Na táboře Pytlák a Brňák obdrželi druhý stupeň Březových lístků, tedy světlemodrý. Opičák pak čtvrtý, žlutý. Opičák pak napsal děkovné vyjádření:

 

Při závěrečném ohni letošního tábora, který jsme i v době pandemie zvládli realizovat “jen” s relativně malými omezeními co do programu, jsem obdržel ocenění v podobě žlutého stupně Březového lístku.

Vnímám toto jedinečné ocenění jako známku toho, že se mé kroky ubírají ve svém celku správným směrem. Tedy s pozitivním vlivem na své okolí. A děkuji za něj. Nesmírně si ho vážím. Budu ho s pokorou nosit na kmenové palestině vedle Žlutého kvítku.

Jsem rád, že mi pod rukama prošla řada věcí, co měly a mají svůj smysl. Ať již šlo o jednotlivé projekty, které byly jednorázové nebo ty, které se staly udržitelnými do dalších let.

To nejcennější je však v dopadu na samotné jednotlivce, kteří to nejvíc potřebují. Vzpomínám namátkou na řadu lidí, která v době možné osobní krize spojené s přehršelem volného času v době karantény měla možnost strávit svůj čas smysluplně, zábavně či se dokonce něco naučit. Vzpomínám na řadu vedoucích, kteří byli před složitým rozhodnutím, zda opustit oddílový život, nebo v něm pokračovat, ale jinak – díky pak Zapalovači, kurzu pro začínající a budoucí vedoucí. Nebo třeba podpora dětem, co to doma fakt neměly lehké. Vzpomínám na to, jak do Neobyčejné klubovny na veřejnou akci dorazila na muziku kolemjdoucí seniorka a popovídala si dlouze s jedním vedoucím. Jeví se mi před očima obraz lidí, co jim udělaly radost veřejné akce. Kéž v době, kdy to bude potřeba, bude mít svůj smysl školení první pomoci, co jsme realizovali…

A nejvíc dojemná slova, co mne opět přesvědčila, že TO JE ONO přišla od 13leté dívky, co s námi jezdí půl roku (a z velké části jen online). Když házela při závěrečné reflexi větvičku do zapálené hranice, aby posléze zapraskala, pronesla následující: “Já moc neumím před lidmi vystupovat a ani teď mi to moc nejde. Ale učím se to díky vám.” Nutno podotknout, že ji v tu chvíli poslouchalo cca 30 Poutníků a hledělo na ni dvakrát tolik očí. “Než jsem přišla mezi vás, tak si mne nikdo moc nevšímal. Tady to tak není a já najednou vím, že někam patřím.”

A to je v tomto věku (a nejen v něm) hodně důležité. Získat k tomuto světu pozitivní vztah a vědět, že mne přijímá. Že v něm mám své místo a jsem tu co k čemu. A to je základní předpoklad pro to být dobrým člověkem a snad i šířit dobrosrdenství a zejména aktivně konat pro blaho světa. Což je naprosto v souladu s Březovými lístky.

V neposlední řadě jsem hrdý na tým vedoucích Oddíl Poutníci, který se dokáže vzájemně podržet zejména ve chvílích, kdy prostě není všechno jako na obláčku. Dodáváte mi spolu s účastníky našich programů a zábavy kolem toho všeho velkou energii. Věřím, že ji budu nadále vracet zpět v podobě činů.

Něco málo o autorovi příspěvku

Opičák
OpičákPůsobnost v oblasti oddílové mi přinesla pro mne důležité uvědomění si životních hodnot, vytvořila mi postoje a zformovala to, jaký ve skutečnosti opravdu jsem. Díky možnosti zakoušet oddílové aktivity pod vedením kvalitních vedoucích, podílet se později na vedení kolektivu a být součástí těch činností, které mi připadaly zajímavé a tedy svou podstatou smysluplné, jsem nabyl skutečně cenné znalosti, které jsem si mohl nesčetněkrát ověřit jako funkční i mimo oddíl. Oddíl mi zároveň poskytl naději, že mohu ovlivnit život kolem mě, byť je to “jen smítko na planetě”. Není ovšem vše začínající jen zárodek? Další věc, co díky oddílu mám, je trpělivost a vytrvalost. Nu a teď se zkuste zamyslet nad tím vším, třikrát si přečíst to, co jsem vypsal a uvědomit si, jakou SÍLU má kombinace všeho ve spolupráci s ostatními oddíláky.


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..