsme dostali také ještě kufr, který se mu objevil ten den před dveřmi. Sám nevěděl, co v něm je. Nakonec se nám ho podařilo otevřít a zjistili jsme, že je v něm raketka a pumpička. Co jen to asi znamená? Každopádně i je bereme s sebou na tábor a uvidíme…

Do návštěvy pana Fogga jinak probíhala naše schůzka zcela normálně. I když… Měli jsme na ní milého hosta, Míšu z Ukrajiny, který s námi – společně ještě se dvěma dalšími dětmi, které musely se svými rodinami utéct z domova před válkou – pojede na tábor. Zahráli jsme si klasické hry, jako Cukr, káva,…, Žabky, Rytmus a Horký brambor. A pak jsme také vyráběli dvojjazyčné kartičky v češtině a ukrajinštině, které vezmeme společně s námi do Zátoky pláňat.

Červnovka: Poutníci na Vodě

Brňák — Sat, 25 Jun 2022 21:02:01 +0000

Třetí víkend v červnu jsme se vydali na další putování cestou kolem světa. Tentokrát nás čekala velmi zrádná a nebezpečná Amazonie, kterou jsme nakonec překonali splavením nejdelší řeky v tomto kraji (Amazonka). Před samotným zahájením plavby jsme se setkali s místní šamankou, která nám sice neprozradila jméno, ale za to nás varovala před všemi nástrahami, která nás na řece mohou potkat (hadi, krokodýly a další různá havěť). Zároveň nám předala mapu pomocí, které jsme se mohli vydat na cestu a varovala nás, abychom na ni vypluli pouze v doprovodu zkušeného lodivoda. Věděli jsme, že bude potřeba výcvik na suchu, abychom takovou řeku dokázali zdolat. Naštěstí s námi byla Áďa, která všechny zúčastněné velmi dobře proškolila a naučila je potřebné manévry, signály, pádlování, prostě vše potřebné. Po instruktáží jsme se konečně mohli vydat na cestu. Hned po pár kilometrech nás potkal první jez. Všechny lodě ho nakonec zvládli v suchu bez nutnosti se smočit. Druhý jez po cestě už jsme bohužel museli přenést jen dva velmi odvážní zadáci to zkusili na vlastní pěst. Nakonec i tento jez zvládli, o suchu v lodi se však mluvit nedalo, oba museli využít možnosti loď pomocí houby vysušit. Po cestě do prvního stanoviště jsme si udělali řadu koupacích a osvěžujících zastávek. Po jedné z nich nás také překvapil amazonský krokodýl naštěstí byl docela neškodný a nikoho z nás nesežral. Došlo také k nácviku vylévání vody z otočené lodi se seniory :). Večer po příjezdu do stanoviště nás čekala příprava stanů a výborné klobásy a točenák na ohni. Druhý den ráno nás po snídani (čínské polévky, ovesná kaše), čekal velice zvláštní až trošku zmatený pán. Vypadal jako vědec a představil se jako Montgolfier povídal nám o svém vynálezu toho, že horký vzduch dokáže být lehčí než vzduch chladný a díky tomu by měl jeho vynález Montgolfierův balón létat. Potom co zjistil, že jsme ti slavní cestovatelé kolem světa nabídl nám, že můžeme jeho prototypy vyzkoušet na vlastní pěst pro zkrácení cesty do Evropy s čímž jsme nakonec všichni souhlasili. Nejdříve jsme však museli dokončit zbytek Amazonky, aby jsme z jejího konce mohli odlétnout. To se nám také nakonec podařilo plavba druhý den byla již o něco kratší a tak jsme zvládli a vydatný oběd v jednom z kiosků. Všem nakonec bylo kromě hranolků dopřáno taky pití dle vlastního výběru – v tom horku to fakt bodlo. Nakonec jsme se vydali k železniční trati kde jsme si nafoukli balóny od pana Montgolfiéra a odlétly směrem do Evropy. Po přílet na nádraží nás čekal průvodčí s telegramem od pana Foga.

Březnovka: Indie a Čína

Mája — Thu, 24 Mar 2022 10:44:07 +0000

Z Mongolska jsme úspěšně odjeli s přičiněním našich šikovných jaků. Ti už ale daleko nedošli – byli znavnení – museli jsme tedy přesedlat z jaka na vlak. Indické vlaky jsou pověstné svou přeplněností, hlukem atd., to vše se nám při cestě na výpravu splnilo (jen jsme tedy, k nelibosti účastníků, nejeli na střeše vlaku).

