Třetí víkend v červnu jsme se vydali na další putování cestou kolem světa. Tentokrát nás čekala velmi zrádná a nebezpečná Amazonie, kterou jsme nakonec překonali splavením nejdelší řeky v tomto kraji (Amazonka). Před samotným zahájením plavby jsme se setkali s místní šamankou, která nám sice neprozradila jméno, ale za to nás varovala před všemi nástrahami, která nás na řece mohou potkat (hadi, krokodýly a další různá havěť). Zároveň nám předala mapu pomocí, které jsme se mohli vydat na cestu a varovala nás, abychom na ni vypluli pouze v doprovodu zkušeného lodivoda. Věděli jsme, že bude potřeba výcvik na suchu, abychom takovou řeku dokázali zdolat. Naštěstí s námi byla Áďa, která všechny zúčastněné velmi dobře proškolila a naučila je potřebné manévry, signály, pádlování, prostě vše potřebné.
Po instruktáží jsme se konečně mohli vydat na cestu. Hned po pár kilometrech nás potkal první jez. Všechny lodě ho nakonec zvládli v suchu bez nutnosti se smočit. Druhý jez po cestě už jsme bohužel museli přenést jen dva velmi odvážní zadáci to zkusili na vlastní pěst. Nakonec i tento jez zvládli, o suchu v lodi se však mluvit nedalo, oba museli využít možnosti loď pomocí houby vysušit. Po cestě do prvního stanoviště jsme si udělali řadu koupacích a osvěžujících zastávek. Po jedné z nich nás také překvapil amazonský krokodýl naštěstí byl docela neškodný a nikoho z nás nesežral. Došlo také k nácviku vylévání vody z otočené lodi se seniory :). Večer po příjezdu do stanoviště nás čekala příprava stanů a výborné klobásy a točenák na ohni.
Druhý den ráno nás po snídani (čínské polévky, ovesná kaše), čekal velice zvláštní až trošku zmatený pán. Vypadal jako vědec a představil se jako Montgolfier povídal nám o svém vynálezu toho, že horký vzduch dokáže být lehčí než vzduch chladný a díky tomu by měl jeho vynález Montgolfierův balón létat. Potom co zjistil, že jsme ti slavní cestovatelé kolem světa nabídl nám, že můžeme jeho prototypy vyzkoušet na vlastní pěst pro zkrácení cesty do Evropy s čímž jsme nakonec všichni souhlasili. Nejdříve jsme však museli dokončit zbytek Amazonky, aby jsme z jejího konce mohli odlétnout.
To se nám také nakonec podařilo plavba druhý den byla již o něco kratší a tak jsme zvládli a vydatný oběd v jednom z kiosků. Všem nakonec bylo kromě hranolků dopřáno taky pití dle vlastního výběru – v tom horku to fakt bodlo. Nakonec jsme se vydali k železniční trati kde jsme si nafoukli balóny od pana Montgolfiéra a odlétly směrem do Evropy. Po přílet na nádraží nás čekal průvodčí s telegramem od pana Foga.
0 komentářů