Naším letošní celotáborovou hrou byl příběh okolo rodiny Smolíkových. Tradičně jsme náš tábor zahájili slavnostním ohněm. Po celém dni organizačních věcí, vybalování a „zabydlování se“ jsme se hned druhý den ráno potkali se Smolíkovými. Celá rodina se nám představila a abychom alespoň trochu každého z nich poznali, zacvičili si s námi. A protože jsme byli ve Lhotě u Keblova noví, bylo třeba si zajistit bydlení. Dostavili jsme se na aukci, kde jsme poznali Ottu Halíře, který byl bankéřem Lhoty u Keblova. na aukci jsme si vydražili pozemky, získali jsme materiál a postavili jsme si své rodinné domy. Zjistili jsme, že budeme vydělávat peníze různými způsoby a budeme si moc zvelebovat své příbytku. Také jsme zažili první trable. Přišel na nás pan hrozný – úředník, který nám rozdal pokuty za nepovolené stavby. Ale i přes to jsme si zvládli své domy i pozemky dát do pořádku, aby to bylo už bez dalších problémů.
S kým jsme si byli ze začátku z této rodiny nejblíže byl Ládínek, který nám chtěl ukázat, co dokáží jeho speciální brýle. Ale nový a nevyzkoušený vynález nám udělal neplechu. Brýle nás vtáhli do Arkádových her. Takže to vlastně taková neplecha nebyla, protože jsme si mohli užvat. Brzy jsme poznali, do které hry jsme byli vtaženi. Přijeli za námi avataři z Mario Go Cards a vysvětlili nám, jak to v této hře chodí. Odpoledne jsme si s některými z nich zajeli závod na různých tratích. Naše cesta z arkádových her nevedla přímo zpět do naší reality, ale zavedla nás k Raubíři Ralfovi a opraváři Felixovi. Ralf nám poničil několik věcí, tak jsme byli trochu smutní, ale s Felixem jsme si vytvořili lodičku, a to nám zvedlo hned náladu. Večer jsme si si zahráli Jenga věže a proti jedné z rodin si zahrál i samotný Ralf.
Dále jsme se přesunuli do světa bylinek, přírody, víl, skřítků a třpytek. Vytvořili jsme si tinktury a odpoledne poznávali krásy našeho okolního lesa. Nastal čtvrtek a my jsme se vrátili ze světů za brýlemi. Potkali jsme Ládínka a ten nám představil svůj stoj, díky kterému jsme se spojili s Nunnym. Chtěli jsme cestovat vesmírem, poznávat ho, a tak nám Nunny seslat dva kosmonauty a tři specializované NASA vědce. Jak každý správný astronaut ví, nejprve je třeba projít výcvikem a trénovat let v trenažéru. a tak jsme si nejprve vytvořili do každé rodiny trenažér rakety. Odpoledne jsme prošli výcvikem pro cestování vesmírem, kde byly zahrnuté antropologické testy, fyzické testy a psychologické testy. Nebylo možné v našem počtu vyhotovit a zjistit výsledky hned, a tak jsme museli počkat. Večer se za námi vrátil NASA odborník fyzických testů, Ládínek a kosmonaut, aby nám prozradili, jak jsme dopadli. Všichni jsme výcvik zvládli a pro doležení případné kontrole jsme dostali certifikát. Ládínek měl velikou radost, a tak jsme se spojili s Nunnýnkem, abychom mu řekli tuto radostnou informaci. Během spojení přes stroj, kdy jsme se chlubili Nunymu, že jsme zvládli výcvik, on nás zval na své narozeniny a říkal nám o svém tajném receptu na dort, si kosmonaut, který byl u předávání certifikátů, si sundal helmu, představil se a najednou odnesl spolu se svými Časoprostoráky Nunnyho a s ním i jeho. Tímto jsme právě poznali našeho táborového záporáka Heliodora Rodoileha. Ládínek byl hodně smutný, ale měl pro nás už připravené překvapení – pohádku a přespání pod vesmírnou oblohou.
