XXX. ročník Putování za vánoční vločkou

Před mnoha lety, v jedné vzdálené galaxii… Znát tuhle větu? Tak trochu k tomuto dni patří. Kdysi dávno jsem jel na první Putování za vánoční vločkou, které založil Luděk. Je to až k nevíře, že ta letošní byla opravdu třicátá. Pár Vloček jsem určitě za ty roky vynechal, ale třicátou jsem si nenechal ujít…

Nakonec jednou i ta letošní Vločka bude památná, zapsaná možná v nějakých kronikách a hlavně v pamětech těch, co jí šli. Tentokrát jsme mířili do Lhotky u Mělníka a okolí, do míst našich dávných příběhů.

Vyrazili jsme na putování jako jeden tým ve složení Viktorka, její mladší brácha, co ještě do oddílu nechodí, jejich táta a máma, Mates, Šutr, Vačice a Jana – zakladatelka obou tuláckých oddílů v naší organizaci, a to Malešic i Karlína.

Bylo nás tedy nakonec osm, i když to ještě na začátku dne vypadalo, že budeme maximálně čtyři. A to ještě pár dní předtím bylo více dětí i dospěláků přihlášených, ale než Vločka nastala, odhlásili se… I tak jsme si užili i trochu dobrodružství. Ono jít některými místy po letech a hlavně po paměti, má svá úskalí. Sem tam je nová výstavba, sem tam se lesy kácí, ale některá místa se naštěstí nezměnila.

Vyjeli jsme vlakem z Vršovic a s přestupem ve Všetatech a Mělníku vystoupili kupodivu až v Nebuželích a cestu brali směrem ke Lhotce. Hned zpočátku bylo jasné, že původní plán se trochu změní. Místo po silnici jsme zvolili cestu podél trati a ta nás nakonec dovedla až do místa, které bylo vykácené, ale měl jsem tušení, že tohle je ta křižovatka, kde se můžeme vydat ke hrázi a hlavně k obydlí, vytesanému ve skále. Nechal jsem všechny na křižovatce a šel se přesvědčit, že je to ono místo – a bylo!

Šli jsme kolem potoka Pšovky a děti byly u vytržení, ne však z kamenného domu, ale ze škeblí v potoce. Nasbíraly docela dost prázdných lastur a teprve poté jsme se vydali ke hrázi a stavení, kde podle vyprávění byla ve středověku i penězokazecká dílna. V místě vstupu do skály, kde dříve nebylo nic, je nyní dřevěná konstrukce, takže dovnitř nejde vstoupit klasickou cestou, stupy ve skále jsou zakryté. I tak se dovnitř někteří z nás dostali, včetně obou dětí:)

Další úsek cesty byl už některým z nás dobře známý, sem tam jsme zastavovali a povídali o tom, co jsme tu před lety zažívali. A jedno z velkých překvapení bylo, že se na jedné u mnoha skal dodnes uchovalo namalovaných pár znamení z doby naší pravěké hry! Míst se vzpomínkami je tam mnoho a dlouho by se dalo chodit po starých stezkách. Za všechny třeba mluvící Sandonoriko, Ochránce skříňky příběhů „X“, či míchání lektvarů u Zanthie, tedy země Kyrandie…

Nakonec jsme prošli přes tábořiště, které je dnes ze samých nových srubů, s osvětlením uvnitř i venku, a pravděpodobně s nějakým vytápěním, protože jsou sruby bez komínů… Nádraží ve Lhotce u Mělníka má novou podobu, starý železniční dům se bohužel pomalu rozpadá a z druhé strany kolejí je nové betonové nástupiště… Až na těchto pár smutnějších věcí, je Lhotka u Mělníka a její okolí stále to jedno z míst, co nám starším zůstává v srdcích, a na které nezapomeneme 

Světlo vašim krokům:)
Michal – Vačice