Bitva Libušín aneb 14 nás bylo!
Letošní 28. ročník „Bitvy Libušín“ byl opět skvělý a jako vždy jiný. A to jak složením naší skupinky i vzpomínáním na první návštěvu Libušínské bitvy v roce 2011 (konkrétně 23. 4.), která se také stala oficiálním počátkem našeho oddílu.
Cesta na místo
Ještě před odjezdem na nádraží jsem naposledy kouknul na stránky na nejbližší akci, jestli je to opravdu tak, že jede 12 účastníků – vesměs dětí posbíraných ze sousedství a příbuzenstva od rodičů Kladiva a Chrobáka.
Vystoupili jsme z vlaku v Kamenných Žehrovicích v počtu 12 lidiček a děti zahájily neorganizovanou šiškovou bitku, což jim vydrželo téměř celou cestu. Už po prvních zásazích jsme si všimli, že nám přibyl cizí bitevník Tomáš a také Jirka, jeho táta, který s námi nakonec putoval tam i zpátky. Cestou bylo o čem vyprávět, Jirka byl totiž účinkujícím osmi po sobě jdoucích bitev.
Mám pocit, že jsme cestou rozpovídali více příběhů a ani jeden nedokončili.
A jsme tu!
Na místě bylo spoustu lákadel v podobě replik přileb, mečů, ražených mincí, přívěsků, živé středověké hudby i předvádění dravců od skutečných sokolníků.
Bitva byla jako vždy skvělá, rytíři ve zbroji bojovali, kanóny burácely, a to tak, že se pod námi vždycky zachvěla zem (a to bez nadsázky).
Překvapivý konec
Tentokrát byl konec trochu jiný, bitva skončila nerozhodně, vojska přestala bojovat, protože již nebylo o co. Statek, o který v příběhu šlo, lehl popelem. Pořadatelé se tentokrát rozloučili s tím, že bitva v této podobě na tomto místě již nebude (viz stránky na webu-odkaz). Zavzpomínali také na počátky Bitvy Libušín, na tvůrce příběhů i na ty, co již nejsou mezi námi chvílí ticha a s prapory skloněnými k zemi.
Tak skončila éra 28 velkých bitev v Libušíně v údolí pod Svatým Janem a za rok se ukáže, v jaké podobě a kde setkání rytířů bude probíhat.
Vyjádření organizátorů
Jistě se ptáte proč. Naše důvody mají blízkou souvislost s rozvojem města Libušín. Divácké parkoviště bylo zakoupeno novým majitelem, a je dost dobře možné, že se v budoucí době změní na nové domy. Parkoviště na škvárovém hřišti očekává obnova, ze keteré vzejde nový trávník, na kterém nebude možné parkovat. To samo o sobě jsou pro nás obrovské, a téměř neřešitelné logistické potíže. Největší obnova však čeká areál koupaliště. Staré budovy zmizí, stejně tak bazény, a na místě vznikne nový sportovní areál, kde ovšem již nebude možné tábořit.
A co tedy dál?
Ještě nevíme. Obec se dalším ročníkům nebrání, ale je zřejmé, že tak a v takovém rozsahu to již na tomto místě nepůjde a pro nás je tak budoucnost velká neznámá, o které se budeme muset ještě poradit. To má však čas, teď se budeme místo toho soustředit na 28., a dost možná poslední, ročník Bitvy Libušín.
Něco málo o autorovi příspěvku
- Co mi oddíl dal? Ohromnou spoustu setkáních s lidmi všech povah, z nichž někteří jen oddílem proletěli, jiní zůstali dlouhý čas, dal mi možnost nahlédnou do jiných skupin i rodin, i možnost rozvinout se ve vymýšleni příběhů i písní a poznal jsem s nim mnoho míst, do kterých bych se bez něj nejspíš nedostal.
Poslední příspěvky autora
Prožili jsme2020.08.27Promítali jsme fotky z letního tábora
Prožili jsme2020.01.24Schůzka na ledu
Prožili jsme2019.12.17Večerní hra: Albertov
Prožili jsme2019.12.17I letos přišel Mikuláš s čertem a andělem
2 komentáře
Jirka · 5. 5. 2019 v 12:36
Cesta byla opravdu fajn. Kubovi (Tomáš je asi moje utajené dítě:-)) i mne cesta tam i zpět s vámi všemi utíkala nádherně. Poutníkům musím poděkovat za krásnou společnost a moc se těším já i Kuba až se zase uvidíme. Jirka
Poutník · 5. 5. 2019 v 15:43
Ahoj,
jsme moc rádi, že se líbilo. Jste všichni zváni na jakoukoli další veřejnou akci třeba hned na koloběžky. Sledujte zde na webu nejbližší akce. 🙂