Ráno jsme úplně nevěděli co dál, a tak jsme si vyzkoušeli plnit body z našeho vzdělávacího systému v týmu. Mohlo by se to zdát jednoduché, ale byl v tom háček. Plnili jsme po určenou dobu úkoly bez mluvení, protože jsme nechtěli, aby nás našli časoprostoráci . Odpoledne se nám objevilo okno s tubusem, ve kterém byl dopis a souřadnice. V dopise nám psal Nunny, že je uvězněn, že mu Heliodor ukradl jeho tajný recept na dost a že s námi teď bude komunikovat tak, že nám bude posílat souřadnice , abychom se k němu dostali a mohli ho zachránit. Neváhali jsme ani chvíli, nastoupili jsme do raket a vyletěli směrem na první souřadnice. První zastávky byla planeta zábavy. Užili jsme si na ní spoustu legrace – zazápasili jsme si, zaskákali na speciálním skákacím hradu s balónky, zatancovali si, zasportovali si a mohli si nakoupit zábavné dobroty v zábavném krámku. Na planetě zábavy jsme zůstali i další den, kde jsme zažili spoustu super věcí. Navštívili nás rodiče, a tak jsme měli tuto planetu zpříjemněnou ještě nimi. Na planetě jsme se potkali se Smolíkovými, kteří nám řekli, že nám došlo palivo, ale je třeba vydat se po dalších souřadnicích dál. Vzpomněli si na dědictví po jejich rodinném příslušníkovi, ale bylo časově omezené, a tak jsme pro palivo museli vyběhnout. Naštěstí se nám ho podařilo získat včas.
Doplnili jsme palivo a letěli jsme dál. Tato cesta byla o něco delší, než ty předešlé. rozdělili jsme se na dvě posádky – starší a mladší a letěli jsme vesmírem dál. Každá skupina zažila jiný let, ale obě dorazili na planetu zbloudilý Poutník. Po příletu jsme posdíleli zážitky z cest a poté jsme si šli odpočinout po dlouhé cestě. Planeta zbloudilý Poutník byla opravdu zmatená a zvláští, ale brzy jsme pochopili, že jsme zamotaní v našich předešlých celoročních hrách. nápovědou nám byla fotka Marymena, která nám přišla od Nunnyho jako nápověda a zároveň varování, abychom si na ně dávali pozor. Jsme ale šikovní a povedlo se nám vrátit se zpátky z minulosti postupně do současnosti. Putovali jsme po celé planetě a potkali během toho i některé postavy z bývalých celoroček. Když jsme se dostali do přítomnosti, navštívila nás Gábi, která nám vyprávěla o lektvaru, který dělala její babička proti zlu. Poprosili jsme ji o recept a vytvořili jsme jej. Potřebovali jsme se totiž ochránit před Marymeny, kteří se pohybují v noci. Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny – Senioři a Junioři. Junioři si nabrali lektvar do stříkaček a vydali se prozkoumat noční planetu. Opravdu na Marymena narazili a společnými silami ho zneškodnili. Senioři také prozkoumávali planetu a povedlo se jim uprchnout od Marymenů. Neměli jsme už moc času, a tak jsme se přes noc přesunuli raketou na další planetu.
Když jsme ráno přistáli, bylo to poněkud zvláštní. Místo dobré ráno jsme slyšeli dobrou noc, pak byli kruhy a místo snídaně jsme měli večeři. Ne hned, ale po pár okamžicích jsme pochopili, že se celý den děje obráceně. Víc jsme se dozvěděli od Zora s Ládínkem, kteří nám vysvětlili, že tady jsou dny zcela obrácené a hlavně, že je zde spousta časoprostoráků. Museli jsme se před nimi schovat tak, aby nás nenašli. Každý jsme se schovali sami, abychom nebyli nápadní. Přeci jen je rozdíl, když se chová 30 lidí na jednom místě nebo jeden. Zvládli jsme se schovat a uniknout uvěznění časoprostoráky. Večer jsme si uvařili po dvojicích na ohništích, které jsme si sami vytvořili a poté zamaskovali. A tím nastal čas přesunout se na poslední souřadnice.