Po příjezdu do Přelouče – do Skautské základny (čti do Indie), bylo naším úkolem naučit se zacházet s nástrojem, který jsme následně potřebovali celý víkend – hůlky. Účastníci zájezdu samozřejmě věděli, že se v Indii nejí hůlkami, ale úkol zvládli a tím bylo u jídel o zábavu postaráno. Večer nás pak čekala už jen večeře z domovů, hraní deskovek, povídání si a plnění bodů do zkoušek. Spát se šlo brzy, protože další den nás čekalo spooustu dobrodružství.

Po probuzení proběhla rozcvička s břišními tanečnicemi a tanečníky. Přes noc se nám na čele objevily zvláštní tečky a u snídaně nám došlo, že se jedná o rozdělení do kast, podle kterých byla připravena i samotná snídaně. Zjistili jsme, jak to může být nespravedlivé, ale zároveň jsme se zvládli i rozdělit. Po kartách ctností následovala indická pohádka o myšákovi.

Na dopoledním programu byl nákup. Rozdělili jsme se do skupinek a dle receptů jsme sestavovali nákupní seznam. Cesta do obchodu a nakupování ingrediencí nakonec přinesly své plody – oběd, večeře i snídaně na další den byly pod vedením jednotlivých skupinek a jídlo bylo moc dobré! Skupinky, co zrovna nevařily, vyráběly draky na přehlídku, abychom se v Číně ukázali v nejlepším dračím světle.

Odpolední program byl v režii dětí – rozhodování o tom, co se bude dít trvalo opravdu dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že půjdeme na zahradu – někdo hrál vybíjenou, jiní posilovali a gymnastikovali a někdo další si četl. Na vyblbnutí a bytí na čerstvém vzduchu tak akorát!

Večer nás čekala cesta přes hranice, kdy jsme poslepu došli až k panu Drakovi, vyfotili se a šli na véču. Po ní proběhla diskotéka a čtení čínské pohádky.

Nedělní ráno provoněly palačinky z rukou seniorů (a pár pomocichtivých juniorů). Pak se rozdělily úkoly uklízecím četám a když byl barák předán v snad ještě lepším stavu, než jsme ho přebírali, mohla proběhnout drakidáda, na kterou jsme se tolik těšili.

Když už jsme byli esteticky nasyceni, vydali jsme se procházkou přes město na nádraží. Nakonec nás trochu zamrzelo zjištění, že čas strávený v parku mohl být klidně ještě delší, protože náš vlak měl zpoždění 90 minut. Čas nám ale uplynul celkem rychle – zabíjeli jsme ho totiž hraním her, pobíháním a povídáním si.

Pak konečně přijel náš povoz a my se mohli pohodlně usadit a vystoupit až na Hlavním nádraží.

Tak schválně, kam nás cesta zavede příští měsíc…

Střípky z březnovky

Lyžo-bobo: Rusko a Mongolsko

Brňák — Fri, 11 Feb 2022 20:40:46 +0000

Po cestě na severní pól jsme se ocitli na dalších hranicích, tentokrát nás vítal soudruh s ruským přízvukem a beranicí na hlavě – ano byl to hraniční přechod do Ruska a už od počátku bylo jasné, že tam bude velká zima. Poslední míle k našemu ubytování jsme museli zdolat pomocí sání a psů, ale nakonec se to všem podařilo, i když byla cesta velmi strmá div jsme ze sání nespadli. V ubytování nás přivítala milá paní ještěže byla na blízku Arina, aby nám její požadavky a podmínky pro ubytování přeložila.

Druhý den nás čekal přesun v naší cestě dále, protože je Rusko velká země museli jsme urazit spoustu kilometrů. Bobaři sbírali kilometry ve vlastnoručně vytvořeném ledovém korytě. Lyžaři po rozježdění a seznámení se střediskem vyrazili sbírat kilometry sjížděním sjezdovek. Za bobaře byl tím nejúspěšnějším jezdcem Lukáš u lyžařů nakonec zvítězil Vydrýsek. Večer jsme si dali tradiční ruský pokrm Viněgret. Večer se však stalo něco nečekaného do našeho ubytování se dostal velmi nemocný člověk, který nás varoval, že v Rusku řádí malárie a museli jsme se okamžitě vydat na hranice a zmizet před nemocí do Mongolska, takže ještě před spaním jsme se vydali najít lék proti malárii a následně jsme museli projít kontrolou dokladů u Mongolského strážce, který působil komicky, když mu ani nesvítilo osvětlení hranice. Nakonec se nám podařilo všem projít, i když některé jsme museli doslova pašovat (zapomněli ruskou známku, nebo neměli doklad vůbec).

