Ten den se zdál být jako každý jiný na oddílové schůzce. Pár rychlých her, pár klidnějších… Nic nenasvědčovalo tomu, že se za chvíli všechno změní. Ani den v kalendáři… Kdo by čekal několik postav vcházejících do místnosti, když zrovna není ten správný den?
Dva bílí andělé, dva černí pekelníci a Mikuláš. V některých očích se objevilo překvapení. Jiní, co to už znají si hráli na „mazáky“, co všechno ví.
Ve velké Knize hříchů je napsáno vše. Každý předstoupil, řekl básničku, zazpíval písničku a byl po zásluze odměněn. Někteří se ocitli i v pytli, někteří málem i v pekle. Ale ty bílé bytosti dobře věděly, že cesty našich dětí ještě nejsou tak temné a žádné zlobidlo tedy v pekle nekončilo. Začouzení tváře, tomu se snad nikdo nevyhnul. Ale to bylo vše z pekelnch darů. Z darů Mikuláše a andělů se radovali všichni, nadílky v proutěném košíku bylo dost pro všechny.
Tak, jak vstoupili do místnosti, tak také Milukáš s anděli a čerty zmizeli zase na celý dlouhý rok. Splnili, co se od nich očekává, a pokračovali ve své cestě dál.
0 komentářů