Něco málo o autorovi příspěvku
- Oddíl mi dal možnost vrátit se do dětských let a hrát si (dělat „šílené věci“). Spoustu nových kamarádů a přátel,co tě nenechají ve štychu. Pocit, že dělám něco opravdu prospěšného.
Po cestě na severní pól jsme se ocitli na dalších hranicích, tentokrát nás vítal soudruh s ruským přízvukem a beranicí na hlavě – ano byl to hraniční přechod do Ruska a už od počátku bylo jasné, že tam bude velká zima. Poslední míle k našemu ubytování jsme museli zdolat pomocí sání a psů, ale nakonec se to všem podařilo, i když byla cesta velmi strmá div jsme ze sání nespadli. V ubytování nás přivítala milá paní ještěže byla na blízku Arina, aby nám její požadavky a podmínky pro ubytování přeložila.
Druhý den nás čekal přesun v naší cestě dále, protože je Rusko velká země museli jsme urazit spoustu kilometrů. Bobaři sbírali kilometry ve vlastnoručně vytvořeném ledovém korytě. Lyžaři po rozježdění a seznámení se střediskem vyrazili sbírat kilometry sjížděním sjezdovek. Za bobaře byl tím nejúspěšnějším jezdcem Lukáš u lyžařů nakonec zvítězil Vydrýsek. Večer jsme si dali tradiční ruský pokrm Viněgret. Večer se však stalo něco nečekaného do našeho ubytování se dostal velmi nemocný člověk, který nás varoval, že v Rusku řádí malárie a museli jsme se okamžitě vydat na hranice a zmizet před nemocí do Mongolska, takže ještě před spaním jsme se vydali najít lék proti malárii a následně jsme museli projít kontrolou dokladů u Mongolského strážce, který působil komicky, když mu ani nesvítilo osvětlení hranice. Nakonec se nám podařilo všem projít, i když některé jsme museli doslova pašovat (zapomněli ruskou známku, nebo neměli doklad vůbec).
I v Mongolsku jsme pokračovali v nahánění kilometrů podobně jako v Rusku, i když tentokrát jsme potřebovali něco víc. Věděli jsme, že všechny kilometry nezvládneme sami, avšak v Mongolsku se nacházejí velmi silná tažná zvířata, JACI! Abychom byli dost silní na lov dali jsme si tradičním Guritail šol – neboli kuličkami s jačím mlékem. Následovalo tradiční sbírání kilometrů a odpolední lov Jaků, kteří nám pomohou překonat poslední kilometry Mongolské země. Nakonec byl náš lov úspěšný a jak bobaři tak lyžaři si svého Jaka ulovili. Po náročném lovu jsme si zasloužili odměnu v podobě Kartošky. Večer nás už čekala velmi tradiční akce, a to noční bobování. Lyžaři velmi ocenili připravené tratě a ledová koryta. Boby jezdili parádně a na bezpečnost dohlíželi traťoví komisaři, kteří pustili na trať vždy jen jeden bob, to vše za přítomnosti kvalitní světelné signalizace.
Následující den už jsme jen osedlali naše ulovené Jaky a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím. Kam nás asi Jaci nakonec dovezou? To se dozvíš na další výpravě. Nezapomeň se tedy přihlásit.
Letošní závod 24 hodin na koloběžce patřil totálnímu hrocení závodu. Jednotliví jezdci se nazastavili ani na minutu. Naopak se koloběžky střídaly za jízdy a jezdci si měřili rekordy trati. Opičák ji ujel za 3 minuty Číst více…
O prvním květnovém víkendu jsme výjimečně necestovali po světě, ale vláčkem jsme vyrazili do Hvězdonic, kde jsme se utábořili přímo na zřícenině středověkého hradu Stará Dubá. Po celý víkend jsme lovili bobříky, ať ty speciální Číst více…
Na velikonoční výpravu jsme vyrazili již ve středu, kdy jsme i vypustili draky, na kterých jsme cestovali z Číny, naší předchozí destinace. Zbytek jsme museli dojít na vlastní pohon. Námi další navštívenou zemí se stalo Číst více…
0 komentářů