I v Mongolsku jsme pokračovali v nahánění kilometrů podobně jako v Rusku, i když tentokrát jsme potřebovali něco víc. Věděli jsme, že všechny kilometry nezvládneme sami, avšak v Mongolsku se nacházejí velmi silná tažná zvířata, JACI! Abychom byli dost silní na lov dali jsme si tradičním Guritail šol – neboli kuličkami s jačím mlékem. Následovalo tradiční sbírání kilometrů a odpolední lov Jaků, kteří nám pomohou překonat poslední kilometry Mongolské země. Nakonec byl náš lov úspěšný a jak bobaři tak lyžaři si svého Jaka ulovili. Po náročném lovu jsme si zasloužili odměnu v podobě Kartošky. Večer nás už čekala velmi tradiční akce, a to noční bobování. Lyžaři velmi ocenili připravené tratě a ledová koryta. Boby jezdili parádně a na bezpečnost dohlíželi traťoví komisaři, kteří pustili na trať vždy jen jeden bob, to vše za přítomnosti kvalitní světelné signalizace.

Následující den už jsme jen osedlali naše ulovené Jaky a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Kam nás asi Jaci nakonec dovezou? To se dozvíš na další výpravě. Nezapomeň se tedy přihlásit.

Vánočka: Severní pól

Bebina — Fri, 24 Dec 2021 13:45:54 +0000

Naše plavba z Grónska pokračovala, plavili jsme se Severním oceánem, když v tu ránu se k nám přiblížil ledoborec, díky kterému jsme se doplavili do přístavu. Pomohl nám, abychom se posunuli na naší cestě kupředu rychleji. Dorazili jsme do přístavu a dál se vydali do obydlí podle mapy a buzoly. Když jsme dorazili, byla už černočerná tma. Byli jsme unavení, a tak jsme šli načerpat síly na další den.

Ráno nás přivítali dva skřítci ze Santovy dílny. Byli moc milí a veselí, ale zároveň moc unavení, protože byli na všechno sami. Santa se jim ztratil a potřebovali pomoc, aby se vše do Vánoc stihlo. Vzali nás k sobě do dílny a my si mohli vyzkoušet některé jednotlivé úkoly, které skřítci plní. Upekli jsme sušenky, udělali bramborový salát, vyrobili krb, ušili punčochy, vytvořili ozdobičky a udělali jsme vánoční výzdobu.

Za pomoc se nám skřítci odvděčili. Abychom byli na naší cestě ze severního pólu opravdu rychlí, připravili si pro nás materiál na jeden speciální dopravní prostředek – sáně se sobím spřežením. a protože skřítci jsou hraví, připravili si pro nás hru, díky které jsme materiál na saně získali.

Blížil se večer. Nacvičili jsme si divadlo, oblékli se do slavnostního oblečení a divadlo zahráli ostatním vedoucím, kteří připravovali slavnostní večeři a taky jsme se spojili s těmi, kteří s námi, bohužel, nemohli být offline. Poté jsme usedli k jednomu stolu, přišel poutnický Ježíšek, který nám nadělil spousty dárečků. Jedním z nich jsme celý náš večer zakončili. Zkoukli jsme předpremiéru táborového videa. Po tak nabitém dni jsme šli spát. Teda… jen někteří z nás. Senioři hlídali náš krb s punčochami, jestli náhodou nepřijde v noci Santa.

Co myslíte, podařilo se jim vidět Santu? To si necháme jako tajemství. Nebo víte co? Zeptejte se jich. Senioři vám jistě rádi povypráví. Co ale prozradit můžeme, že nám Santa do punčoch nadělil. 🙂

Cestu zpět jsme odjeli na saních, které jsme si vytvořili. A teď míříme na cestě kolem světa dál. Tak uvidíme, do jaké země zamíříme zase příště.