Už večer jsme se setkali s Ofiliánkou, která nebyl jen tak obyčejná. Byla to rebelka, co za námi poslala svého posla, aby nás přivedl. A tak jsme šli, ale aby to nebylo nápadné, byli jsme ve čtyřech týmech. Pravda, také jsme spatřili Marymeny, ale co také čekat po tmě v lese a v blízkosti nějakého Ofiliána. Někteří z nás se pěkně proběhli.
To podstatné, co jsme se dozvěděli, bylo, že ne všichni Ofiliáni souhlasí s rozpínáním své říše na úkor ostatních a se zotročováním jiných bytostí. A tou skupinou, která se snaží o změnu, je „Ama ochiri“, což znamená: Svědkové tmy. Dozvěděli jsme se také o svátku „První jarní noci“, což je obdoba první ho jarního dne, kdy je možné dostat se do blízkosti Modamér Grantén a sdělit ji, co ji její rádci zatajují (královna Grantén je mladá a neví vše, co by měla vědět). K tom u jsme ale museli získat „Magické obrazy“, keré nás opravňují před královnu Ofiliánů předstoupit.
Ráno šel do čtyř směrů každý tým zvlášť a s buzolou hledal květiny pro „Arkasínskou slavnost jara“ a také části listiny, která nás popostrčila kousek dál. Ono je arkasínské jaro trochu jiné, než to naše člověčí. Arkasíni zapojují fantzii a tak jsme měly čtyři různá provedení oslav jara. Přišel se na ně podívat i Alarg a také léčitel, nejstarší arkasín Aldan. Oběma se naše představení líbila a nakonec Aldan oznámil, že se Arkasínská rada rozhodla vybrat svégho krále a ttím se stal Alarg.
Ještě bylo potřeba získat dostatečné množství „Magických obrazů“. Podařilo se a pak už nám nic nebránilo dostat se k Modamér. Tedy – ještě nám v tom bránil ofiliánský ceremoniář. Protože jsme však Magické obrazy měli, pustil nás dál, ačkoliv jsme zjevně nebyli Ofiliáni… Když přišla Grantén, všichni, až na Alarga, poklekli. Královna si toho všimla a zeptala se, proč ji nevzdává úctu. A on pravil, že je Alarg, král Arkasínů, a že úctu projeví každému, kdo si ji zaslouží. Ne však ona, když se její říše na úkor ostatních rozpíná a zotročuje jiné bytosti. Ozvali se její rádci i ta naše Ofiliánka a po chvíli se rádci Modamér raději zdekovali… Jediný, kdo zůstal, byl ceremoniář, který před Grantén padl na kolena a prosil o odpuštění. Mladá královna jej nepotrestala a ještě k sobě přizvala tu Ofiliánku rebelku. Pak pravila, že svou magickou moc a vědění tímto předává všem Ofiliánům tak, jak to na počátku učinil Bílý král Voirdžín. Až tehdy Alarg poklekl a získal také od Modamér amulet. Skončilo tedy otroctví a nastal u Ofiliánů Nový věk. Ale ne každý z Ofiliánů se chtěl svých otroků vzdát…
Amulet od Modamér umí přes vůli Ofiliánů zbavit druhé otroctví. Být otrokem Ofiliánů totiž znamená být začarován do otroka a vrátit mu svobodu může jen jeho vlastník, nebo právě ten amulet. Bylo však třeba k amuletu získat i magickou větu. Snažili jsme se a postupně získávali útržky slov, až se nám podařilo vše sestavit. Věta pro zrušení otroctví zní:
„Ať temnota odejde z duše, ať světlo naplní srdce!“
Ale takhle by to bylo jednoduché. Mopdamér Grantén dostala amulet od národa Elfů a proto účinkuje jen v tomto jazyde. Je tedy nutné říci:
„Nai fuine heca at huine, nai erqua atalta orë!“
Dočkali jsme se „Nového věku“ u Ofiliánů. Kdo ví, co nás čeká příště.
0 komentářů