Vedoucí s dětmi vycházejí jako rovní s rovnými. Nikdo se na nikoho nepovyšuje, je však třeba mít ujasněné role a respektovat je.

Hlavas, neboli hlavní vedoucí je úplně nejvyšší funkcí v oddíle. Má právo veta ve chvíli, kdy se řeší něco skutečně důležitého, ale použije jej jen ve chvíli, kdy vidí skutečně velký problém pro celý oddíl do budoucna na základě nějakého rozhodnutí. Právo veta nebylo v historii našeho oddílu zatím použito.

Hlavas zodpovídá za chod oddílových akcí (táboryvýpravyschůzky). Neznamená to, že případné problémy jsou právně na něm, ale problémy za ním chodí. Je první osobou, která se o nich dozví a ví, jak je řešit.

Zároveň řídí oddílové porady a pověřuje vedoucí funkcemi na akcích (zásobovač, zdravotník…)

Hlavas v našem oddíle není modla, je na stejné úrovni jako ostatní vedoucí.

Současní hlavasové jsou Dana Vlčice Kordová a Ondřej Opičák Turek.

Vedoucí jsou dospěláci, kteří připravují program, mají nějakou funkci v oddíle, věnují se dětem. Nejlepší přirovnání je ke slovu instruktor.

Snažíme se o průběžné vzdělávání vedoucích pomocí akreditovaných i neakreditovaných kvalifikačních kurzů. Dále pak pomocí interního vzdělávání v podobě Stezek.

Každý vedoucí je jiná osobnost, což se někdy tluče, ale velkou výhodou je, že vznikají programy, které jsou různorodé a každé dítě si může najít „toho svého vedoucího“.

Pro všechny akce platí, že na nich musí být přítomen alespoň 1 člověk nad 18 let, který je zároveň vedoucí!

Rádci jsou vybraní jedinci, kteří dostali od vedoucích šanci rozvinout se, a snad se jednou stát vedoucími. Jsou jim postupně servírovány informace „JAK, KDY a CO“. Nejprve spolupořádá schůzky, podílí se na tvorbě částech programů na výpravách, později má třeba vlastní etapy na táboře a ve chvíli, kdy je zcela samostatný a „zaučený“, stává se vedoucím.

Nic není zadarmo, a pokud se dotyčný Rádce neprojeví v zájmu a alespoň částečné samostatnosti, bohužel status Rádce ztrácí. To však neznamená, že nemůže být někdy v budoucnu opět vybrán.

Rádce má podporu všech vedoucích, ale často si ho některý vedoucí vezme „pod svá křídla“.

Předpokladem k tomu být vybrán jako rádce je splnění Základní oddílové zkoušky, zájem o oddílovou činnost a vlastní iniciativa.

Tento status není ani tak funkcí, jako spíš hodnotou. Kmeňákem se rozumí každý, kdo je členem Kmene, tedy uskupení jedinců, kteří úspěšně splnili Základní oddílovou zkoušku.

Kmeňákem se může stát jakýkoli Poutník v jakémkoli věku. Členstvím posiluje svou reputaci k tomu, aby byl vybrán jako Rádce.

Být členem Kmene je čest a zároveň určitá pokora. Kmeňák by měl z principu udržovat v oddíle rovnováhu a být jakýmsi vzorem pro ostatní.

Mentálně a fyzicky vyspělejší jedinci oddílu Poutníci, pro které se připravují složitější hry a náročnější aktivity. Do Seniorů Poutník vstupuje po pozvání vedoucích, leč není povinnost pozvání přijmout. Podmínkou je pro nové Seniory minimální věk 12 let. Příkladem náročnějších aktivit je třeba Mayská psychoakce, Noční pochod, zážitkové akce s prvky abstrakce, nebo třeba puťák, ve kterém jsme ušli během dvou dnů 40 km.

Člen oddílu je každý, kdo má odevzdanou přihlášku a zaplacené členské příspěvky. Pochopitelně i vedoucí jsou sami členy oddílu. Sem tam se objevující členy, které vidíme párkrát do roka a méně můžeme označit jako „bývalé členy“.

Přátele oddílu chápeme jako všechny, které zaujala naše činnost a sami se na ní nějakým způsobem podílí. Mohou to být členové jiných oddílů, se kterými si vyměňujeme zkušenosti, půjčujeme kostýmy apod., ale i aktivní rodiče, kteří s námi rádi jedou na otevřenou akci anebo třeba přinesou něco materiálního či nemateriálního do oddílu. Též se mezi ně řadí kamarádi jednotlivých Poutníků, kteří se s námi přátelí.

Sympatizant je člověk zvnějšku, kterému se líbí naše oddílová činnost, ale blíže Poutníky nezná. Kupříkladu lidé sledující náš web, Youtube apod. Není vyloučené, že náš oddíl sympatizant podporuje.

Největší podporovatelé

Podporují nás i další, kompletní seznam naleznete zde. Děkujeme!