Cesta za novým králem aneb uvězněni na jihu Čech

Ó, jaké dobrodružství a perné chvíle nás čekaly! Podzimní prázdniny jsme strávili na jihu Čech. Konkrétně ve vsi Pořešín u Kaplice. První noc se ukázal vypravěč ság, který nám přeříkal vikingskou ságu O Edzardovi a navazující vikingskou ságu O rovném boji. Obě byly zapsány v kronice, kam budeme dále psát ságy o tom, co se stalo, my sami.

Víme, že Vikingové rohy na přilbách nenosili. Tento však ano. A je na ně patřičně hrdý.

Následující de jsme se prošli na magické místo, kde přímo v jeskyni pramenila voda. Zároveň jsme viděli soutok dvou vodních toků – Malše a potok Černá.

Večer jsme měli za úkol vyrobit vor, který jsme poslali po řece jako uznání úcty padlému králi. Nazítří proběhla volba nového krále, která dodnes není uzavřená. Většina z nás se ucházela o to být oním králem, přednesla ostatním své královské řeči. Též jsme si šili pláště a vyráběli měděné spony.

Dalšího dne jsme vypluli na moře, kde se nám v bouři rozbily lodě. Naštěstí jsme se na jejich troskách dostali ke břehu Greenlandu, kde jsme se setkali s dalšími Vikingy, kteří zde již postavili jedno stavení a hodlali se zde usídlit. Přijali nás, a tak s nimi zřejmě založíme vesnici.

Vikingové nám sehráli ságu v podobě divadla o tom, jak se na Greenland dostali a na oplátku jsme jim sehráli ságy my. To se událo při slavnostní hostině, kde jsme oslavili naše přežití a to, že se mrtví dostali do Valhally – místa nekončící hojnosti a radosti.

Poslední den jsme vystopovali zvířata a měli tak možnost nasytit se. Poté pro nás příběh prozatím skončil a my odešli na nádraží do Kaplice.

Kvůli velkému větru nejezdily vlaky. Náhradní autobusovou dopravou jsme se dostali do Českých Budějovic a odtud… nejelo NIC! Tedy řešili jsme, co s 21 lidmi 150 km od Prahy, když vlaky nejezdí a všechny autobusy jsou vyprodané. Bylo to veselé, protože ani soukromí dopravci nám nebyli schopni pronajmout autobusy. Naštěstí se vše zdařilo díky obětavým rodičům, co přijeli z Benešova či Prahy a dostali nás domů.

Moc děkujeme jmenovitě Janě, Jardovi, Codymu a Zbyňkovi za obrovskou pomoc.