Na táboře Pytlák a Brňák obdrželi druhý stupeň Březových lístků, tedy světlemodrý. Opičák pak čtvrtý, žlutý. Opičák pak napsal děkovné vyjádření:

 

Při závěrečném ohni letošního tábora, který jsme i v době pandemie zvládli realizovat “jen” s relativně malými omezeními co do programu, jsem obdržel ocenění v podobě žlutého stupně Březového lístku.

Vnímám toto jedinečné ocenění jako známku toho, že se mé kroky ubírají ve svém celku správným směrem. Tedy s pozitivním vlivem na své okolí. A děkuji za něj. Nesmírně si ho vážím. Budu ho s pokorou nosit na kmenové palestině vedle Žlutého kvítku.

Jsem rád, že mi pod rukama prošla řada věcí, co měly a mají svůj smysl. Ať již šlo o jednotlivé projekty, které byly jednorázové nebo ty, které se staly udržitelnými do dalších let.

To nejcennější je však v dopadu na samotné jednotlivce, kteří to nejvíc potřebují. Vzpomínám namátkou na řadu lidí, která v době možné osobní krize spojené s přehršelem volného času v době karantény měla možnost strávit svůj čas smysluplně, zábavně či se dokonce něco naučit. Vzpomínám na řadu vedoucích, kteří byli před složitým rozhodnutím, zda opustit oddílový život, nebo v něm pokračovat, ale jinak – díky pak Zapalovači, kurzu pro začínající a budoucí vedoucí. Nebo třeba podpora dětem, co to doma fakt neměly lehké. Vzpomínám na to, jak do Neobyčejné klubovny na veřejnou akci dorazila na muziku kolemjdoucí seniorka a popovídala si dlouze s jedním vedoucím. Jeví se mi před očima obraz lidí, co jim udělaly radost veřejné akce. Kéž v době, kdy to bude potřeba, bude mít svůj smysl školení první pomoci, co jsme realizovali…

A nejvíc dojemná slova, co mne opět přesvědčila, že TO JE ONO přišla od 13leté dívky, co s námi jezdí půl roku (a z velké části jen online). Když házela při závěrečné reflexi větvičku do zapálené hranice, aby posléze zapraskala, pronesla následující: “Já moc neumím před lidmi vystupovat a ani teď mi to moc nejde. Ale učím se to díky vám.” Nutno podotknout, že ji v tu chvíli poslouchalo cca 30 Poutníků a hledělo na ni dvakrát tolik očí. “Než jsem přišla mezi vás, tak si mne nikdo moc nevšímal. Tady to tak není a já najednou vím, že někam patřím.”

A to je v tomto věku (a nejen v něm) hodně důležité. Získat k tomuto světu pozitivní vztah a vědět, že mne přijímá. Že v něm mám své místo a jsem tu co k čemu. A to je základní předpoklad pro to být dobrým člověkem a snad i šířit dobrosrdenství a zejména aktivně konat pro blaho světa. Což je naprosto v souladu s Březovými lístky.

V neposlední řadě jsem hrdý na tým vedoucích Oddíl Poutníci, který se dokáže vzájemně podržet zejména ve chvílích, kdy prostě není všechno jako na obláčku. Dodáváte mi spolu s účastníky našich programů a zábavy kolem toho všeho velkou energii. Věřím, že ji budu nadále vracet zpět v podobě činů.


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..