Již mnoho let se vždy v prosinci koná v Praze Večerní hra. Tentokrát nás pořadatelé trochu překvapili se změnou dne (místo obvyklého čtvrtka to byla středa) a tak jsme na hru vyrazili v době oddílové schůzky. Téměř tradičně jsme byli posledním startujícím týmem, což nám vůbec nevadilo – na prosinec málem jarní počasí, takže zima nám letos nebyla. A navíc jsme měli cestu zpestřenou o přítomnost postav, které balily a opouštěly svá stanoviště a šly stejnou cestou jako my až do cíle:)
Letošním tématem byla „Praha plná pověstí“, poznali jsme proto jak některé skutečné historické postavy (Rudolfa II., hraběnku Stradovou i Magistra Kellyho), tak i ty bájné, jako kněžnu Libuši se sestrami i otcem Krokem. Na každém stanovišti jsme dostali drobné pamlsky, ale až po té, co jsme zodpověděli otázku. Nejvíc správných odpovědí z dětí věděl Koza. A když už ani on, tak naši vedoucí i dospěláci z řad rodičů byli těmi záchranáři:)
Cesta vedla tentokrát od Muzea, přes Staroměstské náměstí ke Karlovu mostu, přes který jsme ale nešli. Pokračovali na most u Národního divadla a dále přes něj k Sovovým mlýnům (kde jsme se na obřích sochách nemluvňat řádně vyřádili. Dále jsme pokračovali kolem Werichova domu, na Kampu, přešli Karlův most z druhé strany a končili jsme s horkým čajem v cíli na Malostranském náměstí. Tam jsme se stylově vyfotili v maskách – schválně hádejte na odkazu, kdo je kdo 
0 komentářů