Když jsme doletěli na planetu, hned za námi přišel Ládínek, který nám spolu se Zorem řekli o planetě ty nejdůležitější informace. Byla to planeta Hell. Ano, tušíte správně, byla to planeta Heliodora. Nejvíc nebezpečná planeta, na kterou jsme mohli zavítat. zde by měl být Nunny. Zanedlouho od rozhovoru s Ládínkem, za námi přišel Heliodor s nabídkou, že když jsme se dostali až sem, můžeme se pokusit Nunnyho zachránit. Vzal nás na místo, kde byl Nuny uvězněný a vysvětlil nám, jak ho můžeme osvobodit. Když se nám podařilo udělat vše, co jsme měli v časovém limitu, zaznělo již po několikáté „moje planeta, moje pravidla“. Heliodor otevřel vězení, vyvedl Nunnyho. Ale byla to lest. Byl to pouze časoprostorák převlečený za Nunnýnka. Oba se nám vysmáli, řekli, že nikdy Nunnyho neosvobodíme a odběhl pryč. Jenže nedával pozor a z kapsy mu něco vypadlo. Rychle jsme sebrali tubus a utekli pryč, abychom byli v bezpečí. Když jsme jej otevřeli, byl tam Nunnyho tajný recept na dort. Věčili jsme, že se nám povede Nunnyho vysvobodit,m a tak jsme začali s přípravou jeho oslavy. Odpoledne jsme se spolu s Ládínkem domluvili, že se zkusíme spojit s Nunnym přes stroj. Bylo to hodně nebezpečné, ale povedlo se. Nunny nám řekl přesné instrukce, kde je, jak ho můžeme osvobodit a zničit Heliodora speciálním tlačítkem. Museli jsme se nejprve dostat na určenou část planety. Jen ne v naší velikosti, protože bychom byli nápadní, a tak jsme se tam dostali jako mravenci. Po setmění jsme si vzali naše osobní ohodnocení a vydali se na místo podle nunnyho instrukcí. Viděli jsme Nunnyho, jeho vězení a Heliodora, jak jej mučí. Ryhle jsme zaktivovali tlačítko a když byl Heliodor uvnitř vězení, zmáčkli jsme ho. Jupíííí, Heliodor byl zneškodněn a my jsme zachránili Nunnyho. Šli jsme všichni spát, protože bylo pozdě, Nuny šel za rodinou a oslava v noci, kdy jsme byli ještě všichni plní zážitků, unavení, by nebyla ono.
Ráno jsme plní energie pokračovali až do odpoledne s přípravami – upeklli jsme dort, udělali výzdobu, připravili dárky… Konečně jsme se odpoledne dočkali. Přišel Nunny s rodinou, zazpívali jsme mu, popřáli jsme mu a slavili. Udělali jsme si společnou fotku a poté už se s námi Smolíkovi rozloučili, jelikož Nunny byl unavený. Přeci jen ve 100 letech už to není žádná švanda takhle slavit a hlavně byl zvyklý chodit spát v brzkou hodinu. My jsme ještě chvíli slavili dál.
Všechno to dobře dopadlo. Dobro bylo zachráněno a zlo bylo poraženo. Takže jako v pohádce.
Pak už následovali přípravy na naši tradiční hostinu. Zreflektovali jsme si společně tábor a zazněla slova, která jsou vždy hřejivá.
Tak a tábor byl u konce. Byla to šílená náročná jízda plná všeho možného. Díky každému, kdo se na táboře jakkoliv podílel. Bylo to dobrodružství, ze kterého si každý z nás odnáší opět mnoho žážitků. Ještě jednou díky a příští rok zas!
0 komentářů