Brňák: Moje cesta do Kmene Poutníků

Dne 26. 10. jsem se stal součástí Kmene oddílu Poutnicí. Co tomu předcházelo? Jaká byla moje cesta? To se dozvíte v následujícím článečku.

Začalo už během minulého školního roku, od tábora jsem se prokousával oddílovou zkouškou a moje tempo nebylo bůh ví jaké. Tu přišel Opičák, že už i Koza dal slib, do kdy to udělá, a co tedy já? Po chvíli hecování jsme se domluvili na sázce. Buď to stihnu do konce února 2019, nebo budu muset nahrát video, jak skáču 20 placáků do bazénu a dát ho veřejně do firemního messengeru. Opičák se v případě prohry měl postavit na hlavu.

Nakonec jsem úkol splnil s třídenním zpožděním. Poslední den jsem nesplnil bod týkající se rozpoznání listů strom, k těm se ještě vrátíme. Nicméně Op byl spokojen s tím, že jsem to dotáhnul, a tak se nade mnou slitoval a na hlavu se stejně postavil. Dlouho jsem pak čekal na to, kdy přijde samotný tajný bod, až nadešel den na táboře 2019, kdy jsem poprvé v životě předstoupil před kmenovou radu, kam mě dovedl Dráček jako poslední člen Kmene. Rada mě seznámila s úkolem, který zněl: „Od září do konce října budeš dostávat různé úkoly, které budeš muset splnit. Všechny budou vždy označeny velkými písmeny TB. Úkol ti může zadat kdokoliv z Kmene a jejich zadání můžeš očekávat různými způsoby.“ Když jsem si toto zadání vyslechnul, ještě jsem nevěděl, jak kreativní lidé v Kmeni jsou a co všechno se může pod označením různými způsoby/kanály skrývat…

Je tu 1. září a dobrodružství začíná. Jsem čerstvě ženatý a užívám si líbánky s Bláťou. Najednou v messengeru TB od Opa: „Přečti si report z tábora a připoj jeden komentář.“ Plním hned ten večer a říkám si: paráda, mám na týden vystaráno. Na dovolené jsem nakonec plnil ještě 3 další úkoly… Úkolů bylo celkem 33, takže vám nemůžu vylíčit každý, ale přeci jen některé stojí za zmínku. Představte si, že jdete ráno do práce a za stěračem lístek se vzkazem: „TB: Udělej 10 sklapovaček☺“ Nebo, koho vám připomíná? „TB: Běž do květinářství a kup květinu a věnuj jí první ženě, kterou potkáš.“ No rukopis je jasný, byl to Op. Pak byly úkoly, které jsem si doslova užil: „TB: Kup si zmrzlinu, pořádně si to užij a natoč se.“ „TB: Udělej si každý den 10 minut času jen pro sebe (na 14 dní úkol).“ „TB: Udělej každý den někomu radost.“

U tohoto tajného bodu se ještě zastavím. Ze začátku jsem Bláťu proklínal. Ale nakonec se to proměnilo v něco moc příjemného. Užíval jsem si dělání radosti ostatním. Jen mě mrzelo to focení jako důkaz, protože pak to lidé nevnímali, jako, že je to od srdce. Škoda, že to nemohlo být jen tak. Slíbil jsem, že se vrátím ke stromům. Nebyla by to Vlčice, aby mě neprověřila. Tak jsem se musel vyfotit s 5 stromy. Našel jsem nakonec 4 z nich, jenom ta jedlička mi unikla, a to jsem za ní jel až na Moravu, na Zámek Lednice! V obrovském parku ani jedna jedlička. Zkoušel jsem i pražské parky, taky nic.

Než přejdu k samotnému předstoupení před radou, tak se dotknu ještě originálních způsobů doručení TB. Už jsem psal o vzkazu za stěračem. Messenger asi každý čekal, stejně tak mail, či SMSku. Když jsem však dostal první mail do práce, začal jsem být pozornější celý den. Následovaly zprávy od mých kolegů. Představte si, že vám někdo z práce donese balíček oříšků, když ho otevřete najdete v něm papírek a na něm TB. Pak přijdete na oslavu 30 let oddílu Tuláci Karlín a tam někdo ohlásí na mikrofon, že má dopis pro Brňáka a co na něm? TB! Musím říct, že to už jsem šel opravdu do kolen.

No a máme tu 26. říjen, je večer a my se chystáme na večerní program. Vím, že nás za chvíli čeká program pro Seniory, ale zatím máme chvíli pauzu. Dáváme s Pěnkavou do kupy jídelnu, a tak nějak si všímám, že zmizela většina vedoucích. Najednou si pro mě do jídelny přijde Dráček. To už jsem tušil, že se něco děje.

Říkám si a sakryš, mám u sebe vytisknutou mapu všech úkolů, kterou jsem na podzimky měl mít (další TB)? Uff, mám ji u sebe, tak snad to klapne. Předstupuji před radu, oba s Dráčkem pozdravíme. Snažím se smát a být pozitivní, abych zakryl nervozitu. Následně mám radě sdělit, co mi TB dal. Co to tedy bylo? Uvědomil jsem si, že když chci, nezapomínám! Klíčem je si věci psát a být důsledný při plnění, kontrolovat si zápisky. Hlavně jsem si uvědomil, že o to, být v Kmeni, opravdu hodně stojím. Často jsem úkoly plnil s velkým vypětím sil i přes pracovní povinnosti a šlo to. Některé úkoly mi ukázaly cestu, jak odpočívat a do svého života vrátit více radosti. Jestli má být tajný bod na míru, tak tohle opravdu sedlo! Upřímné a velké díky patří všem v Kmeni, kteří se na tomto dobrodružství podíleli a umožnili mi ho prožít. Držím palce všem dalším, co budou o svoje místo v Kmeni teprve bojovat!