Z Mongolska jsme úspěšně odjeli s přičiněním našich šikovných jaků. Ti už ale daleko nedošli – byli znavnení – museli jsme tedy přesedlat z jaka na vlak. Indické vlaky jsou pověstné svou přeplněností, hlukem atd., to vše se nám při cestě na výpravu splnilo (jen jsme tedy, k nelibosti účastníků, nejeli na střeše vlaku).
Po příjezdu do Přelouče – do Skautské základny (čti do Indie), bylo naším úkolem naučit se zacházet s nástrojem, který jsme následně potřebovali celý víkend – hůlky. Účastníci zájezdu samozřejmě věděli, že se v Indii nejí hůlkami, ale úkol zvládli a tím bylo u jídel o zábavu postaráno. Večer nás pak čekala už jen večeře z domovů, hraní deskovek, povídání si a plnění bodů do zkoušek. Spát se šlo brzy, protože další den nás čekalo spooustu dobrodružství.
Po probuzení proběhla rozcvička s břišními tanečnicemi a tanečníky. Přes noc se nám na čele objevily zvláštní tečky a u snídaně nám došlo, že se jedná o rozdělení do kast, podle kterých byla připravena i samotná snídaně. Zjistili jsme, jak to může být nespravedlivé, ale zároveň jsme se zvládli i rozdělit. Po kartách ctností následovala indická pohádka o myšákovi.
Na dopoledním programu byl nákup. Rozdělili jsme se do skupinek a dle receptů jsme sestavovali nákupní seznam. Cesta do obchodu a nakupování ingrediencí nakonec přinesly své plody – oběd, večeře i snídaně na další den byly pod vedením jednotlivých skupinek a jídlo bylo moc dobré! Skupinky, co zrovna nevařily, vyráběly draky na přehlídku, abychom se v Číně ukázali v nejlepším dračím světle.
Odpolední program byl v režii dětí – rozhodování o tom, co se bude dít trvalo opravdu dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že půjdeme na zahradu – někdo hrál vybíjenou, jiní posilovali a gymnastikovali a někdo další si četl. Na vyblbnutí a bytí na čerstvém vzduchu tak akorát!
Večer nás čekala cesta přes hranice, kdy jsme poslepu došli až k panu Drakovi, vyfotili se a šli na véču. Po ní proběhla diskotéka a čtení čínské pohádky.
Nedělní ráno provoněly palačinky z rukou seniorů (a pár pomocichtivých juniorů). Pak se rozdělily úkoly uklízecím četám a když byl barák předán v snad ještě lepším stavu, než jsme ho přebírali, mohla proběhnout drakidáda, na kterou jsme se tolik těšili.
Když už jsme byli esteticky nasyceni, vydali jsme se procházkou přes město na nádraží. Nakonec nás trochu zamrzelo zjištění, že čas strávený v parku mohl být klidně ještě delší, protože náš vlak měl zpoždění 90 minut. Čas nám ale uplynul celkem rychle – zabíjeli jsme ho totiž hraním her, pobíháním a povídáním si.
Pak konečně přijel náš povoz a my se mohli pohodlně usadit a vystoupit až na Hlavním nádraží.
Tak schválně, kam nás cesta zavede příští měsíc…
0 komentářů