První část puťáku: Po stopách staré lokálky (seniorský puťák) 1. část
Další naše kroky vedly do Křivsoudova, kde jsme si nakoupili vydatný oběd, Kofoly, bonbóny a jiné srandy. Krysař místnímu prodavači vietnamské národnosti opravil „hleba 5 Kč / ks“ na „Chleba 5 KČS“, za což si vysloužil vykopání z obchodu a prodavač omluvu. Zvedli jsme ze země ty, kteří již byli znaveni a leželi na betonovém chodníčku před obchodem a šli dál. Vzali jsme to ještě kvůli minuté odbočce přes Čechtice, kde nás čekala točená zmrzlina. Tedy ty, kteří ji našli, ostatní si koupili balenou zmrzlou vodu v obchodě vedle. Též jsme dokázali svým řevem na náměstí zvednout celou zahrádku hospody a hostinský kvůli nám chudák asi přišel o tržbu.
Koupání zakázáno, tak se vykoupeme v noci
Naše kroky vedly k rybníku, kde jsme se chtěli vykoupat, ale rybáři si ho uzmuli pro sebe a bylo jich u rybníka tolik, že jsme uposlechli zákaz, který hlásala cedule a šli dál po svých. Přespali jsme pod Javornickou hůře, kde byl nedaleko mlýn s přírodním koupalištěm. To bylo hluboké tak metr, ale na noční koupání to bylo skvělé.
Jídlo je základ
Kucí mezitím rozdělali ohníček a my si pochutnali na večeři. Tou byla mouka s vodu a špetkou papriky (koření). Chutnalo to… Jako mouka bez příchuti. Koza si zase pekl chipsy z nakrájených brambor, ale ani ty se prý moc nepovedly. Ráno (tedy… my to tak nazýváme, ale na našich puťácích vstáváme tak v jednu odpoledne) to bylo vše lepší. Inteligentní nápad přidat do mouky kakao či meltu se osvědčil a byla to dobrá snídaně. A i chipsy se již dařily.
Vloupačka do Rabbitu
Ten den jsme došli do Trhového Štěpánova, kde jsme šli jak jinak než na zmrzlinu. Kozovi spadla na zem, tak měl prd. Řízek se choval jako dobytek a vyhodil ji pod stánek, takže dlužil 2 zmrzliny Opovi, který ji za něj musel vyhodit do koše. Také jsme našli srdcervoucí dopis od Matese, který odjížděl na Ukrajinu bez pasu a vracel se o den později do tábora. U nádraží jsme viděli poslední zbytky železnice, kde jsou ještě koleje. Prošli jsme místní masozpracovávající společností Rabbit a viděli, kde koleje končí. Vrátnicí jsme se dostali na silnici, kde dříve vedla železnice a ukázali si, kde zhruba stála stanice Dubějovice. Zbytek trasy jsme již netrefili dobře, a tak jsme prošli přes Sedmpány do Keblova a tím uzavřeli kolečko po bývalé železnici. Návrat do tábora proběhl ku radosti zbytku vedoucích, protože malé děti dělali takovou rotiku, že musel zavládnout opět drsný režim.
0 komentářů